Schválně, jestli víte, že zvony, které se v Loretě rozezněly poprvé na konci 17. století, pocházejí z Holandska? Není to žádná náhoda, protože kolébkou zvonkoher bylo právě Nizozemské království, tedy zhruba dnešní Holandsko a Belgie. Dodnes si tady této tradic velmi váží.
"Tohle je cvičná klávesnice, úplně stejná jako u opravdové zvonkohry. Jenom místo zvonků jsou tu tyhle kovové části, něco jako xylofon," říká devatenáctiletý Jason, který do Mechelenu přijel na studia z Ameriky, z Yalské univerzity.
Klapavý zvuk pochází od dřevěných kláves, které jsou ve dvou řadách. Do těch horních bouchá hráč na zvony pěstmi a na ty dolní šlape nohama. Docela náročné, zdá se mi. Spolu s Jasonem jsme v malé nenápadné budově v centru Mechelenu, ve které škola zvoníků sídlí. Založil ji v roce 1922 Jef Denijn. Do té doby žádná podobná škola neexistovala, a Mechelen se tedy může chlubit tím, že má nejstarší školu tohoto druhu na světě.
"Zvonkohra se stala symbolem našich měst a naší kultury. Neodmyslitelně k nám patří. Řekl bych, že zvony jsou hlasem našich měst. Kdybyste je vzal pryč, tak byste najednou silně pocítil, že něco důležitého a podstatného zmizelo." Kun Kosert je skladatelem a také profesorem mechelenské zvonické školy. Přestože je zvonkohra stará už více než čtyři sta let, může být prý stále moderním hudebním nástrojem. Mám se o tom sám přesvědčit, a to na mechelenské věži, kde není žádná cvičná, ale opravdová zvonkohra, jedna z nejstarších na světě. Nejstarší zvon je z roku 1480.
"Je libo Mozarta a jeho Turecký pochod?" zeptal se mě nahoře Kun Kosert. Zvony se neposlouchají ve zvonici, ale dole pod věží, kde se zvuk nádherně rozléhá. S profesorem Kosertem jsme domluveni, že až sejdu dolů pod věž, zahraje mi jednu velmi známou píseň. To abych se přesvědčil, že zvony nejsou dobré jen na vyzvánění a vážnou hudbu. Onou skladbou je hlavní píseň z amerického muzikálu Singing in the Rain, Zpívání v dešti, z roku 1952.
[
