18.
května
2009
Milan Cieslar v Tandemu
Milan Cieslar v TandemuFoto: Jana Chládková
Režisér filmů Duše jako kaviár, Pramen života, Krev zmizelého nebo jedné z epizod ceněnného cyklu Soukromé pasti, Milan Cieslar, byl hostem Jana Rosáka v Tandemu. Dozvíte se od něj, kde prožil dětství, jak se dostal do režisérské židle nebo na čem aktuálně pracuje...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Milí posluchači, Tandem stojí na startu, od mikrofonu vás tudíž zdraví Jan Rosák. Dneska se připravte na to, že si budeme povídat hlavně o filmu. Jak sami víte, výběr v kinech je opravdu široký, ale přiznejme si, že na hodně filmů, které jsme viděli, jsme taky už zapomněli. Já na tom samozřejmě nejsem vůbec jinak, ovšem když potom uvidíte film, který vás vážně zasáhne, tak si ho pamatujete i po letec. Pro mě je tímto filmem třeba velkolepý epos lásky a prokletí, malosti a velikosti lidí, který se odehrává v období kolem II. světové války - Krev zmizelého. Mám dneska výjimečnou příležitost přivítat v Tandemu jeho režiséra, pana Milana Cieslara, dobrý den.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samozřejmě se budeme příštích 60 minut věnovat vašim filmům, ale čas si rozhodně najdeme i na vás samotného, to všechno až po první písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisér Milan Cieslar se narodil v Českém Těšíně, což mě docela překvapilo tahle ta informace, kterou jsem si přečetl, protože na vašem hovoru, na vaší řeči není vůbec poznat, že byste byl ze severu Moravy.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Tak, ono je to poznat na tom, jak se píšu, na tom mém jméně, samozřejmě ono by se mělo vyslovovat trochu jinak, takže kdybych se tady představil jako Milan "Česlar", tak už samozřejmě někteří posluchači už budou asi, asi tušit teda, kde jsem se narodil, odkud jsem přišel do tý Prahy. Takže to je právě ten zmatek s tím mým jménem, které mně rodiče nechali téměř do 10 let, takže já prostě dodneska sám se nikdy vyslovuju jako Milan Cieslar, Milan "Císler" a když přijedu na Ostravsko, tak Milan "Česlar", takže ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jste tam žil, tak jste si říkal "Česlar".
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A takhle vás třeba ve škole vyvolávali, "Česlare", pojď sem.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Ne, to já jsem, já jsem už nastupoval do první třídy v Praze, takže to bylo opravdu jenom útlý dětství v Českým Těšíně, takže právě tam už někde je zakořeněnej ten zmatek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A máte tam ještě příbuzné?
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jezdíte tam?
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Někdy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A když tam přijedete, tak nemáte tendenci jaksi promluvit po jejich jaksi.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Neumím, neumím, takže se o to nepokouším. Je pravda, že, že třeba Českej Těšín byl, byl opravdu historicky multikulturním městem, kde byli Židi, Němci, Poláci, Češi, takže strašně, strašně zajímavý město z jeho historie. Takže to je docela, to je docela zajímavý, že ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Možná i látka pro filmaře třeba.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
No, určitě, to nepochybuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říkáte, že jste už první třídu absolvoval v Praze, tak to znamená, že jste se asi přestěhovali někdy mezi tím. A v Praze jste už trávil vaše dětství, takový to dětství, na který si člověk hodně už pamatuje.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Ano, ano, ano, já jsem, já jsem dítě centra, dítě Prahy 1. My jsme bydleli dlouhý léta až do revoluce v Růžové ulici pod hlavním nádražím. Takže já jsem dítě takový to, takový to prostě Foglarovský, který ještě zažilo ty klubovny a klubovny prostě na krásnejch dvorcích, který byly ještě takový tmavý, takový plný dobrodružství. Samozřejmě jsme si stavěli klubovny a takový jako hnízda prostě na střechách, takže jsme koukali na Hrad, na Václavák, na muzeum, jo, takže já mám na svoje dětství opravdu takový nejbarvitější vzpomínky a když to vyprávím svým dětem, synovi, dceři, tak, tak ten syn opravdu ještě dneska tak jako, tak lituje, že vlastně takový dětství mu bylo odepřeno, že ten dnešní světě je úplně jinej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je zajímavý, protože já jsem prožil dětství venkovskýho kluka a mám taky barvitý vzpomínky, ale jak to může být rozdílný úplně, že člověk by řekl, ten, kdo vyrostl jako já třeba na té vesnici nebo na malém městě, v přírodě, u řeky, cihelně, kde jsme si stavěli taky bunkry, a člověk by řekl, nebo já bych si řekl, že když žijete ve městě, že nemůžete nic takovýho zažívat, ale jak je vidět, kluk si najde vždycky ...
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Ne, našli jsme si, našli jsme si prostě takový ty, ty zapadlý kouty půdy, dokonce jsme lezli i do sklepení a prostě opravdu musím říci, že, že ta Praha 1 byla taková jako zvláštně dobrodružně Kafkovská.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A je to trochu takový, jak říkáte správně, Foglarovský, Stínadla a takhle. Kam vaše paměť sahá, copak jste chtěl dělat, čím jste chtěl být? Měl jste nějaký klukovský sny být něčím?
