21. února  2011 v 13:57  rubrika: Chci vědět víc

Stručný vývoj Rádia Svobodná Evropa/Rádio Svoboda

Přečtěte si pozorně následující text. Při čtení se zaměřte na níže uvedené tematické okruhy a diskutujte je se spolužáky:

  1. Co je charakteristické pro státy, do nichž Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (dále jen RFE/RL) v minulosti vysílalo, resp. stále vysílá?
  2. Vyberte 2–3 historické události, které měly na vysílání RFE/RL vliv.
  3. Jak se režimy v jednotlivých zemích, kam směřovalo vysílání, stavěly k jeho obsahu?
  4. Zamyslete se nad významem RFE/RL.

Pozn.: text je převzat a přeložen z webové stránky RFE/RL, originální anglické znění. 


 

Tehdy a nyní: svobodná média v nesvobodných zemích 

Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL) bylo založeno na počátku studené války, aby šířilo necenzurované informace k posluchačům za železnou oponou, a sehrálo významnou roli při pádu komunismu a vzestupu demokracie v postkomunistické Evropě. 

Mnoho čelních představitelů zemí východní Evropy a Ruska, včetně Václava Havla a Borise Jelcina, potvrdilo význam vysílání RSE a RS pro ukončení studené války. Bývalý estonský prezident Lennart Meri nominoval v roce 1991 RFE/RL na Nobelovu cenu míru. 

Dnes je RFE/RL jednou z nejširších mediálních organizací na světě, vytváří rozhlasové, internetové a televizní pořady v zemích, jejichž vlády buďto svobodný tisk zakázaly nebo tam není plně rozvinut. RFE/RL vysílá ve 28 jazycích do 20 zemí, včetně Afghánistánu, Íránu, Ruska a středoasijských zemí.
 

Založeno po druhé světové válce 

Rádio Svobodná Evropa (RFE) a Rádio Svoboda (RL), původně dvě samostatné organizace, koncipoval George F. Kennan (ministerstvo zahraničí Spojených států) a Frank G. Wisner (Úřad pro koordinaci politiky, později Ústřední zpravodajská agentura Spojených států, CIA) tak, aby byl talent emigrantů ze Sovětského svazu a zemí východní Evropy po druhé světové válce využit pro podporu americké zahraniční politiky. 

RFE bylo založeno roku 1950 a zpočátku vysílalo do Bulharska, Československa, Maďarska a Rumunska. O tři roky později začalo RL vysílat do Sovětského svazu v ruštině a patnácti dalších národních jazycích, roku 1975 pak RFE/RL zahájilo vysílání do Estonska, Lotyšska a Litvy. 

Zpočátku jak RFE, tak RL financoval především Kongres Spojených států prostřednictvím Ústřední zpravodajské agentury (CIA), ale RFE dostávalo dodatečně i dary ze soukromých zdrojů. 

V roce 1971 skončilo veškeré zapojení CIA, RFE a RL byly poté financovány z částky přidělené Kongresem prostřednictvím Rady pro mezinárodní vysílání a po roce 1995 prostřednictvím Vysílací rady guvernérů. Dvě původně samostatné organizace se roku 1976 spojily do RFE/RL, Inc.
 

Náhrada za to, co v zemích za železnou oponou chybělo 

V prvních letech studené války zaujaly Rádio Svobodná Evropa a Rádio Svoboda více konfrontační redakční přístup než ostatní západní komentátoři. Vysílání vytvářené v souladu s touto politikou nepropagovalo povstání a po roce 1953 zdůrazňovalo evoluční změnu systému. 

V roce 1968 udělalo RFE rozhovor se zpěvákem Tomem Jonesem. Tím, co se začalo nazývat „náhradní“ vysílání, poskytovaly RFE a RL nezaujatou profesionální náhradu svobodných médií, která zemím za železnou oponou chyběla. Na rozdíl od zbytku západního vysílání se pořady zaměřovaly na místní zprávy, jimž se nevěnovala státem kontrolovaná domácí média, a také na náboženství, vědu, sport, západní hudbu a literaturu a hudbu v daných zemích zakázanou. 

Obě rádia poskytovala zprávy, pořady a hudbu zaměřené na komunistickou i nekomunistickou elitu i širokou veřejnost. RFE a RL také dávaly prostor disidentům a opozičním hnutím, z nichž koncem osmdesátých a na počátku devadesátých let vzešli vedoucí představitelé nových postkomunistických demokratických zemí. 

Pořady vznikaly především v centrále obou stanic v Mnichově a vysílaly se prostřednictvím vysílačů v Německu, Španělsku, Portugalsku a až do počátku sedmdesátých let v Taiwanu na krátkých a středních vlnách. 

Jednou z největších výzev pro RFE a RL bylo fungovat v prostředí chudém na informace. Za tímto účelem pečlivě monitorovaly tištěná i elektronická média v zemích sovětského bloku a dělaly rozhovory s cestovateli a utečenci v kancelářích po celém světě. RFE a RL sbíraly informace od odpůrců režimů, často s velkým osobním rizikem, a rozvíjely vztahy se západními žurnalisty, kteří podávali zprávy ze zemí, jež RFE a RL pokrývaly. 

Obě rádia si vytvořila na podporu vysílání výzkumná oddělení, jejich průzkumy a analytické zprávy pak sloužily jako hlavní zdroj hodnověrných informací o komunistickém bloku i spoustě západních pozorovatelů. Pořady RFE a RL byly tak komplexní, že komunističtí představitelé spoléhali na tajné přepisy jejich vysílání pro získání informací, jež nemohli získat z místních médií, která měli pod kontrolou.
 

