O Turecku toho už bylo řečeno a napsáno hodně. Je, či není evropskou zemí? Jaké problémy mohou plynout ze skutečnosti, že se naprostá většina obyvatel země hlásí k muslimskému náboženství? To jsou otázky, které si klade řada z nás. Klára Stejskalová, která je v těchto dnech v Istanbulu, mi řekla, že je pro vstup Turecka do Unie, ale až poté, co se změní mentalita tureckých mužů. Na vlastní kůži totiž poznala, jaké to je, pohybovat se po Turecku jako samotná žena.
"How are you, děvuška?" - s podobným pokřikem tureckých trhovců se setkala snad každá turistka. Běda však, když se vám některého z obchodníků zželí a slušně mu odpovíte. I když je Turecko demokratickou zemí a muslimské náboženství se tu projevuje spíš umírněně, ženy tu jsou i nadále považovány za nějakou nižší živočišnou kategorii a zahraniční turistky za lovnou zvěř. Pokud jste sama a zapředete hovor s nějakým Turkem, vnímá to jako signál, že vás může začít obtěžovat. Sexuální harašení je pojem, který místním rozhodně nic neříká. Pokud by se Turecko přemístilo na americký kontinent, mám dojem, že snad 80 procent mužů by muselo skončit za mřížemi.
"Západní ženy jsou mnohem svobodnější," říká mi majitel hotelu, kde bydlím. "Ty tu teď můžeš sedět u kafe a klidně se bavit, protože jsem vyrůstal v Německu a vím, že je to normální. Ale jiný muž, který neměl kontakt se Západem, by si to mohl vyložit jinak. Já vím, že v Evropě je například běžné, že žena jde do restaurace a tam pije alkohol. Tady ne. Tady Turkyni se skleničkou alkoholu v ruce neuvidíš."
Oleje do ohně ještě přilil příchod západních filmů a především pornografie, které jen posílily domněnku, že západní ženy jsou poněkud dostupnější. A když navíc máte typicky slovanský obličej, považují vás za Rusku, což je tu vnímáno jako synonymum pro prostitutku. Zkuste si pak udělat takovou menší anketu na ulici. Podobný úkol vás brzy přivede do úzkých a znechuceně necháte anketu anketou.
Nesmím ale křivdit všem Turkům, najdou se mezi nimi i výjimky. Není jich ovšem mnoho. Zejména ve starých istanbulských čtvrtích pracují muži, kteří přišli ze zaostalejších oblastí Turecka. Podle všech sociologů, se kterými jsem se tu setkala, bude trvat ještě nejméně generaci, než se takové vnímání světa a jeho ženské části změní. A tak vám zatím jako turistce, která nechce být obtěžována, může aspoň trochu pomoci, když se budete tvářit nepříjemně a řídit se osvědčenými radami z turistických průvodců. Tedy nenosit nic provokativního, na krátké sukně a hluboké výstřihy raději zapomenout, oči skrýt za tmavými brýlemi. Údajně pomáhá i nošení snubního prstýnku a fotek manžela. I když této radě bych příliš nevěřila, pochybuji, že se budete po ulici pohybovat s fotoalbem.
Nečekané nepříjemnosti vás mohou potkat, pokud se vydáte poznávat Turecko autobusem. U nás si hlavu z toho, které místo obsadit, určitě neděláte. Stěží vás tak napadne, že zadní sedadla jsou tu vnímána jako jakýsi šmajchlkabinet. Nesezdané páry nesmějí sedět vedle sebe, svobodné ženy mají určené místo za řidičem. Zkrátka zasedací pořádek v dopravních prostředcích je podobně komplikovaný jako na slavnostních banketech světové diplomacie.
Je třeba ovšem říci, že když vám čas od času někdo řekne, že vypadáte hezky, nádherně, že jste okouzlující, že vám zkoušené oblečení úžasně sluší, udělá vám to radost, i když víte, jak účelové tvrzení to je. Některé turistky si to navíc ani nepřiznají. Jak jsem tak koukala kolem sebe, získala jsem pocit, že zatímco muži ze západní Evropy míří za sexem například do Thajska, ženy ze Západu přilétají vyzkoušet exotické tělesné radovánky právě do města nad Bosporem. Docela by mne zajímalo, jak by právě ony hlasovaly o členství Turecka v Evropské unii.
Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.
Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.
Import do programu iTunes je dostupný zde.
Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.
