Na Kanárské ostrovy, které nabízejí mnohem víc než podmínky k pasivní dovolené, vás zavede publicista Vít Štěpánek.
Štěpánek: Domnívám se, že základní mýty o Kanárských ostrovech jsou dva. První stojí na tom, že dovolená na jednom z těchto poměrně vzdálených ostrovů musí stát hodně peněz. Není to pravda. Druhý mýtus říká, že Kanárské ostrovy jsou pláže, pláže a zase pláže. A to už vůbec není pravda.
Kroc: Pravda je, že tam ty pláže jsou, že jsou poměrně velké, ale zdaleka to není všechno, co tyto ostrovy nabízejí.
Š.: Bylo by velkým hříchem redukovat pobyt na Kanárských ostrovech pouze na ležení u vody. Velkých ostrovů je sedm a všech těch sedm ostrovů nabízí velmi rozmanité a zajímavé vnitrozemí a bylo by velkou chybou se nevydat prozkoumat ostrovy jako celek.
Kroc: Spousta cestovních kanceláří tady nabízí poměrně drahé pobyty, dá se tam jet na vlastní pěst?
Š.: Dá, samozřejmě to představuje nějaké plánování a rozvahu předem, asi se to chce trochu vyznat hlavně v leteckých spojích, protože v rozpočtu právě cena letenky hraje důležitou roli. Ale létá tam několik nízkonákladových společností, ne nutně to musí být přímý let z Prahy, a když tohle dobře zkombinujeme, tak potom cena za cestu jde výrazně dolů. A i ostatní nutné záležitosti jako je ubytování v hotelu nebo v apartmánu, případně půjčení auta, se dnes dá zařídit velmi snadno předem po internetu. Pak to vychází levně.
Kroc: Povídáme si o španělském území, které patří k Evropské unii, nicméně geograficky patří spíš k Africe.
Š.: Geograficky náleží Africe a na vzhledu ostrovů je to velmi dobře vidět. Kanárské ostrovy jsou soustředěny kolem nějaké 27. rovnoběžky severní šířky, to znamená poměrně blízko nad obratníkem Raka, africká pevnina je vzdálená jenom něco málo přes sto kilometrů, tedy mnohem méně než je nejbližší úsek evropského pobřeží v jižním Španělsku. Ty ostrovy jsou typicky africké v tom, že jejich závětrná, tedy jižní strana je velmi suchá - na Kanárských ostrovech najdeme nefalšované nehostinné pouště. A návětrné strany přivrácené směrem k severu nebo severovýchodu, kam narážejí pasátové větry, jsou mnohem vlhčí a i vegetace je zajímavá.
Kroc: Mimochodem, jaké počasí bylo v lednu na Kanárských ostrovech?
Š.: Velmi příjemné. Teploty v tuto roční dobu kolísají někde okolo 25 stupňů Celsia přes den a v noci potom klesnou na nějakých 16-17 stupňů. Moře je o něco chladnější, má něco kolem 20 stupňů, ale ani v létě tady nemůžete čekat nějaké tropické koupačky. Žádné třicetistupňové teploty vody kolem Kanárských ostrovů se nevyskytují, a to z toho důvodu, že ostrovy jsou omývané poměrně studeným mořským proudem, tzv. Kanárským proudem.
Kroc: takže teploty tam jsou po celý rok poměrně vyrovnané?
Š.: Ano, kolísání teplot je v podstatě minimální.
Kroc: Historicky byly Kanárské ostrovy zastávkou mořeplavců na cestě dál přes Atlantik, vlastně to pro ty lodě byla taková zásobárna.
Š.: To je velmi zajímavé. Nejprve zásobárna pro lodě, později v počátcích letecké dopravy i zastávka, kde se při transatlantických letech doplňovalo palivo. Na ostrově Gomera, což je jeden z těch menších ostrovů v Kanárském souostroví, se dokonce zastavil Kryštof Kolumbus při své první objevné cestě, kdy se ještě domníval, že pluje do Číny západním směrem. Traduje se legenda, která má zřejmě ale zčásti pravdivý základ, že Kolumbus původně chtěl na ostrově Gomera jenom doplnit zásoby pitné vody, potravin a vína, aby se námořníci mohli dobře připravit na tu dlouhou cestu přes Atlantik. Ale zřejmě se zakoukal do dcery tamního guvernéra, Gomera i ostatní Kanárské ostrovy už tenkrát byly spravovány španělskou Korunou, a tak se ta zastávka protáhla na celý měsíc.
