Rudolf Kraj v Tandemu

Rudolf Kraj v TandemuFoto: Jana Chládková

Nemáme v naší sportovní historii mnoho olympijských medalistů. Cenný olympijský kov vlastní Július Torma, Ján Zachara, Bohumil Němeček, Jan Heřmánek, Josef Němec, Ján Franek a taky host Jana Rosáka, mělnický rodák a patriot Rudolf Kraj. Stříbrný z olympiády v Sydney 2000 vám prozradí, proč pověsil rukavice na hřebík nebo co chystá ve své tělocvičně...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den všem věrným i náhodným posluchačům Tandemu přeje Jan Rosák. Jsem velmi rád, že je červen a můj host nepřišel v rukavicích. To bych se ho asi trošičku bál, protože on má se všemi svými soupeři většinou jednoduchý plán. Dá jim prostě pořádnou ránu právě v rukavicích a má po práci. Naštěstí nejsem jeho soupeř v ringu, tak vám mohu s klidem, s klidem moderátora tedy, ne jeho soupeře, představit boxera Rudolfa Kraje. Dobrý den.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My si dneska spolu dáme tak, počítám, raz, dva, tři, no, sedm kol a místo obvyklého úvodního gongu začneme písničkou.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rudolf Kraj je jedním z našich nejslavnější boxerů. Co si budem povídat, zase tolik olympijských medailistů nemáme, abychom mohli je počítat na prstech několika rukou, spíš jedné, a proto si myslím, že o Rudolfu Krajovi se asi ví, že je mělnický rodák, to je o vás známo a myslím si, že vy na Mělník taky nedáte dopustit. Taky tam ostatně žijete pořád teď.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Tak určitě, já jsem se na Mělníku narodil, zase jsem se tam vlastně vrátil z Německa a doufám, že tam zůstanu zase, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Což o to, Mělník je krásný město, my jsme odtamtud nedávno vysílali, dokonce přímo z náměstí s paní princeznou Lobkowitzovou, bylo to velice příjemné. Myslím si, že kraj je krásný, soutok Vltavy a Labe je fascinující, to je prostě obrázek, který zná asi každý Čech. A to vás provázelo už od samého dětství. Tam jste trávil dětství?

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Tak určitě. Vlastně jsme bydleli s rodičema na sídlišti v paneláku, když jsme byli malý s bráchou a tam jsme vlastně dělali všechny ty lumpárny, co ty dělají.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byl jste lump jako malej kluk?

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
No, tak myslím si, že určitě jsem nebyl neviňátko, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co, jak to s váma vypadalo ve třídě? Já si představuju, že asi jste jaksi byl takový ten borec, který to takhle řešil jednoduchým způsobem, když vás někdo naštval, prostě taky dostal. Anebo jste možná nebyl už od začátku takový jako festovní kluk?

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Tak to určitě ne, já jsem byl vždycky strašně hubenej.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Já jsem byl vždycky, vlastně můj syn Ruda, ten je úplně, má stejnou figuru, jako jsem měl já, když jsem byl malej, prostě vopravdu takový kosti, když to řeknu úplně, fakt vyžlátko. No, ale vždycky jsem byl samozřejmě takovej, to vždycky říkala máma, že jsem prostě jakoby ty slabší bránil vod začátku.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste si určitě, to si dovedu představit, nenechal nic líbit, což je ten základ samozřejmě. A kdy se to potom jaksi zlomilo z toho kostěje, jak říkáte velice hezky, do takovýho toho festovního kluka? To znamená asi, předpokládám, že jste dělal všechny možný sporty, protože to kluci z malýho města to většinou dělají, že jo.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Tak určitě. Prošel jsem všechny sporty, vod kolektivních prostě, já nevím, začal jsem fotbalem, protože naše rodina byla vlastně vždycky zaměřená fotbalově, děda, táta, jo, voba dva bratranci a strejdové taky hráli, takže jsem zkoušel fotbal. Nicméně to nebylo vono. Pak jsem zkoušel hokej, basketbal, chodil jsem na judo. Já nevím, mraky sportů prostě, veslování, všechno jsem vobešel, vždycky jsem všude byl maximálně rok.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale řeknu vám, to je hrozně důležitý, aby se takovej mladej kluk vyvíjel všestranně, bych řekl. Ten sport byl vždycky u vás na první místě, nebo jste měl třeba jiný touhy, já nevím, dělat něco úplně jinýho třeba? Bejt, co já vím, pilot, kosmonaut nebo popelář, to je velice častá touha kluků?

