2.
července
2009
Vladimír Hron v Tandemu
Vladimír Hron v TandemuFoto: Petr Jindra
Muž, který se rád nazývá cizím názvem "entertainer" místo českého bavič, přijal pozvání Jana Rosáka do Tandemu. Vy se tak dozvíte, že Vláďu Hrona pořád baví cestování (nejen) za prací, že rád jí a není to na něm vidět nebo že se z jeho fanoušků pomalu stává rodina...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den vám z Tandemu přeje Jan Rosák. Jak se říká, přišel náš čas, tak jsme tady já a můj host. Naproti mně usedl imitátor a bavič Vladimír Hron. Já tě zdravím, Vláďo. Ahoj.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Ahoj.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A aby se Tandem dostal rychle do těch správných otáček, tak si dáme na rozjezd jednu písničku. No a protože můj host je taky zpěvák, tak myslím, že její výběr je nasnadě.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak my v tom našem dnešním povídání s Vláďou Hronem nebudeme parafrázovat ten název, že bysme se tady oba dva trápili, to v žádném případě. Naopak doufám, že to bude příjemné a už příjemné by mohlo být pro tebe, Vláďo, zavzpomínání na to, co se u tebe za skoro 2 roky, co jsi nebyl na Tandemu, stalo nového.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Jé. Jak dlouhej máme pořad?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, skoro hodinu, ale.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Já budu, já budu rychlej. Já vezmu hlavně v kostce ten loňskej rok, kdy se udála spousta pozitivních věcí, pochopitelně. Já většinou vnímám ta pozitiva, protože se snažím jít pořád kupředu a občas se i něco nepovede nebo člověk škobrtne nebo se někde něco nezadaří tak, jak bych chtěl. Ale vždycky říkám, když se bilancuje, je lepší tohle to všechno si vzít jako první, rychle to zanalyzovat a potom přebrat to dobré a z té analýzy toho špatného k tomu dobrému jakoby přidat navíc, aby člověk neopakoval ty chyby. Takže, loni, myslím, že se dařilo docela dobře. Začátek roku pro mě byl velmi, já nevím, jak to říct, takový milý, protože jsem dostal pozvánku, přišla mi pozvánka na vyhlašování cen TýTý. Tam jsem teda dorazil a zjistil jsem, že jsem vlastně zůstal na nádherném 2. místě, což mi udělalo obrovskou radost a chtěl bych tím ještě teď jakoby zpětně poděkovat divákům, že byli tak laskaví a poslali mi své hlasy. No a pak přišla práce taková hodně rozlítaná, začali jsme jezdit po světě. Byli jsme dvakrát v Rusku, což bylo hrozně fajn, dokonce jednou na Sibiři. To je úžasná věc, když jedeš.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byla zima jako na Sibiři taky?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Ne, ne, my jsme tam byli zrovna v době, kdy bylo polární léto, polární den. Takže, já jsem, když jsme přijeli do Omsku, šel na Irtiš, to je taková řeka, voni říkají, že to je malá říčka, asi jako 12 Vltav široká, tak jsem šel jakoby na pláž se opalovat, protože vopravdu byl hezkej den a pak jsem se probudil. Vzal jsem si muziku, vzal jsem si iPoda, lehl jsem si na pláž, pustil jsem si hudbu a na slunci jsem ležel, to je taková strašně příjemná činnost. Najednou jsem votevřel voči a říkám si, proč ten Milan furt nejde. My jsme tam byli s Milanem. Říkám si, co dělá asi tak, tak jsem mu zavolal a von mi říkal: "Co mě budíš? Je čtvrt na dvě." Vono bylo opravdu čtvrt ně dvě ráno a vono furt svítilo sluníčko, kolem mě spousta nalitejch Rusáků. Já jsem vůbec nevěděl, proč to. Jsem si říkal takhle vodpoledne už všichni nalitý a voni byli už dávno, protože já jsem usnul a vopravdu jsem se probudil po půlnoci a vono pořád ještě svítilo sluníčko.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jágra jsi tam nepotkal náhodou?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Člověče, Jágra jsem tam nepotkal, já to tam neprohlížel na tý pláži všechno, ale předpokládám, že Jarda by tam spíš pojížděl někde na bruslích. Ale to jsou takový krásný zážitky, že člověk sleduje, co se děje a co všechno probíhá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a v tom Omsku, tam jsi vystupoval, předpokládám.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Tam jsem samozřejmě zpíval. V Jekatěrinburgu, v Moskvě. Takže, jsme to tam projeli tak nějak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jezdíš s kapelou.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
To jsem právě byl ještě sám. Kapela vznikla později, což bylo krásný, že vlastně se mi podařilo loni, to byl jeden asi z takovejch nej úspěchů, protože to jsem hrozně dlouho chtěl a hrozně dlouho jsem po tom toužil. Tak jsme založili kapelu Hronband, jaký to lakonický název. A s kapelou teď pomalu dáváme dohromady repertoár a už samozřejmě koncertujeme, jezdíme. Zatím hrajeme takový ty akce jako plesy a podobný věci. Už jsme dělali jeden takovej koncert vyloženě jakoby vlastní. Je to v začátcích. Já si myslím, že tenhle rok, rok 2009 bude právě rokem kapely, že se to všechno jakoby usadí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, když s kapelou přijedete na Slovensko a zahrajete poblíž Hronu, tak tě berou jako domácího?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
To se směješ, ale Miro Žbirka má dokonce krásnou větu, kterou mě jednou uvedl a vod tý doby to vždycky dávám k dobru, protože mě málem zabil. My jsme se střídali na pódiu a já jsem mu taky vždycky prováděl takový různý žertíky jako, že jsem šel na pódium a zpíval jsem místo něj, vzal jsem si brejle, sako, lidi si mysleli, protože když to bylo na velkejch sálech, tak z tý dálky kolikrát koukali, co to je. A tak jsem si z něj takhle různě legraci. A on mi to jednou nádherně vrátil, protože přišel a říká: "Dámy a páni, teď přichází zpěvák, který je u nás na Slovensku tak populární, že jsme podle něj pojmenovali řeku - Hron." A takhle mě uvedl. A to mi občas provádí, takovýhle věci. Meky je úžasnej chlap a velikej humorista.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My jsme trošičku už s Vláďou Hronem cestovali, že, respektive on cestoval v tom povídání až do dalekého Omska, až k řece Irtiš. Nepůsobí ti problémy takhle ty změny podnebí, změny třeba i časové? Zrovna v tom, na té Sibiři to polární léto je v podstatě docela deprimující stejně jako polární zima, protože se v podstatě nezhasíná, že jo.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
A hlavně, když spíš na hotelu, kde nejsou závěsy. My jsme spali na hotelu, kterej sestával z toho, že tam byla postel, nějakej nábytek a taková veliká záclona a nikde nic. Žaluzie, závěs, nic. Takže, my jsme přišli na hotel a to vopravdu fungovalo jenom takže, buď jsi jako byl tak utahanej, že jsi usnul anebo ses prostě musel hlavou zabořit do polštáře, protože třetí možnost není, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To musíš dělat tak, jak to dělá můj kolega Petr Jančařík, že si, když jedou se svou ženou někam, tak si vozí s sebou zatemnění, protože oni nesnášejí brzo vstávat, takže zatemňují jako o válce v podstatě.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Tak to já zase jsem si všiml, že v letadlech rozdávají takový ty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, ty brejle, ano.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Takový ty látkový brejle, tak to si příště musím schovat, protože to se na takovýhle cesty docela hodí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, pojedeš na Sibiř, tak stoprocentně. No a jinak, jsi velký cestovatel? Rád cestuješ nebo jenom musíš?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Velmi rád cestuju, dokonce i když musím, což je pořád ještě zvláštní, protože jsem si říkal, že to musí člověka za nějakejch 5 let omrzet a vono to trvá už nějakejch 15 let a pořád jezdím a pořád, mě dokonce baví řídit pořád ještě a to mám najeto už jako hodně. Nedávno jsme se to snažili spočítat a nejde. Už je to jako hodně přes 2 miliony kilometrů. Takže, vopravdu posledních 7 let jezdíme přes 130 tisíc ročně, takže si to spočítej zhruba.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všecko za prací teda.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Všecko za prací většinou, takže je to vopravdu hodně veliký penzum z toho pohledu. I já jsem na straně řidičů, který říkají, že by ten bodovej systém měl bejt trošku shovívavější k těm, který třeba hodně jezdějí. Ale je pravda zase, když strávíš na tý silnici denně třeba 4 nebo 6 hodin, protože ty víš, jak to je, když se jede do Novýho Jičína a zpátky ten den, protože druhej den zase seš v Plzni a zpátky. Takže, je to takový složitý a vopravdu člověk na tom, na těch kolech stráví hodně času. Ale mě to ještě pořád baví a hlavně mám vždycky takový šílený nápady, jako se sebrat a jet autem do Itálie nebo do Německa.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zrovna jsem se chtěl zeptat, jestli tomu mám rozumět tak, že jestliže jezdíš pořád někam za prací, tak už tě nebaví jezdit na dovolenou, ale teď odpovídáš, že asi jo.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
No, já si sednu do auta a mě to baví nejvíc v autě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jedeš si jen tak do Německa a zase zpátky?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Já se jen tak seberu a jedu třeba do Milána.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
No, vopravdu. Já jsem asi blázen. Mně ten volant asi přirostl k rukoum nebo já nevím. A s dětma taky. Děti taky, když je léto, letošní léto jsme třeba strávili v autě, děti taky. Já jsem se taky ptal: děti poletíme třeba do Egypta nebo někam prostě k moři. A voni říkaly: jaká je možnost B. No, vezmu auto a pojedem na gardu do Itálie, pojedeme do Německa do zábavního parku se podívat nějakýho. Voni říkají B. Takže, vopravdu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, nepovídej. Takže pro vás i cesta může být cíl vlastně.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Ano. A i cesta je zábavou, protože děti milujou, já mám, oni se trošku jakoby potatily v tom, že mají rádi změnu a třeba je úžasný vyzkoušet si. Na některých německých odpočivadlech ti tak báječně vařejí a když už to víš, kde zastavit, kam a to jídlo to je věc. Cestování.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na tobě to vůbec není vidět, že to jídlo miluješ.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Protože cvičím, já musím dřít, abych mohl jíst.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nicméně tu mapu těch dobrejch odpočívadel s dobrým jídlem mně potom, prosím tě věnuješ, to já taky mám rád. Víš, jak se to jiným tloustne. Já musím dřít, abych se mohl najíst. Jiný prostě jenom jedí a já musím dřít jako blázen, abych se vůbec mohl najíst. Třeba teď dělám takový nový turné po Praze, protože Praha se hrozně rychle mění a kuchaři se mění, kuchyně se mění. Na začátek roku si vždycky nařídím, že třeba leden, únor si projedu, co je v Praze novýho a takový ty starší, kde jsem třeba dlouho nebyl, tak si to vopravdu projedu a udělám si takový, takový ten Dishamův průvodce, tady dám 2 hvězdičky, tady 3 uberu. Prosím tě, jak to vaříte, člověče, podívejte se na sebe. Takže, takhle si dělám takovej ten, vopravdu jak ten Luis de Funés chodím si s těma zkumavkama.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Gastrotour.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Ano, dělám si gastrotour, protože strašně často přijede někdo na návštěvu, ať už je to našinec nebo ze zahraničí někdo a vždycky mu chceš ukázat něco, co je v Praze nej. A kuchyně, ta vždycky to zahájí všecko.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My jsme si tady povídali s Vladimírem Hronem už na začátku, když rekapituloval ten loňský rok, že byl potěšen přízní publika, která se projevila jaksi v tom ocenění v rámic TýTý. Ale, prosím tě, nevím, jestli, ty jsi se o tom, myslím, někde vyjadřoval, ale možná ne zcela hlasitě, tehdy tě jeden docela významný náš moderátor napadl, jestli se pamatuješ, že jsi falšoval výsledky. Dá se to vůbec, prosím tě, takhle dělat.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
On mě nenapadl, že jsem falšoval výsledky, on spíš napadl to, že mám fanklub. Jemu vadilo to, že mám fanoušky jako sdružení, že mám takový družstvo, že mám takovej národní mančaft. To mu vadilo. Já jsem mu neuměl vysvětlit, že fanoušci jsou lidi, který si nevybíráte, fanoušci jsou lidi, kteří prostě si vyberou vás. A já teda tohle musím uvést ještě jednou na pravou míru. Já jsem si svoje fanoušky skutečně nevybíral, oni si vybrali mě a já jsem šťastnej, že si mě vybrali a někteří z nich opravdu po určitý době se stali téměř mojí rodinou, takže je znám velmi dobře, protože jezdí pravidelně na moje vystoupení. Vozí mi jídlo. A zase jsme u jídla. Já ti třeba přijedu do Plzně. No, nelžu. Já ti třeba přijedu do Plzně a tam na mě čekají 2 nebo 3 chody dobrýho jídla. A to my s Milanem přijedem a jelikož.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Promiň, už se zmiňuješ po několikátý o Milanovi.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Milan Kamír je můj impresário, je to vlastně člověk, kterej může za strašlivou spoustu věcí v mým životě. A hlavně tady díky němu všechno funguje tak, jak má.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rozumím ti. A pomáhá ti taky s tím jídlem teda koukám.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
No, to hlavně. To hlavně. Díky němu vypadám dobře pořád, protože von to vždycky všechno sežere a já pak říkám, jak to bylo dobrý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co ti třeba přivezou, prosím tě, ti fanoušci?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Vaří, vaří, pečou. Třeba vánočního cukroví jsem dostal tolik, že já to musel rozdávat. Pečou, když přijedu. Třeba ví, že jsem jako na zdravý výživy občas, někdy mám takový období, kdy vopravdu i dělím stravu a dělám takovýhle věci, tak mi udělají třeba takový krásný pečivo listový se špenátem. Vopravdu, ale je to dobrý, všecko je to dobrý. Takže, vařejí i zdravě třeba kvůli mně, udělají mi něco zdravýho. No, je to strašně zvláštní, ale jsou, bábovka mě čekala jednou v Děčíně a kafe. Prostě přijedeš a je to krásný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ty jim recipročně třeba děláš něco pro ten svůj fanklub?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
My děláme setkání dvakrát ročně, dvakrát ročně setkání fanklubu, kam vždycky přijedu a oni jako první mají možnost třeba slyšet nějakou písničku, kterou jsem napsal nebo vidět představení, které připravuji na příští rok. Tak než ho vlastně jedeme jako premiéru, tak ho zahraju pro ně, aby vždycky dostali nějakej nadstandard. Tiskneme pro ně bulletin dvakrát ročně. Takže, vydávám pro ně vlastní noviny Hronoviny. U nás má všechno značku. Takže, je to, je to a samozřejmě, jak jsem říkal, je to jakoby jenom takový chabý poděkování za to, jak věrný ty lidi jsou, protože já si myslím, že fanoušek je důvod dělat tuhle práci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak pro koho jinýho, že jo.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Jo, přesně.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdyby na to přišlo, tak můj dnešní host Vladimír Hron by mohl toho, koho by si teď vybral z klasiky českého humoru, klidně zaskočit a odpovídat tady za něj. No a možná, že bychom to mohli i trošičku naznačit, protože ty sis vybral Slávka Šimka s Luďkem Sobotou a Luděk Sobota.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
No, tak já jsem si vybral, protože vono to asi jinak ani nejde. Já jsem na tom vyrůstal a přemejšleli jsme o tom, kterou scénku vybrat. Vybrali jsme nakonec Deníček. I když možná bych tematicky mohl vybrat taky Čekání v čekárně OÚNZ, protože v současné době pracuji na projektu Zábavně o stáří a to je taky legrace.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkej, o tom si popovídáme za chviličku, to teď neprozrazuj.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Ale to ne, to já jsem jenom chtěl, aby všichni věděli, že Luďa je taková moje libůstka z dětství.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak my si teď tuhle tu tvojí libůstku z dětství poslechneme s mojí další libůstkou Slávkou Šimkem a bude to takové velice hezké povídání o deníčku.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zarazil jsem Vláďu Hrona v tom povídání o pořadu, který by měl být příspěvkem k letošnímu roku stáří, což je, si myslím, velice záslužná činnost, protože, co si budem povídat, se nás to týká už. Mě teda vopravdu intenzivně.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Ono je úžasné to, že se to týká úplně každého. A já do tý problematiky teď zabředám a vlastně zjišťuju, že o stáří se má člověk vopravdu začít zajímat ve chvíli, kdy dospěje, kdy začne nějak fungovat, protože pak už je pozdě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nemusí rovnou myslet na důchod, ale myslet na to, že prostě léta přibývají.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Japonci tohle mají úžasně vyřešený. Ty mají, já nevím, jestli to slovo je správný jako starobince nebo prostě domy pro staré lidi spojené s jeslemi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Senior domy.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Senior domy spojené prostě s domy pro děti. Takže, tam to je tak, že ty děti vyrůstají vedle těch stařečků a je to taková vzájemná symbióza. A u nich vzniká takový to poutu toho, tý úcty ke stáří a ti staří zase pomaleji stárnou, protože mají vedle sebe děti. Já si myslím, že taková ta, že to je takový to klasický vyjádření toho, jak by se na stáří mělo pohlížet. Stáří je jenom určitá fáze života. Já ho dokonce vůbec nevnímám jako nějakou faktickou záležitost, protože já sám jsem si řekl, až jednou se budu cejtit opravdu jakože starej, unavenej, tak v tu chvíli začnu vymejšlet nějakou jinou činnost, která mi půjde, abych byl prostě pořád aktivní. Nechci sedět, to radši Nuselák.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nestraš. Prosím tě, tak přibliž trošičku ty tvoje pořady o stáří. O čem jsou?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Tak všechno odstartovalo vlastně televizním pilotem, který se vysílal v lednu a teď bysme měli jezdit po vlastech českých každý měsíc v jednom městě s Alešem Cibulkou a primářkou gerontologie v Kobylisích paní Holmerovou. Musím říct, že doktorka Holmerová je velmi úžasná dáma a dokáže taky nevážně hovořit o stáří, i když je to její obor.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem si zrovna, chtěl jsem se zeptat, jestli paní primářka mluví tedy o tom stáří jaksi učeně a ty si pak z toho děláš srandu. Je to tak?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
No, tak já jsem tam spíš jako doplněk stravy. Já tam zpívám a vždycky zasáhnu jako takový ten nezkušený idiot do diskuse a vždycky se zeptám na nějakou strašnou věc, která samozřejmě určitě lidi zajímá, ale já se ptám tak jako, jak by se asi ptali ty lidi, protože té problematice samozřejmě tak hluboce nerozumím. Ale musím říct, že je to opravdu, opravdu to vzniklo a je to docela švanda. Bál jsem se, že to bude taková jenom jakože beseda, ale je to, myslím si, že to opravdu ten název to nevážně o stáří naplní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jaký by mělo bejt poslání tohohle pořadu, že to stáří jaksi oslaví nebo omluví, že to.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
No, tak hlavně by to mělo vyvolat v lidech tu základní jako podmínku toho, co to splnit má, a to, že stáří není jaksi nemoc, ale stáří, že je vlastně výhra, že to je úspěch dožít se stáří, protože všichni k tomu směřujume, abysme, pořád říkáme celej život - já se chci dožít co nejvyššího věku, ale pak nám najednou vadí, když nám někdo řekne ty jsi starej. Takže, začít to chápat skutečně obráceně a začít to brát tak, jak to ve skutečnosti je a brát to stáří vopravdu jako úspěch.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přitom to stáří je jedinej způsob, jak se dožít vysokýho věku. Jinudy to nejde, že jo.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Ono se dá žít krásně a aktivně. Právě paní Holmerová dávala nádherný příklady. Má asi 85letýho mořeplavce, kterej má jachu a jezdí pořád, neustále prostě brouzdá moře celýho světa a vždycky jí posílá zprávy, kde právě je. Takže, vopravdu to jde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, co mi budeš povídat. My jsme tady měli, v našem pořadu seděla na tvém místě paní Feiferovou, která je 90letá plavkyně, která se účastní mistrovství světa a mistrovství Evropy veteránů. Pořád aktivně. Ta brázdí taky bazény.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Mně se líbí ta paní, jak v 92 skočila z letadla, to je taky úžasný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A s padákem ale.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Samozřejmě s padákem a ještě s instruktorem na zádech teda, aby si to užila víc. To mi přijde, já si právě myslím, že stáří by nemělo bejt bráno jako něco špatnýho, jako nějaká pejorativum, vždyť ve svý podstatě máme všichni rodiče, máme všichni prarodiče a my budeme jednou prarodiče.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím si, že kariéru Vladimíra Hrona sleduje naše veřejnost už delší dobu, určitě se zájmem, jak se vypracoval v podstatě z oblastního, lokálního moderátora v celostátní hvězdu. Takže, já si myslím, že bude zajímavé teď se od tebe, Vláďo dozvědět, kdo v pozadí toho tvého úspěchu byl. Jinými slovy, kdo byl tak důležité osoby v tvém životě, že na ně nezapomeneš, protože seš jim třeba vděčný za to, že ti pomohli.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