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Já nevím už ani proč, ale, ale vím, že si pamatuju, že mě jako fascinovalo třeba jako být kuchař, jo, jako když jsem byl malej kluk, tak mě jako fascinovaly ty, ty, ale prostě ne kuchař takový tý Prahy 1 na rohu, jo, ale prostě tím, že v tom našem obvodu byly už tenkrát Alkron a takovýhle nádherný, a to, a člověk jako kluk viděl prostě ty krásný kuchaři s těma bílejma, sněhobílejma čepicema. Tak to jsem si říkal, to může bejt jako hezký, jo. A musím říct, že, že to mě samozřejmě přešlo tenhle ten sen, ale, ale dodneška třeba rád vařím, jo, a vaření je strašně tvůrčí činnost, takže mě baví prostě si vybrat recept a vařit si jako, nebo vařit pro známý, pro rodinu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem si spíš říkal, spíš pro tu rodinu, protože na vás vůbec není vidět, že byste jaksi nějak hodně baštil, tak to ani náhodou.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Já hrozně rád vařím pro hosty, protože to je takový jako překvapení, vyjde, nevyjde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je požehnání být hostem u Milana Cieslara, protože jak slyšíte, rád hostí svoje hosty dobrými jídly.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jsem říkal v úvodu hned, Milan Cieslar je režisérem skvělého filmu Krev zmizelého, ovšem pozor, on je pod ním podepsán nejenom jako režisér, ale taky jako scénárista, jako střihač, jako produkční.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Scénárista ne, protože to je opravdu, film vzniknul podle původního scénáře Vladimíre Kernera.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
On ho napsal tedy celý.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
On ho napsal, nebylo to prostě, nebyla to adaptace jeho knihy, byl to prostě původní scénář, který napsal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak pardon, scénáristu škrtám, kameru jste taky nedržel v ruce.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Ne, kameru jsem taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale stejně prostě.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Ale produkoval jsem a stříhal jsem ten film.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to několik profesí, děláte proto střihače na svých filmech, nebo na některých i produkčního, že si to chcete všechno ohlídat, anebo prostě vás to i baví.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
To ne, to vzniklo z nutnosti, protože já jsem vždycky chtěl přenechat to producentství někomu, kdo by to dělal třeba líp ještě než já, a tak dále, ale protože jsem ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste produkci vlastně absolvoval na Čimelicích.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Střední průmyslový škole filmový v Čimelicích s Vaškem Marhoulem a se spoustou kolegů, který teďka ještě už dělají teda taky produkční a různě, různě ve filmu, tak tam někde vznikla ta láska k tomu filmu. Ale vrátím se k tomu, že asi před 10 lety těsně před, před natáčením pramene života, prostě jsem obcházel s tím scénářem, s tím projektem kolegy, producenty a nikdo, nikdo nějak na to neslyšel, no, a tak ta bída vás naučí, naučí i to teda, že, že jsem přijal teda tu výzvu nebo prostě jsem si řekl, dobře, tak jako to musím udělat sám. A najednou se mi to producentsví zdálo strašně taky tvůrčí, on vlastně o tom mluví ve svejch rozhovorech s Trifoldem i Hitchcock, jo, že, že prostě ten producent není někdo, kdo jako shání peníze a má po kapsách prostě nějaký peníze a vyplácí někde na rohu komparzisty, a tak dále, ale je to člověk, kterej, kterej samozřejmě určuje nějakou vizi nebo směřování toho projektu, jak to má bejt natočeno a jak má ten projekt dopadnout, že jo. Dá se říci, že vlastně správně by ten producent měl bejt u projektu úplně jako první, že jo, měl by, a někdy se to tak stává, že vysloveně jde za, za scénáristou, za autorem, nechá si napsat prostě scénář, má nějakou vizi, pak osloví nějaký režiséry a už ten vlak se pomalu rozjíždí, takže on je to vizionář.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale někdy dochází ať tak, či onak i v podstatě takovým kontroverzím, až možná někdy konfliktům mezi režisérem a producentem, svářelo se to ve vás taky někdy takhle.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Určitě mnohokrát, protože jako když jsem, v jedný osobě jsou tyhle ty dvě postavy, tak je to trošku, trošku rozporuplný, schizofrenní, takže na jedný straně bych si chtěl jako režisérovi strašně moc dovolit a na druhý straně vím, že nemůžu ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sám musíte držet na uzdě.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
No, tak, tak to dělám tím způsobem a zatím se mi to vždycky vyplatilo, že, že jsem se třeba držel na uzdě u pěti scén a tu šestou prostě jsem si dovolil, jsem si dopsal. A to je to, proč to dělám, protože se mi zdá, že, že třeba někteří producenti to držejí i tu šestou scénu zkrátka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co si budeme povídat, střihač je u filmu strašně důležitá osoba, myslím si, že jestliže si to třeba divák neuvědomuje, tak je to jenom dobře, protože by vlastně neměl postřehnout nějaké drastické střihy. Střih musí prostě ten, ten film posouvat dál a musí být v podstatě jaksi neznatelný. Ale je to hrozně důležité, jestliže si sám střiháte, já si to představuju tak, že normálně sedí režisér jaksi nad střihačem nebo u střihače a teď se taky dohadujou. Jak to probíhá u vás?
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Tak já si myslím, že zase, dobrej, výbornej, skvělej střihač je tak trochu režisér, nebo by měl mít, měl by mít ten cit, měl by mít ten nějaký povědomí toho celku, co buduje, jak buduje, jak to vybuduje a taky si myslím, že, že by měl mít tu odvahu prostě tomu režisérovi říct, pozor, ale tady prostě si udělal zásadní chybu nebo jsi to úplně prostě zkazil a tuhle scénu musíš vyhodit a musíme to udělat jinak, a tak dále. Ten, je pravda, že ten natočený materiál je jedna věc a ve chvíli, kdy se, kdy se dostane do tý střižny, tak asi začne žít svým vlastním životem a začne ukazovat, co v něm je a ten střihač je takovej jako, asi jako někdo v inkubátoru, kterej, když je dobrej, tak tomu umí jako pomoct, jo. Já ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Může pracovat střihač úplně bez režiséra?
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Já si myslím, že jo, ale taky to, taky to dělala, dělá spousta kolegů a vím, že třeba výborný, skvělý střihač, jako třeba Jirka Brožek, nečtou scénáře, nechtějí být ovlivnění, prostě najednou se podívají na ten natočený materiál a ono ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
On nečte scénář, čili pracuje pocitově jenom.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Pracuje pocitem a nechce bejt ovlivňovanej, protože samozřejmě po nějakým přečtení už si člověk dělá nějakou představu a ona může bejt úplně jiná, než ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jsem chtěl říct, že může sestříhat úplně jinej film, než byl původní ve scénáři.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Takže, takže na druhou stranu, na druhou stranu já si takovýhle přístupu tvůrčího strašně cením a je to možnost, jak, jak k tomu přistupovat. Druhá možnost je samozřejmě, že, že teda ten režisér je ve střižně a trošičku je prodlouženou rukou toho střihače, a to právě mě vedlo k tomu, že když už jsem tam teda v tý střižně třeba u tak obtížnejch projektů a o rozsáhlejch projektů, protože Krev zmizelýho byl jako seriál čtyřhodinovej, no, tak tam prostě jsem asi pak už musel bejt a zdálo se mi, že bude, že bude jednodušší pro mě, když už tu spolustřihovou funkci tam, tam jako přijmu a zkrátíme nějakou tu komunikaci o tom.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když přišel režisér Milan Cieslar dnes do studia Tandemu, tak mě překvapil, že jsme se před drahně lety sešli na nějaké zajímavé práci. To jste musel být útlý mládenec v útlém mládí, když jsem já namlouval nějaký váš film, a to bylo nějak krátce po FAMU nebo ...
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
To bylo, to bylo při FAMU ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Při FAMU ještě.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Při FAMU, já jsem, já jsem studoval FAMU od roku 79 do roku 84, a to byla taková ta doba, kdy přeci jenom takový ty velký národní koncerny jako ostravský, já nevím, železárny, a tak dále, prostě potřebovali takový ty industriální filmy, nebo takový jako reklamy o tom, co prostě oni dělají. Takže to byla doba, kdy vznikaly takový jako reklamní pěti, deseti, patnáctiminutový filmy, já si třeba pamatuju, zrovna jsme namlouvali Centrotex, jo, pro Centrotex jsem v té době dělal prostě asi pět filmů, jeden byl o ručníkách, druhej byl o prostěradlech a dávaly se na to velký částky na reklamu a dělaly se jazykový verze do Číny, do, anglický verze, a tak dále. Ale musím říci, že to byla dobrá škola, která právě mě naučila nějakým způsobem prostě vymyslet třeba příběh s hlavní rolí s ručníkem, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. No, ale pak jste se postupně tedy propracoval, když jste FAMU dokončil, nastoupil jste na Barrandov asi, že.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Ano, nastoupil jsem v roce 86 na Barrandov a měl jsem to štěstí, že rovnou k Věře Chytilový na film Vlčí bouda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to byla dobrá škola teda.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
No, výtečná, já to nikdy nezapomenu a děkuju vůbec osudu, že jsem, že jsem mohl bejt půl roku prostě v blízkosti Věry Chytilový.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak Věra Chytilová je velmi svérázná režisérka, která taky svérázně vede svoje herce a vůbec štáb. Naučil jste se od ní něčemu takovému a používáte to nějak.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Já musím říct, že si na ni vždycky strašně vzpomenu a samozřejmě se těch cest, jak vést herce, je mnoho a jedna, jedna z nich je, že prostě komunikujete, vysvětlíte roli, a tak dále. Druhá je, že to jakoby necháte na tom herci a jste bezradnej a naopak ten herec se snaží, a tak dále. A já pamatuju nedávno, když jsem dělal film Duše jako kaviár, tak jsme tam, tak jsme tam prostě měli vlastně neherečku a dělali jsme to po dvacátý, po třicátý takovej její psychologicky obtížnej záběr a už jsme si nikdo nevěděl rady, jak to z ní dostat, tak jsem si vzpomněl právě na Věru a tak jsem těsně před tím záběrem na ni začal křičet a udělal jsem takovej jistej teror a začal jsem říkat, já tě zabiju, jestli to neuděláš, ona tak oneměla, v tom jsem řekl kamera, rozběhla se kamera a ona to udělala prostě úplně úžasně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsou takový boudy na ty herce. To jsou finty.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Jsem jí pak moc poděkoval, tím nechci říct, že by, že by Věra Chytilová prostě pracovala jenom tímto způsobem, ale je na ní úplně obdivuhodný, že právě ona, jak, jak je posedlá tím, tou svojí prací a když filmuje, tak prostě do toho jde s obrovskou emocí, s obrovským nasazením a někdy se to nevyhne i takovejm těm jejím typickejm scénám, který ona ani nemyslí nijak zle, ale pochopil jsem, že, že to emoční zaujetí toho režiséra se dá přenést na toho herce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S hercem, jehož si vybral dneska z klasiků českého humoru můj host, režisér Milan Cieslar, neměl pravděpodobně tu příležitost si nikdy zapracovat, zaspolupracovat, ale to neznamená, že byste býval nechtěl.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Určitě, no, určitě, já si myslím, že největší, největší neštěstí nebo jak bych to řekl, taková smůla na tom našem povolání je, že, že se spoustou výtečných, skvělých herců bysme se rádi teďka sešli, ale díky nějaký tý, tý generační bariéře a tomu životu, co prostě se v tom životě různě přihodí, jako třeba tomu Jirkovi Hrzánovi, tak prostě se nesejdeme a je to hrozná škoda. Protože já si myslím, že jako kluk, že jsem hodně chodil do kina a i do divadel, tak musím říci, že prostě jsme tady měli a teda máme, ale když se podívám nazpátek, tak jsme měli strašně silnou hereckou vlastně jako generaci takovejch výraznejch, charakterově rozličnejch, rozmanitejch herců, jo. A to je, když si vezmete, co tehdejší divadlo, tak to je soubor absolutních individualit, jo. Tak Jiří Hrzán byl jedním, byl jedním z nich a musím říct, že právě, co mě na něm fascinovalo, bylo to, že ten komediální talent a ta komediálnost, a to, co on uměl vyvolat ihned prostě ty koutky, jak člověku cukaj a tak, tak že je okořeněný ještě něčím, takovou nějakou dušičkou a něčím, že to není jenom takový jako, takový špílcování ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prvoplánový, ano, ano.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Prvoplánový, a to si myslím, že, že to je kvalita velkejch herců a hlavně velkejch komiků.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Scénáristou, autorem příběhu už několikrát zmíněného příběhu Krev zmizelého, jehož režiséra Milana Cieslara mám tu čest dnes přivítat a zpovídat v našem Tandemu, je Vladimír Kerner. Já si myslím, že ta spolupráce s ním musí být pro vás jednak velice inspirativní, ale taky radost.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Určitě, určitě, ta spolupráce, ten vztah k němu není založenej na, na tom, že prostě, tak tady jsem něco napsal, tady, tady máš tu čest, dávám ti šanci něco prostě natočit, ale, ale my se vlastně scházíme a já mu sloužím někdy jako takový ty výstřely na Broadway, že ve chvíli, kdy on, jak se schází ten scénárista v tom filmu slavný Woodyho Allena prostě s tím mafiánem a teďka vlastně jako on mu říká, jak to má udělat, a tak dále, ne, já jenom parafrázuju to, že prostě se někdy scházíme a tak se jako vína třeba bavíme o tom zrovna, co píše a on má ten nadhled a tu odvahu vlastně diskutovat o těch věcech a je schopen přijmout i třeba jinej názor a jistý zpochybnění toho, jestli to zrovna takhle je nejlíp, a tak dále. Což u člověka jeho formátu, jeho zkušeností, jeho, jeho opravdu spisovatelskýho naturalu, je obdivuhodný, prostě já jsem se setkal s daleko méně talentovanými autory, lidmi, kteří prostě jejich text považovali za Mojžíšovy desky a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, a byli pyšní na to a na to mi sahat nikdo nebude.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Člověk, člověk mohl tak jenom obcházet a jenom chválit, jo, což si myslím, že právě u toho Vladimíra není, není ten případ a on je, jak říká sám o sobě, výbornej, údajně podle něho lepší dramaturg než scénárista, tak prostě je to obdivuhodný tenhle je určitej nadhled, schopnost reflexe.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měnil jste třeba při práci na Krvi zmizelého něco jaksi radikálně oproti tomu, co napsal pan Kerner.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Já myslím, že ne, jenom si vzpomínám, že když jsme poprvý odložili ten scénář, produkci a připravovali jsme ho, tak jsme se až trošku děsili třeba tý postavy toho Čevory, kterýho hrál pan Bareš skvělým způsobem. A zdálo se nám, že to je až taková esence prostě takový tý český, jak bych to řekl, malosti, hrubosti, špinavosti, těch nejhorších ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to je přesnej postřeh úplně, je to tak?
