7. září  2011 v 11:02  rubrika: Kniha a CD

Hudební vysílání Svobodné Evropy

Hudba jako zbraň

S definicí možného využití populární hudby jako zbraně v konfliktu dvou hlavních světových mocenských uskupení a společenských systémů přišli stratégové studené války poměrně záhy. „Kdykoliv se písně rock and rollu nebo calypsa uhnízdí v komunistické mysli, mají tendenci rozkládat jiné věci, a to má v konečném důsledku dopad na ideologii jednotlivce,“ napsali v roce 1958 autoři studie v časopise vydávaném Severoatlantickou aliancí (NATO). Podle jejich názoru by tak mohly být jazz, rock a jiná populární hudba využity v boji proti komunismu. „Sovětští vůdci toto nebezpečí pochopili také, a proto na svém území zakázali všechny formy této barbarské hudby,“ upozornili vojenští analytici. 

K pokusům o zákaz a vymýcení jazzové hudby v zemích sovětského bloku přitom docházelo již od druhé poloviny čtyřicátých let. Ústřední výbor KSSS přijal v letech 1946 a 1947 několik usnesení, v nichž zakazoval různé formy hudební zábavy. Na konferenci předních hudebníků a hudebních vědců svolané sovětským Ústředním výborem v roce 1947 pak Andrej Ždanov odsoudil „upřednostňování a dokonce i určitou orientaci na západní buržoazní hudbu, na dekadentní hudbu.“ I když v Československu i v padesátých letech zůstávaly některé orchestry, které měly jazz v repertoáru (např. soubory Karla Vlacha), byla jazzová hudba zvlášť v období stalinismu v nemilosti a vystupování jazzových hudebníků i reprodukce jejich děl byla omezována. 

Právě tohoto momentu chtěla pro získání posluchačů využít Svobodná Evropa, a proto již od začátku svého vysílání připravovala (zpočátku ovšem spíše nepravidelně) hudební pořady, jejichž cílem bylo vysílat do Československa populární jazzovou hudbu. Ve snaze se co nejvíce přiblížit posluchačům, byly do vysílání zařazovány nejen písničky, ale i rozhovory či vyjádření hudebníků, kteří je namlouvali v jazycích zemí, do nichž RFE vysílala: „Hudebníky z USA naučili slova a fráze v češtině, polštině, rumunštině, bulharštině a maďarštině, které využívají v nahraných rozhovorech pro českou diskjockeyku RFE Evu Stankovou, která vytváří novou zahraniční show RFE zaměřenou na jazzové nahrávky. Zároveň s tím hudební ředitel RFE Don Dimond sestavuje speciální propagační pořad, který má propojit snahy „Křižáckého tažení RFE za svobodu“ s místními diskjockeyi z USA,“ oznamoval v roce 1957 americký týdeník pro zábavnou hudbu Billboard. „Křížové tažení RFE za svobodu“ (Crusade for Freedom) bylo starší myšlenkou, se kterou přišla již v roce 1950 Národní komise pro Svobodnou Evropu (National Committee for a Free Europe). 

V jejím rámci byla v USA propagována myšlenka vysílání Svobodné Evropy a tato kampaň měla sloužit k získání prostředků pro další fungování rozhlasové stanice a zároveň zakrýt její financování prostřednictvím CIA. Kampaň podpořili přední politici a armádní činitelé, včetně prezidenta Trumana, generála Dwight D. Eisenhowera a Lucius D. Claye. V roce 1950 tak v rámci kampaně Američané dobrovolně přispěli na rozšíření Svobodné Evropy přes 1,3 miliónu dolarů, přičemž ovšem náklady na kampaň přesáhly částku 900 000 dolarů. Náklady Národní komise pro Svobodnou Evropu včetně výdajů na pořízení rozhlasové techniky ve stejné době činily 2,3 miliónu dolarů. Bylo tedy zřejmé, že tímto způsobem se zásadní zdroj financí pro RFE nevytvoří. 

Do kampaně se přesto o rok později televizní výzvou zapojil také budoucí prezident Ronald Reagan. Objem získaných prostředků se podařilo poněkud zvýšit i tak ovšem činila čistá ztráta celého podniku 100 tisíc dolarů. Snaha o zapojení jazzových hudebníků a diskjockeyů do kampaně představovala v druhé polovině padesátých let další pokus, jak přesvědčit obyčejné Američany, aby na vysílání Svobodné Evropy přispěli. I když byla myšlenka „Křížového tažení RFE za svobodu“ nakonec v roce 1960 zcela opuštěna, zapojení amerických hudebníků a rozhlasových hudebních redaktorů výrazně oživilo nabídku hudebního vysílání Svobodné Evropy do celého východního bloku. 

Díky této kampani totiž byly pořízeny pro vysílání nahrávky například s Earlem Hinesem, Erroll Garnerem, Chetem Bakerem, Genem Krupou, Woody Hermanem, Shelly Menne, Duke Ellingtonem, Dizzy Gillespiem, Moder Jazz Quartetem a dalšími umělci. Nahrávky pak byly vysílány v pořadu „Date with Eva“, který pronikal do československého éteru pětkrát týdně. 

