Paní Vlasta děkuje Světlušce a jejím dárcům
Milí dárci, již před časem nám napsala paní Vlasta. Ve svém dopise děkuje za příspěvek na asistenci, který jí může Světluška poskytnout právě díky vám. Jak je pro ni tato služba neocenitelná, se dozvíte v následujících řádcích.
Milá Nadace Světluško !
Opět a znovu Vám chci poděkovat za Vaši finanční pomoc a to opakovaně, příspěvkem na péči ve výši 20.000,- Kč. Je to pro mne zásadní pomoc, bez které bych nemohla čerpat žádné pečovatelské služby a to by bylo pro mne opravdu moc zlé.
Můj zdravotní stav je vážný, již nemohu vůbec nic dělat, udělám čtyři kroky a nemůžu dýchat (srdce, neuropatie, cukrovka a jiné) a k tomu mám jen zbytek zraku ve svém jednom, tupozrakém oku, takže mám velké problémy existovat. Přesto mi nebyl přiznán zvýšený příspěvek, takže bez Vaší pomoci by mi bylo souzeno asi umřít ve špíně a o hladu, neboť z důchodu tato péče nejde zajistit.
Mám pocit, že stát neplní svoji funkci a spoléhá na Nadace a solidárnost lidí navzájem. To se mi hrubě nelíbí, ale nic proti tomu neudělám. Oni, si udělají, co budou chtít!!!
Proto moc, moc, moc děkuji všem Vašim dárcům a trošku jim přiblížím v čem ta péče pro mne spočívá:
Jsou to různé pochůzky pro potraviny, nákupy čehokoliv co potřebuji, včet. osobních věcí. (Sama ven již jít nemohu a nákup bych nezvládla). Dále jsou to pochůzky k lékařům pro recept, inzulín a následně vyzvednutí léků v lékárně. Pochůzky na poštu a vyzvedávání pošty ze schránky, ke které se již sama nemohu vydat.
Dále je to doprovod k lékaři, veškerý úklid v bytě, mé koupání, žehlení, převlékání postele, přečtení dokumentu, a kontrola peněz, neboť již nezvládám správně peníze připravit k zaplacení určité částky.
Dále je to vynášení odpadků, otevírání spotřebního zboží a pomoc při všem na co nevidím.Možná jsem ještě na něco zapomněla, je toho prostě hodně.
Dle lékařů již nesmím dělat nic a přesto mám nejnižší sociální příspěvek na péči a jsem zaškatulkovaná do kategorie pouze “lehká závislost na cizí osobě”, což mi připadá naprosto nelogické, když už nemohu dělat nic a navíc mám jen zbytek zraku v jednom oku.
Takže si můžete představit sami, co pro mne taková Vaše dotace znamená. Je to pro mne bytí a nebytí!
Přitom jste mi již přispěli na kamerovou lupu, na polohovací postel, a opakovaně na péči. A ještě mi napíšete, že Vás těší moje důvěra k Vám. To mě vhání slzy do očí, kolik dobroty se odráží ve Vašich slovech a skutcích.
Proto moje poděkování se nedá měřit s Vaší prací, kterou po nás, zrakově postižené, děláte.
Vyřiďte proto moje poděkování a úctu v médiích, aby lidé věděli, že máme ve Vás takové “Anděly bez křídel”. Se srdečným pozdravem,
Vlasta Šimková, Starý Bohumín.