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Tak to jsem teda, já si to teda moc nepamatuju, ale dřív se mi samozřejmě líbily strašně motorky, když jsem byl malej, jo. Chodil jsem, sportoval jsem, snažil jsem se, hlavně určitě rodiče mě do toho taky tlačili, abych prostě nebyl nějakej lenoch. Ale určitě dřív mě prostě hrozně braly ty silnější motorky a to se mi strašně líbilo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zkoušel jste to taky někdy, jaksi závodit třeba na motorkách?

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Ne, ne. Tak jako měl jsem, vod 15 jsem měl Simsona, že jo, to jsem vždycky, ten byl výbornej, na tom jsem se vlastně naučit jezdit na motorce. A pak jsem si vždycky koupil, měl jsem, já nevím, asi 5 motorek. Teďka momentálně mám jednu krosku a na tý prostě lítám, snažím se prostě jezdit na trati a nějaký výšky dělat s kamarádama.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak pro krosovou motorku jsou svaly, kterýma oplýváte, jako stvořený, protože je to samozřejmě jaksi dost velikej nápor na ruce.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
To určitě. No a nicméně všichni ti závodníci spíš taky takový vižlata, ty krosoví závodníci, protože tam vlastně zabírají úplně jiný svaly, takže já jsem třeba za 10 minut na tý krosce úplně hotovej.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? Vážně? No, tak my si za chviličku popovídáme o tom, jak se Rudolf Kraj, můj dnešní host, dostal vlastně od těch motorek mezi provazy, to znamená do ringu, ale to už bude v dalších fázích našeho dnešního Tandemu.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak už jsem říkal, Rudolf Kraj patří mezi nemnoho našich borců, kteří na olympijských hrách získali medaili. Tak pokud moje paměť sahá, tak si vzpomenu na Němečka, Němce, Zachara, Tormu a pak dlouhá pauza tedy po Němečkovi a pak teprve vy. Čili, myslím si, že jaksi náš box zase neoplývá tolika talenty. Čím to je, že jsou jiné státy, které mohou nabídnout olympijských vítězů, že je můžou přehazovat vidlema jako třeba Kubánci a my ne?

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
No, tak čím to je, to je určitě samozřejmě tou populací, je nás málo, to je jedna věc a druhá věc je, že box v naší republice prostě není tak populární a pakliže ten sport je málo anebo skoro vůbec v televizi, v tý český, tak samozřejmě na to nejdou pak ani sponzoři a prostě ty peníze v tom sportu nejsou a ten box potom vybírá hrozně málo těch mladejch kluků, protože radši jdou na ten hokej nebo fotbal nebo tenis, protože vědí, že třeba, když budou dobrý, tak se někam dostanou. Ale v tom boxu musejí bejt vopravdu hodně dobrý, aby tam měli slušnej příjem a vydělali nějaký peníze.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To máte stoprocentní pravdu, prostě do toho boxu se ti mladí kluci asi vážně nehrnou na rozdíl třeba od té Kuby, kde si myslím, že to je taky svým způsobem jaksi jedna z mála možností pro ty mladý kluky, jak vyniknout, jak se podívat třeba do zahraničí.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Jak vycestovat.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jistě, vycestovat. Ale třeba přičichnul jste k tomu, jaký podmínky jsou třeba zrovna na tý Kubě pro boxery?

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Tak na Kubě třeba, já jsem nikdy nebyl na Kubě. A jaký podmínky? No, já si myslím, že rozhodně prostě jsou to normální kluci jako všude jinde akorát, že asi víc chtějí a určitě mají třeba trošku ty geny prostě uzpůsobený na to. Vlastně na Kubě je box národní sport, jako na Kubě půjdete po ulici a to se stačí podívat na jakýkoliv video a tam prostě boxujou malý děti v boxerkách tak, jak u nás se hraje fotbal. Takže, u nás je fotbal, pak hokej a tam je box.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte, vy máte v současné době sportovní centrum Rudolfa Kraje na Mělníku, což je, předpokládám teda, centrum, které by mělo vychovávat mladé boxery nebo vůbec jaksi i k jiným sportům?

