Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Dnes vám představím svého spolutandemistu, muže, který se zúčastnil mnoha expedic a musím zdůraznit, že i docela nebezpečných expedic. Posuďte sami, vypravil se za kosatkami, lachtany a rypouši do Patagonie v Argentině, za velkým bílým žralokem opakovaně do jižní Afriky, pracoval jako fotograf bílé smrti pro film Steva Lichtaga Carcharias - Velký Bílý. Na Mozambiku tráví pravidelně několik měsíců ročně při práci s obrovskými rejnoky mantami a velrybími žraloky, prostě je to potápěč a fotograf Richard Jaroněk, dobrý den.

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
Dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pane Jaroňku, vy jste se z Vizovic dostal až do světových moří, to si myslím, že se nepovede každému, tak o tom si určitě popovídáme i po písničce.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Světová moře necháme ještě chviličku na pokoji a začneme tedy u toho, co jsem zmínil jako první, čili s Richardem Jaroňkem, mým dnešním hostem, potápěčem a fotografem se nejprve podíváme do Vizovic. Kterého roku vy jste tam spatřil světlo světa.

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
Já 69, takže letos čtyřicátník.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste letos čtyřicátník.

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
41 vlastně už, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, počkejte, to už je jedna, no, jo, pozor, neubírat si. Kalendář nás usvědčí vždycky. Vizovice, to je, co si budeme povídat, kraj, který proslul hlavně slivovicí a Bolkem Polívkou, jo, tak to jsou dvě hlavní stěžejní věci. No, a teď tedy zjišťuji, že i Richard Jaroněk je odtud. Tak povídejte, jaké tam bylo dětství.

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
Já myslím, že asi jedno z nejkrásnější, co si budeme namlouvat, tak samozřejmě je to úžasná krajina, byli jsme vychováváni jako malý děcka na dědině, i když je to městečko, tak samozřejmě je to takhle malé městečko, takže samozřejmě od rána do večera války s další ulicí, takže samozřejmě to bylo do 15 let, pak jsme do nějakých 18 ještě jsme nevěděli, co jsou to holky, to se ještě tenkrát ani nějak nenosilo, takže jsme hráli fotbal jenom, pak přišla vojna. No, a dětství bylo pryč a hurá do světa. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste vzal teda velkým hákem, no, jejej, je to možný takhle, ne, pozor. Vy jste takovej festovně stavěnej chlap, čili já si myslím, že vy jste nikdy neměl problémy třeba v těch válkách jaksi vyhrávat, že jo, to asi jo.

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
Vedli jsme samozřejmě, ale bylo vtipné prostě, že my jsme do té doby samozřejmě válčili o takové ty místa, o ty naše bunkry, a tak dále, o ty naše ulice, ale je fakt, že když jsme dostali do toho nějakého 15., 16. Věku, kdy jsme samozřejmě pochopili, že ten svět je i o něčem jinačím, tak jsme samozřejmě třeba začali bojovat opravdu o tu slivovici, no, opravdu, opravdu, tak samozřejmě tam každý desetiletý klub už musel vědět dobře, co je slivovice, protože se pálilo načerno v každé garáži, že, ono se to dělá i dodnes, ale nesmí se to říkat, takže. No, a my jsme se vždycky hecovali, kdo prohraje nějakou tu naši bitku prostě, tak samozřejmě musí jít opatřit pro tu partu nějaký ten alkohol, že, tenkrát, takže to bylo samozřejmě šílené, takže my jsme.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako vycucnout ji.

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
Normálně vycucnout z barelu doslova jsme chodili a kradli jsme z těch obrovských tanků, prostě to mělo x tisíc hektolitrů a z toho jsme vždycky odsávali /nesrozumitelné/ urval ventil a normálně vyteklo snad 300, 400 litrů slivovice, no, to byl průšvih, my jsme o tom samozřejmě potahovačky hrozné. No, tak ale úspěšně jsme likvidovali ten komunistický systém.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale na takovým citlivým místě teda zrovna. To vám řeknu teda, tam to bolelo. No, ale tak předpokládám, že ten základ tedy jste měl tedy opravdu festovní, co si budeme povídat. Všichni kluci, který odtud pocházejí, tak jsou takový nějaký dobře stavěný. Ale řekněte mi, už jste tenkrát přemýšlel o tom, co třeba byste v budoucnu někdy chtěl dělat?