Kroc: Možná se málo ví, že španělská občanská válka vlastně začala na Kanárských ostrovech.
Š.: Je to tak. Když narůstaly rozpory ve španělské společnosti ve druhé polovině 30. let 20. století, tak Francisco Franco, generál a pozdější vládce Španělska, byl vojenským velitelem právě Kanárských ostrovů. Když chystal povstání proti tehdejší španělské levicové vládě, tak operoval právě z Kanárských ostrovů. Málo se také ví, že nechybělo mnoho a ta prvopočáteční fáze španělské občanské války by pro Franca skončila špatně, protože se jim téměř podařilo ho chytit, ale on v poslední chvíli unikl.
Kroc: Kdy začal takový ten turistický boom na území, které bylo po dlouhá léta nejchudší oblastí Španělska?
Š.: Už dlouhá desetiletí se vědělo o tom, že na Kanárských ostrovech je po celý rok příjemné podnebí, že ostrovy jsou krásné a pláže úžasné, ale problémem byla právě vzdálenost. A do doby, dokud se tam zdlouhavě a nákladně muselo jezdit loďmi, byla turistika omezená jenom na poměrně malý počet lidí. V době, kdy technologicky dospěla letecká doprava, kdy ceny za letenky klesly do té míry, aby si to mohli dovolit i běžní občané, v této době začal turistický boom na Kanárských ostrovech. To znamená v 60. letech 20. století a od té doby turismus, investoři, developeři přinesli na Kanárské ostrovy velmi mnoho peněz, takže z toho kdysi chudého regionu, odkud lidé utíkali před hladem do Jižní Ameriky, se stala jedna z nejbohatších a nejlépe prosperujících oblastí Španělska.
Kroc: Vracíte se tam opakovaně - zaznamenáváte, že se ostrovy mění právě kvůli tomu, že jsou poznamenány turismem?
Š.: Následky turismu jsou různé. Jsou úseky, a zejména je to na ostrově Gran Canaria a do jisté míry také na Tenerife, které byly turistickému ruchu doslova obětovány. Podél moře vyrostla obrovská velkokapacitní střediska pro desítky tisíc rekreantů, betonové hotelové komplexy téměř tak vysoké jako na španělském pobřeží Středozemního moře. Naproti tomu máte jiné ostrovy, nebo části jiných ostrovů, kde úřady tomuto dokázaly vzdorovat a zabránit. Myslím, že nejlepší příklad je ostrov Lanzarote, který je spojen se jménem geniálního umělce Césara Manriquea, který dokázal přesvědčit tamější vládu, aby udržela turismus, to znamená i výstavbu přímořských středisek, v rozumných mezích, takže třeba na Lanzarote v podstatě vůbec nenajdete vysoké hotelové komplexy, je to tam rozvolněné a je tady znát umělcova ruka.
Kroc: Povídáme si o Kanárských ostrovech, které ovšem s kanáry nemají nic společného.
Š.: Nemají, je to taková přesmyčka, která vychází z latinského názvu souostroví, který zněl Insula Canaria, což doslova znamená Psí ostrovy. Ty byly totiž známy už ve starověku, byť byly Řeky a Římany navštěvovány zřejmě jenom zřídka. Není ale jasné, jestli se těmi psy mysleli opravdu nějací divocí psi, kteří tam tehdy možná mohli žít, nebo zda to byli tzv. mořští psi, tedy nějaký druh lachtanů.
Kroc: Za nejvyšší horou Španělska musíte právě až na Kanárské ostrovy, konkrétně na Tenerife.
Š.: Ano a je to jeden z nejfantastičtějších zážitků. To proto, že vrchol Pico de Teide ve výšce 3718 metrů nad mořem se tyčí nepřerušovaným svahem přímo od mořského pobřeží a onen masiv vyplňuje větší část ostrova. Když jedete nahoru třeba autem, tak můžete dobře vidět střídající se vegetační zóny od polopouště až pouště na jižním pobřeží přes zelenější lesy na návětrné straně až po tu téměř vysokohorskou poušť. Mám odtud jeden krásný zážitek. Když se odpoledne díváte shora a je dobré počasí, tak pasátní větry navějí z jedné strany mraky, takže shora vidíte na kongregované mraky a nad nimi jsou vidět parazitické postranní krátery Teide, do kterých se dívá shora.
Kroc: Na Pico de Teide, pokud se nepletu, vede lanovka - dá se dostat až na samotný vrchol?
Š.: Dá, ale chce to přípravu a trochu administrativní zdatnosti. Sopka Pico de Teide je totiž součástí stejnojmenného národního parku, a protože španělští ochránci přírody vědí, že díky stavbě lanovky je vrcholová část Teide snadno dostupná i pro lidi, kteří třeba jinak s přírodou nemají velké zkušenosti nebo k ní nemají bůhvíjaký vztah, tak brání nadměrným škodám z vysoké návštěvnosti tím, že pokud chcete vylézt až na úplný vrchol, musíte si obstarat předem povolení od správy národního parku.
Kroc: Co ještě nabízí ostrov Tenerife zajímavého kromě pláží, o kterých jsme mluvili na začátku?
Š.: Na Tenerife je nejlépe znát obrovská rozdílnost jižního a severního pobřeží. Jih, který je suchý a tam, kde není závlaha, není vůbec žádná vegetace, zatímco severní návětří je nádherně vlhké, porostlé divokými lesy, kde dominují známé a slavné kanárské borovice. Často tu potkáte tzv. dracény neboli dračí stromy, nejstaršímu z nich je 2000 let.
Kroc: Samozřejmě, že tam převládá křesťanství, jak jinak, je to španělské území, takže je možná dobrý tip jet se tam podívat na Velikonoce, kdy jsou k vidění třeba mnohá procesí.
Š: Ano, Semana Santa neboli Svatý týden je nejdůležitější svátek roku. Je to období, kdy se na Kanárských ostrovech konají různé karnevaly a slavnosti a v tuto dobu sem samozřejmě také jezdí nejvíc lidí.
Kroc: Kanárské ostrovy jsou samozřejmě vyhledávány, máte informace o tom, kolik lidí třeba ročně navštíví tuto oblast?
Š.: Udávají asi 10 milionů lidí. Což je obrovské číslo, které vynikne ve srovnání s tím, že na ostrovech jako takových trvale žijí jenom asi 2 miliony obyvatel, a z toho zdaleka ne všichni jsou Španělé. Na Kanárských ostrovech je vzrůstající komunita lidí, kteří se sem přistěhovali trochu dočasně a trochu nastálo, jsou to hlavně Němci a Angličané, kteří si tu nakoupili poměrně levně nemovitosti a tráví tady pokud ne celý rok, tak jeho větší část. Ti návštěvníci jsou rozptýleni na poměrně malé ploše, což vytváří tlak na prostředí hlavně v přímořských oblastech, ostrovy mají asi 7 500 kilometrů čtverečních, například Tenerife je jen asi třikrát tak velké jako je území Prahy. A na tomto malém území je soustředěné obrovské množství hlavně přírodních zajímavostí.
Kroc: Hádám, že na Kanárských ostrovech žijí především z cestovního ruchu. Z čeho ještě?
Š.: Žijí z cestovního ruchu, žijí ze služeb, které jsou na cestovní ruch více či méně navázány, žijí ale také ze subtropického zemědělství. Typickým krajinným prvkem na Kanárských ostrovech jsou například banánové plantáže. Důležité je také stavebnictví, protože se stále ještě, byť už míň než před dvaceti lety, stavějí turistické komplexy.
Kroc: Je tam kvůli tomu, že se potraviny dovážejí, draho?
Š.: Je tam levno. A když odečtu cenu za dopravu, která může, ale nemusí být vysoká, tak na Kanárských ostrovech je život určitě srovnatelně drahý nebo chcete-li stejně levný jako v České republice. Možná i levnější. Dá se tu i leccos výhodně nakoupit, a to díky jinému daňovému systému a různým daňovým úlevám. Takže třeba elektronika, oblečení, ale i potraviny jsou tu velmi laciné.
Kroc: Tedy představa, že se tam člověk usadí na důchod, není až tak absurdní?
Š.: Vůbec ne, ani pro našince. A Němců a Angličanů tam jsou dnes desítky tisíc.
Kroc: Kanárských ostrovů je celkem sedm, dva z nich mají rozvinutou infrastrukturu, další jsou zatím méně turismem zasaženy, pojďme si alespoň stručně popsat jeden ostrov po druhém. Už jsme mluvili o Tenerife, ale asi nejnavštěvovanější je Gran Canaria.
Š.: Je to tak. Gran Canaria je nejnavštěvovanější. Tady je zajímavé, že ostrov má téměř dokonale kruhový půdorys a nejvyšší kopce jsou v jeho středu. To znamená, že krajina je tam hezky souměrná, na druhou stranu musím říci, že na Gran Canaria nejvíc ze všech se najdou ty stádní a také fádní betonové turistické komplexy. Tenerife - to je kromě Teide i velké město Santa Cruz, pak tu máme ostrov Lanzarote, který má do dneška živou sopečnou činnost a po přírodní stránce je to jeden z nejzajímavějších ostrovů. Fuerteventura je plochou druhý největší, je poměrně blízko Africe a je téměř liduprázdný. Je známý dlouhými a také liduprázdnými plážemi. A pak jsou ty tři ostrovy na jihozápadním konci souostroví, Gomera, La Palma a Hierro. Ostrov Hierro byl v době před objevením Ameriky považován za konec světa.
Kroc: Jak jednoduše nebo složitě se dá cestovat mezi jednotlivými ostrovy?
Š.: Paradoxně to může být dražší než cesta z Evropy, protože tady je málo konkurence - jsou tam dvě lodní společnosti a jedna společnost letecká. A když budete chtít jen na jeden nebo na dva dny z jednoho ostrova na druhý, tak je to možné s výjimkou Gomery, kde není žádné letiště. Na ostatních šesti velkých je nejméně jedno letiště, na Tenerife dokonce dvě, tak tahle legrace bude stát nějakých 150 až 200 euro za zpáteční letenku. Zatímco když si to člověk dopředu připraví a využije služeb nízkonákladových společností, tak cesta z Evropy na Kanárské ostrovy a zpět bude stát mnohem méně, tak do stovky. Nebo se dá jet lodí, ale tam je potřeba říci, že ty ostrovy nejsou až tak blízko od sebe, jak by se možná mohlo zdát, takže například za pěkného počasí je vidět z Tenerife na Gomeru i z Gran Canaria na Tenerife, ale třeba z Lanzarote už uvidíte jen na sousední Fuerteventuru a ne dál. Takže lodní trajekty trvají dost dlouho, třeba z Lanzarote na Tenerife jede loď nějakých sedm, osm hodin.
Kroc: Určitě se vyplatí půjčit si auto - to nebude drahé?
Š.: Nebude to drahé a to z několika důvodů. Jedna autopůjčovny vědí, že tady v podstatě neexistuje riziko krádeže, protože s tím autem není kam ujet a není ho kam schovat, a i když byste s tím autem něco udělali, a nepokryla to pojistka, tak vás na ostrově snadno chytnou. Takže odpadá jedno riziko, a druhá věc je v tom, že každý ví, že na malém ostrově se v autech neprotočí tolik kilometrů, proto je půjčovné levné. Týdenní půjčovné u nepříliš velkého auta vyjde přibližně na 100 euro, a jiné než malé auto tam nepotřebujete, protože hlavně ve vnitrozemí jsou silnice klikaté a nějaký velký bourák by každému jenom překážel.
Kroc: Co doporučit těm, kteří se na Kanárské ostrovy teprve chystají a třeba nepojedou s cestovou?
Š.: Základem je zařídit si cestu, to znamená leteckou dopravu. Ve chvíli, kdy máte letenku, tak všechno ostatní už je poměrně jednoduché, protože ubytování se dá sehnat, a opět je to velmi levné, hlavně mimo sezonu. Třeba teď v zimě přes různé ubytovací servery je to v částkách, které někdy až vyrážejí dech. Půjčení auta je možné zařídit buď na místě u jedné z místních autopůjčoven nebo se dá jít také předem přes internet.
Kroc: Je v něčem výjimečná kanárská kuchyně?
Š.: Je založena hodně na zelenině a reflektuje stále ještě i po těch staletích nutriční zvyklosti původních obyvatel. Masa mnoho není, typické jsou husté polévky, k tomu nějaké placky obložené ovocem a zeleninou. Důležité je, že pokud si návštěvníci opravdu chtějí užít kanárské kuchyně, a nechtějí se nechat napálit, je potřeba zajet do vnitrozemí, to znamená tam, kam přijíždí velmi málo turistů, a zajít do nějaké restaurace, kde se soustřeďují místní, což jednoduše poznáte podle toho, že první nápis, na který narazíte, bude španělsky a ne v nějakém jiném jazyce.
Kroc: Ve vnitrozemí se asi vyplatí mít aspoň základy španělštiny?
Š.: To se samozřejmě vyplatí. V rezortech se člověk domluví anglicky nebo německy, ale platí tak jako v každé jiné zemi, že když člověk dokáže pozdravit, poděkovat a prohodit základní dvě tři věty v jazyce místních obyvatel, tak to otevírá srdce a leckdy i něco jiného.
Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.
Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.
Import do programu iTunes je dostupný zde.
Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.
[