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Jsme to spáchali po tý olympiádě, jsme furt vymejšleli s tátou a ještě s naší společnicí, inženýrkou Renátou Falkovou prostě, co uděláme. Takže, jsme prostě vymysleli takovýhle sportovní centrum. Nicméně jako nějaký tréninky tam vedu, ale teď musím říct po pravdě, že prostě na to nemám moc času. Ale já doufám, že asi tohle to, protože vlastně, když jsme votevřeli někdy v polovičce minulýho roku, v prosinci, v půlce prosince, takže my jsme vlastně furt v rozběhu a je tam prostě hrozně moc práce a nemám teďka čas na to, abych se věnoval těm sportům, tomu boxu pro ty děti, ale já doufám, že prostě postupem času to udělám. A mám tam krásnou tělocvičnu boxerskou, která není široko daleko a mně se tam v ní trénuje super, tak se musí trénovat i jinejm.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je samozřejmě dobrá jaksi pozvánka, ale je potřeba ještě, aby se to ty děti nějak dozvěděly. A vůbec to největší, co je může přilákat, je pochopitelně příklad. Myslím si, že se bohužel toho příkladu, že se vám vedlo na té olympiádě, jste získal stříbrnou medaili, což tady opravdu, jak říkám, léta nebylo, že se toho nevyužilo nějak, že prostě se to nepodchytilo a Ruda Kraj měl být, mám takový pocit, pořád v televizi a měl se ukazovat, aby prostě kluci za váma šli.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Po tý olympiádě jako takový ten nárůst toho boxu byl velikej, jo. Bylo to, vydrželo to třeba rok, dva a pak to zase postupně začala skomírat a už to bylo prostě slabší a slabší a pak vlastně Lukáš Konečný, kterej vlastně byl ještě druhej tahoun v tom českým týmu, tan vodešel. Já jsem vodešel vlastně po mistrovství světa, čekal jsem na olympiádu, tam jsem se nedostal do Athén za takovejch těch prapodivnejch okolností, ale to už je jedno. A pak jsem řekl teda, že jdu taky do profi. A tím, jak jsme vodešli oba dva, tak prostě se slehla zem. A teďka momentálně je tam možná 1, 2 boxeři, mladý kluci, který by mohli něco dokázat, tak já doufám, že to vyjde, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hm. My budeme držet palce.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Budem.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je boxer Rudolf Kraj. Myslím si, že Ruda si získal tím svým úžasným úspěchem na olympiádě v Sydney takovou popularitu, že se toho mohlo tehdy využít víc, že jsme mohli mít dneska víc takových Rudolfů Krajů a takových dobrých boxerů. No, nedá se nic dělat. Ale nicméně Rudolf Kraj je sympaťák veliký, usměvavý hoch, který je dneska hostem Tandemu a se kterým si povídáme. Doufám, že vám ten úsměv teď dlouho nezmizí, protože si chci povídat o vašich úspěších. Který byl takový první, řekl bych, moment ve vaší kariéře, kdy jste si říkal, safra, ono by to mohlo jít?

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Já nevím, tak počítám samozřejmě, když jsem byl jako mladej a vyhrál jsem mistra republiky juniorů, tak to bylo pro mě prostě fantastický, že jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jste si říkal, teď mi leží svět u nohou.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Teď jsem prostě mistr republiky. Pak jsem to vyhrál, já nevím, asi pětkrát ještě. A kdy vlastně se to celý přelomilo, tak já měl takovou, já nevím, půlroční nebo skoro roční, já teď nevím přesně, pauzu, že jsme se nějak nepohodli se Sváťou Žáčkem, s reprezentačním trenérem. No a potom jsem vlastně sám jako přišel před tou olympiádu a říkal jsem jako, že bych to chtěl vozkoušet, ty kvalifikace. A tak jsem začal makat, dal jsem do toho všechno a vlastně první kvalifikaci, vždycky jsem vypadl, porazil jednoho boxera, v druhým jsem vypadl a vlastně na tý poslední kvalifikaci jsem to celý vyhrál, takže jsem se kvalifikoval a to byl prostě takovej, si myslím, že takovej impuls k tomu, že to prostě jde.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bylo před olympiádou v Sydney.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Před olympiádou v Sydney. To bylo prostě, že jsem cejtil, že když teda vopravdu makám, protože před tím, když mi někdo říkal, když mi říkali trenéři běž běhat, tak jsem si myslel, ťukal jsem si na čelo a říkal si, běhat nepotřebuju. Já jsem byl takovej vyhlášenej dřív, že prostě, když mi někdo vydrží 2 kola, to psali i v novinách, tak vlastně má vyhráno, protože já jsem vlastně vždycky měl takovej jakoby silnej začátek a slabej konec, protože už jsem nemohl dejchat. No, ale tímhle.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chce to běhání.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
To je právě to běhání, to, co nemám rád. Ale pak jsem přešel do profi a úplně mě to přešlo, protože to běhání, bez toho to prostě nejde.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rudo, vy jste neviděl film Rocky, jak tam Silvester Stalone běhal po těch ulicích i v děšti?