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
Byl to samozřejmě absolutně ten dětský sen, já jsem hltal od samozřejmě Julese Verna, hltal jsem samozřejmě Kustova, to byl můj idol, co si budeme povídat, všichni, kdo máme rádi moře, tak jsme museli mít jeho první knihu, samozřejmě filmy tenkrát nebyly, takže vlastně hlubiny jsem plně žral, žral a jediné, co jsem věděl stoprocentně, že se mi to nikdy nesplní, protože samozřejmě nešlo to, nešlo to, protože byl režim, víme, jaký byl, rodina svým způsobem tak trošku na hraně politicky nežádoucí, takže my jsme se nedostali ani do Německa, ani do Bulharska, takže samozřejmě jsem věděl, že se mi to stejně nesplní.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to moře bylo hodně vzdálený. Ale řekněte mi, kdo vám to takhle zprostředkoval to první setkání, to musel být někdo, kdo vám třeba nabídnul podívat se na filmy Kustova nebo.

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
Víte, že ani tak nějak ne. Já jsem teda hodně, nebyl žádný strýček, žádná tetička, nebyl přímo nějaká taková ta figura, já jsem hodně teda chodil do knihovny, já jsem od dětství, od nějakých opravdu 5, 6 let zuřivě četl, to vždycky mamka říkala, že jsem prostě byl bláznivý čtenář, že si mě chválili už v první třídě, kde jsem prostě už perfektně četl, takže já jsem strašně rád četl a sám jsem vlastně chodil do té knihovny a vytahoval jsem z té staré knihovny všechny možné knihy a co tenkrát bylo, bylo pět knížek na světě, že vlastně, takže všechno jsem to měl přelouskané třikrát. Takže vlastně já jsem nějakým vytvářel svůj nějaký svět, ještě s kamarádem jsme svého času strašně žrali samozřejmě Buriana a jeho kresby prostě dinosaurů a pradávných ještěrů, takže to byl asi takový druhý koníček, což je úplně absurdum, to už se asi určitě nedá udělat. Ale opravdu tenkrát jsem věděl, že se mi ten sen nikdy nesplní, že prostě to je nemožné, protože doba byla taková, jako bejvala a samozřejmě věděl jsem, že nejdál dojedu na Slovensko.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale naštěstí se vám to splnilo. Čili Richard Jaroněk si svůj dětský sen opravdu splnil.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Což o to, takové sny, jako je měl v dětství můj dnešní host, potápěč, fotograf Richard Jaroněk, má spousta kluků, ale ne každému se to samozřejmě splní. Nepochybně je důležité prostě jít za tím opravdu soustředěně a důsledně, to se vám tedy stalo, ale já se chci zeptat, jestlipak je k tomu ještě potřeba něco navíc. Jinými slovy, může třeba tohle to, to znamená plavat mezi žraloky a jen tak mírnix týrnix fotografovat bílé žraloky, rejnoky manty, velrybí žraloky, může každý?

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
Asi by bylo hloupé, kdybych řekl, že může každý, může to strašně moc lidí dělat, tam je jeden zásadní faktor, který si musíme srovnat v hlavě a ve svém srdíčku, že žralok je vybavený skvělými receptory, které vnímají vibrace tvorů v tísni, to znamená, že v ten moment, jak se bude nám ten adrenalin prostě bublat v té krvi, trošku, jak nám to srdce bude víc bít, tak ten žralok se na nás zaměří a nedá nám pokoj a čím víc se ho budeme bát, tak tím víc prostě on po nás půjde, takže vlastně princip číslo je jít do vody a nebát se. Ano, já to vím, protože já tam vodím turisty, protože samozřejmě mi zavolá spousta lidí náhodný, který jsou potápěči, víš, já bych se chtěl potápět se žralokem, dobře, lze to, vy budete proškoleni, vy dostanete perfektní instruktáž prostě, co a jak máte dělat pod vodou. Já vám samozřejmě s kolegou, teď tam budeme dva na vás, krýt ještě budeme zadek, abyste samozřejmě jste se vrátili v pořádku, užili jste si to, ale říkám, zapomeňte na to mít strach a to vidím, jak to na těch funguje, jak ti stokilový chlapi samozřejmě vyletí z té vody a běží po té hladině jak v komiksu nějakém. Takže je to tak, že prostě dva, tři lidi z deseti to nezvládnou, kteří opravdu to vzdají, protože fakt na to nemají. Ale zažil jsem i děcka, moje dcera měla 13 let, když byla poprvé s velkým bílým žralokem, když byla s tygřím žralokem, což jsou největší žraloci agresivní na světě vlastně a vlastně zvládla to a ten její první ponor byl teda šílený, protože já jsem k ní připlaval a ona tam stála úplně v pozoru pod tou vodou, kolem ní kroužilo 50 žraloků a já říkám, co, OK? A takhle jsem se na ní podíval a i takhle v té masce tekly slzy úplně, prostě šílela, prostě, ale nedala to na sobě znát, si říkala, přece toho taťku nezklamu, když mě tady vzal jako do té Afriky samozřejmě na konec světa. Já říkám, chceš jít nahoru, ne, prostě ne, jako zasekla se, že to vydrží. No, vynořila se, tam řvala ještě půl dne jako samozřejmě, úplně šílené, takže.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já pochybuju, že ten zážitek musí být famózní. Ale řekněte mi, dá se to jaksi ovládnout. To znamená, říkáte, je potřeba tam jít a nebát se. Je možný to ovládnout a svoje emoce skutečně zkrotit takhle.

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
Tak já to samozřejmě zvládám, já to samozřejmě dělám už léta, takže můžu vám říct, že ty první ponory byly šílené samozřejmě, když jsem byl poprvé velkého bílého žraloka, když jsem uviděl, tak jsem se prostě, já jsem ho ani neviděl a málem jsem do té vody nešel, protože byly to samozřejmě hrozné zážitky, hrozné situace, ale je fakt, že prostě všechno se to dá naučit časem, jako opravdu dělat ten ponor. Jít do toho, jít s tou vůlí tam, každý den to zkoušet, zkoušet a vím, že ti lidé, když jdou po tom týdnu, kdy tam stráví se mnou týden a mají takových pět, šest ponorů s těma žraloky, tak spoustu z nich jsem zlomil úplně už na tu druhou stranu vlastně a že už jsou tak do toho zažraní, že prostě úplně šílí z toho a chtějí znovu jít za těmi žraloky, už je to spolklo úplně.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď už víme z povídání mého dnešního hosta, potápěče a fotografa Richarda Jaroňka, že v podstatě pod vodu i se žraloky může jít každý, jenom je potřeba se nebát. Ale mě zajímá, kdy jste si ten svůj sen klukovský, dětský opravdu poprvé splnil, kdy se vám povedlo, že jste vyrazil k moři a navlékl jste výstroj a spustil se pod hladinu.

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
Bylo to hned po revoluci, úplně já jsem samozřejmě, byla revoluce, já jsem měl po vojně, měl jsem 21 roků, 22 roků a dostal jsem se poprvé, vlastně jsem se dostal do Chorvatska, pak do Řecka během jednoho roku, se Škodovečkou 105 jsme tam dojeli, takže první šnorchl, první podívání pod vodu a první škebla v pěti metrech a já jsem tam zajel, málem mi praskly uši a nevěděl jsem proč, co se děje vlastně, já říkám, to je nějaké divné, proč nemůžu jít dál, samozřejmě o tom potápění jsem nic nevěděl. Takže jsem se vrátil, tady jsem se přihlásil do nějakého kurzu ještě tenkrát Svazarm vlastně a, no, a už to bylo ráz na ráz vlastně, začal jsem chápat, o čem je to potápění vlastně, no, propadl jsem tomu samozřejmě šíleně. Pak jsem tenkrát v 93., jsem se dostal na Arubu až do Karibiku vlastně do Antil, což bylo ten obrovský zlom, najednou ty korálové vody, prostě to byl úplně jiný život, takže tam jsem si poprvé koupil svůj foťáček za 10 dolarů, takovou tu krabičku na jedno používání, takže samozřejmě jsem byl, potopil jsem se, nafotil jsem tam 36 snímků.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S tím se opravdu dá fotit s tím.

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
Je to neuvěřitelné, ale do pěti, do šesti metrů se s tím dělají fotky. No, tenkrát v té době, v 92. Jsem byl nejlepší fotograf na světě, protože asi jsem si myslel, že jediný umím fotit pod vodou, jediný mám foťák za 10 dolarů samozřejmě a přijel jsem domů a okamžitě jsem se přihlásil na nějakou takovou první výstavu fotografickou a tam jsem teda trošku sklopil uši a pochopil jsem, že teda ještě mám hodně před sebou. Tam byli jiní frajeři samozřejmě a Jaroněk byl teda hodně vzadu ještě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ovšem to se potom jaksi začalo hodně vylepšovat, kdy jste na sobě začal pracovat. Myslím si, jednak co se výstroje týče asi, to je ale poměrně dost jaksi.

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
No, jako povídejte mi o tom, já už dneska v téhle fázi mám čtvrtou sestavu a to se bavíme vlastně o nějakém foťáku, objektivech, to je takový ten základ, nějaká zrcadlovka, to je vcelku jedno, ale teď hlavně ty kejsy, ty krabice na to, které musí být samozřejmě odolné tlaku, musí být odolné a já mám vcelku už dneska svou vlajkovou loď, je to asi jedna z nejlepších značek vlastně, co se počítá pod vodou a vlastně to je takové hodně dost těžký stroj, vlastně kdy je to ze železa a ono je to opravdu odolné. Já vždycky říkám, já musím mít v ruce foťák, kdy prostě s tím umlátíte toho žraloka nebo toho slona, protože musí člověk mít pocit, že něco v ruce drží vlastně. Opravdu ten žralok se s vámi třeba nemazlí, on opravdu vás testuje tak, že vlastně do vás naráží, že jo, no, tak bavíme se o tunu a půl velkému zvířeti, které do vás vrazí rypcem vlastně, takže vás třeba zlomí vejpůl doslova, takže vlastně vy ten foťák opravdu máte kolikrát jako obranu, že opravdu se tím odrážím, narážím do toho žraloka, do jeho žáber, do jeho čumáku, abych ho zastavil. Teď jek tomu rampa, blesky, takže balík je to hrozný, ta sestava základní vyjde kolem půl milionu a to si vezměte, že jenom loni mi žralok překousnul dva blesky, mi rozdrtil vlastně, ten blesk stojí 50 tisíc, takže samozřejmě ta amortizace je šílená.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, on takhle po tom jde, nebojí se.

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
On to nesnáší úplně, on nesnáší třeba vibrace toho foťáku a nesnáší vibrace kamer, magnetické vlnění, tyto frekvenční vysílání těch kamer, které my neslyšíme, protože je na jiné frekvenci a žraloci, to jsou samozřejmě strašně citliví a máme typy žraloků, který absolutně šílí z kamer. Opravdu to jsou žrouti kamer. Zapnete dvě, tři kamery pod vodou, oni kašlou na vás, na ploutve, na cokoliv, na maso, oni mají shnilé maso vedle a oni jdou po kamerách. My jsme to testovali, kamera, tady maso, vždycky jdou po kameře, protože ona má to magnetické vlnění a oni úplně z toho jsou paf a hryžou do toho a dokážou to samozřejmě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dělá jim to asi nepříjemně teda.

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
Určitě je to nějaká frekvence, která jim nějakým způsobem vadí.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, co potom nafotíte, případně natočíte, tak kde to potom divák může vidět třeba. 

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
Tak samozřejmě dneska už se hodně zaměřuju na své vlastní knihy, už jsem vydal čtyři knihy a samozřejmě spíš takové to běžné použití, kde můžou samozřejmě čtenáři vidět něco, tak jsou to samozřejmě všechny možné časopisy, nebudu jmenovat, je jich spousta prostě tady. Jak v České republice, tak v zahraničí, kde jsem vlastně stálým dopisovatelem, kde mám články, fotografie a potom samozřejmě dělám hodně své vlastní výstavy, takže už jsem měl nějakých 30, 40 výstav vlastně, dokonce jedna byla v New Yorku, jedna byla dokonce v Bělehradu, takže samozřejmě po celé České republice, Slovensku i Polsku byl hodně výstav. No, a potom samozřejmě webové stránky, kde vlastně už ten obchod je ve velkém, takže své webovky.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě jste poznali z povídání Richarda Jaroňka, že je to člověk veselé letory, že se umí smát, i když pod vodou teda nevím. Já jsem ale tuhle viděl, pane Jaroňku, opravdu takového filmaře, který pod vodou komentoval filmíček a do té masky, to jde.

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
Ano, my to děláme, my se takhle dorozumíváme. Ono samozřejmě to moc nejde, ale jako když už se to trošku naučení s tím svým kolegou, s tím svým partnerem, já třeba se svou dcerou, my takhle vlastně máme hlavy u sebe a povídáme, a takhle to samozřejmě bezvadně zní a když jako máte hlavy u sebe, tak opravdu si rozumíte. Trošku pomalejc jako, pořád z vás letí bubliny a zbavujete se vzduchu, takže samozřejmě to je jenom takové to upřesnění něčeho.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jasně, čili to vyrušíme, ale jinak si myslím, že smysl pro humor určitě máte, což už jste taky dneska několikrát projevil, ale teď bych to chtěl zcela prakticky, abyste mi spíš řekl váš vkus, co se humoru týče, co se týče klasiků.

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
Klasiků, no, tak to samozřejmě asi bude v mé, volba bude velmi jednoduchá, já mám rád staré filmy, já mám rád staré české filmy, takže samozřejmě absolutně můj vzor v humoru je Vlasta Burian, takže to je úplně jednoznačné.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ve kterém filmu se vám nejvíc líbil.

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
Opravdu takové ty Anton Špelec, takové ty klasiky, kapitán Korkorán, takže to jsou samozřejmě úplně ty klasiky, U pokladny stál, jako to jsou, já čím víc se na ty filmy dívám, čím víc prostě se vždycky jedenkrát za rok samozřejmě povinně se člověk musí dívat, ať jsou to Vánoce, nebo Silvestry, a tak dále, samozřejmě když to běží nebo v neděli odpoledne, tak já vždycky říkám, čím víc se člověk na to dívá, čím víc to chápu ty některé ty scénky, které jsem tenkrát neviděl, protože jsem byl slepý a zaměřoval jsem se na takové ty běžné fóry a prostě opravdu někdy tam vynikající a prostě úplně šílená, já jsem úplně fakt s nima tak paf, to vidí člověk stokrát a si říká, to je neuvěřitelné.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď si tu mimiku sice musíte přimyslet, ale jakoby se stalo.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se pod vodou chová fotograf a potápěč Richard Jaroněk, tak to už jste mohli trošičku poznat, má před svými objekty, které fotografuje, které pozoruje, nepochybně úctu, povídali jsme si tady o tom bílém žralokovi třeba, ze kterého mají všichni strach samozřejmě. Ale jak se třeba koukáte na kolegy, kteří dokonce se tím přímo živili, že se s těmi nebezpečnými tvory přímo jaksi mazlili a provokovali je, teď mám na mysli třeba Steva Irwina. Jaký máte názor na tyhle ty provokatéry. 

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
No, abych se přiznal, já to téměř dělám taky, protože samozřejmě ono to láká, když přijede ten žralok a dovolí vám vlastně se dotknout, tak je to samozřejmě něco fascinujícího. Mně se spousta lidí ptá, proč se těch žraloků dotýkám, proč vlastně ho ovlivňuju třeba v tom jeho přirozeném chování. Je to dobře, není to dobře, je to špatně, já vždycky říkám, ono je to nutné, my někde trošku posunujeme ten vývoj vědění, opravdu náš český tým od roku 2000 do roku 2005 jsme opravdu objevili třeba tři zásadní věci, které opravdu změnily trošku naše vědění o žralocích, to, že žralok couvá, to, že nešílí z krve a že prostě opravdu je smečkovitý, tak, jak se vykládalo, že jsou samotáři, a tak dále, tak opravdu my jsme to vyvrátili už některými filmy a opravdu se to berou tyhle fakta vážně. Takže já vždycky říkám, to, že se ho dotýkám, to, že se ho chytnu za ty jeho pomyslné Lorenziniho ampule, to jsou takové receptory, kterými ten žralok hodně je, hodně funguje, tak vlastně když se mi to podaří, tak já dokážu toho člověka zpacifikovat, já vlastně dokážu třeba opravdu tunového žraloku prsty zastavit, dokážu ho zabrzdit vlastně. A proč, proč bych to měl dělat, ten, ta odpověď je jednoduchá, co když se opravdu jedenkrát ten plavec dostane do opravdu střetu s tímhle tvorem, jo, tak proč se nechat sežrat, když už prostě budu vědět třeba, jak se můžu bránit tomu žralokovi. Samozřejmě nepodaří se to vždy, nepodaří se to možná jedenkrát ze sta pokusů, mně se to podaří jedenkrát za rok, ale je to o tom, že vlastně já vím, jak na toho žraloka. Když mám tu šanci a on ten žralok mi tu šanci dá, že mě nepřepůlí vejpůl okamžitě jedním razantním útokem prostě, ale jenom krouží a je zvědavý a testuje a dělá takové ty testovací zákusy a ochutnávání, tak já dokážu vlastně svým způsobem ho nějak zastavit a odradit ho a o tom jsou ty kontakty. Ale.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já bych se jenom chtěl zeptat, tak samozřejmě vy máte ten pocit, že jaksi jste ho zpacifikoval. Máte zároveň pocit, že je mu to třeba příjemné nebo že mu to není nepříjemné?

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
Každopádně to je stav, kdy vlastně ten žralok je totálně konsternován, vy ho doslova prstem dokážete toho žraloka převrátit na záda, a to se bavíme třeba o tunovém zvířeti. Ono se to, ten stav trvá deset vteřin, pět vteřin, osm, patnáct vteřin, různě, to, co se potom děje, ten žralok samozřejmě z 50 procent ho to už přestane bavit a jde pryč, každopádně mu to příjemné není, protože samozřejmě vy ho nějakým způsobem ovládáte, což se nikomu nelíbí asi. Ale každopádně už víme jednu jedinou věc, že prostě zdržovat se delší dobu pod vodou se žraloky, máme hranici 50 minut, kdy víme, že už začínají být hodně agresivní a hodně nepříjemní. Testoval jsem to sám na sobě, že jsem si vyměnil tři lahve a byl jsem tři hodiny sám pod vodou, natáčeli mě kluci z hladiny a po těch třech hodinách oni už vymysleli ty žraloci, smečka pěti žraloků velkých systém, jak mě vlastně zabít, třikrát to zkusili, nepodařilo se jim, prostě se mi podařilo je jakž takž odrazit a počtvrté už na to přišli vlastně a to jsem byl rád, že jsem opustil tuhle arénu. Takže samozřejmě je to jenom otázka času, kdy oni přijdou na tu slabinu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak na to šli teda mezi náma.

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
To bylo strašně dlouho, to trvalo vlastně a oni opravdu hodinu na mě najížděli, oni třeba začali kroužit kolem mě a já jsem věděl, že tam je sedm tygřích velkých žraloků, každý měl kolem čtyřech metrů. Kroužili okolo mě a ani jeden nešel do toho střetu, jsem si říkal, co teď bude. Co se bude dít a já jsem si nespočítal, že jich není sedm, ale že jich jenom šest, což mně vůbec nedošlo a úplně jsem říkal, to je nějaké divné, to je nějaké divné a teď jsem se podíval dolů a tam byla akorát rozjetá ta obrovská samice, vertikální útok, takhle oni vlastně loví, otevřou tlamu a chtěla mě překousnout, tak na poslední chvilku jsem jenom roztáhnul nohy, strčil jsem tam vlastně do tlamy svojí kameru vlastně, takže kousla do železa, odplavali a všichni ti žraloci zmizeli. Říkám, ježiši Kriste, jsem se podíval nahoru, Walter, kolega, ten si jenom takhle utíral to zpocené čelo pod vodou a to se všechno tohle opakovalo dvakrát, přesně zopakovali, protože žraloci opakujou útok zhruba dvakrát až třikrát a pak změní taktiku. Takže tohle zopakovali dvakrát, takže bylo to v pořádku, já jsem automaticky už čekal tu samici dole, odrazil jsem ji, zívačka, pohoda, jsem si říkal, paráda, na počtvrté samozřejmě zase, podíváme se dolů, samice nikde, tak říkám, co je, kde jseš, holka, jako a já jsem si je vůbec nespočítal, že už kroužilo jenom pět žraloků, že jich nebylo sedm, ale že jich bylo pět a jak jsem říkal, tak kde jsi, takhle jsem zvednul hlavu a ta čelist otevřená přímo přede mnou, takže já jsem jediné, co jsem stačil udělat, tak jsem natáhnul ruku a chytil jsem ji vlastně za ten čumák, za ten rypec a snažil jsem se jí držet, aby nemohla na mě. A ten nejmenší žralok, ten sedmý, který chyběl, tak se vlastně rozjel zespodu a chtěl na mě zaútočit, jenomže on se tak nešťastně vytočil, že vjel přímo mezi mě a její tlamu a vlastně odrazil mi tu ruku a zmizeli. A já jsem říkal, tak, a končím prostě. Takže jsem šel samozřejmě nahoru, protože už by přišli na to, jak mě zabít.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, to už opravdu nemělo smysl dál provokovat.

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
To už bych tu nebyl.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď se nezlobte, pane Jaroňku, že se tak trošičku usmívám, ale je to takový smích spíš nervózní, protože před chviličkou jsme si, tedy před písničkou, jsme si povídali o soustředěném útoku sedmi žraloků na vaši osobu a tak, jak to sofistikovaně prostě vymýšleli, jak jste se z toho opravdu nakonec dostal a že vám opravdu nebylo dvakrát dobře po těle. No, já se směju proto, protože teď mám připravenou otázku, jaké byly vaše krušné životní chvilky pod vodou, tak si nedovedu představit, že mohly být krušnější.