No, tak jednu už jsem jmenoval, to je Milan Kamír, ten mě vlastně donutil to vůbec dělat, protože když jsem právě v tom oblastním divadle a oblastním rádiu skončil, tak jsem byl takovej docela vyděšenej, čím se budu živit. To byl tehdy ten, kdo mi řekl, hele, tak se živ tím, co umíš, proboja. Já jsem říkal, ale co umím, já, vždyť já nic neumím. Já umím hrát divadlo, já umím zpívat. A von říkal: "No právě, ty umíš bavit lidi, tak se tím začni živit." Já říkám, ale jak se to dělá? To mám jako přijít ke kulturáku a říct, dobrý den, já umím bavit lidi, nechcete mě koupit? On říká, to budu dělat já. Takže, on skutečně vzal telefon, obvolal široké, daleké okolí a začal mě nabízet a tak to začlo. No a pak mě vlastně dokopali do Prahy na jeden televizní konkurz do jednoho pořadu tehdy na Nově Liga gagů. Nova ani vlastně neví, že mě objevila dodnes. A tam si mě všimnul Standa Procházka mladší, určitě taky znáš, dneska už teda na nás dívá shůry, tak doufám, že.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíš zpěvák Standa Procházka?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Ano, zpěvák Standa Procházka. A ten mě vlastně, to byl hrozně důležitej člověk, protože ten mě dostal k Františkovi Polákovi, ten mě seznámil s Františkem Polákem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se dostáváme k dalšímu superdůležitému člověku v tvý kariéře.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
K tomu vlastně, přesně, k tomu v té velké televizní kariéře k nejdůležitějšímu, protože ten mi vlastně umožnil to všechno, co se poté těch 6 let dělo a vlastně i to, že můžu dneska hrdě říct, že už ta zrcátka TýTý jsou 4, což je krásnej pocit. Já jsem toužebně očekával, že aspoň jedno v životě získám. A když se nám s Františkem dařilo natolik, že vlastně to došlo až takhle daleko, tak jsem z toho měl obrovskou radost. A říkám, i kdyby se už teď nemělo nic podařit, tak jsem šťastnej za to, co se povedlo. Ale samozřejmě tím neházím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě to nebal.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Přesně, ještě to balit nebudu, ještě se chystají velký věci, já doufám, že nějaký přijdou. Mimochodem, letos, člověče, jsem poprvé prolomil taky takovou bariéru. Já jsem se hrozně bál vrátit jakoby zpátky do divadla po těch letech, protože vím, že to je velkej závazek a hlavně časově hrozně složitý při tom ježdění. A já jsem letos se rozhodl, že zase budu hrát a tentokrát v muzikálu Kladivo na čarodějnice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už ovšem, Vláďo, končí veškerá sranda.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jste slyšeli, že Vladimíra Hrona čeká v letošním roce premiéra nového muzikálu Kladivo na čarodějnice, ale to bude ale teda opravdu velká kláda, to si myslím, že, jak už jsem před chvilkou řekl, končí veškerá sranda teda.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
To je jedna věc a hlavně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To ti začne stékat čůrek potu mezi lopatkami. Ale veliká příležitost je to.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Ano. A já se těším na to, že se taky veřejnosti ukážu zase v jiné poloze, protože vlastne to je i můj cíl těm lidem ukázat, co všechno dělám a co jsem všechno vlastně dělal před tím. Protože ty lidi mě znají jenom z tý televizní obrazovky tak, jak jsem se představil v televizních pořadech a vlastně neví, že původně jsem třeba hrál na divadle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ty máš DAMU?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Ne, ne, ne. Já jsem takovej ten klasickej přírodní, kterej se do toho divadla prodral, přišel tam a řekl jsem, já chci hrát divadlo. A voni mi řekli, tak pojď.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? A kde se to takhle stalo?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
V Mostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, to bylo v Mostě, ano, ano, ano. No, a hodláš jaksi v téhle té kariéře herecké pokračovat, že by tohle to nemusela být konečná? Máš nějaké podobné nabídky?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Tak nabídek jsem dostával za posledních 5, 6 let strašlivou spoustu, ale pořád jsem je jako sveřepě odmítal z titulu, že jsem se právě bál, že nebudu stíhat jak to televizní natáčení, tak to ježdění.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já bych tě čekal, promiň, že ti přerušuju řeč, ale čekal bych tě spíš v nějaké komické roli.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Komedii, no právě, právě. A já jsem si právě řekl, když už jsi všechno takhle odmítal, a dokonce i věci, který jsem měl rád, jako byla třeba Pomáda, tak jsem si pak řekl, tak udělej něco, co nikdo nečeká, udělej něco, co nečekáš ani ty, že by jsi dělal. A tohle to, když mi nabídli, tak jsem, nejdřív jsem se zarazil a říkal jsem, takovou depku, proboha, Vladimíre. A pak jsem si řekl a to je právě ono. Potřebuješ jakoby, potřebuješ si na chvíli svlíknout tričku a oblíknout kabát, prostě jakoby změnit i tu garderobu trošičku, trošičku jakoby i pro sebe vyzkoušet něco jinýho. Třeba vyplavím některý věci, který ve mně jsou už dlouho, takový ty schovaný negativní věci. Já třeba nejsem cholerik, nejsem člověk, kterej se umí jakoby vynadávat a možná tohle bude pro mě příležitost, jak to konečně ze sebe všechno dostat. No a na druhou stranu těch komickejch věcí dělám celej rok pořád dost. Mimochodem, teď jsme točili na Slovensku v Prešově Dršljakoviny to je slovenská televize STV a Slováci taky teď začali jako projevovat zájem, tak možná, že i na Slovensku se něco podaří. A tam zase budu dělat ty komický. Tak tady budu chvíli teď vážnej jednou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, já jsem o tom slyšel nebo jsem to četl, co to je Drišljakoviny? Co to znamená?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Dršljakoviny, to je drišlak je valcha a to je takový pořad, který točí ve východňarštině, takže tam húcorí a prostě to takhle se tam nerozmě vůbec ani slovo. Já, když tam jsem, tak já nechápu vůbec, co říkají. Říkají: štrimfle mám mrňavé, šlavatlava šlila do Gagora. To znamená, mám špinavý kalhoty a kravata mi střelila do krku. Jo, takhle mluvějí prostě strašně. A čo to ta, kadě děte. A takhle se tam bavějí. No a v tom všem oni odjeli do lázní a v lázních zapomněli ještě českého doktora a já tam hraju primáře v lázních a je to taková prostě legrace, kde se jako stýkají i ty jazyky a je to docela bžunda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo a semelou tě tam tedy na té valše.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Na valše mě nesemelou, oni mě semelou jinejma věcma. Ale vzhledem k tomu, že dneska existujou satelitní televize a že už jsou takový ty kabelový nabídky, tak si myslím, že hodně lidí slovenskou televizi chytá a třeba se na to podívají.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když ne, tak tě uvidíme v jiných věcech. Uvidíme tě na scéně, uvidíme tě pravděpodobně na muzikálové scéně s největší pravděpodobností, Kladivo na čarodějnice. Takže, budeme se těšit na tebe a někdy příště zase třeba v Tandemu.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
No, já doufám, že zase brzy. Na shledanou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl Vladimír Hron dnes na Tandemu a určitě ne naposledy.
--------------------
Dobrý den vám z Tandemu přeje Jan Rosák. Jak se říká, přišel náš čas, tak jsme tady já a můj host. Naproti mně usedl imitátor a bavič Vladimír Hron. Já tě zdravím, Vláďo. Ahoj.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Ahoj.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A aby se Tandem dostal rychle do těch správných otáček, tak si dáme na rozjezd jednu písničku. No a protože můj host je taky zpěvák, tak myslím, že její výběr je nasnadě.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak my v tom našem dnešním povídání s Vláďou Hronem nebudeme parafrázovat ten název, že bysme se tady oba dva trápili, to v žádném případě. Naopak doufám, že to bude příjemné a už příjemné by mohlo být pro tebe, Vláďo, zavzpomínání na to, co se u tebe za skoro 2 roky, co jsi nebyl na Tandemu, stalo nového.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Jé. Jak dlouhej máme pořad?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, skoro hodinu, ale.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Já budu, já budu rychlej. Já vezmu hlavně v kostce ten loňskej rok, kdy se udála spousta pozitivních věcí, pochopitelně. Já většinou vnímám ta pozitiva, protože se snažím jít pořád kupředu a občas se i něco nepovede nebo člověk škobrtne nebo se někde něco nezadaří tak, jak bych chtěl. Ale vždycky říkám, když se bilancuje, je lepší tohle to všechno si vzít jako první, rychle to zanalyzovat a potom přebrat to dobré a z té analýzy toho špatného k tomu dobrému jakoby přidat navíc, aby člověk neopakoval ty chyby. Takže, loni, myslím, že se dařilo docela dobře. Začátek roku pro mě byl velmi, já nevím, jak to říct, takový milý, protože jsem dostal pozvánku, přišla mi pozvánka na vyhlašování cen TýTý. Tam jsem teda dorazil a zjistil jsem, že jsem vlastně zůstal na nádherném 2. místě, což mi udělalo obrovskou radost a chtěl bych tím ještě teď jakoby zpětně poděkovat divákům, že byli tak laskaví a poslali mi své hlasy. No a pak přišla práce taková hodně rozlítaná, začali jsme jezdit po světě. Byli jsme dvakrát v Rusku, což bylo hrozně fajn, dokonce jednou na Sibiři. To je úžasná věc, když jedeš.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byla zima jako na Sibiři taky?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Ne, ne, my jsme tam byli zrovna v době, kdy bylo polární léto, polární den. Takže, já jsem, když jsme přijeli do Omsku, šel na Irtiš, to je taková řeka, voni říkají, že to je malá říčka, asi jako 12 Vltav široká, tak jsem šel jakoby na pláž se opalovat, protože vopravdu byl hezkej den a pak jsem se probudil. Vzal jsem si muziku, vzal jsem si iPoda, lehl jsem si na pláž, pustil jsem si hudbu a na slunci jsem ležel, to je taková strašně příjemná činnost. Najednou jsem votevřel voči a říkám si, proč ten Milan furt nejde. My jsme tam byli s Milanem. Říkám si, co dělá asi tak, tak jsem mu zavolal a von mi říkal: "Co mě budíš? Je čtvrt na dvě." Vono bylo opravdu čtvrt ně dvě ráno a vono furt svítilo sluníčko, kolem mě spousta nalitejch Rusáků. Já jsem vůbec nevěděl, proč to. Jsem si říkal takhle vodpoledne už všichni nalitý a voni byli už dávno, protože já jsem usnul a vopravdu jsem se probudil po půlnoci a vono pořád ještě svítilo sluníčko.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jágra jsi tam nepotkal náhodou?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Člověče, Jágra jsem tam nepotkal, já to tam neprohlížel na tý pláži všechno, ale předpokládám, že Jarda by tam spíš pojížděl někde na bruslích. Ale to jsou takový krásný zážitky, že člověk sleduje, co se děje a co všechno probíhá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a v tom Omsku, tam jsi vystupoval, předpokládám.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Tam jsem samozřejmě zpíval. V Jekatěrinburgu, v Moskvě. Takže, jsme to tam projeli tak nějak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jezdíš s kapelou.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
To jsem právě byl ještě sám. Kapela vznikla později, což bylo krásný, že vlastně se mi podařilo loni, to byl jeden asi z takovejch nej úspěchů, protože to jsem hrozně dlouho chtěl a hrozně dlouho jsem po tom toužil. Tak jsme založili kapelu Hronband, jaký to lakonický název. A s kapelou teď pomalu dáváme dohromady repertoár a už samozřejmě koncertujeme, jezdíme. Zatím hrajeme takový ty akce jako plesy a podobný věci. Už jsme dělali jeden takovej koncert vyloženě jakoby vlastní. Je to v začátcích. Já si myslím, že tenhle rok, rok 2009 bude právě rokem kapely, že se to všechno jakoby usadí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, když s kapelou přijedete na Slovensko a zahrajete poblíž Hronu, tak tě berou jako domácího?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
To se směješ, ale Miro Žbirka má dokonce krásnou větu, kterou mě jednou uvedl a vod tý doby to vždycky dávám k dobru, protože mě málem zabil. My jsme se střídali na pódiu a já jsem mu taky vždycky prováděl takový různý žertíky jako, že jsem šel na pódium a zpíval jsem místo něj, vzal jsem si brejle, sako, lidi si mysleli, protože když to bylo na velkejch sálech, tak z tý dálky kolikrát koukali, co to je. A tak jsem si z něj takhle různě legraci. A on mi to jednou nádherně vrátil, protože přišel a říká: "Dámy a páni, teď přichází zpěvák, který je u nás na Slovensku tak populární, že jsme podle něj pojmenovali řeku - Hron." A takhle mě uvedl. A to mi občas provádí, takovýhle věci. Meky je úžasnej chlap a velikej humorista.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My jsme trošičku už s Vláďou Hronem cestovali, že, respektive on cestoval v tom povídání až do dalekého Omska, až k řece Irtiš. Nepůsobí ti problémy takhle ty změny podnebí, změny třeba i časové? Zrovna v tom, na té Sibiři to polární léto je v podstatě docela deprimující stejně jako polární zima, protože se v podstatě nezhasíná, že jo.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
A hlavně, když spíš na hotelu, kde nejsou závěsy. My jsme spali na hotelu, kterej sestával z toho, že tam byla postel, nějakej nábytek a taková veliká záclona a nikde nic. Žaluzie, závěs, nic. Takže, my jsme přišli na hotel a to vopravdu fungovalo jenom takže, buď jsi jako byl tak utahanej, že jsi usnul anebo ses prostě musel hlavou zabořit do polštáře, protože třetí možnost není, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To musíš dělat tak, jak to dělá můj kolega Petr Jančařík, že si, když jedou se svou ženou někam, tak si vozí s sebou zatemnění, protože oni nesnášejí brzo vstávat, takže zatemňují jako o válce v podstatě.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Tak to já zase jsem si všiml, že v letadlech rozdávají takový ty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, ty brejle, ano.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Takový ty látkový brejle, tak to si příště musím schovat, protože to se na takovýhle cesty docela hodí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, pojedeš na Sibiř, tak stoprocentně. No a jinak, jsi velký cestovatel? Rád cestuješ nebo jenom musíš?