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
No, jo, jenže von tam běhal jenom chvilku.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je samozřejmě pravda. Ale to byl krásnej návod přece. Mimochodem líbil se vám ten film?

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Tak to byl taky jeden vlastně z impulsů, proč jsem já začal boxovat. To byl vlastně Rocky a ještě tenkrát si pamatuju, když vlastně vyšly Pěsti ve tmě s Markem Vašutem, tak na to jsem koukal taky, na tom jsem byl dvakrát po sobě v kině, protože se mi to strašně líbilo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A řekněte jaksi z vašeho hlediska boxera, jsou pravděpodobný?

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Ty filmy?

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
No, jsou to nesmysly, že jo. Ale jako třeba Rocky, je to prostě, ta pointa je super, to je dobrý, ale jako ten box sám vo sobě, to prostě nejde, že jo, aby někdo jednoho boxera mlátil a von, to nejde. To je film prostě, tam do sebe mlátějí jakoby půl hodiny a ten, co je úplně sbitej, co nemůže ani chodit, se najednou vzchopí a zmlátí ještě 10 dalších.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. Tak naštěstí teda takhle to vopravdu nechodí. Ale kouká se na to dobře.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jste sami už poznali z toho dnešního Tandemu, můj host, boxer Rudolf Kraj je veselé letory, rád se směje. A mě teď zajímá, Rudo, čemu se smějete nejradši. To znamená, kdo třeba z klasiků českýho humoru vás dostane?

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
No, tak já bych řekl, že to je Felix Holzman, když vlastně, to už je hrozně dávno, já nevím, v čem to bylo, Televarieté nebo v čem to bylo, jak tam měl tu scénku, jak mluvil vo tom klíčku aluminiovým?

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nejsem si úplně jistej, je to docela možný, že to bylo v Televarieté.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Teď si nejsem taky, ale už je to hodně dlouho a tohle mi prostě, ten alumuniovej klíček, ten mi utknul prostě v paměti.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, jak je to dlouho? To bude možná přes 30 let už, no. Ale to jste musel hodně malej kluk teda.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
To jsem byl hodně malej, ale to si pamatuju.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tohle to utkví v paměti a právě proto, že to je takovej skvělej komik, jako je Felix Holzman.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím si, že by bylo divné, kdybych se mého dnešního hosta, boxera Rudolfa Kraje nezeptal na ten úspěch v Sydney v roce 2000. Ono už je to 9 let, strašně to letí. Ale myslím si, že na to nezapomenete nikdy.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
To určitě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Největší životní úspěch, na to se nezapomíná samozřejmě. Přitom, a to je zajímavý, mluvil jste o tom, jaká byla těžká cesta přes ty kvalifikace. Jak je vlastně ten systém těch kvalifikací. To jsem dost dobře nepochopil. Měl jsem za to, že jaksi boxer, když je dobrej, tak prostě uspěje, dejme tomu, na mistrovství Evropy a tím se nějak kvalifikuje. Ale tady je to nějak složitější.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Tak dřív bejvávalo, že jako třeba i z mistrovství světa byly kvalifikace třeba, já nevím, do osmýho místa. Ale nebo ještě z mistrovství Evropy, tam snad, tuším, postupovali jenom 3 nebo 4. Ale jinak se dělají vlastně ty kvalifikační turnaje, který byly, tenkrát na olympiádu byly 4. No a postupovali jenom finalisti, jo, takže postupovali jenom ty 2. No a když si na to vzpomenu, tak třeba bylo, to byl turnaj úplně stejnej jako to mistrovství světa nebo olympiáda, jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako ta úroveň stejně dobrá?

