
Uganda je stát, který se do jisté míry vymyká specifikům černého kontinentu, přitom je ale naprosto africký. Je to země velkých rozdílů mezi různými národnostmi, jazyky a náboženstvími.

Obyvatelé východní Evropy k nám často migrují za prací. Ne tak daleko od našich hranic však existuje i jedna nesvobodná země, kde je pohyb obyvatel dodnes poměrně omezen.

Čínské hlavní město zamyká brány předměstských vesnic s přistěhovalci hledajícími v metropoli práci. Na předměstí Pekingu jsou takovýchto obcí už dvě desítky. Podle úřadů má toto opatření snížit rostoucí kriminalitu právě v oblastech s vysokým počtem dělníků-migrantů, kritici ho ale označují za další šikanu a kontrolu.

Rýže na deset způsobů, smažené a grilované ryby, kebaby z hovězího nebo skopového masa a dezery, které se rozplývají na jazyku. Turecká kuchyně je královská, nebo možná spíše sultánská.

Pokud nějaký stát ovlivnila poměrně záhadná migrace, je to určitě Madagaskar. První obyvetelé se sem z Indonésie vydali tisíce kilometrů přes Indický oceán na dvojitých kánoích.

Turistické projížďky po Berlíně trabantem, bary vyzdobené sovětskou vlajkou, obchody se socialistickým zbožím. 20 let po sjednocení Německa ostalgie nepolevuje. Jejím symbolem je i takzvaný ampelmann, jedna z kultovních postaviček Berlína i východního Německa.

Sombrero a tequila. Drogové kartely. Aztékové a Španělé. Popocatepetl a Acapulco. Fotbal. Nikdy nekončící korupce... Jedním slovem - Mexiko. Země, ve které můžete narazit na prakticky cokoliv.

Chtějí-li se dva mladí v Turecku vzít, nemůže se to odehrát bez povšimnutí a jen v okruhu několika příbuzných. Turecké svatby jsou velké.

Tropické Peru je země velkých rozdílů. Má sice moře, ale to je kvůli Humboldtovu proudu studené, pobřeží je velice úzké a hned vedle něj se rozkládají velehory až do výšky 7 kilometrů. Za náhorními plošinami pak navazují obrovské pralesní nížiny horní Amazonie.

Možná by vás ani nenapadlo, že Polsko je světovým lídrem ve školení kapitánů a lodivodů, které se odehrává na malém jezeře u města Ilawa. Tady se námořníci učí na zmenšených modelech lodí kormidlovat v kanálech, kotvit u mola nebo u ropné plošiny. Podobná výuková centra jsou jen tři na světě.

Pro nás je to jedno ze jmen, které jsme si odnesli z hodin dějepisu. Víme, že je to zakladatel moderního Turecka. Ale víme i to, co konkrétně pro Turecko udělal, co v nové zemi zavedl nebo zrušil?

Současná Indie patří do svazku zemí, které jsou po ekonomické stránce stále silnější. Označují se jako BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína) a pro Indii je dnes díky tovární výrobě licenčního zboží velice důležité, že se k těmto zemím řadí.

Turecko je zeleninový a ovocný ráj. Každý, kdo se v této zemi někdy dostal na nějaký trh, mi dá určitě za pravdu.

Básník a autor divadelních her Nazim Hikmet patří v Turecku k nejznámějším autorům. Nejen kvůli svému dílu, ale i kvůli pohnutému osudu.

Už 11 let jezdí začátkem léta skupina mexických studentů do Prahy na letní školu, kterou pro ně pořádá Karlova univerzita. Chlapci a dívky z Technologického institutu v Monterrey, jedné z největších mexických vysokých škol, tu do sebe po čtyři týdny vstřebávají co nejvíce z české současnosti a minulosti, kultury i všedního života.

Tanec i boj v jednom, to je brazilská capoeira. Tento tanec si našel své oblíbence i v oblasti blízkovýchodní Levanty.

Zmizí z centra Berlína jedno z nejoriginálnějších center kultury? Fascinující budova Tacheles ozdobená graffiti a od přízemí po páté patro naplněná umělci s hýřícími i neotřelými nápady nechybí v žádném turistickém průvodci. Ročně sem zavítá na 400 000 návštěvníků. Nyní Tacheles hrozí zánik. Majitel pozemku, hamburská banka HSH Nordbank, tu chce místo alternativního umění postavit nákupní centrum a pětihvězdičkový hotel.

Jako vše ostatní, tak i současný náboženský život vyznavačů tibetského buddhismu a bönismu (původního tibetského předbuddhistického náboženství) spadá pod přímý dozor čínských úřadů, stejně jako vyznání a praxe všech ostatních obyvatel Čínské lidové republiky.

Čínskou okupací v říjnu roku 1950, vojenským obsazením Lhasy na jaře roku 1951 a následným odchodem XIV. dalajlamy do exilu počala moderní čínská nadvláda nad Tibetem. Podle oficiálního vyjádření čínské strany začalo tzv. "mírové osvobozování". Tibeťané se ocitli pod všestrannou kontrolou totalitní vlády, která trvá dodnes.