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
Žel byly, no, ono opravdu asi, co si budeme vykládat, ten nejhorší moment přichází, když ten žralok opravdu nás nějakým způsobem přelstí a on nás svým způsobem, když bude chtít, vždycky přelstí, protože on je tam doma, my jsme tam na návštěvě a on je ten dokonalý čtyři sta milionů let starý lovec a za svůj život jsem zažil v podstatě tři útoky vlastně žraloka nebo respektive testy, ono to nejsou útoky, kdyby ten žralok zaútočil, tak už tady nikdo nesedí vlastně, protože to je rychlost padesát kilometrů v hodině jeho útok a tomu už nikdo nezabrání, takže to jsou takzvané testovací zákusy a ten nejkrutější asi, který byl, tak to bylo, já vždycky říkám, tak, jak nesnáším ty hloupé americké filmy o žralocích, a tak dále, tak samozřejmě tohle bylo úplně jak z pitomého amerického filmu, my jsme seděli prostě na lodi se žraločí legendou André Hartmanem, to je můj žraločí učitel z jižní Afriky, takový vousáč, kterého všichni viděli v televizi stokrát po celém světě, protože ten, to je prostě doslova pán žraloků a seděli jsme na lodi a nohy ve vodě a plácali jsme se prostě, no, a teď najednou prostě ta loď se zhoupla a na té noze visel prostě 3,5metrový velký bílý žralok. Tenkrát André, on je takový strašný drsňák, on je opravdu drsňák, a on tenkrát řekl úplně šílenou větu, já jsem, dodnes mi to zní v uších a on řekl, dívej, žralok mi žere nohu. A normálně, já jsem až potom za hodinu, za dvě, až samozřejmě už jsme tam přešli, tak jsem se ptal kluků, opravdu to říkal nebo se mi to zdálo. Ne, on opravdu řekl, dívej, žralok mi žere nohu a tenkrát byl André po mrtvičce a on měl zrovna tu nohu trošičku ochrnutou, je v pořádku, ale prostě nemohl s ní nějak trhnout vlastně s tou nohou. No, a mně teda samozřejmě nezbylo, a ten žralok začal překusovat do těch prstů, na kotník vlastně a šel dál a dál a snažil se ho samozřejmě urvat nohu nebo stáhnout toho člověka pod vodu a on se ničeho nedržel ten André. My jsme seděli prostě na motorech a ničeho jsme se nedrželi a kecali jsme, protože byla zrovna pasivní doba, žraloci nebyli, tak jsme kecali, no, a stalo se tohle. No, a já jsem byl nakloněný přímo před tou nohou vlastně a teď byla jediná jedna šance prostě, skočit po tom žralokovi vlastně, takže jsem vlastně mu otevřel tlamu, vytáhnul jsem mu vlastně nohu ven z tlamy, docvakl naprázdno, a teď samozřejmě ta hrůza, protože roztrhaná šlacha, naseknuté prostě tepny, takže samozřejmě roztrhaná noha, takže krve jak hrom. No, můžu vám říct, že jsem z toho potom samozřejmě nespal dva dny, úplně jsem, blouznil jsem celé noci a teď my jsme za vteřinu, co jsme zavolali samozřejmě na břeh, aby přijela samozřejmě sanitka, bylo to asi zhruba třičtvrtě hodiny jízdy, tak jsme švihali rychle na břeh, na lodi nebyla žádná lékárnička, nic, tam bylo ještě z I. Světové války nějaký obvaz, takže samozřejmě vybavená loď nijak, tak jsme to aspoň ručníkem a teď André do toho, jak chudák prostě ho to bolelo, tak to přebíjel slivovicí, kterou jsme měli na lodi, tak jsme mu ještě roztahovali cévy ještě víc, ještě to víc stříkalo samozřejmě ta krev. Bylo to hrozné, teď jsme přijeli, na tom pobřeží prostě bylo tisíc lidí, tam byli novináři z celého města, jsem říkal, jak se to okamžitě dozvěděli, protože žraločí legenda, doslova ty fámy sežrán za živa pod vodou, a tak dále, samozřejmě fámy letěly. No, můžu vám říct, že já jsem pak do večera nedělal nic jinýho, než jsem odpovídal na všechny dotazy novinářů, už jsem toho měl fakt plné zuby a bylo to nepříjemné a můžu říct, že prostě jsme se z toho hodně, hodně jsem se z toho vzpamatoval, protože face to face, opravdu tváří v tvář vidět něco takového prostě, jak vám kamaráda stahuje žralok pod vodu, tak to srdíčko tam bilo teda hodně rychle.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak vás tak poslouchám, koukám na vaše hrdlo, tam je.

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
Žraločí zub.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že to je žraločí zub, tak něco takovýho se zakusovalo.

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
Tak tohle si vezměte, že tenhle zoubek má nějaké dva centimetry a je to vlastně takový ten úplně zadní, jak my máme řezáky, tak tenhle zadní zoubek, ty velké, ty přední mají pět centimetrů, ale ten nechci nosit, protože bych si propíchnul tady, udělal bych si tracheotomii, protože to je tak ostré jak žiletka.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem, dnes je mým spolutandemistou člověk, který se i pod vodou musí spoléhat na pomoc přátel a v podstatě minimálně v tandemu musí pracovat, potápěč a fotograf Richard Jaroněk. No, to, co jste nám tady povídal, tak bylo nesmírně zajímavé, ale já nepochybuju, že ten váš život se bude vyvíjet pořád dál podobně, protože vy si určitě nedáte pokoj, že byste teď hodil nohy na stůl a kameru a výzbroj do kouta, tak to nepřipadá v úvahu. Takže co vás teď čeká, já jsem si někde přečetl, že neděláte třeba sladkou vodu, že nefotíte, nepotápíte se do sladké vody, že už jste opustil třeba fotografování a točení vraků. Tak co vás čeká?

