Roman Horký - kytarista, zpěvák, hudební skladatel a frontman skupiny Kamelot

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezký den všem posluchačům a taky pěknou chvilku u rádia samozřejmě přeje ze studia Jan Rosák. Dnes naproti mně usedl sympatický, usměvavý muž, kytarista, zpěvák, hudební skladatel v jedné osobě Roman Horký. Já tě vítám, Romane, ahoj. 

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Ahoj, dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víš co, já nebudu zdržovat, začneme s tvým zpovídáním, ovšem, jak jinak, před tím si dáme ještě jednu tvoji písničku.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, co je zvláštní? Že se s Romanem Horkým známe opravdu léta a on tak dlouho se nemohl pořád dostat sem k nám do Tandemu. To nebylo proto, že bych ho já tady nechtěl, naopak já jsem o to usiloval, ale Roman je, a to si myslím, že zase svědčí o tom, že je kapela žádaná a neustále zvaná, je pořád někde, pořád hrajete někde. Jsem rád, že jsem tě konečně ulovil, Romane, a že si teď můžeme konečně popovídat. Nezačneme tím, jak jste úspěšní, jak vás lidi mají rádi, jak vás rádi poslouchají, ale začneme tím, jaký jsi byl jako malej kluk, protože vždycky začínáme od dětství. Jsi Brňák nebo?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
No, já jsem se narodil v Brně, takže Brňák rodilý. Moje maminka pochází z Brna-Komína.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ty přímo ses narodil kde?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
A já jsem se narodil přímo v Brně, v nemocnici, v porodnici U Šilhanů, kde je dnes kavárna.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam je kavárna?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Tam postavili kavárnu z toho hornickýho zařízení.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Místo porodnice, podívej se, člověče. V Praze zase z jedný porodnice udělali tenisovej kurt na Štvanici. A ty jsi potom bydlel jaksi, dětství jsi strávil v Brně?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Takže, dětství v Brně, v Brně-Černých Polích. Tam, kde je vila Tugendhat, tak kousek odsud.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? To není centrum Brna, že jo, to je.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
No, dalo by se říct, že to v podstatě není úplný střed Brna, ale patří to k centru. Brno-Černé Pole byly kdysi za první republiky taková docela jako výstavní čtvrť. Stavěli si tam domy ti bohatší lidé.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vy jste patřili k bohatším?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
My jsme patřili k velice chudým lidem. Bydleli jsme v paneláku, protože tam vlastně na okraji té vilové čtvrti postavili v první polovině 60. let paneláky, takové 3 se sedmi patry. Říká se tomu dodnes náměstí Slovanského národního povstání. A tam tedy bydlí dodnes ještě moje maminka. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A tam bydlí tedy ti chudší z těch bohatších jako, jo?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
No, tak dá se říct.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nicméně já věřím, že tvoje dětství bylo veselé, příjemné. Mimochodem rodina byla nějak jaksi hudebně založená?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Tak můj otec hrál na kytaru, že, je tramp.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale jenom tak jako amatérsky.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Amatérsky. A maminka taky jako, u nás se zpívalo prakticky pořád. My jsme byli taková ta hudební rodina, že můj otec, ač třeba horník, přišel ve 4 ráno ze šichty, ze šachty a maminka byla doma, že a já jsem v té době, když mi bylo těch 13 let, začal hrát na tu kytaru, protože jsem zase jezdil s klukama, kteří hráli na kytary, jezdili jsme už tehdy, to byl pionýrský oddíl Lesní moudrost, ale etablovaný z toho Junáka, ze skautu. Takže, tam ty foglarovské zásady nějak tak běžely.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Akorát se to muselo zastřešit nějakým pionýrem, viď.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Akorát že místo žlutýho šátku a lilie jsme si potom teda, když se dělal slib, tak jsme si dali červený šátek a pionýrský znak, ale jinak to byla naprosto totožná, jak bych to řekl, ta filozofie byla stejná.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. No, já si myslím, že jo, že jsme pionýrský tábor zažili všichni, ale nikdo určitě jaksi to neprožíval jako.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Jako ideologii. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ideologii, přesně tak, ale spíš tím foglarovským způsobem. No, ale je důležitý, že tebe už tehdy brala ta kytara. A už tehdy jsi se dal do nějaký kapely?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Ne, mě ta kytara od začátku strašně chytila, propadl jsem tomu a vlastně už v nějakých 14 letech, necelých 15 let mi bylo, tak jsem dostal lano od jedné brněnské kapely Karabina. Tam jsem začal zaskakovat sólovou kytaru za tehdy i dodnes jako vynikajícího kytaristy Petra Schneiweise a tam jsem vlastně jakoby vstoupil na ta prkna.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A bylo to tak už trošičku folk, country něco?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
To bylo koncem 70. let, to bylo někdy v roce 79, tak to byla asi nejlepší kapela trampská v tom ranku.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V tom regionu brněnským. 

