Kypr zná většina z nás jako zem nekonečných pláží a teplého moře. Málokdo by na nevelkém ostrově s rozlohou menší, než je Jihočeský kraj, čekal opravdu vysoké hory. Přesto se v samotném středu ostrova nachází pohoří Troodos, jehož nejvyšší hoře by naše Sněžka mohla jen závidět. Jmenuje se Olympos a do dvou tisíc metrů jí chybí pouhých padesát.
Silnice se vine jako had a stoupá stále vzhůru, občas se otevře výhled na moře hluboko pode mnou. S rostoucí nadmořskou výškou se začíná ochlazovat. Když zastavím u návštěvnického centra, na dohled od nejvyšší hory Troodosu, je mi jasné, že šortky a tričko s krátkým rukávem nejsou tím nejvhodnějším oblečením. Ostatně není divu. Ve výšce kolem osmnácti set metrů je přece jen chladněji než na mořské pláži, vzdálené něco málo přes hodinu jízdy.
Kde se na ostrově vzalo tak vysoké pohoří? Pro odpověď musíme jít hluboko do historie. Před devadesáti miliony let se na dně moře začal formovat horský masiv, který vystoupal nad hladinu. Pohoří Troodos bylo prazákladem celého dnešního ostrova, kterému dávalo a dodnes dává život a vláhu. Pokračuje Michalis Sakalis ze správy národního parku:
"Kdybychom si teoreticky představili Kypr bez Troodosu, byla by to nejspíš vyprahlá pustina jako v okolních zemích, v Libyi nebo v Egyptě. Za vláhu vděčíme právě horám, které stojí v cestě vlhkému teplému vzduchu, který proudí nad Středozemním mořem. Srážky tu jsou proto velmi časté. Zatímco v nížinách ostrova napadne v průměru 300 mm vody ročně, tady naprší nejméně 1000 mm. A vidíte to sám, zatímco pod horami je horko a slunečno, tady máme chladný, mlhavý a deštivý den."
Z pohoří stéká do údolí nespočet potoků a potůčků, najdeme zde i jediné kyperské vodopády. Vedle turistů je Troodos nejčastěji cílem botaniků, kteří zde mají opravdu co obdivovat - třeba dominantní cedry nebo rozložité černé borovice, staré mnohdy čtyři sta, pět set let. V národním parku najdeme na osm set druhů rostlin, z dvaasedmdesáti ostrovních endemitů roste dvanáct výhradně zde, například troodoskou růži nebo šalvěj nenajdeme nikde jinde na planetě.
Endemity však nejsou doménou jen říše rostlin. "Například kyperský muflon, který žije v horách. Když ho vidíte z dálky, mohlo by se zdát, že jde o stejné zvíře jako kdekoli jinde ve Středozemí. Ale z hlediska genetiky se jedná o zcela odlišný druh," říká Michalis Sakalis.
V podhůří Troodosu můžeme najít řadu zemědělských usedlostí, tak jako kozí farmu, patřící rodině Eusumiů. Jejich statek leží v poloviční vzdálenosti mezi mořem a nejvyššími vrcholky pohoří v úzkém údolí sevřeném skalami. Je pozdní odpoledne. Zatímco pětatřicetiletá Lojla zpracovává mléko a vyrábí typický kozí sýr, její muž už je od rána na pastvě, kam vyhání každý den dvě stě padesát koz. Se stádem se vrací až večer na dojení.
"Každý den zpracuji asi sto dvacet pět litrů mléka, denně vyrobím čtrnáct kilogramů sýra. Sjíždějí se pro něj sousedé z širokého okolí," říká Lojla. I když práce na farmě je těžká a náročná, Lojla i její muž tvrdí, že by neměnili. Na statek se přestěhovali před třemi lety a život jinde si prý už ani nedovedou představit. Faktem ale je, že civilizace teď přichází za nimi. Cestou do hor se na jejich farmě zastavují turisté mířící k vrcholkům Troodosu.
Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.
Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.
Import do programu iTunes je dostupný zde.
Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.