Rušení signálu a bomby 

V téže době zahájily tyto režimy technickou, špionážní, diplomatickou a propagandistickou ofenzivu s cílem zdiskreditovat vysílání. Stalin osobně nařídil zřízení místních a dálkových rušiček signálu ve snaze vysílání blokovat. Rádia využívala k překonání rušiček vysoký výkon a složené frekvence. 

Sovětská KGB a zpravodajské služby Varšavského paktu pronikaly do rozhlasových stanic, zatýkaly zdroje a ve snaze zastrašit pracovníky RFE a RL se uchylovaly i k násilí. Například bulharský korespondent Georgi Markov byl roku 1978 zavražděn v Londýně, a to zjevně bulharskou výzvědnou službou. Roku 1981 vybuchla v ústředí RFE/RL v Mnichově v západním Německu na zakázku rumunských bezpečnostních služeb teroristická bomba, zranila šest lidí a způsobila na budově škodu ve výši jednoho milionu dolarů. 

Povzbuzeni helsinským závěrečným dokumentem z roku 1975, začali disidenti a další odpůrci režimů ve větším počtu napadat komunistický systém. Jako přední mezinárodní komentátor ve spoustě zemí poskytovaly RFE a RL za železnou oponou “megafon”, jehož prostřednictvím se nezávislé osobnosti, jimž byl upřen přístup do místních médií, mohly obracet k milionům spoluobčanů prostřednictvím necenzurovaného psaní. 

Jeden z takových vůdců, držitel Nobelovy ceny Lech Walesa, řekl roku 1989 posluchačům, že roli, kterou obě rádia sehrála v úsilí Polska o svobodu, nelze ani popsat. Řekl: „Mohla by Země existovat bez Slunce?"
 

Mise splněna? 

Někteří se domnívali, že s pádem komunismu splnilo RFE/RL své poslání a může být rozpuštěno, vedoucí činitelé v celé střední a východní Evropě a Rusku, z nichž řadu tvořili bývalí disidenti, však stále viděli potřebu právě takového objektivního vysílání, jaké poskytovalo RFE/RL, obzvláště během přechodu k demokracii. Český prezident Václav Havel promluvil za mnohé, když prohlásil: "Potřebujeme vaši profesionalitu a schopnost vidět události z širšího pohledu." 

Zatímco se po roce 1989 nové vlády potýkaly s výzvami při vytváření nových demokratických společností, RFE/RL si po celém regionu vytvořilo místní pobočky, vyškolilo novináře a sloužilo jako vzor novinářské etiky spočívající v poctivosti a faktické přesnosti pro rozvíjející se místní média. 

Poté co mnoho zemí z bývalého sovětského bloku přešlo k demokracii a některé vstoupily do NATO a do Evropské unie, RFE/RL splnilo na několika místech svou misi. V Maďarsku přestalo fungovat roku 1993, v Polsku skončilo roku 1997 a české vysílání (vytvářené od roku 1995 ve spolupráci Českým rozhlasem) završilo svou činnost roku 2002. 

Roku 2004 pak skončilo vysílání v Estonsku, Lotyšsku, Litvě, na Slovensku a v Bulharsku a jako poslední bylo roku 2008 ukončeno vysílání RFE/RL v Rumunsku.
 

Oslovení nových posluchačů 

Současně s tím zahájilo RFE/RL v uplynulých patnácti letech nové vysílací služby. V reakci na dramatické rozdělení Jugoslávie začalo RSE/RS začátkem roku 1994 vysílat v srbštině, chorvatštině a bosenštině v nástupnických zemích bývalé Jugoslávie, roku 1999 v albánštině do Kosova a roku 2001 v albánštině do Makedonie. 

V reakci na zvýšenou pozornost, kterou Spojené státy věnují širšímu Střednímu východu, začalo RFE/RL roku 1998 vysílat v arabštině do Iráku a v perštině do Íránu ; po roce 2002 pokračovalo vysílání do Íránu jakožto Radio Farda. 

Roku 2002 RFE/RL obnovilo vysílání do Afghánistánu v darijštině a paštunštině, které započalo v osmdesátých letech během sovětské okupace, roku 2002 pak bylo obnoveno vysílání do Severního Kavkazu v avarštině, čečenštině a čerkeštině. 

15. ledna 2010 začalo RFE/RL vysílat do Pákistánu a do příhraničních oblastí mezi Afghánistánem a Pákistánem v místních dialektech paštunštiny, aby poskytlo alternativu islámským extremistickým rozhlasovým stanicím. 

Radio Mashaal podává podrobné zprávy o terorismu, politice, ženských otázkách a zdravotní péči. Tato rozhlasová stanice přenáší vedle pravidelných pořadů, do nichž mohou volat posluchači, také diskuse u kulatého stolu, rozhovory s kmenovými vůdci a tvůrci místní politiky.
 

Nové moderní ústředí v Praze 

RFE/RL čekaly velké finanční škrty, které vylučovaly jeho další fungování v Německu. Tehdy RFE/RL přijalo nabídku českého prezidenta Václava Havla a premiéra Václava Klause a přesunulo roku 1995 své vysílací centrum do bývalé budovy československého parlamentu v Praze. Bývalé komunistické ústředí bylo domovem RFE/RL po více než 13 let, než se roku 2009 RFE/RL přestěhovalo do moderní, na objednávku postavené budovy v širším centru města. 

Autor:  A. Ross Johnson,  Překlad: Miroslava Kopicová
 

Nové články v rubrice

  • 15. února  2011 v 10:13       rubrika: Chci vědět víc

    Chci vědět víc

    V červenci roku 1950 vysílalo Rádio Svobodná Evropa ze studia v New Yorku poprvé do Československa. Vysílalo se z místa, které bylo a je téměř symbolem Spojených států – z budovy Empire State Building – a stanice se...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace