Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví opět Jan Rosák. Jsem rád, že jste se následujících necelých 60 minut rozhodli věnovat rozhlasu, zejména našemu Tandemu. Když tak přemýšlím, jak vám představit mého dnešního hosta, tak mě napadá, že bych dlouho a pracně popisoval krásu mladé herečky úplně zbytečně, když stačí říct, že ona mladá křehká dáma prostě jakoby vypadla z některého obrazu své maminky. No, zase to není tak úplně pravdivé, protože ona mohla klidně vypadnout ze svého obrázku. Prostě vítám herečku a malířku Báru Srncovou, dobrý den.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Děkuju, že jste přijala pozvání do Tandemu, doufám, že nebudete litovat, tady je od nás písnička na uvítanou.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdepak se Bára Srncová narodila? Tipuju Prahu?

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Ano, jsem rodilá Pražačka.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jste rodilá Pražačka.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
A vlastně tu žiju 40 let na jednom místě, sice jsem při tom cestovala, jako ale to bylo až později, narodila jsem se v srpnu, takže nádhernej měsíc, doteď ho mám ráda.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže vy víte, co to je narodit se ve lvu.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Vím a i moje maminka je 22., ta je poslední lev a ta má jakoby zase šmrnclou tu Prahu s takovým tím, že chce mít všechno přesně a srovnaný a tohle to. Takže narodila jsem se v srpnu, tatínek Jiří Srnec, Černé divadlo, maminka v té době herečka Černého divadla, vychovávala nás babička, maminka tatínka, takže já jsem taková vychovaná jakoby starší generací, což si myslím, že bylo krásný, modlili jsme se například každý večer, měli jsme svou modlitbu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to jste chtěli, nebo vás babička přiměla.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Babička tak jako, to bylo jako přirozený, pro ní to asi bylo přirozený a ono to je hezký, jakoby já jsem to brala takhle, doteď to tak beru, že si vzpomenete večer na svý blízký a jakoby jim popřejete krásnej život, že na ně myslíte. Takže jako já si myslím, že ta modlitba úplně jakoby v tom nitru je správná. Církev a to je druhá věc, jo, ale jako pak, že museli já nevím, jako odevzdávat peníze a sami byli chudáci a oni si žili ve zlatě, to je zase druhá věc. Ale myslím si, že ten, ta modlitba a to vzpomenutí a babička vždycky říkávala, že se má jít spát s čistou duší, jo, jakoby, že zkrátka máme. Je to pravda, když uleháte vedle manžela naštvaná, tak prostě to není úplně ono. Kdybyste se pomodlila, tak mu odpustíte aspoň v duchu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si to zkusím představit, no, nevím, jestli bych se k tomu dneska odhodlal, ale opravdu na tom něco je. 

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Ale když to mají ty lidi v sobě zakořeněný, tak si myslím, že je to výborný, my už se to asi nenaučíme, protože to máme, už maminka moje taky není jako takhle, říkala, že když přišly nějaký takový ty těžší chvíle, tak by moc ráda věřila, ale to se nenaučíte. Ale každej víme, že když přijdeme do kostela, tak to na nás nějakým způsobem dýchne a taková ta pokora vnitřní, jako pěkný. Takže vychovaná babičkou, tak si vzpomínám, když se zamyslím, mám bráchu o 2,5 roku staršího, takže příprava do života výborná. No, tak jako zvyknete si na toho mužskýho vedle a přeci jenom tak se naučíte s nima trošku komunikovat, bych řekla, myslím, první chlap táta, ale ten moc doma nebyl, protože jezdili po světě, takže možná i první chlap brácha a potom táta a myslím si, že to je dobrý, já si myslím, že sestry starších bratrů jsou výborné manželky.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Výborná myšlenka, výborná myšlenka. Já jednu takovou mám za manželku. Skutečně. Ale tak vy jste si rodičů příliš neužila. Já jsem si totiž myslel, že ten vliv těch rodičů byl bezprostřední, třeba na vás i v takovém to už předvýběru povolání, že jste se shlídla v tom, co dělá táta, nebo máma, že jste se tak, to jednou taky budu dělat.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Asi ano, protože žijete v tom divadle a to je takový svět fantazie, kterej je pro vás naprosto přirozenej, takže přijít na představení, pak se tam proběhnout v tom černým, v takovým tom černým sametu, do toho ty barevný rekvizity, takže obrovsky ten život je vnímanej obrázkově.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To vám museli kamarádi třeba závidět, protože oni to taky obdivovali, ale jenom zvenčí, z toho hlediště.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