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Velmi rád cestuju, dokonce i když musím, což je pořád ještě zvláštní, protože jsem si říkal, že to musí člověka za nějakejch 5 let omrzet a vono to trvá už nějakejch 15 let a pořád jezdím a pořád, mě dokonce baví řídit pořád ještě a to mám najeto už jako hodně. Nedávno jsme se to snažili spočítat a nejde. Už je to jako hodně přes 2 miliony kilometrů. Takže, vopravdu posledních 7 let jezdíme přes 130 tisíc ročně, takže si to spočítej zhruba.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všecko za prací teda.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Všecko za prací většinou, takže je to vopravdu hodně veliký penzum z toho pohledu. I já jsem na straně řidičů, který říkají, že by ten bodovej systém měl bejt trošku shovívavější k těm, který třeba hodně jezdějí. Ale je pravda zase, když strávíš na tý silnici denně třeba 4 nebo 6 hodin, protože ty víš, jak to je, když se jede do Novýho Jičína a zpátky ten den, protože druhej den zase seš v Plzni a zpátky. Takže, je to takový složitý a vopravdu člověk na tom, na těch kolech stráví hodně času. Ale mě to ještě pořád baví a hlavně mám vždycky takový šílený nápady, jako se sebrat a jet autem do Itálie nebo do Německa.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zrovna jsem se chtěl zeptat, jestli tomu mám rozumět tak, že jestliže jezdíš pořád někam za prací, tak už tě nebaví jezdit na dovolenou, ale teď odpovídáš, že asi jo.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
No, já si sednu do auta a mě to baví nejvíc v autě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jedeš si jen tak do Německa a zase zpátky?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Já se jen tak seberu a jedu třeba do Milána.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
No, vopravdu. Já jsem asi blázen. Mně ten volant asi přirostl k rukoum nebo já nevím. A s dětma taky. Děti taky, když je léto, letošní léto jsme třeba strávili v autě, děti taky. Já jsem se taky ptal: děti poletíme třeba do Egypta nebo někam prostě k moři. A voni říkaly: jaká je možnost B. No, vezmu auto a pojedem na gardu do Itálie, pojedeme do Německa do zábavního parku se podívat nějakýho. Voni říkají B. Takže, vopravdu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, nepovídej. Takže pro vás i cesta může být cíl vlastně.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Ano. A i cesta je zábavou, protože děti milujou, já mám, oni se trošku jakoby potatily v tom, že mají rádi změnu a třeba je úžasný vyzkoušet si. Na některých německých odpočivadlech ti tak báječně vařejí a když už to víš, kde zastavit, kam a to jídlo to je věc. Cestování.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na tobě to vůbec není vidět, že to jídlo miluješ.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Protože cvičím, já musím dřít, abych mohl jíst.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nicméně tu mapu těch dobrejch odpočívadel s dobrým jídlem mně potom, prosím tě věnuješ, to já taky mám rád. Víš, jak se to jiným tloustne. Já musím dřít, abych se mohl najíst. Jiný prostě jenom jedí a já musím dřít jako blázen, abych se vůbec mohl najíst. Třeba teď dělám takový nový turné po Praze, protože Praha se hrozně rychle mění a kuchaři se mění, kuchyně se mění. Na začátek roku si vždycky nařídím, že třeba leden, únor si projedu, co je v Praze novýho a takový ty starší, kde jsem třeba dlouho nebyl, tak si to vopravdu projedu a udělám si takový, takový ten Dishamův průvodce, tady dám 2 hvězdičky, tady 3 uberu. Prosím tě, jak to vaříte, člověče, podívejte se na sebe. Takže, takhle si dělám takovej ten, vopravdu jak ten Luis de Funés chodím si s těma zkumavkama.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Gastrotour.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Ano, dělám si gastrotour, protože strašně často přijede někdo na návštěvu, ať už je to našinec nebo ze zahraničí někdo a vždycky mu chceš ukázat něco, co je v Praze nej. A kuchyně, ta vždycky to zahájí všecko.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My jsme si tady povídali s Vladimírem Hronem už na začátku, když rekapituloval ten loňský rok, že byl potěšen přízní publika, která se projevila jaksi v tom ocenění v rámic TýTý. Ale, prosím tě, nevím, jestli, ty jsi se o tom, myslím, někde vyjadřoval, ale možná ne zcela hlasitě, tehdy tě jeden docela významný náš moderátor napadl, jestli se pamatuješ, že jsi falšoval výsledky. Dá se to vůbec, prosím tě, takhle dělat.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
On mě nenapadl, že jsem falšoval výsledky, on spíš napadl to, že mám fanklub. Jemu vadilo to, že mám fanoušky jako sdružení, že mám takový družstvo, že mám takovej národní mančaft. To mu vadilo. Já jsem mu neuměl vysvětlit, že fanoušci jsou lidi, který si nevybíráte, fanoušci jsou lidi, kteří prostě si vyberou vás. A já teda tohle musím uvést ještě jednou na pravou míru. Já jsem si svoje fanoušky skutečně nevybíral, oni si vybrali mě a já jsem šťastnej, že si mě vybrali a někteří z nich opravdu po určitý době se stali téměř mojí rodinou, takže je znám velmi dobře, protože jezdí pravidelně na moje vystoupení. Vozí mi jídlo. A zase jsme u jídla. Já ti třeba přijedu do Plzně. No, nelžu. Já ti třeba přijedu do Plzně a tam na mě čekají 2 nebo 3 chody dobrýho jídla. A to my s Milanem přijedem a jelikož.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Promiň, už se zmiňuješ po několikátý o Milanovi.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Milan Kamír je můj impresário, je to vlastně člověk, kterej může za strašlivou spoustu věcí v mým životě. A hlavně tady díky němu všechno funguje tak, jak má.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rozumím ti. A pomáhá ti taky s tím jídlem teda koukám.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
No, to hlavně. To hlavně. Díky němu vypadám dobře pořád, protože von to vždycky všechno sežere a já pak říkám, jak to bylo dobrý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co ti třeba přivezou, prosím tě, ti fanoušci?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Vaří, vaří, pečou. Třeba vánočního cukroví jsem dostal tolik, že já to musel rozdávat. Pečou, když přijedu. Třeba ví, že jsem jako na zdravý výživy občas, někdy mám takový období, kdy vopravdu i dělím stravu a dělám takovýhle věci, tak mi udělají třeba takový krásný pečivo listový se špenátem. Vopravdu, ale je to dobrý, všecko je to dobrý. Takže, vařejí i zdravě třeba kvůli mně, udělají mi něco zdravýho. No, je to strašně zvláštní, ale jsou, bábovka mě čekala jednou v Děčíně a kafe. Prostě přijedeš a je to krásný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ty jim recipročně třeba děláš něco pro ten svůj fanklub?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
