Když chalífa al-Walíd bin Abdulmalik budoval v Damašku Umájjovskou mešitu, ve svém projevu určeném jeho obyvatelům prohlásil: "Jste hrdi na své čtyři přednosti - vaši vodu, vzduch, ovoce a koupele. Rád bych, aby tato mešita byla pátou z nich."
Počátky lázeňství
Rozvoj damašského lázeňství spadá do počátku islámu. V náboženství proroka Muhammada se věřící má před modlitbou rituálně omýt. A jelikož v dávných dobách nebyly koupelny běžně rozšířené, navštěvovali muslimové často hammámy. Tak se v arabštině koupelím neboli lázním říká. Nejstarší fungující hammám v Damašku byl založen v roce 985 n. l. a nese jméno po slavném mamlúckém králi az-Záhiru Bajbarsovi. "Jen ve Starém Damašku bylo v dřívějších letech 61 hammámů. V současnosti se jejich počet pohybuje mezi deseti až čtrnácti, bohužel nevím toto číslo přesně," povzdechl si majitel hammámu as-Salsala pan Muhammad Kabab.
Rozdělení hammámu
Hammám se dělí na tři oddělení - barrání, wustání a džuwwání. Každé z nich má svůj význam. "V části barrání je teplota podobná venkovní teplotě. V části wustání je už teplota vyšší a v džuwwání nejvyšší. Pokud chcete vstoupit do lázní, musíte nejdříve vstoupit do barrání, aby si vaše tělo zvyklo na lehčí teplotu, poté přejdete části wustání, aby si tělo zvyklo na vyšší teplotu, která vás čeká v posledním oddělení. Až budete s koupelí hotovi, tělo si musí postupně zvyknout na nižší teplotu, která vás čeká venku, abyste neonemocněli."
V oddělení zvané barrání si návštěvník odloží své oblečení a oděn pouze do ručníku a s dřeváky na nohou vstoupí do části wustání, kde si nejdříve pomocí tradičního aleppského mýdla a slaměné žínky omyje celé tělo. Až bude hotov, přejde do oddělení s nejvyšší teplotou, džuwwání, aby se v sauně, v páře nebo na kamenné lavici dosyta vypotil. Po několika minutách bude návštěvníkova kůže dost zvlhčená a může požádat jednoho z pracovníků hammámu o důkladné "seškrabání" staré pokožky speciální houbou z velbloudí srsti. Rajis, jak se tomuto asistentovi říká, po tomto úkonu zákazníka namydlí a opláchne. Návštěvník lázní si může následně objednat i masáž, která je výborným zakončením relaxační procedury. Pracovníci hammámu, jenž pomáhají hostům při zmíněných činnostech, jsou velice diskrétní a návštěvník se nemusí bát, že by se dotýkali jeho intimních partií.
Po masáži se stačí jen vysprchovat, přejít do prostředního oddělení a požádat o suché ručníky. V nejchladnější části barrání je zákazník zavinut do dalších osušek, posadí se na pohodlnou lavici a popíjí nabídnutou arabskou kávu, čaj anebo pokuřuje vodní dýmku.
Jsou hammámy pouze pro relaxaci?
Prostory hammámu však neslouží jen ke koupeli. "V dávných dobách, když se chystala svatba, přišli lidé do lázní, uspořádala se oslava, zpívalo se, to bylo pěkné." V současnosti tato tradice slavností v prostorách lázní upadá, stejně jako samotné praktikování veřejné koupele. "Důvodem, proč se dříve navštěvovali hammámy, byla nepřítomnost koupelen v domech. Všichni lidé chodili do hammámů. Nyní lidé pracují více. Chodí sem, aby si odpočali, kouřili vodní dýmku, občerstvili se."
I ženy tu mají své dny
Damašské koupele nejsou společné pro obě pohlaví, ženy nemohou navštívit tyto prostory ve stejnou dobu jako muži. "Například tento hammám je určen pouze pro muže. Ale v některých hammámech mají ženy návštěvní hodiny denně od deseti hodin ráno do pěti hodin večer, v dalším zase je ženám vyhraněno celé pondělí." Je samozřejmostí, že v době určené něžnému pohlaví je zákaznicím přidělen ženský personál a muži mají přísný zákaz vstupu.
Jednoduché osvětlení
Damašské hammámy, které se rozšířily i do dalších syrských měst, se vyznačují také jedinečnou architekturou. Pohled z ulice nám toho moc neprozradí, protože budovy hammámů se od běžných domů nijak neliší. Jejich specialitu ale najdeme na střechách těchto staveb, které tvoří kupole s mnoha skleněnými otvory, díky nimž prostupuje světlo do oddělení wustání a džuwwání a osvětluje je tak. Místnost části barrání se odlišuje od zbylých dvou jak samotným účelem, tak i vzhledem. Její stěny nejsou zatěžovány vysokou teplotou ani vlhkostí, a tak mohou být pokryty barevnými kresbami, mozaikami, arabskou kaligrafií či koberci.
I když už obyvatelé Damašku nemohou být hrdi na dnešní čistotu vzduchu ani místní vodu v řece Baradá, za tradici místních hammámů se každopádně stydět nemusí. Právě naopak. Díky rostoucímu turismu v Sýrii obliba veřejných lázní mezi lidmi znovu stoupá.
Převzato z Českého rozhlasu Leonardo.
Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.
Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.
Import do programu iTunes je dostupný zde.
Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.
[