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Ano, je to tak, ale prostě zdálo se mi, že, že to bylo až tak intenzivní, až tak prostě, vlastně že to člověk nemohl ani nějak pojmout, jo, že ta postava byla tak černá, tak, tak negativní, tak odporná, že prostě jsem se snažil zrovna třeba maličko polidštit tuhle tu postavu, aby, aby měl ten lidskej rozměr a myslím si, že se to nakonec i díky panu Barešovi jako podařilo, jo. Takže báli jsme se prostě, aby, aby ten Vladimír, jak, jak je plnej jistý, jistý hořkosti z určitej dějinnejch převratů a kotrmelců, a tak dále, tak aby, aby v něm byla i nějaká jiskřička naděje a možná i něčeho pozitivního.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jedna docela taková zvláštní, řekl bych, až přímo krušná chvilka v životě Milana Cieslara je spojená s osobou, o které tady už mockrát byla řeč a doufám, že ještě bude, s osobou Vladimíra Kernera, viďte.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
To je to, že když jsme končili školu nebo během studií, tak byla na Národní třídě taková zvláštní vinárnička, která se jmenovala U Rarášku, a díky tomu, že na Národní třídě naproti byly, byly skupiny, tvůrčí skupiny, tak vždycky, když byla výplata nebo záloha nebo i někdy mezi, tak se prostě tvůrci jako scénáristé, ale pak v tý době i třeba lidé, který se, který tady žili, nemohli pracovat jako Pavel Juráček, a tak dále, tak se tam prostě scházeli a mezi nimi právě byl i Vladimír Kerner. A já si pamatuju, když jsme tam jako Famáci prostě přišli, poprosili jsme, jestli u toho stolu je volné místo a seděl tam Vladimír Kerner a vůbec nás jako nevnímal, byli jsme jako vzduch a vím, že tak jednoho ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste věděli, o koho jde?
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
My jsme samozřejmě věděli, o koho jde a tak jako jsme se snažili vetřít do jeho přízně a tak jako, no, tak jako seděli jsme u jednoho stolu, pili jsme to samé víno, tak se nám zdálo, byli jsme už umělci, v uvozovkách, v tý době, že jo, tak se nám zdálo, že, že bychom mohli zapříst také hovor, jo, tak prostě asi po dlouhých minutách takovýho jako lehkého ignorování se nás zeptal, kde stála tvoje kolíbka, tak jeden po druhým jsme řekli prostě, kde stála naše kolíbka. A na všechny ty místa Vladimír řekl, no, tam to stálo taky ... Tak to nám moc jako, to jsme byli takoví samozřejmě jako strašně překvapený, a to, ale o to víc právě jsem si pak cenil toho, že ani ne třeba za dva, za tři roky jsme se stali spolupracovníky, když jsme, když mi nabídl scénář Pramen života. Takže já jsem pochopil, že, že jeho jistá ironie, cynismus, je takovej nějakej zvláštní, zvláštní obrana před, před tím světem kolem něho a že to je vlastně velmi vtipnej a takovej pohodovej člověk.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I když píše takový těžký, pochmurný věci, jako třeba Lebensborn, že jo, nebo jako je Krev zmizelého.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Já si myslím, že právě proto, jo, právě proto, že já si myslím, že ve chvíli, kdy on asi píše o tom, co, co, co cítí, co prožil, protože většina těch jeho věcí je inspirovaná nedalekou minulostí, a tak dále, naší historií, tak o to víc si myslím, že jistej takovej ten sarkasmus, ironie, tak ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to je vám blízký, protože, vy máte podobný cítění.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Já si myslím, že ne tak jako, ne tak intenzivně jako v jeho případě, ale samozřejmě myslím si, že ta ironie, nadsázka vždycky patří, patří vlastně ke všemu, ať je to komedie, ať je to drama, protože ono to je taková jako sůl, pepř, která ten film nějakým způsobem povyšuje.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím, že jsem opomenul ještě při dnešní návštěvě režiséra Milana Cieslara udělat takový výčet vaší práce, ale tak to si každý může přečíst třeba na Internetu. Některé vaše věci jsou natolik dobře známy, že není potřeba je ani připomínat. Ale co bych určitě rád připomněl nebo co byste vy mohl připomenout, to je to, co nás z vaší dílny režisérské čeká, co leží na vašem pracovním stole, o čem třeba zatím jenom přemýšlíte.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Na jedný straně teďka dokončuju televizní film, ale který, si myslím, byl udělán s takovou péčí a láskou i poměrně s velkými prostředky, co se týče ze strany Český televize, prostě natočili jsme zatím televizní film Sněžná noc podle scénáře Vladimíra Kernera, je to zase jeho takový film, ale myslím si, že není tentokrát až tak temný, je to, je to takový milostný trojúhelník, takže si myslím, že se diváci mají na co těšit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Obsadil jste své oblíbené herce?
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Já si myslím, že jo, i když je tam pár nových tváří, třeba Petra Hrebíčková ze zlínskýho divadla, která teďka dostala právě Thálii, tak ta tam hraje takovou menší, ale velmi výraznou roli. Je to, je to hereckej koncert Mirka a Michala Dlouhých, Jitka Čvančarová tam hraje, dostala velkou příležitost se vymanit ze škatulky. Takže myslím si, že to je, že to je krásnej hereckej film, dobovej příběh odehrávající se v secesních kostýmech, takže opravdu si myslím, velká docela hezká podívaná. No, a vedle toho, vedle toho samozřejmě už pošilhávám i po tom, co, co by mohlo být. Zatím spolupracuju na sběru materiálu, na takový útlý knížce Vladislavy Chateau, která mi nabídla krásnej příběh Sabiny Spielreinové, což byla milenka doktora Junga, velkého psychoanalytika. A do jistý míra blízká přítelkyně i Freuda a mě vlastně fascinuje zase se jako díky tomuhle projektu, se nějak přiblížit do tý atmosféry těch 20. a 30. let už minulého století, kdy vlastně dva velikáni tý psychoanalýzy najednou jsou ve věcech lásky bezradní. A dělají ty samé chyby, jako jejich pacienti, a to mně přijde strašně nadčasový, to mně přijde strašně, strašně zajímavý, samozřejmě ten příběh té Sabiny Spielreinové je, je opravdu strašně zajímavý, protože prostě to byla Židovka z Rostova ruskýho původu, která prostě odešla do Curychu, kde se zamilovala do, do Junga, Jung do ní, pak odešla do Vídně za Freudem a vlastně skončila, skončila v Rostově, pak přišel Wehrmacht a ona věřila, že národ ghetta jí nemůže nic udělat, takže zůstala ve svém domě a byla jednou z prvních židovských osob, který prostě ten Wehrmacht vyhnal a postřílel je někde u synagogy v Rostově nad Donem. Takže to je takovej, taková lahůdka, příběh.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zase žádná komedie teda. Budeme se těšit na všechno, co bude mít podpis mého dnešního hosta, režiséra Milana Cieslara. Moc vám děkuju za vaši dnešní návštěvu a příjemné hezké povídání, mějte se moc pěkně a ať se dobře točí.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Já děkuju mnohokrát. Na shledanou.