My děláme setkání dvakrát ročně, dvakrát ročně setkání fanklubu, kam vždycky přijedu a oni jako první mají možnost třeba slyšet nějakou písničku, kterou jsem napsal nebo vidět představení, které připravuji na příští rok. Tak než ho vlastně jedeme jako premiéru, tak ho zahraju pro ně, aby vždycky dostali nějakej nadstandard. Tiskneme pro ně bulletin dvakrát ročně. Takže, vydávám pro ně vlastní noviny Hronoviny. U nás má všechno značku. Takže, je to, je to a samozřejmě, jak jsem říkal, je to jakoby jenom takový chabý poděkování za to, jak věrný ty lidi jsou, protože já si myslím, že fanoušek je důvod dělat tuhle práci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak pro koho jinýho, že jo.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Jo, přesně.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdyby na to přišlo, tak můj dnešní host Vladimír Hron by mohl toho, koho by si teď vybral z klasiky českého humoru, klidně zaskočit a odpovídat tady za něj. No a možná, že bychom to mohli i trošičku naznačit, protože ty sis vybral Slávka Šimka s Luďkem Sobotou a Luděk Sobota.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
No, tak já jsem si vybral, protože vono to asi jinak ani nejde. Já jsem na tom vyrůstal a přemejšleli jsme o tom, kterou scénku vybrat. Vybrali jsme nakonec Deníček. I když možná bych tematicky mohl vybrat taky Čekání v čekárně OÚNZ, protože v současné době pracuji na projektu Zábavně o stáří a to je taky legrace.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkej, o tom si popovídáme za chviličku, to teď neprozrazuj.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Ale to ne, to já jsem jenom chtěl, aby všichni věděli, že Luďa je taková moje libůstka z dětství.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak my si teď tuhle tu tvojí libůstku z dětství poslechneme s mojí další libůstkou Slávkou Šimkem a bude to takové velice hezké povídání o deníčku.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zarazil jsem Vláďu Hrona v tom povídání o pořadu, který by měl být příspěvkem k letošnímu roku stáří, což je, si myslím, velice záslužná činnost, protože, co si budem povídat, se nás to týká už. Mě teda vopravdu intenzivně.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Ono je úžasné to, že se to týká úplně každého. A já do tý problematiky teď zabředám a vlastně zjišťuju, že o stáří se má člověk vopravdu začít zajímat ve chvíli, kdy dospěje, kdy začne nějak fungovat, protože pak už je pozdě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nemusí rovnou myslet na důchod, ale myslet na to, že prostě léta přibývají.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Japonci tohle mají úžasně vyřešený. Ty mají, já nevím, jestli to slovo je správný jako starobince nebo prostě domy pro staré lidi spojené s jeslemi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Senior domy.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Senior domy spojené prostě s domy pro děti. Takže, tam to je tak, že ty děti vyrůstají vedle těch stařečků a je to taková vzájemná symbióza. A u nich vzniká takový to poutu toho, tý úcty ke stáří a ti staří zase pomaleji stárnou, protože mají vedle sebe děti. Já si myslím, že taková ta, že to je takový to klasický vyjádření toho, jak by se na stáří mělo pohlížet. Stáří je jenom určitá fáze života. Já ho dokonce vůbec nevnímám jako nějakou faktickou záležitost, protože já sám jsem si řekl, až jednou se budu cejtit opravdu jakože starej, unavenej, tak v tu chvíli začnu vymejšlet nějakou jinou činnost, která mi půjde, abych byl prostě pořád aktivní. Nechci sedět, to radši Nuselák.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nestraš. Prosím tě, tak přibliž trošičku ty tvoje pořady o stáří. O čem jsou?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Tak všechno odstartovalo vlastně televizním pilotem, který se vysílal v lednu a teď bysme měli jezdit po vlastech českých každý měsíc v jednom městě s Alešem Cibulkou a primářkou gerontologie v Kobylisích paní Holmerovou. Musím říct, že doktorka Holmerová je velmi úžasná dáma a dokáže taky nevážně hovořit o stáří, i když je to její obor.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem si zrovna, chtěl jsem se zeptat, jestli paní primářka mluví tedy o tom stáří jaksi učeně a ty si pak z toho děláš srandu. Je to tak?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
No, tak já jsem tam spíš jako doplněk stravy. Já tam zpívám a vždycky zasáhnu jako takový ten nezkušený idiot do diskuse a vždycky se zeptám na nějakou strašnou věc, která samozřejmě určitě lidi zajímá, ale já se ptám tak jako, jak by se asi ptali ty lidi, protože té problematice samozřejmě tak hluboce nerozumím. Ale musím říct, že je to opravdu, opravdu to vzniklo a je to docela švanda. Bál jsem se, že to bude taková jenom jakože beseda, ale je to, myslím si, že to opravdu ten název to nevážně o stáří naplní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jaký by mělo bejt poslání tohohle pořadu, že to stáří jaksi oslaví nebo omluví, že to.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
No, tak hlavně by to mělo vyvolat v lidech tu základní jako podmínku toho, co to splnit má, a to, že stáří není jaksi nemoc, ale stáří, že je vlastně výhra, že to je úspěch dožít se stáří, protože všichni k tomu směřujume, abysme, pořád říkáme celej život - já se chci dožít co nejvyššího věku, ale pak nám najednou vadí, když nám někdo řekne ty jsi starej. Takže, začít to chápat skutečně obráceně a začít to brát tak, jak to ve skutečnosti je a brát to stáří vopravdu jako úspěch.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přitom to stáří je jedinej způsob, jak se dožít vysokýho věku. Jinudy to nejde, že jo.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Ono se dá žít krásně a aktivně. Právě paní Holmerová dávala nádherný příklady. Má asi 85letýho mořeplavce, kterej má jachu a jezdí pořád, neustále prostě brouzdá moře celýho světa a vždycky jí posílá zprávy, kde právě je. Takže, vopravdu to jde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, co mi budeš povídat. My jsme tady měli, v našem pořadu seděla na tvém místě paní Feiferovou, která je 90letá plavkyně, která se účastní mistrovství světa a mistrovství Evropy veteránů. Pořád aktivně. Ta brázdí taky bazény.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Mně se líbí ta paní, jak v 92 skočila z letadla, to je taky úžasný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A s padákem ale.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Samozřejmě s padákem a ještě s instruktorem na zádech teda, aby si to užila víc. To mi přijde, já si právě myslím, že stáří by nemělo bejt bráno jako něco špatnýho, jako nějaká pejorativum, vždyť ve svý podstatě máme všichni rodiče, máme všichni prarodiče a my budeme jednou prarodiče.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím si, že kariéru Vladimíra Hrona sleduje naše veřejnost už delší dobu, určitě se zájmem, jak se vypracoval v podstatě z oblastního, lokálního moderátora v celostátní hvězdu. Takže, já si myslím, že bude zajímavé teď se od tebe, Vláďo dozvědět, kdo v pozadí toho tvého úspěchu byl. Jinými slovy, kdo byl tak důležité osoby v tvém životě, že na ně nezapomeneš, protože seš jim třeba vděčný za to, že ti pomohli.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
No, tak jednu už jsem jmenoval, to je Milan Kamír, ten mě vlastně donutil to vůbec dělat, protože když jsem právě v tom oblastním divadle a oblastním rádiu skončil, tak jsem byl takovej docela vyděšenej, čím se budu živit. To byl tehdy ten, kdo mi řekl, hele, tak se živ tím, co umíš, proboja. Já jsem říkal, ale co umím, já, vždyť já nic neumím. Já umím hrát divadlo, já umím zpívat. A von říkal: "No právě, ty umíš bavit lidi, tak se tím začni živit." Já říkám, ale jak se to dělá? To mám jako přijít ke kulturáku a říct, dobrý den, já umím bavit lidi, nechcete mě koupit? On říká, to budu dělat já. Takže, on skutečně vzal telefon, obvolal široké, daleké okolí a začal mě nabízet a tak to začlo. No a pak mě vlastně dokopali do Prahy na jeden televizní konkurz do jednoho pořadu tehdy na Nově Liga gagů. Nova ani vlastně neví, že mě objevila dodnes. A tam si mě všimnul Standa Procházka mladší, určitě taky znáš, dneska už teda na nás dívá shůry, tak doufám, že.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíš zpěvák Standa Procházka?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Ano, zpěvák Standa Procházka. A ten mě vlastně, to byl hrozně důležitej člověk, protože ten mě dostal k Františkovi Polákovi, ten mě seznámil s Františkem Polákem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se dostáváme k dalšímu superdůležitému člověku v tvý kariéře.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
K tomu vlastně, přesně, k tomu v té velké televizní kariéře k nejdůležitějšímu, protože ten mi vlastně umožnil to všechno, co se poté těch 6 let dělo a vlastně i to, že můžu dneska hrdě říct, že už ta zrcátka TýTý jsou 4, což je krásnej pocit. Já jsem toužebně očekával, že aspoň jedno v životě získám. A když se nám s Františkem dařilo natolik, že vlastně to došlo až takhle daleko, tak jsem z toho měl obrovskou radost. A říkám, i kdyby se už teď nemělo nic podařit, tak jsem šťastnej za to, co se povedlo. Ale samozřejmě tím neházím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě to nebal.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Přesně, ještě to balit nebudu, ještě se chystají velký věci, já doufám, že nějaký přijdou. Mimochodem, letos, člověče, jsem poprvé prolomil taky takovou bariéru. Já jsem se hrozně bál vrátit jakoby zpátky do divadla po těch letech, protože vím, že to je velkej závazek a hlavně časově hrozně složitý při tom ježdění. A já jsem letos se rozhodl, že zase budu hrát a tentokrát v muzikálu Kladivo na čarodějnice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už ovšem, Vláďo, končí veškerá sranda.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už jste slyšeli, že Vladimíra Hrona čeká v letošním roce premiéra nového muzikálu Kladivo na čarodějnice, ale to bude ale teda opravdu velká kláda, to si myslím, že, jak už jsem před chvilkou řekl, končí veškerá sranda teda.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
To je jedna věc a hlavně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To ti začne stékat čůrek potu mezi lopatkami. Ale veliká příležitost je to.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Ano. A já se těším na to, že se taky veřejnosti ukážu zase v jiné poloze, protože vlastne to je i můj cíl těm lidem ukázat, co všechno dělám a co jsem všechno vlastně dělal před tím. Protože ty lidi mě znají jenom z tý televizní obrazovky tak, jak jsem se představil v televizních pořadech a vlastně neví, že původně jsem třeba hrál na divadle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ty máš DAMU?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Ne, ne, ne. Já jsem takovej ten klasickej přírodní, kterej se do toho divadla prodral, přišel tam a řekl jsem, já chci hrát divadlo. A voni mi řekli, tak pojď.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? A kde se to takhle stalo?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
V Mostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, to bylo v Mostě, ano, ano, ano. No, a hodláš jaksi v téhle té kariéře herecké pokračovat, že by tohle to nemusela být konečná? Máš nějaké podobné nabídky?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Tak nabídek jsem dostával za posledních 5, 6 let strašlivou spoustu, ale pořád jsem je jako sveřepě odmítal z titulu, že jsem se právě bál, že nebudu stíhat jak to televizní natáčení, tak to ježdění.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já bych tě čekal, promiň, že ti přerušuju řeč, ale čekal bych tě spíš v nějaké komické roli.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Komedii, no právě, právě. A já jsem si právě řekl, když už jsi všechno takhle odmítal, a dokonce i věci, který jsem měl rád, jako byla třeba Pomáda, tak jsem si pak řekl, tak udělej něco, co nikdo nečeká, udělej něco, co nečekáš ani ty, že by jsi dělal. A tohle to, když mi nabídli, tak jsem, nejdřív jsem se zarazil a říkal jsem, takovou depku, proboha, Vladimíre. A pak jsem si řekl a to je právě ono. Potřebuješ jakoby, potřebuješ si na chvíli svlíknout tričku a oblíknout kabát, prostě jakoby změnit i tu garderobu trošičku, trošičku jakoby i pro sebe vyzkoušet něco jinýho. Třeba vyplavím některý věci, který ve mně jsou už dlouho, takový ty schovaný negativní věci. Já třeba nejsem cholerik, nejsem člověk, kterej se umí jakoby vynadávat a možná tohle bude pro mě příležitost, jak to konečně ze sebe všechno dostat. No a na druhou stranu těch komickejch věcí dělám celej rok pořád dost. Mimochodem, teď jsme točili na Slovensku v Prešově Dršljakoviny to je slovenská televize STV a Slováci taky teď začali jako projevovat zájem, tak možná, že i na Slovensku se něco podaří. A tam zase budu dělat ty komický. Tak tady budu chvíli teď vážnej jednou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, já jsem o tom slyšel nebo jsem to četl, co to je Drišljakoviny? Co to znamená?
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Dršljakoviny, to je drišlak je valcha a to je takový pořad, který točí ve východňarštině, takže tam húcorí a prostě to takhle se tam nerozmě vůbec ani slovo. Já, když tam jsem, tak já nechápu vůbec, co říkají. Říkají: štrimfle mám mrňavé, šlavatlava šlila do Gagora. To znamená, mám špinavý kalhoty a kravata mi střelila do krku. Jo, takhle mluvějí prostě strašně. A čo to ta, kadě děte. A takhle se tam bavějí. No a v tom všem oni odjeli do lázní a v lázních zapomněli ještě českého doktora a já tam hraju primáře v lázních a je to taková prostě legrace, kde se jako stýkají i ty jazyky a je to docela bžunda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo a semelou tě tam tedy na té valše.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
Na valše mě nesemelou, oni mě semelou jinejma věcma. Ale vzhledem k tomu, že dneska existujou satelitní televize a že už jsou takový ty kabelový nabídky, tak si myslím, že hodně lidí slovenskou televizi chytá a třeba se na to podívají.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když ne, tak tě uvidíme v jiných věcech. Uvidíme tě na scéně, uvidíme tě pravděpodobně na muzikálové scéně s největší pravděpodobností, Kladivo na čarodějnice. Takže, budeme se těšit na tebe a někdy příště zase třeba v Tandemu.
Vladimír HRON, imitátor, bavič
--------------------
No, já doufám, že zase brzy. Na shledanou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl Vladimír Hron dnes na Tandemu a určitě ne naposledy.
Pořad: Tandem - talk show Jana Rosáka |
Stanice: ČRo Region, Středočeský kraj
Čas vysílání: denně 09:04 (repríza: denně 21:04)
Čas vysílání: denně 09:04 (repríza: denně 21:04)