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Tam byli všichni tyhle ty a vlastně takovýhle 4 turnaje vždycky bez těch potom dvou, co to vyhráli. Samozřejmě ty intriky a ty podvody těch rozhodčích a těch velkejch států, ty tam prostě jsou. Ještě to je bez peněz, ten amatérskej box, peníze mají vlastně jenom ty, já nevím, jestli ty státy nebo ty funkcionáři, ale ty boxeři určitě ne. Takže, vo to je to pak horší ještě, když prostě dostane nějakej ten boxer, když třeba ten zápas vopravdu vyhraje a von ho poškodí ten rozhodčí, ať už nějakým napomínáním nebo prostě tím, že mu absolutně nebodujou jeho údery a bodujou naopak prostě jenom toho druhýho soupeře. A potom de facto všechna ta snaha, ta dřina, jo, když se vlastně na to 4 roky třeba připravuje, prostě jde furt nahoru, tak najednou je to pryč, všechno prostě pryč.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to asi hodně snadný takhle boxera zničit jaksi administrativně, jenom v té bílé košili nebo respektive jaksi od stolu rozhodčího. Ale když už se potom dostanete, a vy jste se dostal samozřejmě na ten turnaj olympijský, tak to už je v podstatě velikánskej úspěch, že tam můžete bejt potom, co jsem teď tady slyšel, určitě.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Určitě. Tam jde vo to, že lidi vokolo to nevidějí, protože vlastně nevidějí to, jaká je ta průprava na to. To je škoda, že třeba, i kdyby ten box u nás byl víc jako medializovanej, tak by viděli, že ty turnaje, na který vlastně ty kluci chtějí, aby se nominovali na ty velký turnaje, tak to jsou vopravdu, to jsou řežby, aby von se tam dostal. A i kdyby tam byla víc televize, tak by i třeba ty podvody nebyly. Jenže teďka je to takový jakoby zakrytý, takže, voni si tam de facto dělají, co chtějí.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, zkuste se vrátit a vzpomínat, nechte si projít hlavou třeba pár kol. Asi nejlepší byl ten semifinálovej zápas, kterej jste vyhrál a dostal se do finále, ne?