--------------------
Milí posluchači, Tandem stojí na startu, od mikrofonu vás tudíž zdraví Jan Rosák. Dneska se připravte na to, že si budeme povídat hlavně o filmu. Jak sami víte, výběr v kinech je opravdu široký, ale přiznejme si, že na hodně filmů, které jsme viděli, jsme taky už zapomněli. Já na tom samozřejmě nejsem vůbec jinak, ovšem když potom uvidíte film, který vás vážně zasáhne, tak si ho pamatujete i po letec. Pro mě je tímto filmem třeba velkolepý epos lásky a prokletí, malosti a velikosti lidí, který se odehrává v období kolem II. světové války - Krev zmizelého. Mám dneska výjimečnou příležitost přivítat v Tandemu jeho režiséra, pana Milana Cieslara, dobrý den.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samozřejmě se budeme příštích 60 minut věnovat vašim filmům, ale čas si rozhodně najdeme i na vás samotného, to všechno až po první písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisér Milan Cieslar se narodil v Českém Těšíně, což mě docela překvapilo tahle ta informace, kterou jsem si přečetl, protože na vašem hovoru, na vaší řeči není vůbec poznat, že byste byl ze severu Moravy.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Tak, ono je to poznat na tom, jak se píšu, na tom mém jméně, samozřejmě ono by se mělo vyslovovat trochu jinak, takže kdybych se tady představil jako Milan "Česlar", tak už samozřejmě někteří posluchači už budou asi, asi tušit teda, kde jsem se narodil, odkud jsem přišel do tý Prahy. Takže to je právě ten zmatek s tím mým jménem, které mně rodiče nechali téměř do 10 let, takže já prostě dodneska sám se nikdy vyslovuju jako Milan Cieslar, Milan "Císler" a když přijedu na Ostravsko, tak Milan "Česlar", takže ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jste tam žil, tak jste si říkal "Česlar".
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A takhle vás třeba ve škole vyvolávali, "Česlare", pojď sem.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Ne, to já jsem, já jsem už nastupoval do první třídy v Praze, takže to bylo opravdu jenom útlý dětství v Českým Těšíně, takže právě tam už někde je zakořeněnej ten zmatek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A máte tam ještě příbuzné?
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jezdíte tam?
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Někdy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A když tam přijedete, tak nemáte tendenci jaksi promluvit po jejich jaksi.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Neumím, neumím, takže se o to nepokouším. Je pravda, že, že třeba Českej Těšín byl, byl opravdu historicky multikulturním městem, kde byli Židi, Němci, Poláci, Češi, takže strašně, strašně zajímavý město z jeho historie. Takže to je docela, to je docela zajímavý, že ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Možná i látka pro filmaře třeba.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
No, určitě, to nepochybuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říkáte, že jste už první třídu absolvoval v Praze, tak to znamená, že jste se asi přestěhovali někdy mezi tím. A v Praze jste už trávil vaše dětství, takový to dětství, na který si člověk hodně už pamatuje.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Ano, ano, ano, já jsem, já jsem dítě centra, dítě Prahy 1. My jsme bydleli dlouhý léta až do revoluce v Růžové ulici pod hlavním nádražím. Takže já jsem dítě takový to, takový to prostě Foglarovský, který ještě zažilo ty klubovny a klubovny prostě na krásnejch dvorcích, který byly ještě takový tmavý, takový plný dobrodružství. Samozřejmě jsme si stavěli klubovny a takový jako hnízda prostě na střechách, takže jsme koukali na Hrad, na Václavák, na muzeum, jo, takže já mám na svoje dětství opravdu takový nejbarvitější vzpomínky a když to vyprávím svým dětem, synovi, dceři, tak, tak ten syn opravdu ještě dneska tak jako, tak lituje, že vlastně takový dětství mu bylo odepřeno, že ten dnešní světě je úplně jinej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je zajímavý, protože já jsem prožil dětství venkovskýho kluka a mám taky barvitý vzpomínky, ale jak to může být rozdílný úplně, že člověk by řekl, ten, kdo vyrostl jako já třeba na té vesnici nebo na malém městě, v přírodě, u řeky, cihelně, kde jsme si stavěli taky bunkry, a člověk by řekl, nebo já bych si řekl, že když žijete ve městě, že nemůžete nic takovýho zažívat, ale jak je vidět, kluk si najde vždycky ...
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Ne, našli jsme si, našli jsme si prostě takový ty, ty zapadlý kouty půdy, dokonce jsme lezli i do sklepení a prostě opravdu musím říci, že, že ta Praha 1 byla taková jako zvláštně dobrodružně Kafkovská.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A je to trochu takový, jak říkáte správně, Foglarovský, Stínadla a takhle. Kam vaše paměť sahá, copak jste chtěl dělat, čím jste chtěl být? Měl jste nějaký klukovský sny být něčím?