No, tak když si tam vezmete toho kamaráda sebou, tak to právě ukážete, že vy jste strašně jako dobře na tom, protože můžete vzít ty rekvizity do ruky, znáte ty herce, se všema si tykáte, říkáte, hele, Karle, podej mi tohle, prosím tě, ukaž mi tohle, takže to je nádherný. To je moc hezký. A jak se tam cítíte doma, tak samozřejmě k tomu inklinujete. A já jsem si pak Černým divadlem prošla od nějakých 16, 17 až do takovejch 25. Já jsem tam byla dlouho. Jezdila jsem po světě, jak říká moje maminka, je to taková nenásilná forma vzdělávání, protože projíždíte tím světem, koukáte se, kde co je, takže já třeba vím prostě hlavní města, protože jsem tam byla.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak když je člověk vnímavý, ale nesmí bejt jenom zahleděnej třeba do sebe, že jo, to je jasný. To vy nejste.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
To ne, to ne. Ale mrzí mě třeba, kdybych jezdila teď, užiju si to víc, půjdu do těch galerií, budu si to víc jakoby užívat.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, tak to je ještě před vámi, jste mladá.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Zas tak ne.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já teď trošičku chytím Báru Srncovou za slovo, před písničkou jste se svěřila s tím, že jste jako vnímavá holka, když jste jezdila po světě s Černým divadlem, zaznamenávala věci kolem sebe, hluboce se do vás třeba některé zaryly nebo zůstaly ve vás, takže víte, že hlavní město Guatemaly je něco jinýho než Honduras, to jsem si zrovna vybral to nejtěžší.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Peru - Lima.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Peru - Lima, správně, já toho teď trošičku využiju a zeptám se vás, Báro, jaký byl teď třeba v poslední době významný vjem, který se do vás tak hluboce zaryl, že na něj nemůžete zapomenout a že třeba se teď s ním nám svěříte.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Tak pro mě je takové znovuobjevení divadla, myslím tím jako divák, já jsem potkala na józe, kam chodím, Báru Hrzánovou, která mě vzala na Ženitbu, na Divadlo Na Jizerku a pro mě to bylo, já nevím, herci moc do divadla nechodí na ostatní lidi, myslím si, nebo když chodí, tak nevím, tak, jak se setkávám s lidmi, tak moc nechodí a já, protože mám 13letou dceru už skoro, tak jsem si řekla a vracím se k tomu vzdělávání, že je docela dobrý zajít tu na výstavu, tu do divadla a ukázat ji i jakoby tu klasiku, že to není bububu klasika, ale že to může bejt opravdu výborná legrace, že to je legrace na úrovni. A že to má takovou tu určitou nadsázku, já, pro mě je to opravdu znovuobjevení klasiky a vůbec i vážnou muziku. Byli jsme na vážném koncertě, bylo to houslové trio ve městě Sázava, tam je takový kulturní spolek, dělá to náš kamarád a to bylo taky vážná muzika hodinu, nejdřív byl Dvořák, potom /nesrozumitelné/ a to taky vlastně nevím, jestli jsem někdy byla na koncertě, jestli mě tam naši vytáhli a to je obrovský zážitek. Ještě s tou atmosférou jakoby toho, jak jste už starší a vnímáte všechno kolem, tu přírodu a tak, že vycházíte ven, nádherné.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jste mě inspirovala k zajímavé myšlence, doufám, že bude pro vás taky, byl jsem, zrovna včera jsem byl v divadle a jak jsem se tak rozhlídnul kolem sebe, tak jsem zjistil, že někteří diváci přišli do toho divadla oblečeni slavnostně tak, jak já si myslím, že se do divadla má chodit. Ale někteří tam přišli ve vytahanym tričku, dokonce špinavym, roztrhanejch džínách a já ne, že bych chtěl jaksi apelovat na ně, aby chodili čistě oblečení, to je jejich problém, ale myslím si, že oni sami se okrádají o to, co jste teď právě velice správně pojmenovala jako tu slavnostní atmosféru kolem.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Ten koncert v té Sázavě, tam bylo povinné být oblečen jakoby, já nevím, nemusíte chodit s kožichama, a já nevím co, to zase pak je už o trochu něčem jiném, jako se jít předvést, ale my máme syna nebo můj manžel má syna, ale máme ho společně, kterýmu je 16, nemá vlastně slušné kalhoty nebo jako takové ty černé kalhoty, košili, takže džíny, nějaký ty tenisky a všechno takový uvolněný opravdu a šli jsme tam vlastně i kvůli němu, protože on měl do školy jít na koncert a udělat z toho jakoby nějaký výtah nebo něco napsat na gymplu už, tak. No, a ten teda, když ho viděl Luděk, ten, co to pořádal, tak říkal, no, to snad nemyslíš vážně a jako na mě, že jo, jako. Já říkám, Luďku, fakt, on nic nemá a já jako ho nebudu tady rvát nebo rvát něco z manžela na něj, to nejde. Ale myslím si, nebo doufám, že to zaznamenal.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, a to je důležitý, aby to v něm zůstalo, semínko.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Ano, ale teď já třeba, můj manžel, ten plakal u toho koncertu, říkal, já jsem byl jak blbec, ale prostě ho to tak jakoby emočně jitřilo, že mu tekly slzy, ne, že by jako řval, ale prostě mu to nějakým způsobem očišťovalo ho to. Takže pro mě obrovský a krásný vjem objevení klasiky kultury jako takové, chodit s těma dětma, protože musíte je naučit nebo ne musíte, ale když je naučíte lyžovat, tak budou umět lyžovat. Když je naučíte chodit do divadla a na koncerty, tak budou jednou chodit do divadla a na koncerty, což si myslím, že je krásný.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
K tomu můžu říct jenom zlatá slova.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je herečka a také malířka Bára Srncová. Jste spíš ale teď herečka, viďte, považujete se zase spíš za herečku než.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Teď zrovna se spíš považuju za malířku, protože mám rozmalovaný obraz Paříž pro kamaráda, jeden kamarád si objednal Paříž ode mě a od maminky nebo spíš od maminky a ode mě a obě malujeme na téma Paříž.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, každá svůj obraz, ne, že byste dohromady.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Ne, každá svůj. Což je raritka, bych řekla, mít starou a mladou Srncovou, jo, jakoby na jedno téma. To je pěkný.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bude zajímavý, jakej bude pohled maminky a váš.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Máme už ho má hotovej. To je strašný, máma si sedne a prostě jako je taková, já jsem hrozně roztěkaná a jsem pomalá.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak jste pojala tu Paříž.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Jsou tam ty atributy, je tam Eiffelka, je tam most, je tam řeka, jako je to, nevím, je to jinačí než má ta máma, rozhodně, my jsme si to jako každej tvořil na svým písečku a pak jsme samozřejmě, máma to má hotový, ale i barevně budeme trošku, ale tím, že budou zase vedle sebe, tak já bych si přála nebo chci to udělat, mít tam jakýsi spojovací komponent, třeba kytku, která jako bude podobná jako ta mámina, takovou jako, takový jako, já mám ráda takový tajnosti v tom obrázku, že tam máte svoje takový nějaký maličkosti.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zašifrovala jste to a to děláte do každýho obrazu jako.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
No, no, jako mám to ráda, mám to ráda zkrátka, takovou nějakou, takový nějaký vnitřní příběh.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A něco, co třeba divák ani potom nerozšifruje, jako že.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Já myslím, že to časem rozšifruje, anebo já jsem teďka slyšela někoho mluvit o nějaké písni, o šansonu a že vlastně tam našel úplně něco jinýho, než tam dal ten textař, jo, takže já si myslím, že to je jedno do určitý míry, co tam ten člověk najde, ale ať tam něco najde.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ať tam něco najde, ale mě tohle to někdy rozveselí, když, dejme tomu, kunsthistorici se zamýšlejí nad, já nevím, teď říkáte textem správně nebo románem, obrazem a hledají tam význam, který ten umělec tam vůbec třeba nedal, oni ho tam objeví a teď se o tom úplně vážně nově, to pro toho kumštýře musí bejt veliká sranda.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Ale já si myslím, že malíř nebo umělci vůbec tvoří pod jakýmsi vlivem něčeho, co oni sami nedešifrují v tu danou chvíli, takže oni jenom jakoby, myslím si, že to je, když se vám něco opravdu povede, tak jste jakoby v takový vlně a jedete, jedete, jedete, takže vy tam něco dáváte, co i pro vás může být překvapení, když to doděláte.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že to vůbec ani nemyslíte nijak jaksi cílevědomě.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
No, jako máte, máte ten obraz, je danej, jakoby co plus minus, ale ta barevnost, ta se tvoří, myslím si, nebo já ji budu rozhodně tvořit. Mám tak jako dané okraje, jaké barvy tam dám, jaké tam nedám, ale možná tam přijde úplně něco jinýho, jo. Je to, já jsem jako víc takovej ten umělec, co teda jako tvoří a těším se na to a mám to jako rozmalovaný, už je to svým způsobem daný, co tam bude.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Necháte si do toho třeba i kecat s prominutím.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
No, máma, to se musím přiznat, že ta máma je profík, takže musím pokorně kouknout na to, snažit se z toho svýho ega vylízt a říct si, no, jo, ona má pravdu, no, je to takhle, takhle, má zkušenost, má tu zkušenost. A máma vždycky říká, hele, kováři taky měli kováře syna, takže ty prostě neměj z toho mindrák, že a prostě maluj, maluj, maluj, děláš to dobře, je to pěkný a že to bude podobný Srncový, no, ne, jak je to, to je jasný, že to bude podobný Srncový.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se zrovna chci zeptat, jestli vás maminka inspiruje natolik, že podvědomě se.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Já to jinak moc neumím, jo, až mě to jako štve. Já si myslím, že třeba časem se tam jakoby nějakým způsobem najdu víc, ale teď je to podobný tý Srncový, jako je to tak. Já jsem větší jako ne puntičkář, ale jako víc prtím, víc se jako vymalovávám. Máma jako větší šmach, ale sama říká, že je to i věkem, že čím jste starší, tím děláte větší obrazy, protože potřebujete větší plochy, jakoby i se podívat na to. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, jo, jasně. 

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Jako malou nějakou hruštičku prostě o centimetru, radši ji uděláte deseticentimetrovou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mě teď napadá taková paralela, Josef Lada a Alena Ladová, která malovala podobně jako tatínek, že jo, ale měla prostě smůlu, že to bylo podobný a možná, že prostě ta ruka už tak se vedla, no.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Vede se, já si myslím, že se to časem vytříbí, čím víc budu malovat, tak tím to bude třeba se tak nějak formovat do mě víc. Taky jsem podobná mámě i tak, jako, jak mluvím, jak vypadám, a tak dále, a tak dále, takže i ty obrazy jsou podobný, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To musí bejt prostě, to se nezapře.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bára Srncová si teď bude vybírat za vás za všechny, milí posluchači, mezi klasiky českého humoru. A že tedy opravdu vy znáte spoustu klasiků, dokonce i osobně, s některými jste dokonce i si třeba zahrála, takže kdo bude ten výběr.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Já vždycky velice ráda slyším i vidím Vladimíra Menšíka, takže toho bych poprosila, ačkoliv jsem s ním tedy nehrála nikdy. Ale potkali jsme se.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Potkali jste se?

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
No, my jsme jako děti, já jsem točila takové ty dětské hudební pořady, jmenovalo se to Malované písničky, hrajte si s námi, to byla taková parta, která seděla a koukala a různě bouchala dřevíčkama a já nevím, takový ty, dělala to Káča Vlková, Ťulda Brousek.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako malinkatej Ťulda.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
No, malinkatej, ono mu mohlo bejt tak dvacet asi.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslel úplně malej.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Ne, to on je starší než já o něco, ale jako takhle taková jako že mladá parta a teď jako ty děti tam běhaly a tančily, i s Mládkem jsme dělali něco, to byla děsná legrace. Vím, že tam byli převlečený Jožin z Bažin a my ta parta dětí, kterým bylo první, třetí, čtvrtá třída, takhle nějak bych to viděla, nevím přesně, jsme lítali po Kavčích horách s památníčkam a chytali jsme herce a chtěli jsme podpis a já ten deníček mám dodnes, mám tam spoustu lidí a mezi nima i pana Menšíka. To jako já to považuju za součást povolání podepisovat se, samozřejmě nesmějí ty lidi zase tak úplně děsně otravovat, ale jako myslím si, že to k tomu patří.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To určitě jo a on to měl vytříbený, že k tomu přidával i takovou.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
On měl, Vladimír Menšík a bylo to všechno takové energické takové to písmo a mezitím tam byl profil jeho, velikánská bambule nosová, já možná, posluchači nevidí, ale já kdybych udělala svůj profil, tak by byl trochu podobný. Takové masité rty, nos jako brambora.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, to teda opravdu máte hodně do masitého Vladimíra Menšíka. On se taky víc, on se přeháněl, on to přeháněl, že měl takovou tu pusu až úplně jako takovou tu černošskou pusu.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To by mi určitě naši posluchači Tandemu neodpustili, abych si Báru Srncovou nevyzpovídal taky, co se divadla týče, co se hraní týče. Malířství, malování už jsme probrali velice pěkně, hezky, i s tím, co vás inspiruje, no, a co divadlo, nezanedbáváte teď trošičku divadlo a hraní vůbec?

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Já jsem v divadle, jako v klasickém divadle nebyla tak moc, já jsem byla v Karlových Varech a posléze jsem přestoupila do Černého divadla a začala jsem hrát jako takhle a jezdit po světě. Já musím říct, že k tomu mluvenému slovu mám respekt a k jevištní mluvě zvlášť. Takže já si tam nejsem úplně jistá v kramflecích. Tak můžu to už přiznat, vím, že to dělat už asi nebudu jako divadlo jako takové, to by muselo být, to, já potřebuju velkou podporu nejen od kolegů, ale i od režiséra, asi to sebevědomí není tak dobrý, nevím, jestli na škole možná udělali mi nějakej mindrák z tý mluvy.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale jak je to možný, ale vždyť třeba ve filmu, v televizi to vůbec není poznat. To je jiná kategorie, to je pravda.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Ne, ale to je úplně něco jinýho. Opravdu je, je. Já jako si myslím, když máte tu přirozenost v sobě, tak můžete ten film a televizi dělat, jo. Samozřejmě je to o nějakým takovým komediantství, to je, ale pro mě hrát ve filmu nebo televizi, je lehký, divadlo není.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Divadlo je trochu stylizace, větší stylizace.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
A ten text vás hodně svazuje a drží vás po dlouhou dobu jakoby, jo, musíte bejt perfektní, musíte bejt, pokud máte kolegu, kterej zkrátka je zvyklej, že se mu postavíte proti a vy se postavíte o půl metru, tak on to hraje o těch půl metru jinam a to mě naprosto rozhodí a jsem schopná z toho jeviště odejít jako, protože rozplakat se a odejít. Já nemám asi ty tvrdý lokty jako herečka, jako divadelní herečka, taková ta děva, co tam prostě si to, takže divadlo pro mne velký obdiv všem, kteří hrají a dobře, mám to moc ráda, líbí se mi to. Co se týče filmu, tak když si člověk projde tou mojí filmotéka nebo jak se tomu říká, zkrátka to, co jsem natočila, tak zjistí, že velice často mým režisérem byl Karel Smyczek, opět pro mne velká důvěra vůči němu a on má důvěru vůči mně, ví, co ode mě může čekat.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chcete říct s jiným režisérem, kdybyste točila, tak by se to poznalo, jako že byste byla svázanější?

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Myslím si, že ne, záleželo by na tom, co by to bylo, kdyby to byla role, která mě padne. Třeba do Boženky Skovajsový v Ostrozraku bych se hned tak s někým nepustila, protože to bylo, to bylo hodně jinak než jsem já. Myslím si, jo, tak už ne, ale musíte se do toho jakoby vklouznout a pak si to užít a k tomu potřebujete nebo já potřebuju velkou podporu všech ostatních kolem. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A Policejní pohádky strážmistra Zahrádky jste dělala.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Ne, ne, to bylo, to byl Václav Křístek. Ale to byla role, která mně nedělala problém, tam to je taková moje, já dělám takový ty hodný holky, co většinou jsou nešťastne zamilovaný, tahle ta byla teda šťastně zamilovaná a nakonec si ho vzala i v reálu, takže.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vlastně i v reálu, pro vás to znamenalo seznámení s pozdějším manželem.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Ano, hrozný, hrozný.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak hrozný, jak to myslíte?

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
No, ne, tak jako takový to, no, tak spolu hráli a pak se vzali.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, takhle, že to je takový fádní.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Ale musím říct, žijeme spolu desátým rokem, což považuju za super a je to bezvadný, takže možná děkuji panu Křístkovi a celému, taky klepu, klepu, jako opravdu jo, já jsem nechtěla herce, nechtěla jsem muzikanta, nic takovýho, protože prostě jsou to takové lidi, který jako mají ty emoce hodně vrtkavé, ale já jsem spokojená, moc, moc.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jo, tak vyřídíme to manželovi.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řeknete si možná, Bára Srncová je taková pohodová, pořád rozesmátá, v podstatě bez evidentních problémů. Jaké ta může být krušné životní chvilky. No, ale třeba se budeme divit, co já vím. Tak povídejte.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Já si vzpomínám, vlastně to byl začátek v Černém divadle, protože tam nějak narychlo vypadla dívka, která měla za muže policajta a on jí zakázal jet na zájezd, že zkrátka nepojede. A průšvih veliký, za mámou šli a říkali, Emo, musíš nahradit a máme moje říkala, já budu hrát v Černým, ale do Bílýho mě nikdo nedostane. To znamená, budu hrát v Černým, nebudu vidět, ale bílá, to měla být nějaká Venuše, jakoby bohyně lásky na kruhu vznášející vysoko se a tak já jsem tam tenkrát byla.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, jaksi tváří viděn.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Celou postavou v trikůtku bílém, bílém trikůtku a já jsem v té době puberťácky drzá řekla, tak já pojedu, já pojedu, já budu dělat to bílý. Mně bylo podle mě, no, nebylo mně osmnáct určitě, takže nějakých 17 a vyjeli s mámou takhle společně, máma ostřílená jezdkyně Černého divadla, takže připravený ty svačinky, ty lanšmíty a kečup do toho, vzpomínala na své mládí a jeli jsme po těch ledovejch hotelech, i Španělsko myslím, že to bylo, Itálie a jeden z prvních, nevím, jestli se odehrálo jednou nebo dvakrát, všechno bylo dobrý, fajn, já jsem se tam vždycky vznesla, tak jako, měla jsem takový závojíček, krásná, mladá, dlouhé vlásky, ale kecala jsem s panem zvukařem, který je úplně na druhé straně a na určitou fázi jsem měla přiběhnout. Teď koukám, koukám, vidím, najednou muzika, slyším, mám už tam být. Takže jsem se rozběhla a vzala jsem to přes orchestřiště, jako přes tu díru, no, zkrátka zbuchla jsem.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zahučela jste dolů.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Ano, velice ošklivě, máma v tom černým tam někde, že jo, všichni a teď ten můj motiv, jako že vychází ta Venuše nebo vplouvá a Bára tu není, Bára tu není, tak se rozsvítilo, já jsem, to nevím tohle to, já jsem byla zmuchlaná dole v tý díře, tam byli nějaké železné schody a opravdu mě vytáhli naprosto zkrvavenou a omdlelou a nějak ty kluci mě vyndali ven a máma naprosto jakoby v klidu, tak my takhle reagujeme všichni v tu danou chvíli, říká, žije? A oni říkají.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak je to logická otázka zase.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
A že žije, teda zjistili, pak jsme jeli po doktorech, byla to Itálie, nejdřív jako, kdo umí italsky, tohle, tohle a oni na mě tak mačkali různě a vždycky, pak bylo úplně jedno, jestli umíte, nebo neumíte, protože děláte jako bolí, nebolí, jo. A já takhle, měla jsem napuchlej, obrovskej, takovejhle nos, mně to zůstalo, já ho nemám srovnanej posléze, protože by to mohlo prý dopadnout ještě hůře. Ale, má širší kořen nosu než bych asi měla, kdybych nespadla v Pescaře do orchestřiště.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže Pescara za to může.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Pescara, a bylo to potom velice povedený, protože máma nechtěla být vidět, já posléze měla velikánský, dost hustý závojíček, protože to, co tam bylo vidět pod tím, bylo naprosto poboulovaný, modrý, oteklý, máme fotky z Pompejí s mámou, kdy já, když tam mám ten ksicht, tak vypadám úplně stejně jako ty Pompeje.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale ty Pompeje, to se k tomu docela hodí, to bylo stylový. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jak tak jsem poslouchal a vy taky se mnou, milí posluchači, tak život a kariéra Báry Srncové je hodně řízená náhodou. Ať to už, že jste začala hrát, s tím malováním to bylo podobné, když vás vyzvali, jestli se nepletu, Jiří Sekvenc z Metropolitního divadla, jestli byste nemohla udělat malůvku.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Jirka se mnou jezdil po světě s tím Černým divadlem posléze, já jsem opravdu jezdila dlouho, jo, a on jakýmsi, jestli se mu to nějak jako srovnalo, že fakt, že já jsem si vždycky kreslila a ráda. A on nějak si do téhle hlavy zasunul, že jsem už výtvarnice.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když to umí maminka. To je jasný.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Tak to musí umět i dcera. No, a oslovil mě, jestli bych neudělala pro ně plakát a kulisy do dětský pohádky. Takže to se povedlo, pro mě to bylo úplně jako, kdyby, já nevím, tak jako, chceš to udělat a já úplně, ale víš, že vlastně jo, jako když se zamyslíte nad tím, tak chcete, chcete, jako bylo by to fajn.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak už jste na to byla připravená. Už jste měla něco za sebou, no.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
No, moc ne, jako rozhodně ne velký plochy, jako spíš kreslení tak pro sebe. No, a to jsem udělala, to se musím říct, povedlo, šla jsem teda i za tátou, protože táta má takovou tu, bych řekl, divadelní představivost a to je klasické divadlo, ty čtyři paravány, který kreslíte a má to tu hloubku nebo musíte vytvořit tu hloubku nebo je to pěkný, když to vytvoříte, takže pro mě to bylo moc pěkný, moc pěkný. To byla jedna věc, potom byly další pohádky a posléze se to líbilo nějakému pánovi, který chtěl vyzdobit golfový resort. Takže čtyři velké olejové obrazy metr šestnáct krát metr šestnáct a já jsem si vymyslela jaro, léto, podzim, zima, a to byl takový, bych řekla, úvod do toho, že jsem si sama sobě řekla, ano, asi budu malířkou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jestlipak je před váma zase nějaká taková hezká náhoda, která by vás někam posunula.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Ta Paříž, ta Paříž mě čeká a já jenom jsem pomalá, teďka máma se smála, protože říkala, já maluju u ní v ateliéru, my máma dva stojany malířský vedle sebe, ona říká, ty jsi byla v aťasu a já říkám, jo, jo, jo, já jsem viděla, že jsi s tím hnula, blíž jakoby k barvám a k tomu, kde sedíte židli. Nejdřív jsem šahala, jestli je to mokrý a ne, já jsem před tím půl hodiny koukala a seděla na to. Já opravdu potřebuju čas, já nevím, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, já myslela, že jste s tím hnula jako, že se to pohnulo dopředu to dílo.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Ne, jenom ten stojan se hnul blíže, blíže k barvám. A ona říkala, už jsem ti to zase odstavila, takže, ale přijde to, já si myslím, že Pavel, ten, který si ty obrazy objednal, má narozeniny v březnu, myslím si to, takže do března to musí být.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem si dokonce myslel, že to propojíte tak, že by, dejme tomu, z jednoho obrazu, z maminčina třeba vycházela nějaká ulice a ta by pokračovala ve vašem obrazu, to by bylo hezký, to vás čeká. Uvidíme, budeme se těšit. Stejně jako se budeme těšit třeba na případnou další návštěvu Báry Srncové, herečky a malířky v Tandemu. Díky za tu dnešní, mějte se moc hezky, ať se ten celý rok vydaří.

Barbora SRNCOVÁ, herečka, malířka
--------------------
Já taky děkuju moc.