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Tak já nevím. Jako, co bylo, pro mě byly všechny tam dobrý. Jako dobrý, protože jsem vyhrál.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak přes Američana a Nigerijce jste se dostal proti tomu Fičukovi, že jo.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
No, s vobouma jsem boxoval a vyhrál jsem jenom vo bod, takže prostě štěstěna stála na mý straně. Nicméně, když jsem jel na olympiádu, tak jsem nechtěl vyfasovat Rusa, Kubánce a Američana. Já jsem dostal vlastně volnej los a v druhým vlastně jsem dostal amíka. Takže, to jsem z toho nebyl jako moc nadšenej, ale když už tam jsem byl, říkám, dám do toho všechno, ať se děje, co se děje. No a prostě i americkej trenér vlastně řekl potom, že si to ten Američan prohrál sám, že bylo vidět, že prostě já jsem chtěl víc to vítězství, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, o tom, že se takové vítězství dá třeba zúročit i v profesionálním ringu, si popovídáme za chviličku, ale že to není taky jednoduché, na to vemte jed.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, že Rudolf Kraj byl ve finále olympijského boxerského turnaje v Sydney v roce 2000, ve váhové kategorii do 81 kilo, pochopitelně byl obrovský úspěch a čekalo se, že na té další olympiádě, že budete ještě jaksi vyspělejší, že budete mít víc zkušeností, že to tam prostě zúročíte. A najednou prostě se stalo, že jste se na tu olympiádu do Atén prostě nedostal. Jak je tohle to vůbec možný? A já bych řekl, že to bude asi taková hořká chvíle ve vašem životě, na kterou možná nerad vzpomínáte, ale zkuste přesto zavzpomínat.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Já bych to ještě rozvedl úplně tak, že vlastně po olympiádě 2000, pak 2001 rok jsem se zranil a měl jsem problémy s ramenem. To se mi furt jakoby protahovalo, až jsem šel prostě na operaci. Po operaci vlastně jsem pak udělal mistrovství světa bronzovou medaili 2003 v Bangkoku a pak jsem vlastně jel na ty kvalifikace. Ještě jsem řekl, nepůjdu do profi, vydržím na olympiádu. No a kdyby to člověk věděl, jenže to jsou kdyby, že jo. Takže, vlastně pak jsem jezdil na ty kvalifikace. Na těch prvních kvalifikacích, to můžu jako říct, že tam jsem neměl takovou formu, to jsem nebyl vyladěnej a prostě mi to nešlo, ale pak jsem se do toho začínal dostávat a vlastně, když jsem byl na kvalifikaci v Bulharsku v Plovdivu, tak jsem to měl našlápnutý dobře. První zápas jsem porazil Němce úplně vysoko na body, pak jsem, tuším, porazil Fina, tak vysoko, úplně stejně. A pak jsem narazil na Turka. A Turci, vlastně šéf IBA, to je vlastně z tý světový asociace amatérský boxerský je Turek a ten tam byl a já jsem boxoval s tím Turkem. Voni si všichni mysleli, že prostě to půjde lehce. Já jsem ho fakt sbil, fakt jsem ho sbil, já ho měl prostě na zemi, von byl počítanej, rozhodčí mu pomalu pomáhal vstávat, pomalu ho podpíral. Já jsem byl napomínanej, von ten zápas doboxoval, protože mně ho nenechali prostě dodělat, to prostě nešlo, ale ten kluk nevěděl vůbec, do kterýho rohu potom měl jít, jestli má jít do červenýho nebo do modrýho, protože ten byl někde jinde. No a já jsem ten zápas prohrál asi vo 15 bodů, a přitom po prvním kole stav byl asi, já nevím, nějakej vyrovnanej, ne, po prvním kole jsem prohrával o 5 bodů. A Sváťa Žáček říká, že prostě to je špatný, musím jít dopředu a musím prostě do něj. Tak jsem ho začal mydlit a vopravdu jsem ho prostě zmlátil jak financ kozu, když to řeknu. A ten zápas jsem prostě prohrál. Když se pak podívám do těch papírů, když se někdo takhle podívá, řekne, no, tak ten musel dostat, protože jsem prohrál asi vo 15 bodů a ten kluk byl asi dvakrát na zemi počítanej. To mi vzalo úplně vítr z plachet. Já jsem vlastně doboxoval, jo, to jsem viděl poprvý Sváťu Žáčka, že vopravdu stál a ringu a řval na ně a nechtěl vůbec slízt z ringu, že to jako nemělo obdoby. A tam se přesně ukázalo to, jak jako v tom boxu to jde úplně krásně zaříznout. Tenkrát tam byli nějaký šermíři Češi na turnaji a ty přišli fandit na ten můj zápas a po prvním kole, furt voni se ptali Sváti, už vede. A von říká, ne prohrává. Tak po druhým kole - no, teď už musí vést. Ne, von furt prohrává, ještě víc. A ty kroutili hlavama, nevěděli prostě, jak je to možný. No, ale je to tak.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, jo, to jsou tyhle ty sporty, ve kterých je lidskej element při tom rozhodování důležitej jako krasobruslení a box a třeba skoky do vody. To se prostě, ten lidskej prvek se vždycky dá nějakým způsobem naklonit. To může taky ale docela vzít chuť do dalšího sportování, že to Rudolfovi Krajovi nevzalo, tak to je samozřejmě obdivuhodný a bude to téma dalšího povídání v dnešním Tandemu.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rudolf Kraj, jak jsme si před písničkou povídali, měl docela právo zanevřít na boxování, protože v tom plovdivském kvalifikačním turnaji ho pěkně zařízli. I když, jak jste správně říkal, jste ho zmlátil jak financ kozu, to se mi moc líbilo. Chudák Turek na to určitě dneska vzpomíná. Hlavně na toho, na ten sbor rozhodčích velice asi rád. Ale vám to nevzalo sice jaksi chuť do boxování, ale přestoupil jste k profíkům a tam vás zase zařízli. Ten zápas, který jste boxoval s tím Italem Fragomenim a ve kterém, řekl bych, všichni asi viděli někoho jiného vítěze než toho Fragomeniho, to nakonec dopadlo zase takhle špatně.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
No, jo, no tak jako ten zápas mně osobně prostě se moc nepovedl. Je to škoda, že to byl vlastně životní zápas a já jsem teda začal dobře, ale pak jsem prostě úplně vytuh a byl jsem úplně hotovej a vopravdu jsem jel úplně z posledních sil, já nevím, řeknu takový 4 kola. Vlastně já jsem se dostal do takovýho nějakýho dluhu, spadl jsem úplně prostě na dno a tam jsem.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chybělo to běhání zase, ne?