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Já nevím už ani proč, ale, ale vím, že si pamatuju, že mě jako fascinovalo třeba jako být kuchař, jo, jako když jsem byl malej kluk, tak mě jako fascinovaly ty, ty, ale prostě ne kuchař takový tý Prahy 1 na rohu, jo, ale prostě tím, že v tom našem obvodu byly už tenkrát Alkron a takovýhle nádherný, a to, a člověk jako kluk viděl prostě ty krásný kuchaři s těma bílejma, sněhobílejma čepicema. Tak to jsem si říkal, to může bejt jako hezký, jo. A musím říct, že, že to mě samozřejmě přešlo tenhle ten sen, ale, ale dodneška třeba rád vařím, jo, a vaření je strašně tvůrčí činnost, takže mě baví prostě si vybrat recept a vařit si jako, nebo vařit pro známý, pro rodinu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem si spíš říkal, spíš pro tu rodinu, protože na vás vůbec není vidět, že byste jaksi nějak hodně baštil, tak to ani náhodou.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Já hrozně rád vařím pro hosty, protože to je takový jako překvapení, vyjde, nevyjde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je požehnání být hostem u Milana Cieslara, protože jak slyšíte, rád hostí svoje hosty dobrými jídly.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jsem říkal v úvodu hned, Milan Cieslar je režisérem skvělého filmu Krev zmizelého, ovšem pozor, on je pod ním podepsán nejenom jako režisér, ale taky jako scénárista, jako střihač, jako produkční.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Scénárista ne, protože to je opravdu, film vzniknul podle původního scénáře Vladimíre Kernera.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
On ho napsal tedy celý.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
On ho napsal, nebylo to prostě, nebyla to adaptace jeho knihy, byl to prostě původní scénář, který napsal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak pardon, scénáristu škrtám, kameru jste taky nedržel v ruce.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Ne, kameru jsem taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale stejně prostě.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Ale produkoval jsem a stříhal jsem ten film.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to několik profesí, děláte proto střihače na svých filmech, nebo na některých i produkčního, že si to chcete všechno ohlídat, anebo prostě vás to i baví.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
To ne, to vzniklo z nutnosti, protože já jsem vždycky chtěl přenechat to producentství někomu, kdo by to dělal třeba líp ještě než já, a tak dále, ale protože jsem ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste produkci vlastně absolvoval na Čimelicích.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Střední průmyslový škole filmový v Čimelicích s Vaškem Marhoulem a se spoustou kolegů, který teďka ještě už dělají teda taky produkční a různě, různě ve filmu, tak tam někde vznikla ta láska k tomu filmu. Ale vrátím se k tomu, že asi před 10 lety těsně před, před natáčením pramene života, prostě jsem obcházel s tím scénářem, s tím projektem kolegy, producenty a nikdo, nikdo nějak na to neslyšel, no, a tak ta bída vás naučí, naučí i to teda, že, že jsem přijal teda tu výzvu nebo prostě jsem si řekl, dobře, tak jako to musím udělat sám. A najednou se mi to producentsví zdálo strašně taky tvůrčí, on vlastně o tom mluví ve svejch rozhovorech s Trifoldem i Hitchcock, jo, že, že prostě ten producent není někdo, kdo jako shání peníze a má po kapsách prostě nějaký peníze a vyplácí někde na rohu komparzisty, a tak dále, ale je to člověk, kterej, kterej samozřejmě určuje nějakou vizi nebo směřování toho projektu, jak to má bejt natočeno a jak má ten projekt dopadnout, že jo. Dá se říci, že vlastně správně by ten producent měl bejt u projektu úplně jako první, že jo, měl by, a někdy se to tak stává, že vysloveně jde za, za scénáristou, za autorem, nechá si napsat prostě scénář, má nějakou vizi, pak osloví nějaký režiséry a už ten vlak se pomalu rozjíždí, takže on je to vizionář.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale někdy dochází ať tak, či onak i v podstatě takovým kontroverzím, až možná někdy konfliktům mezi režisérem a producentem, svářelo se to ve vás taky někdy takhle.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Určitě mnohokrát, protože jako když jsem, v jedný osobě jsou tyhle ty dvě postavy, tak je to trošku, trošku rozporuplný, schizofrenní, takže na jedný straně bych si chtěl jako režisérovi strašně moc dovolit a na druhý straně vím, že nemůžu ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sám musíte držet na uzdě.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
No, tak, tak to dělám tím způsobem a zatím se mi to vždycky vyplatilo, že, že jsem se třeba držel na uzdě u pěti scén a tu šestou prostě jsem si dovolil, jsem si dopsal. A to je to, proč to dělám, protože se mi zdá, že, že třeba někteří producenti to držejí i tu šestou scénu zkrátka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co si budeme povídat, střihač je u filmu strašně důležitá osoba, myslím si, že jestliže si to třeba divák neuvědomuje, tak je to jenom dobře, protože by vlastně neměl postřehnout nějaké drastické střihy. Střih musí prostě ten, ten film posouvat dál a musí být v podstatě jaksi neznatelný. Ale je to hrozně důležité, jestliže si sám střiháte, já si to představuju tak, že normálně sedí režisér jaksi nad střihačem nebo u střihače a teď se taky dohadujou. Jak to probíhá u vás?
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Tak já si myslím, že zase, dobrej, výbornej, skvělej střihač je tak trochu režisér, nebo by měl mít, měl by mít ten cit, měl by mít ten nějaký povědomí toho celku, co buduje, jak buduje, jak to vybuduje a taky si myslím, že, že by měl mít tu odvahu prostě tomu režisérovi říct, pozor, ale tady prostě si udělal zásadní chybu nebo jsi to úplně prostě zkazil a tuhle scénu musíš vyhodit a musíme to udělat jinak, a tak dále. Ten, je pravda, že ten natočený materiál je jedna věc a ve chvíli, kdy se, kdy se dostane do tý střižny, tak asi začne žít svým vlastním životem a začne ukazovat, co v něm je a ten střihač je takovej jako, asi jako někdo v inkubátoru, kterej, když je dobrej, tak tomu umí jako pomoct, jo. Já ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Může pracovat střihač úplně bez režiséra?
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Já si myslím, že jo, ale taky to, taky to dělala, dělá spousta kolegů a vím, že třeba výborný, skvělý střihač, jako třeba Jirka Brožek, nečtou scénáře, nechtějí být ovlivnění, prostě najednou se podívají na ten natočený materiál a ono ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
On nečte scénář, čili pracuje pocitově jenom.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Pracuje pocitem a nechce bejt ovlivňovanej, protože samozřejmě po nějakým přečtení už si člověk dělá nějakou představu a ona může bejt úplně jiná, než ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jsem chtěl říct, že může sestříhat úplně jinej film, než byl původní ve scénáři.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Takže, takže na druhou stranu, na druhou stranu já si takovýhle přístupu tvůrčího strašně cením a je to možnost, jak, jak k tomu přistupovat. Druhá možnost je samozřejmě, že, že teda ten režisér je ve střižně a trošičku je prodlouženou rukou toho střihače, a to právě mě vedlo k tomu, že když už jsem tam teda v tý střižně třeba u tak obtížnejch projektů a o rozsáhlejch projektů, protože Krev zmizelýho byl jako seriál čtyřhodinovej, no, tak tam prostě jsem asi pak už musel bejt a zdálo se mi, že bude, že bude jednodušší pro mě, když už tu spolustřihovou funkci tam, tam jako přijmu a zkrátíme nějakou tu komunikaci o tom.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když přišel režisér Milan Cieslar dnes do studia Tandemu, tak mě překvapil, že jsme se před drahně lety sešli na nějaké zajímavé práci. To jste musel být útlý mládenec v útlém mládí, když jsem já namlouval nějaký váš film, a to bylo nějak krátce po FAMU nebo ...