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
No, v regionu a celostátně, protože už tehdy byly Porty. Karabina tam soutěžila, dostávali se na Porty pravidelně, soutěžili vlastně v těch finálových kolech. A já jsem tehdy napsal i svou takovou prvotinu, tu Podzimní symfonii, která potom v roce 80, mě jako šestnáctiletého to velice potěšilo, protože vyšla v Mladém světě, což byl takový jediný, to musíme říct, že to byl takový jediný časopis pro mládež, který vycházel, tak ta byla dokonce i otištěna v tom zpěvníku těch písniček Mladého světa. Byl jsem velice rád.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak skupina Kamelot, ve které hraje Roman Horký, nejenom hraje, ale je v podstatě jejím šéfem, ty jsi vlastně taky jedinej původní člen Kamelotu, viď.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Bohužel jo, protože spousta mých kamarádů, se kterými jsem tam hrál, tak nežije už. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už nežije? To vy jste takhle starý kluci už, čoveče.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Staří zase až tak ne, ale osud zařizoval.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale, prosím tě, chci se zeptat trošičku jinak. Ty jsi samozřejmě jaksi muzikant výkonnej, hraješ, skládáš, ale taky určitě posloucháš muziku. Když se tak rozhlídneš po tom vašem ranku, který kapely třeba z naší republiky máš rád a který si myslím, že jsou opravdu na slušný úrovni?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
No, tak myslím si, že Wabi Daněk si udržuje pořád jakousi dobrou laťku. Hlavně je to zpěvák s nádherným hlasem, že, to jako bych řekl, že v tom našem žánru je to opravdu takový klenot hlasový. Robert Křesťan hraje taky dobrou muziku. I ostatní, zase abych na někoho nezapomněl. Ale těch kluků, co dělají dobré písně a zpívají si je sami, je teda několik u nás, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víš, co je zajímavý, že jsi vzpomněl zatím všechny včetně tebe teda, který mají ten hlas takovej chlapskej. To znamená, že ty asi stejně jako já, já se k tomu přiznávám bez mučení, preferuju ty chlapský hlasy. Ne, že bych měl něco proti tenorům, jo, ale prostě ten hlas musí znít, jo. 