Pořad „Schůzky s Evou“ vznikl hned na počátcích vysílání RFE a československá exulantka Eva Stanková jej připravovala v newyorské redakci RFE. Formát a smysl pořadu stanice v roce 1951 vysvětlovala americká média jako: „diskjockeyský program, který znovu přináší do ujařmených zemí původní lidovou hudbu a západní jazz, které Rudí zakázali.“ Tento pořad, stejně jako některé menší hudební plochy ve vysílání si získaly značnou oblibu zvláště mezi mladými posluchači a Svobodná Evropa na ně na konci padesátých let věnovala zhruba 15 procent vysílacího času. 

Článek v americkém časopise pro zábavnou hudbu Billboard informoval v roce 1958 o tom, že Svobodná Evropa pouští svým posluchačům písničky podle nejaktuálnějších žebříčků amerických diskjockeyů a přinášel i vyjádření tehdejšího ředitele hudebních pořadů RFE Dona Dimonda, který prohlašoval: „Americké populární písně a jazz jsou pravděpodobně nejdůležitějším segmentem hudebního vysílání Rádia Svobodná Evropa do zemí za Železnou oponou. Cokoliv jiného chceme říct, je tu zabaleno do této hudby v určité auře svobody a v jistém druhu neformální nezávislosti, které silně účinkují na mládež v těchto zemích. Takže kromě naplňování funkce zábavy hudební vysílání RFE ještě navíc vyostřuje nezávislého ducha mládeže žijící pod komunistickou dominancí a v tom pravděpodobně leží jeho největší přínos.“ 

V roce 1962 pak československá redakce mohla s velkým sebevědomím informovat vedení Svobodné Evropy o dosavadních úspěších vysílání pro mládež a zároveň přinesla přehled dobové programové struktury. „YOUTH PROGRAM [Pořad pro mládež] představuje hlavní snahu vysílání zaměřenou na mládež. Nemá žádný rigidní formát. V jeho přípravě se střídají tři autoři. Dva scénáře jsou připravovány v Mnichově (jeden v češtině, druhý ve slovenštině) jeden scénář (v češtině) je připravován v New Yorku. Českou show z Mnichova připravuje pan Smrček, slovenskou show pan Sepitko, New Yorskou show pan Hrubý. Mnichovské pořady se obvykle skládají z několika částí, zakončených jazzovou hudbou (show pana Smrčka) či s hudbou mezi jednotlivými částmi a na konci (jak to dělá pan Sepitko). Show z New Yorku je bez hudby…“ 

„DATE WITH EVA (Schůzka s Evou) je průkopnickým pořadem jazzové hudby, s krátkými proslovy mezi písničkami. Tento program přinášel československým mladým posluchačům jazzovou hudbu v temných dobách tvrdé Gottwaldsko-Stalinistické vlády, kdy režim považoval zálibu v jazzu za totéž co za zradu. Pořad se od té doby těší stálé popularitě…JAZZ, pořad jazzové hudby, který se snaží poskytovat faktické informace o jazzu a může být považován za podpůrný program pro „Schůzku s Evou“. Byl zahájen v době, kdy požadavky na hudbu mezi mládeží v Československu dosáhly takové naléhavosti, že režim musel kapitulovat a odvolat svůj negativní vztah k jazzu. DANCE RHYTMS (Taneční rytmy) představují směs moderní taneční hudby. MUSIC (Hudba), krátké pětiminutové výplně v době, kdy vysílací program ponechává volný prostor. Moderní hitové písničky a populární melodie širokého spektra (mezi jiným Hillbilly a písně Amerického Západu).“ 

Stejný dokument zároveň udává přehled frekvence vysílání zmíněných pořadů. Dvacetiminutový pořad pro mládež byl podle tohoto zdroje vysílán čtyřikrát týdně, stejně dlouhý pořad Schůzka s Evou byl týdně vysílán ve čtyřech premiérách, které byly každá dvakrát reprízovány, Taneční rytmy měly týdně jednu premiéru a dvě reprízy, Jazz jednu premiéru a jedno opakování a hudební pětiminutovky se do týdne objevily v éteru zhruba devětkrát. 

Autor:  Filip Pospíšil
 

Nové články v rubrice

  • 6. února  2011 v 14:24       rubrika: Kniha a CD

    Kniha Svobodně!

    Rádio Svobodná Evropa se stalo fenoménem, jenž zásadním způsobem ovlivňoval informovanost obyvatel Československa. Zpravoval je o tom, co se děje doma i za železnou oponou, a ukazoval tak skutečnou tvář komunistického...

     
  • 22. února  2011 v 14:40     Video  rubrika: Kniha a CD

    Mgr. Marek Junek, Ph.D. – spoluautor

    Český historik zabývající se česko-slovenskými vztahy ve 20. století a společností v období normalizace. Nyní působí jako vedoucí Katedry středoevropských studií FF UK.

     
  • 22. února  2011 v 14:31     Video  rubrika: Kniha a CD

    Mgr. Filip Pospíšil, Ph.D. – spoluautor

    Antropolog, zabývá se problematikou nevládních organizací a neoficiální kulturou v období komunistického režimu. Je předsedou Výboru pro občanská a politická práva Rady vlády pro lidská práva a členem řady nevládních...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas