Svou poslední novinku švédská skupina ABBA nazpívala už před více než dvaceti lety, ale svět populární hudby, v němž spousta jiných zpěváků a písní zastarává rychlostí jinde téměř nevídanou, na ni ani dnes nemůže zapomenout. Stejně tak nezapomíná ani její domovské Švédsko, kde se zejména jedno datum s touto skupinou spojené stává jakýmsi neoficiálním státním svátkem.
Šestého dubna roku 1974, tedy přesně před třiceti lety, ABBA zaznamenala svůj první mezinárodní úspěch, když v britském Brightonu vyhrála s písní Waterloo mezinárodní písničkový festival Eurovize. Třebaže soutěž přitahuje k televizním obrazovkám každoročně miliony diváků, kteří o vítězi rozhodují prostřednictvím telefonického hlasování, o žádnou velkou mezinárodní prestiž se ještě nejednalo a brightonské vítězství mladého švédského kvarteta by bylo jistojistě upadlo v zapomnění, kdyby je neznásobila hvězdná kariéra jedné z nejúspěšnějších hudebních skupin 70. let a celé hudební historie vůbec.
Po Waterloo však nejprve následovala v žebříčcích Top Ten pro ABBu osmnáctiměsíční pauza, kterou ukončil až nový impuls v podobě hitu SOS. To až po něm se kolotoč úspěchů roztočil skutečně naplno. Nic na tom, že svět populární hudby tehdy, podobně jako nyní, zcela ovládala angličtina a nahrávky neanglicky zpívajících interpretů putovaly v anglosaském prostředí zpravidla bez zájmu do odpadkových košů. Agnetha a Annifrid neboli Frida dokázaly svůj přízvuk při zpěvu díky dikci a intonaci učinit velmi sympatickým a ve světě tak ABBA zdomácněla nejméně tolik jako doma ve Švédsku, ba možná i o něco víc. Většina jejich textů totiž švédskou verzi zcela postrádá a pro významnou část severského prostředí, velmi silně poznamenaného levicovým radikalismem konce 60. a počátku 70. let, ABBA symbolizovala cizácký kapitalismus, obdiv k penězům a výstřednostem. Přes vlnu kritiky se ABBA dokázala přehoupnout mimo jiné i tím, že kromě mladých oslovila také o poznání méně radikální střední a starší generaci. Jednoho svého alba prodala v devítimilionovém Švédsku dokonce neuvěřitelných 700 000 kusů.
Je dávno známo, že skupinu tvořily dva manželské páry - vousatý Benny Anderson s brunetou Fridou Lyngstadovou a dlouhovlasý Björn Ulvaeus s blondýnkou Agnethou Fältskogovou. Björn a Benny potkali své partnerky prakticky ve stejnou dobu a většinu ze své závratné kariéry pak celé kvarteto prožilo v pohodě a harmonii, která je z hudby dodnes cítit. Koncem 70. let si však úspěch stále více vybíral svou daň a zejména Agnetha se s odloučením od dětí kvůli četným koncertním turné smiřovala stále bolestněji. V roce 1978 proto ABBA dokonce svá turné odřekla, ale ani to nakonec nepomohlo. Ve stejném roce se Björn s Agnethou po osmi letech rozvedli a o tři roky později je po dvanáctiletém manželství následovali také Benny s Fridou. Je zajímavé, že obě "B" v názvu skupiny se s rozchody vyrovnala hudbou, kterou Benny skládal a Björn otextoval. A tak ABBA svá rozchodová traumata ztvárnila v písních jako The Winner Takes It All nebo The Day Before You Came. Zesmutnění celkového tónu však v roce 1982 znamenalo ztrátu kontaktu s publikem, vynucené opuštění čelních míst hitparád a po něm nezadržitelný konec.
Ani jeden ze členů skupiny dodnes hudbu nepověsil na hřebík, o čemž kromě jiného svědčí také nové CD Agnethy Fältskogové, ohlášené na tento či příští měsíc. Šestý duben, třicáté výročí svého prvního triumfu, si letos v Londýně připomněli dokonce tři ze čtyř členů skupiny. Pouze Agnetha - údajně kvůli dokončení své desky - jako jediná chyběla. Za to, že obnoví vystoupení, prý před několika lety jisté americké konsorcium nabídlo švédské čtveřici miliardu dolarů. ABBA se kvůli tomu sešla k poradě, ale peníze odmítla.
Ani miliarda prý už totiž mládí zpátky nevrátí a pokus obnovovat je nyní, kdy všichni členové již překročili padesátku a těm nejstarším táhne dokonce na šedesát, by mohl vyznít spíš jako parodie než zaručený úspěch. Staré písně koneckonců žádnou velkou modernizaci nepotřebují. Nehledě na to, že i když těm prvním skladbám už bude čtyřicet, díky modernímu aranžmá znějí stále velmi nově, což stále noví posluchači více než jasně potvrzují.
Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.
Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.
Import do programu iTunes je dostupný zde.
Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.
