Dodnes žije díky filmovému plátnu a televizním reprízám v srdcích milionů diváků na celém světě jako krásná a obdivuhodná Angelika. Francouzskou herečku Michele Mercierovou nechtějí, zdá se, vidět jinak ani její francouzští obdivovatelé. Mercierová vytvořila jednu z nejslavnějších postav francouzského filmu - Angélique de Sancé de Monteloup, hraběnku de Peyrac. Pohádková postava vtiskla herečce nesmazatelnou pečeť a přinesla jí nehynoucí slávu. Zároveň ji však uvěznila do pěti dlouhometrážních filmů jako do zlaté klece.
Nedávno vyšla vzpomínková kniha, kterou z vyprávění herečky dal dohromady Henry Jean Servant pod názvem Nejsem Angelika. Je to zajímavá připomínka jejího uměleckého života, který jedna výrazná filmová postava zcela zatlačila do pozadí. Novinářova otázka nemůže přirozeně obejít provokativní titul vzpomínek. Opravdu nejste Angelika? Nejsem Angelika, říká herečka, protože jsem také padesát dalších žen. Natočila jsem a ztvárnila ve svém životě řadu rozdílných postav. Ale pro publikum, které mě obdivuje a sleduje, je to něco jiného.
Mercierová hrála v pěti desítkách filmů pod slavnými režiséry a se slavnými herci ve Francii, Itálii i v Hollywoodu. Žádný z těchto filmů však nepřekonal slávu pěti Angelik francouzského režiséra Bernarda Borderieho. Na otázku, proč se tato postava stala doslova mýtem, herečka odpovídá: Asi proto, že jsem byla takovou postavou i v životě. Nedalo mně velkou práci tuto roli sehrát. Postava je to mnohotvárná, je to dívka, žena, zralá žena, zamilovaná žena, milenka, tygřice. Vše, co se chce a žádá. Zkrátka velice komplexní role.
Životní příběh Michele Mercierové, to je poněkud ztřeštěná kariéra a osud vášnivé ženy. Všichni muži, kteří mě obklopovali, se pokoušeli svést a dobýt markýzu andělů, prozrazuje na sebe ve vzpomínkové knize. Někteří z mých přátel o mě mluví jako o sfinze, neboť se nenechám nikdy spálit. Dokážu vzdorovat a otřepat se. To, co vás nezabije, to vás posílí.
Léta utíkají a doba slavné Angeliky je stále více minulostí. Má Michele Mercierová ještě chuť si někdy zahrát? Léta přešla a já bych měla mít právo dělat něco jiného. Je pravda, že mě producenti a režiséři uvěznili do jedné role. Ale to skončilo. Dokáží se režiséři po třiceti letech na mě podívat jinýma očima? Já stále ještě doufám.
Na konci posledního filmu ze série o Angelice se hrdinka oblečená do šedé róby a vypasovaného korzetu hluboce uklání, aby tak projevila úctu francouzskému králi. Jako by v tom gestu bylo cítit nějaké memento, z něhož chtě nechtě trčí otázka: Zůstane tento elegantní úklon pomníkem hereččiny nehynoucí slávy a zároveň znamením jejího uměleckého prokletí natrvalo? Francouzská herečka Michele Mercierová se rozloučila přiznáním: Angelika mě dlouho strašila a já jsem nenašla způsob, jak se jí zbavit. Jednoho dne jsem však došla k závěru, že už mně nemůže ublížit víc, než se stalo. Naučila jsem se ji brát jako malou sestru, s níž chtě nechtě musím žít a dožít.