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
To bylo, to bylo při FAMU ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Při FAMU ještě.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Při FAMU, já jsem, já jsem studoval FAMU od roku 79 do roku 84, a to byla taková ta doba, kdy přeci jenom takový ty velký národní koncerny jako ostravský, já nevím, železárny, a tak dále, prostě potřebovali takový ty industriální filmy, nebo takový jako reklamy o tom, co prostě oni dělají. Takže to byla doba, kdy vznikaly takový jako reklamní pěti, deseti, patnáctiminutový filmy, já si třeba pamatuju, zrovna jsme namlouvali Centrotex, jo, pro Centrotex jsem v té době dělal prostě asi pět filmů, jeden byl o ručníkách, druhej byl o prostěradlech a dávaly se na to velký částky na reklamu a dělaly se jazykový verze do Číny, do, anglický verze, a tak dále. Ale musím říci, že to byla dobrá škola, která právě mě naučila nějakým způsobem prostě vymyslet třeba příběh s hlavní rolí s ručníkem, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. No, ale pak jste se postupně tedy propracoval, když jste FAMU dokončil, nastoupil jste na Barrandov asi, že.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Ano, nastoupil jsem v roce 86 na Barrandov a měl jsem to štěstí, že rovnou k Věře Chytilový na film Vlčí bouda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to byla dobrá škola teda.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
No, výtečná, já to nikdy nezapomenu a děkuju vůbec osudu, že jsem, že jsem mohl bejt půl roku prostě v blízkosti Věry Chytilový.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak Věra Chytilová je velmi svérázná režisérka, která taky svérázně vede svoje herce a vůbec štáb. Naučil jste se od ní něčemu takovému a používáte to nějak.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Já musím říct, že si na ni vždycky strašně vzpomenu a samozřejmě se těch cest, jak vést herce, je mnoho a jedna, jedna z nich je, že prostě komunikujete, vysvětlíte roli, a tak dále. Druhá je, že to jakoby necháte na tom herci a jste bezradnej a naopak ten herec se snaží, a tak dále. A já pamatuju nedávno, když jsem dělal film Duše jako kaviár, tak jsme tam, tak jsme tam prostě měli vlastně neherečku a dělali jsme to po dvacátý, po třicátý takovej její psychologicky obtížnej záběr a už jsme si nikdo nevěděl rady, jak to z ní dostat, tak jsem si vzpomněl právě na Věru a tak jsem těsně před tím záběrem na ni začal křičet a udělal jsem takovej jistej teror a začal jsem říkat, já tě zabiju, jestli to neuděláš, ona tak oneměla, v tom jsem řekl kamera, rozběhla se kamera a ona to udělala prostě úplně úžasně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsou takový boudy na ty herce. To jsou finty.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Jsem jí pak moc poděkoval, tím nechci říct, že by, že by Věra Chytilová prostě pracovala jenom tímto způsobem, ale je na ní úplně obdivuhodný, že právě ona, jak, jak je posedlá tím, tou svojí prací a když filmuje, tak prostě do toho jde s obrovskou emocí, s obrovským nasazením a někdy se to nevyhne i takovejm těm jejím typickejm scénám, který ona ani nemyslí nijak zle, ale pochopil jsem, že, že to emoční zaujetí toho režiséra se dá přenést na toho herce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S hercem, jehož si vybral dneska z klasiků českého humoru můj host, režisér Milan Cieslar, neměl pravděpodobně tu příležitost si nikdy zapracovat, zaspolupracovat, ale to neznamená, že byste býval nechtěl.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Určitě, no, určitě, já si myslím, že největší, největší neštěstí nebo jak bych to řekl, taková smůla na tom našem povolání je, že, že se spoustou výtečných, skvělých herců bysme se rádi teďka sešli, ale díky nějaký tý, tý generační bariéře a tomu životu, co prostě se v tom životě různě přihodí, jako třeba tomu Jirkovi Hrzánovi, tak prostě se nesejdeme a je to hrozná škoda. Protože já si myslím, že jako kluk, že jsem hodně chodil do kina a i do divadel, tak musím říci, že prostě jsme tady měli a teda máme, ale když se podívám nazpátek, tak jsme měli strašně silnou hereckou vlastně jako generaci takovejch výraznejch, charakterově rozličnejch, rozmanitejch herců, jo. A to je, když si vezmete, co tehdejší divadlo, tak to je soubor absolutních individualit, jo. Tak Jiří Hrzán byl jedním, byl jedním z nich a musím říct, že právě, co mě na něm fascinovalo, bylo to, že ten komediální talent a ta komediálnost, a to, co on uměl vyvolat ihned prostě ty koutky, jak člověku cukaj a tak, tak že je okořeněný ještě něčím, takovou nějakou dušičkou a něčím, že to není jenom takový jako, takový špílcování ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prvoplánový, ano, ano.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Prvoplánový, a to si myslím, že, že to je kvalita velkejch herců a hlavně velkejch komiků.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Scénáristou, autorem příběhu už několikrát zmíněného příběhu Krev zmizelého, jehož režiséra Milana Cieslara mám tu čest dnes přivítat a zpovídat v našem Tandemu, je Vladimír Kerner. Já si myslím, že ta spolupráce s ním musí být pro vás jednak velice inspirativní, ale taky radost.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Určitě, určitě, ta spolupráce, ten vztah k němu není založenej na, na tom, že prostě, tak tady jsem něco napsal, tady, tady máš tu čest, dávám ti šanci něco prostě natočit, ale, ale my se vlastně scházíme a já mu sloužím někdy jako takový ty výstřely na Broadway, že ve chvíli, kdy on, jak se schází ten scénárista v tom filmu slavný Woodyho Allena prostě s tím mafiánem a teďka vlastně jako on mu říká, jak to má udělat, a tak dále, ne, já jenom parafrázuju to, že prostě se někdy scházíme a tak se jako vína třeba bavíme o tom zrovna, co píše a on má ten nadhled a tu odvahu vlastně diskutovat o těch věcech a je schopen přijmout i třeba jinej názor a jistý zpochybnění toho, jestli to zrovna takhle je nejlíp, a tak dále. Což u člověka jeho formátu, jeho zkušeností, jeho, jeho opravdu spisovatelskýho naturalu, je obdivuhodný, prostě já jsem se setkal s daleko méně talentovanými autory, lidmi, kteří prostě jejich text považovali za Mojžíšovy desky a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, a byli pyšní na to a na to mi sahat nikdo nebude.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Člověk, člověk mohl tak jenom obcházet a jenom chválit, jo, což si myslím, že právě u toho Vladimíra není, není ten případ a on je, jak říká sám o sobě, výbornej, údajně podle něho lepší dramaturg než scénárista, tak prostě je to obdivuhodný tenhle je určitej nadhled, schopnost reflexe.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měnil jste třeba při práci na Krvi zmizelého něco jaksi radikálně oproti tomu, co napsal pan Kerner.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Já myslím, že ne, jenom si vzpomínám, že když jsme poprvý odložili ten scénář, produkci a připravovali jsme ho, tak jsme se až trošku děsili třeba tý postavy toho Čevory, kterýho hrál pan Bareš skvělým způsobem. A zdálo se nám, že to je až taková esence prostě takový tý český, jak bych to řekl, malosti, hrubosti, špinavosti, těch nejhorších ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to je přesnej postřeh úplně, je to tak?