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Já si myslím, že chlap, my to známe spolu, ty to znáš taky, že je to takové přitažlivější. Máme to štěstí, že jsme byli obdařeni tímhle hlasem, jako každý se s tím nenarodí, že. Máš spoustu ministrů, kteří nemají chlapské hlasy, že a nám to třeba připadá směšné, že. No, ale třeba určité procento žen to dokáže nějakým způsobem zrušit.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je zajímavý, že třeba v operním zpěvu jsou prostě preferovaní tenoři, tenoři jsou ty, který všichni nadnášejí, oderujou, že jo, já nevím co, ale zase třeba v týhle tý popmusic podle mýho názoru, já aspoň teda opravdu mám radši tyhle ty chlapský hlasy.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Honzo, ale těch hlasů je málo, tady těch hlubokých. Teď je taková móda, všimni si toho, že se vlastně v těch rádiích, těch celoplošných a tak dále, že se všichni šponují do těch tenorů a naprosto zbytečně. A když se písnička třeba i dobře odvypráví nebo prostě když to tam dobře podáš tím barytonem nebo bassbarytonem, tak je to mnohem větší pohoda hlavně, jo, je to klid. V tenoru je jakýsi nerv a mně se vždycky líbily takový chlapácky hlasy.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mimochodem, kdo byl třeba tvůj takovej idol, jako když jsi začínal zpívat, tak sis říkal, kruci, takhle bych chtěl zpívat, to se mi líbí.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
To byl Luboš Dvořák, Lampa. Von teda nežije, to byl můj kamarád, který emigroval v jednaosmdesátým do Kanady. A to byl takovej čert prostě, on zpíval s ohromným nasazením, kytarista s ohromnou energií.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky ten hlas takhle dole pěkně.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
No, měl opravdu bas, jako pravej bas, takže on, když zazpíval tím basem a ještě navíc, když to podpořil třeba nějakýma cigárama nebo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I panáčkem.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Nebo nějakým panákem, tak to bylo opravdu naprosto skvostný.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je dnes zpěvák, kapelník vlastně také Kamelotu Roman Horký. Ale ono to začalo, ta jeho kariéra mnohem dřív. Jsi zmínil skupinu Karabina. Já tady mám taky poznamenanou skupinu Vinylon. Ta byla potom?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
To bylo potom, to už bylo někdy v roce 81, byl Vinylon. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale pak už to směřovalo všecko, tuším, že dvaaosmdesátej rok je rok založení Kamelotu, viď?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
To je založení Kamelotu, takže příští rok třicítka. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Příští rok třicítka, kamaráda, to je hezký. No, ale je pravda, že ty jsi už jedinej původní člen. Ale vzpomeň na to, jak to bylo. Kdy jste se dali dohromady, při jaký příležitosti? Kdo přišel s tím nápadem?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
My jsme byli takoví jako kluci, já jsem se učil tehdy v Brně v královopolské strojírně učební obor potrubář. A v té třídě, my jsme byli docela taková třída, když to jako beru zpětně, tak takoví ti kluci, kteří neměli nějak tu tlačenku nebo se možná nám ani nechtělo moc učit z těch knížek, chtěli jsme si dělat věci po svým. Takže, jsme se najednou sešli v té třídě potrubářů a zámečníků a kovářů, taková docela dobrá parta. Potkal jsem tam kamaráda, který se jmenoval Radek Michal. Říkali jsme mu Bůček, protože už tehdy byl trošku takovej zavalitější, ale nicméně vynikající, právě jsme se bavili o těch tenorech, takový plný tenor měl, jo. A tím, že já jsem v té době ještě tak nějak jako mutoval, ještě jsem ten hlas neměl usazen, tak jsme se tak nějak jako dali dohromady. Já už jsem v té době psal nějaký písničky a naučil jsem ho nějaký ty baglajdy. On v té době hrál Olympiky a Katapult tehdy frčel. Tak já jsem ho naučil trampárny, ty písničky do toho lesa. A jemu se to zalíbilo a hlavně začal potom chodit s dívkou, které se to taky líbilo, takže jsme se do toho pustili, začali jsme hrát ve dvojičce. Potom jsme říkali, že nám to nestačí, tak jsme vzali kontrabas. To byl starší kamarád vod nás asi vo 4 roky, hrál na kontrabas. A potom jsme ještě vzali do kapely kongistu Luigiho Šmídka, který také tedy bohužel již nežije a ten s náma začal hrát na konga. A tím vlastně vznikl Kamelot. Potom jsme ještě přibrali zpěvačku, která s námi jezdila potom na čundry, na osadu. Zpívala taky moc hezky, takže jsme dali hromady ten trojhlas a vlastně ten styl dvoukytarový jsme začali nějak tak jako užívat. A tím vlastně vznikla originalita toho Kamelotu a potom teda posléze i lidmi a na těch různých soutěžích oceňovaný styl.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jaká je současná sestava Kamelotu?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Současná sestava je čistě akustická. Já jsem po mnoha letech opustil bicí, opustil jsem basovou kytaru, protože můj názor je ten, že dneska ty soubory, co hrají, když si pustíme jakýkoliv rádio, tak 95 procent souborů hraje naprosto totožně. Jsou tam bicí.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale kdo vám dělá rytmiku teda v tom případě? 

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Tu si hrajeme na kytary, uděláme si rytmus těma dvěma kytarama. Ono to, když ten begleit umíš, ovládáš ho, tak zahraješ naprosto totožně ty bicí na kytaru.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. Třeba takový Gipsy Kings, ty to mají taky takhle.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
No, Gipsy Kings, voni tu rytmiku tam mají, ale dám třeba příklad, třeba Troi Rosenberg, což je holandská taková polocikánská kapela, a hrají to opravdu jenom begleit, stačí to. Jsme čtyři, Petr Syrý hraje na kontrabas, hraje ho fantasticky, to je virtuoz, na begleit kytaru hraje Viktor Purkystl. Já teda begleit sólovku, ať se taky prostřídáme. A máme ještě zpěvačku, které se jmenuje Blanka Šrumová, která zpívá s kapelou Tichá dohoda.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je slavná zpěvačka.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
No, slavná, skromná. To je totiž zpěvačka, která tady u nás v životě nedostala žádnou cenu, nikdo jí jinak necenil, ale pro mě má v hlase takovou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Šťávu takovou.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Takovou šťávu. A tím, že Viktor je tenor, já basbaryton, ona je vlastně mezzosoprán, takže zazpívá alt i soprán, tak se nám to pojí do silné plochy vokálů, barví nám to hezky a mám z toho velkou radost, že je s námi, protože je to taková ozdoba pěkná.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Roman Horký si jako každý host zahraje na dramaturga našeho pořadu, aspoň částečného tedy a vybere pro důležitou část Tandemu takovou příjemnou věc z klasiky českého humoru. Tak, Romane, kam zavítáme díky tobě? Koho si poslechneme?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Já bych upřednostnil vynikajícího skladatele, hlavně teda člověka, který nesmírně nádherně pracuje s českým jazykem a opravdu mistrem slova a humoristou, kterého obdivuji. Je to můj kamarád Ivan Mládek.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
On je mistr, teď mě napadlo, vlastně ještě jiných poloh, von je mistr třeba ještě malby, že jo. On vymyslel tu obrácenou perspektivu. On je opravdu dobrej ve všem, dá se říct.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Je to vynikající člověk a já nejvíc teda obdivuju jeho práci s jazykem, protože ty jeho slova, cokoliv napíše, tak má nesmírný rytmus, má to tah na branku a myslím, že by 99,5 procenta začínajících by se u něho mohli učit. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to bych řekl. Mimochodem mu složil poklonu kdysi Zdeněk Svěrák, protože stejně jako Ivan Mládek složil i Zdeněk Svěrák nebo napsal písničku o zkratkách a sám uznal, že ta Mládkova je lepší.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Tak potom je to velká pocta, zvláště od pana Svěráka.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tohle je slavná písnička Romana Horkého Zachraňte koně. Co tě vedlo k tomu, že jsi napsal zrovna o tom, abychom zachránili koně? Ležejí ti tak na srdci a máš pocit, že je potřeba to?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Jednak inspirací k napsání této písně mi byl příběh z knížky Otakara Batličky. Otakar Batlička byl takový chlapecký spisovatel, dneska už asi dnešní generace vůbec neví, o koho jde. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takový trošičku Foglar.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Takový Foglar, ale z takových těch dávných končin, člověk, který psal o Chile. V té době, kdy jsme byli kluci, tak nebyly žádná videa a v té televizi byl ten počet filmů s nějakou tou tematikou toho dobrodružství a toho cestování taky omezen. Takže, jsme hodně četli a vlastně táta mi koupil takovou knížku, jmenovala se Tábor ztracených a uvnitř té knížky byl jeden příběh, který se jmenoval Prérie hoří. A tam právě popisuje Batlička, jak dva honáci uprostřed prérie ucítili dým, prérie hořela. A oni v okruhu nějakých 300 metrů vytrhali trávu, než ten oheň k nim jako došel, tak vytrhali tu trávu a zůstali vlastně uprostřed, ten plamen, ten žár je minul vlastně díky tomu, že okolo si vlastně udělali takovou jakousi umělou hráz. A mě to tak nějak evokovalo, říkal jsem si, co by se asi stalo, kdyby tam třeba byly /nesrozumitelné/, ty koně mohli třeba i shořet. A tak jsem si to propojil a v roce 87 před Portou jsem tuhle tu písničku napsal, týden před tím. A úplně nevím, jakou náhodou, nás pozvali, abysme tam zahráli nějakou písničku. To byla taková živá deska, která se natáčela v Plzni v pavilonu P a já jsem tehdy měl tu písničku úplně novou, nebyla k tomu ani žádná, ono se říká, že byly nějaké cenzury a tak dál, sledovaly se texty. Tahle písnička prostě nějakým záhadným způsobem prošla a nikde jsme ji, my jsme ji tam tehdy zahráli poprvé, my jsme jí nikde nehráli. Já jsem říkal, já té písničce věřím, jdeme do toho. Tak jsme jí tam zahráli a ona se dostala na to LP Porta 87. To LP tehdy vyšlo za tři dny poté, co bylo v tom Pekle natočeno. A z té písničky se stal absolutní takový jako, dneska by se řeklo písnička ze dne na den, takový megahit, že na té Portě vyhrála divácké hlasování. Tehdy tam bylo 30 tisíc lidí, takže to bylo hodně. A myslím si, že i ta písnička nám pomohla k tomu, že jsme dostali tehdy tu Bílou vránu Mladého světa, což bylo takové ocenění v té době, jako kdyby dneska někdo dostal třeba Anděla nebo já nevím. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, mě zajímá, když jste byli hrát českým vojákům v Afghánistánu a taky v Kosovu jste byli, jestli se nepletu. 

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Ne, já jsem tam byl sám, byl jsem v Kosovu a Afghánistánu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekni mi, co tam ty vojáci poslouchali od tebe nejradši?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Zachraňte koně, Čas rozchodů, Ahoj, Pegy, Země antilop, všechny tady tyhle písně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bylo asi zvláštní tam hrát pro ně, viď?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Bylo to zvláštní a nejzvláštnější bylo, když nás naložili, když jsme přistáli v Kábulu, naložili nás, po hodině jsme sedli do toho blackhawck, přijeli pro nás Američany těma těžkýma vrtulníkama, sedli jsme do toho vrtulníku a nízko nad zemí jsme prolétávali vlastně tou afghánskou krajinou a možná měli jsme štěstí, že nás někdo nějakou bazukou nesestřelil, jo, protože to bylo opravdu. Každej ten pilot tam má kulometčíka, ten hlídá terén. Takže, pokud by tam bylo něco podezřelého, tak okamžitě to zasype sprškou střel.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty jsi sice dobrodruh,ale že jsi měl nahnáno trošku, viď?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Prvních 6 hodin, potom si na to zvykneš.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak o jisté krušné životní chvilce už Roman Horký, kytarista, zpěvák, hudební skladatel v jedné osobě nám popovídal. Prosím tě, ne, že bych chtěl přivolávat krušný chvilky, ale myslím, že v životě kapely je jich určitě spousta. Jsou to takový chvíle, kdy dojde třeba i k ponorkový nemoci anebo ve vašem případě i bohužel, že tě opouštějí kamarádi a muzikanti. Kdy byla třeba taková nejtěžší chvíle Kamelotu?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Nejtěžší chvíle Kamelotu bylo, když Radek Bůček, když umřel, což bylo ze dne na den. My jsme přijeli z koncertu v Praze a Radek šel do hospody a ráno dostal v jednatřiceti letech dostal infarkt a zemřel. Takže, nejlepší kamarád mě opustil, vlastně polovina kapely, že, odešla. A já jsem nebyl zvyklý hrát, jako postavit se sám do čela té kapely, vždycky jsem to tak nějak řešili ve dvou. Takže, to byla nejtěžší chvíle, docela zásadní, navíc jsme byli stejně staří, takže mi bylo 31, jemu 31 a teď vlastně jedna polovina ze mě odešla.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je nespravedlivý takhle brzo, to by se nemělo stávat. To je hrozný.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
To byla nejtěžší chvíle v mým životě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Neměl jsi chuť s tím seknout tehdy úplně?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
No, já jsem věděl, že musím pokračovat, protože za prvé jsme teda měli ještě exkluzivní smlouvu, takže jsem pokračovat musel, protože já jsme to podepsal. A tehdy mi Vladimír Kočandrle říká: "Ty musíš prostě jet, musíš to nastartovat a postavit to na sobě a bylo to pro mě strašně těžké najít náhradu za Radka, protože on byl pro ty fanoušky a pro ty lidi, co nás znali, nenahraditelný. Takže, nakonec byla nesmírná podpora toho publika, těch lidí, že byli strašně s námi. A myslím si, že díky těm lidem vlastně Kamelot začal existovat dál.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kdy byla naopak zase nejhvězdnější chvíle Kamelotu, na kterou vzpomínáš tak rád, říkáš si, no, to bych si ještě střihnul?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Samozřejmě těch okamžiků.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to určitě, když se povede skvělej koncert, že jo.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Jo, skvělej koncert, vyprodaný Lucerny a tak dále. Ale krásný okamžik jsem měl v Kanadě, byl jsem tam pozván na několik koncertů, třeba ve Vancouveru jsem hrál v River Club, to byl takový slavný klub, kde hráli i Rolling Stones a já jsem teda hrál pro naše krajany. Tam jako Češi nikoho nezajímají, ty místní, že jo. Vždycky, když nějaká kapela přijede a dělají, že byli na turné.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vždycky hrajou pro krajany, je to jasný.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Tak se tomu musím usmívat, ono je to všechno jinak. Druhý den jsme potom odjeli na Squamish River, což je taková řeka nad Vancouverem a tam mají ti čeští trampové mají kemp, mají tam totemy. Nádherné místo, nad tebou se tyčí 2,5 tisíce metrů vysoké skalnaté hřebeny, teďka Kanada tak nějak nádherně voní, jo. Tak byl jeden večer a my jsme tam tím cedrovým dřevem dělali ohně, to zase voní úplně jinak než u nás. Ty vůně, ty barvy. Na nebi svítil velký měsíc. Teďka za toho úplňku připlouvaly nějaké lodě. Teď jsme tam seděli a to byli čeští trampové, vodáci, kteří byli hrozně šťastní, že tam vidí nějaké Čechy nebo Moraváky, že se tam můžem. Ale většina těch kluků nebo mimo mě byli všichni krajané, emigranti, kteří už tam žili nějakých 20, 30 let. Takže, na tom kempu hořel oheň a oni teda, jestli si můžou přisednout. Jasně, tak hnedka začala kolovat lahev balantinky. A já jsem tam tak seděl jako nezúčastněně, nějak jsem jako se neprojevoval a začaly se hrát písně. Tak jsem jim tam hrál ty staré vandrácké písně, protože ti, co tam vlastně utekli, tak si pamatovali jenom ty písničky z té doby a ty novější už ne. A teďka tam byli nějaký holky a kluci, tak jako 25, 30 let. Teďka jsem vzal kytaru a zahrál jsem nějakou svou známou písničku. Já nevím, jestli to byla Země antilop nebo něco. Teď oni na mě začali hledět a povídá ta holka: "Ty vypadáš jako Roman Horký." Já říkám: Jo? A na ní bylo jako vidět - to není možný. Tak já jsem tu hru hrál dál, že tam jako jsem z toho Vancouveru a že jsem se ty písničky naučil vod kamaráda, ale že vůbec nevím, vo koho jde. Nakonec jsem to teda nějak ve 4 ráno prozradil, takže nastala ohromná družba.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byla chvíle slávy tam, kde bys to nečekal.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
To jsem si říkal, to jsou takový ty nádherný okamžiky v životě. To není o té exhibici,ale je to o tom, že ty písničky zůstávají mezi lidmi a že mají v srdci a že je hrají. A to je ta největší odměna, co můžeš dostat. A tu odměnu jsem dostal úplně na druhé straně zeměkoule. To bylo krásné.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak pomalu doznívá písnička Zlatá klec z alba Kamelotu Paměť slonů. Ty máš ještě slušnou paměť, Romane, opravdu, že jsi si vzpomněl na spoustu hezkých věcí z historie kapely i z tvýho života. A hlavně já ti moc děkuju za to, že jsi se s námi o to podělil. Ale ještě nechci končit, protože si myslím, že máš určitě nějaký plány. Teď máte novou, tedy máte novou desku, poslední deska se jmenuje Mořská sůl, ta vyšla, to letí, ta vyšla předloni.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Ta vyšla předloni, ale my jsme vloni ještě udělali písničky Wabiho Ryvoly, takové vzpomínkové album na Wabiho Rivolu, který by se letos dožil 75 let, tak jsme udělali takovou, protože já mám Wabiho Ryvolu velice rád. Dokonce jsme spolu hrávali, byli jsme přátelé. Takže, jsem udělal takové vzpomínkové album.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký, to je od tebe hezký. No a co novýho jinak? Protože ty jsi skladatel, takže máš určitě něco možná v hlavě, možná už třeba v počítači.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Příští rok slavíme 30 let. Většina kapel by asi udělal nějaké best of nebo něco takového. Já to dělat nebudu, protože to zase není můj styl. Připravím novém album ke třicátinám a bude se jmenovat Proti proudu. To vím už teď.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Má to bejt nějaká symbolika?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Má to být symbolika. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? Proti jakýmu proudu? Proti střednímu proudu?

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Kamelot celý život jde proti proudu. My jsme nikdy nehráli tendenční hudbu, já jsem se tomu apriori vyhýbal. Navíc v té dnešní době mi to připadá naprosto, pro mě by bylo úplně ponižující, kdybych měl hrát něco jiného. Ale tím, že jsme šli celou dobu proti proudu a ten proti tobě je docela silný a někdy vopravdu stačí velice málo, aby ses s tím svezl, tak si myslím, že jsme za těch 30 let o těch pár kroků proti tomu proudu šli. A ta řeka vždycky, když teče, tak teče jakoby trošku mírně z kopečka. Ale myslím si, že teď už jsme v bodu, kdy vidíme to slunce, už jsme se dostali zkrátka z těch houštin a jsme v té řece na takových těch místech, kdy se můžeme podívat daleko za obzor.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak abyste tam viděli dobré perspektivy, to ti přeju, Romane. A hlavně, aby ty perspektivy byly zhmotněny do pěkných písniček, takových, na který jsme od Kamelotu a od Romana Horkýho zvyklí. Moc ti děkuju.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Taky děkuji. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Za písničky, za povídání, za vzpomínání. Měj se moc pěkně a má věřím, že se nevidíme naposledy. Měj se, ahoj.

Roman HORKÝ, kytarista, zpěvák, hudební skladatel
--------------------
Děkuji moc, Honzo, a hodně štěstí všem.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.