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
No, já samozřejmě budu pracovat se žraloky, co to půjde, takže protože ono je tam trošičku druhý, druhotný problém, a ten je to, že ti žraloci mizí geometrickou řadou. My opravdu jsme od roku 1950 vybili 95 procent žraločí populace, takže vlastně ročně zabijeme 100 milionů kusů žraloků a co jedna vteřina, co si tady povídáme, tak zemřou na světě tři žraloci, ale už to nejsou dvou, třímetrový žraloci, už jsou to sedmdesáti, 40, 50centimetrový žraloci, už se nestačí obnovovat.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To proto, že je někdo jakski ve velké loví.

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
Ano, ano, samozřejmě jeden problém je ten, že začali, ubily všechny ostatní ryby samozřejmě ty spotřební, které máme na stole, tuňáci, makrely, sardinky a tak dále, takže dneska přichází to druhořadé maso, což byl žralok vlastně, takže dneska přichází na stůl i ten žralok. A druhá věc prostě třeba, ta moje oblíbená Jihoafrická republika, ta vláda se tam trošičku dneska zbláznila a potřebujou více turistům, potřebujou více peněz, což je asi přirozené, no, a zjistili samozřejmě, že samozřejmě čeho se turisti v Africe nejvíc bojí u pláží, tak jsou to žraloci a samozřejmě je to důvod, protože tam je hodně těch žraloků. Tak prostě přišli s teorií, dobrý žralok - mrtvý žralok a začali je vybíjet a radikálním způsobem. Tu naši smečku těch tygřích žraloků, se kterýma jsme pracovali pět let, tak během teď posledního půl roku zdecimovali ze sta kusů na pět kusů vlastně, takže během čtvrt roku je zlikvidovali, vymlátili, prostě spálili, vyhodili prostě k popelnicím ven. Takže já samozřejmě, mně ti žraloci mizí, takže mě ta cesta moje fotografická trošku se mi krátí, protože vlastně já ty žraloky mám strašně rád a prostě myslím si, že žralok je velmi nebezpečné zvíře, velmi tvrdý a nekompromisní predátor, ale prostě dá se s ním pracovat. Já 10 let s ním pracuju intenzivně a s těmi největšími žraloky jsem tady, musím zaklepat, s malinkatými škrábanci, takže vcelku je to v pohodě. Ale čemu se trošku víc chci věnovat, a to je právě díky tomu, že ty sladkovodní, tedy ty slané vody teplé jsou trošku zdecimovány, tak holt do těch ledových vod, no, teď už trošku vyjíždím do těch desetistupňových a pětistupňových vodiček a tak dále, ono je to trošku technicky problém, protože samozřejmě už ta výbava je trošku náročnější.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co tam na vás čeká, jaký život?

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
Do samozřejmě třeba narvalů, běluh, samozřejmě obrovské chobotnice, jsou tam lední medvědi, jsou tam tuleni obrovští, takže jsou tam mroži, a tak dále, takže trošku samozřejmě už to není o těch žralocích, ale je to samozřejmě o jiném druhu zvířete, ale těžce dostupném, ono je to samozřejmě už trošku opravdu hard core, protože je tam zima, furt technika samozřejmě trpí, takže je to trochu problém.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nebude to trochu ústup od té nebezpečné práce, nebo jsou mroži a lední medvědi pod vodou taky tak nebezpeční.

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
No, tak samozřejmě třeba tuleň leopardí, to je parchant jak hrom, kterej samozřejmě nemá vůbec problém do vás zakousnout, je to prostě 700kilové zvíře, takže nemá problém, o medvědech víme své, takže, ale problém je to, že já bych samozřejmě strašně rád zůstal s těmi žraloky, ale je to problém, že fakt nejsou, my opravdu ty žraloci mizí a já tam nemám koho fotit pod tou vodou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak co vám popřát, určitě abyste měl pořád koho fotit, abychom my se potom mohli těšit z takových knížek, jako je tady před námi Čelisti Afriky od Richarda Jaroňka, který byl dnes hostem Tandemu. Moc vám děkuju za nesmírně zajímavé povídání a nepochybuju, že zase něco vstřebáte, takže potom se domluvíme a zase si o tom na Tandemu popovídáme. Díky. 

Richard JARONĚK, fotograf, potápěč
--------------------
Tak dokud ještě budu žít, tak na slyšenou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kéž by, na shle.