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Ano, je to tak, ale prostě zdálo se mi, že, že to bylo až tak intenzivní, až tak prostě, vlastně že to člověk nemohl ani nějak pojmout, jo, že ta postava byla tak černá, tak, tak negativní, tak odporná, že prostě jsem se snažil zrovna třeba maličko polidštit tuhle tu postavu, aby, aby měl ten lidskej rozměr a myslím si, že se to nakonec i díky panu Barešovi jako podařilo, jo. Takže báli jsme se prostě, aby, aby ten Vladimír, jak, jak je plnej jistý, jistý hořkosti z určitej dějinnejch převratů a kotrmelců, a tak dále, tak aby, aby v něm byla i nějaká jiskřička naděje a možná i něčeho pozitivního.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jedna docela taková zvláštní, řekl bych, až přímo krušná chvilka v životě Milana Cieslara je spojená s osobou, o které tady už mockrát byla řeč a doufám, že ještě bude, s osobou Vladimíra Kernera, viďte.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
To je to, že když jsme končili školu nebo během studií, tak byla na Národní třídě taková zvláštní vinárnička, která se jmenovala U Rarášku, a díky tomu, že na Národní třídě naproti byly, byly skupiny, tvůrčí skupiny, tak vždycky, když byla výplata nebo záloha nebo i někdy mezi, tak se prostě tvůrci jako scénáristé, ale pak v tý době i třeba lidé, který se, který tady žili, nemohli pracovat jako Pavel Juráček, a tak dále, tak se tam prostě scházeli a mezi nimi právě byl i Vladimír Kerner. A já si pamatuju, když jsme tam jako Famáci prostě přišli, poprosili jsme, jestli u toho stolu je volné místo a seděl tam Vladimír Kerner a vůbec nás jako nevnímal, byli jsme jako vzduch a vím, že tak jednoho ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste věděli, o koho jde?
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
My jsme samozřejmě věděli, o koho jde a tak jako jsme se snažili vetřít do jeho přízně a tak jako, no, tak jako seděli jsme u jednoho stolu, pili jsme to samé víno, tak se nám zdálo, byli jsme už umělci, v uvozovkách, v tý době, že jo, tak se nám zdálo, že, že bychom mohli zapříst také hovor, jo, tak prostě asi po dlouhých minutách takovýho jako lehkého ignorování se nás zeptal, kde stála tvoje kolíbka, tak jeden po druhým jsme řekli prostě, kde stála naše kolíbka. A na všechny ty místa Vladimír řekl, no, tam to stálo taky ... Tak to nám moc jako, to jsme byli takoví samozřejmě jako strašně překvapený, a to, ale o to víc právě jsem si pak cenil toho, že ani ne třeba za dva, za tři roky jsme se stali spolupracovníky, když jsme, když mi nabídl scénář Pramen života. Takže já jsem pochopil, že, že jeho jistá ironie, cynismus, je takovej nějakej zvláštní, zvláštní obrana před, před tím světem kolem něho a že to je vlastně velmi vtipnej a takovej pohodovej člověk.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I když píše takový těžký, pochmurný věci, jako třeba Lebensborn, že jo, nebo jako je Krev zmizelého.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Já si myslím, že právě proto, jo, právě proto, že já si myslím, že ve chvíli, kdy on asi píše o tom, co, co, co cítí, co prožil, protože většina těch jeho věcí je inspirovaná nedalekou minulostí, a tak dále, naší historií, tak o to víc si myslím, že jistej takovej ten sarkasmus, ironie, tak ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to je vám blízký, protože, vy máte podobný cítění.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Já si myslím, že ne tak jako, ne tak intenzivně jako v jeho případě, ale samozřejmě myslím si, že ta ironie, nadsázka vždycky patří, patří vlastně ke všemu, ať je to komedie, ať je to drama, protože ono to je taková jako sůl, pepř, která ten film nějakým způsobem povyšuje.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím, že jsem opomenul ještě při dnešní návštěvě režiséra Milana Cieslara udělat takový výčet vaší práce, ale tak to si každý může přečíst třeba na Internetu. Některé vaše věci jsou natolik dobře známy, že není potřeba je ani připomínat. Ale co bych určitě rád připomněl nebo co byste vy mohl připomenout, to je to, co nás z vaší dílny režisérské čeká, co leží na vašem pracovním stole, o čem třeba zatím jenom přemýšlíte.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Na jedný straně teďka dokončuju televizní film, ale který, si myslím, byl udělán s takovou péčí a láskou i poměrně s velkými prostředky, co se týče ze strany Český televize, prostě natočili jsme zatím televizní film Sněžná noc podle scénáře Vladimíra Kernera, je to zase jeho takový film, ale myslím si, že není tentokrát až tak temný, je to, je to takový milostný trojúhelník, takže si myslím, že se diváci mají na co těšit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Obsadil jste své oblíbené herce?
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Já si myslím, že jo, i když je tam pár nových tváří, třeba Petra Hrebíčková ze zlínskýho divadla, která teďka dostala právě Thálii, tak ta tam hraje takovou menší, ale velmi výraznou roli. Je to, je to hereckej koncert Mirka a Michala Dlouhých, Jitka Čvančarová tam hraje, dostala velkou příležitost se vymanit ze škatulky. Takže myslím si, že to je, že to je krásnej hereckej film, dobovej příběh odehrávající se v secesních kostýmech, takže opravdu si myslím, velká docela hezká podívaná. No, a vedle toho, vedle toho samozřejmě už pošilhávám i po tom, co, co by mohlo být. Zatím spolupracuju na sběru materiálu, na takový útlý knížce Vladislavy Chateau, která mi nabídla krásnej příběh Sabiny Spielreinové, což byla milenka doktora Junga, velkého psychoanalytika. A do jistý míra blízká přítelkyně i Freuda a mě vlastně fascinuje zase se jako díky tomuhle projektu, se nějak přiblížit do tý atmosféry těch 20. a 30. let už minulého století, kdy vlastně dva velikáni tý psychoanalýzy najednou jsou ve věcech lásky bezradní. A dělají ty samé chyby, jako jejich pacienti, a to mně přijde strašně nadčasový, to mně přijde strašně, strašně zajímavý, samozřejmě ten příběh té Sabiny Spielreinové je, je opravdu strašně zajímavý, protože prostě to byla Židovka z Rostova ruskýho původu, která prostě odešla do Curychu, kde se zamilovala do, do Junga, Jung do ní, pak odešla do Vídně za Freudem a vlastně skončila, skončila v Rostově, pak přišel Wehrmacht a ona věřila, že národ ghetta jí nemůže nic udělat, takže zůstala ve svém domě a byla jednou z prvních židovských osob, který prostě ten Wehrmacht vyhnal a postřílel je někde u synagogy v Rostově nad Donem. Takže to je takovej, taková lahůdka, příběh.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zase žádná komedie teda. Budeme se těšit na všechno, co bude mít podpis mého dnešního hosta, režiséra Milana Cieslara. Moc vám děkuju za vaši dnešní návštěvu a příjemné hezké povídání, mějte se moc pěkně a ať se dobře točí.
Milan CIESLAR, režisér
--------------------
Já děkuju mnohokrát. Na shledanou.
Pořad: Tandem - talk show Jana Rosáka |
Stanice: ČRo Region, Středočeský kraj
Čas vysílání: denně 09:04 (repríza: denně 21:04)
Čas vysílání: denně 09:04 (repríza: denně 21:04)