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Tam bylo běhání tolik, že já jsem byl připravenej maximálně. Byl jsem na všech fyzickejch testech a vopravdu jsem byl našláplej. Ale i ta psychika, všechno vokolo, prostě oni tam nebyli rádi, že jsem byl v Itálii ty Italové, takže jako moc mě tam nevítali.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Heleďte se, a je to pravda, že prej vám tam mafie chtěla jako nějak i ovlivnit pití a tak.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
To ne, to jako samozřejmě, já jsem nepil nic, co bylo votřevný, jo, jídlo taky. Pokoj jsem vlastně, já nevím, 201, Maset měl 202, takže, já jsem vlezl do jeho, von do mýho, abych nebyl jako v tom pokoji. Můžou takovýhle věci v tom můžou dělat, jo. To byl jenom takovej sichr, tohle to. Ale to, že prostě nebyli rádi, že jsem tam byl, to jsem viděl jenom kvůli tomu, že jsem bydlel v hotelu úplně někde na periferii, na kraji Milána u tříproudový dálnice, jo, široko daleko nikde nic, jo, krám, abych si šel koupit nějaký pití nebo něco, nikde nic prostě. Hotel takovej jako, žádná sláva, žádný fitko, žádná prostě, jedna místnost vo, já nevím, ta mohla mít tak 10 metrů čtverečních, kde jsem lapoval a kde jsem prostě shazoval, protože jsem měl trošku přes váhu, tak jsem musel prostě i vlastně jsem byl tejden dopředu, tak jsem se musel, musel jsem se prostě hejbat, že jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, prostě dělali všechno proto, aby borec místní vyhrál, no.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Přesně tak.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, Rudo, dneska jste měl překvapil tím, když jste přišel, jste řekl, že jste to už zapíchl, že teda aktivně už neboxujete. Je to definitivní rozhodnutí?

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Tak momentálně určitě. Já prostě za prvé na to nemám čas, ani ta nabídka, která vlastně přišla vod týmu /nesrozutemilné/, prostě nebyla taková, jakou jsem si představoval. Já jsem pak dostal jednu nabídku za hodně dobrý peníze boxovat vo mistra Evropy s Marco Hucem, ale bylo to měsíc předem. No a já si dávám tady ty svoje dýchánky a já jsem říkal, že pakliže budu boxovat bez problémů, ale tak za 3 měsíce, abych byl prostě schopný se připravit, protože za měsíc bych prostě, vím, že bych dostal vopravdu nakládačku vod toho boxera.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale tak vy se můžete kdykoliv vrátit. Se podívejte na otce Lukáše Konečnýho.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Jo, ale taky do tý nejlepší ligy, tam vopravdu musí bejt, tam jde stranou rodina, všechno, všechny záliby, tam se musí jenom trénovat.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Heleďte se, viděli jsem Rockyho, víme, jaký to je.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Přesně tak. Ten se vodstěhoval na /nesrozumitelné/.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, jak se říká nikdy neříkej nikdy. Tak já vám držím palce, Rudo, abyste se do ringu ještě vrátil, protože nám, doufám, uděláte ještě nějakou radost nějakým hezkým výsledkem. Tak to byl boxer Rudolf Kraj dnes na Tandemu. Hezk jsme si zaboxovali, vydržel jsem všechna kola s váma. Ale to jenom proto, že jste na mě byl hodnej. Tak mějte se moc hezky, ať vám to jde.

Rudolf KRAJ, boxer
--------------------
Díky. Nashle.