7. září  2011 v 12:57  rubrika: Kniha a CD

Reakce komunistické moci v Československu na vysílání RFE

V září 1968 odjel z Brna do Vídně mezi mnoha jinými emigranty třiadvacetiletý Pavel Minařík. Jako školenému rozhlasovému hlasateli se mu podařilo velmi záhy získat zaměstnání v RFE.

Předtím se pokoušel studovat a od roku 1965 pracoval v Čs. rozhlasu v Brně. O dva roky později jej objevil a získal pro spolupráci s rozvědkou jeho přítel a současně příslušník Oblastního odboru I. správy MV v Brně Jan Berman „Berný“. Minařík jako agent s krycím jménem „Ulyxes“ a od roku 1972 „Pley“ podával do ledna 1976 I. správě FMV veškeré jemu dostupné informace o dění v RFE a později i v exilových organizacích. Třikrát tajně navštívil Československo aby se sešel se svými „řídícími orgány“. 

Minaříkův význam bývá přeceňován. V době přijetí do RFE byl mladý a neměl žádné politické zkušenosti ani známé. Nemohl být politickou osobností a tak se stal ochotným pomocníkem exulantů. Připojil se k řadě exilových organizací a získal i důvěru bývalého ředitele čs. redakce RFE Julia Firta. Ale ani jeho postavení v RFE nebylo významné. Sám přiznával jako hlavní zdroj svých informací kantýnu. Ve vztahu k rozvědce byl iniciativní a spolehlivý. Již v Československu a pak mnohokrát v Německu žádal o přijetí do KSČ a roku 1974 poprvé požádal o možnost stát se příslušníkem rozvědky. Přijetí ale rozvědka nechtěla riskovat před Minaříkovým návratem. 

Podával návrhy na různé akce, od zastrašování až po pumové útoky. Plány útoků proti budově RFE se zabýval od roku 1972 až do doby svého návratu. Prezentoval je ale jako nástroj narušení vysílání RFE, nikoliv jako nástroj ke způsobení obětí na životech. V roce 1972 hledal možnost, jak donutit kolegu Pavla Pecháčka, aby prozradil jméno svého tajemného informátora z prostředí ÚV KSČ. Navrhoval například jej vylákat do Vídně, unést nebo zbít. Minaříkovy úvahy přesahovaly rámec normálu: „Jeho děti (Pavla Pecháčka)] si hrají přímo před domem. Syn (Pavel) je velice přítulný když slyší, že ho někdo volá česky. I když dotyčného nezná, rozběhne se k němu a povídá. I na tomto poli by se dalo něco pro vystrašení Pavla Pecháčka udělat.“¨ 

Agent „Pley“ podal v RFE na podzim 1975 výpověď a 16. ledna 1976 se vrátil do Československa. Jeho kariéra v RFE by tak jako tak skončila, protože se plánovalo v rámci omezování stavu zaměstnanců jeho propuštění. Hranici přejel v autě československé rozvědky s falešným diplomatickým pasem z Rakouska. Téměř čtrnáct dní po návratu, 29. ledna 1976, vystoupil Pavel Minařík na tiskové konferenci v Praze, kde byl představen jako příslušník československé rozvědky a zahájil tak připravenou diskreditační kampaň proti RFE s krycím názvem „Infekce“. 

Až po příjezdu do ČSSR jej ministr vnitra Obzina se zpětnou plaností od 1. září 1968 přijal k SNB v hodnosti nadporučíka a současně povýšil na kapitána. Nejen že tím získal na významu ale byl i finančně zajištěn. Dočkal se i přijetí do KSČ. Po sérii vystoupení v médiích a propagandistických cestách do Maďarska a Polska odjel na podzim 1976 studovat do Sovětského svazu. Do roku 1982 studoval na fakultě žurnalistiky Institutu mezinárodních vztahů v Moskvě a na fakultě mezinárodních vztahů a mezinárodního práva Kyjevské státní univerzity. Po návratu byl povýšen do hodnosti majora a z rozvědky přemístěn do součástí ministerstva vnitra, které se zabývaly tiskovými a propagačními činnostmi. Roku 1982 se stal zástupcem šéfredaktora časopisu Federálního ministerstva vnitra Signál. Dne 31. března 1990 odešel na vlastní žádost ze služebního poměru příslušníka SNB v hodnosti podplukovníka. 

Relativně mohutný vzestup počtu tajných spolupracovníků rozvědky s lepšími možnostmi dostat se do RFE byl v první polovině sedmdesátých let umožněn novou vlnou emigrace na Západ po okupaci Československa vojsky Varšavského paktu v srpnu 1968. Tato velká šance pro rozvědku se již neopakovala. Zásadním předělem se pak jeví stažení Pavla Minaříka do ČSSR, které znamenalo podobně jako sedmnáct let předtím akce „Panenka“ významný zásah do zpravodajského prostředí objektu „Alfa“ − rozhlasové stanice Svobodná Evropa. 

Několik let před akcí „Infekce“ se odehrál ještě jiný pozoruhodný případ spjatý s československou Státní bezpečností a RFE. Dne 26. července 1970 zatkla Státní bezpečnost v Praze Američana Freda Eidlina. Do té doby navštívil od roku 1963 jako student politologie Československo asi třicetkrát. Od dubna 1968 do listopadu 1969 pracoval jako poradce RFE v Mnichově. V průběhu vyšetřování vyslechl Eidlin obvinění z podílu na údajně podvratné práci RFE proti Československu a z toho, že představil zaměstnancům RFE v Mnichově a prý pomáhal „zaverbovat“ dva české studenty. Během následující pětiměsíční vazby za jeho propuštění intervenovala řada osobností z akademických a politických kruhů v USA a Kanadě. Přesto Městský soud v Praze Freda Eidlina odsoudil 19. prosince 1970 na čtyři roky za podílnictví na podvracení republiky. 

Obžaloba uvedla, že: „od srpna 1968 do listopadu 1969 podporoval podvratnou činnost české [!] sekce Radia Svobodná Evropa tím, že v této sekci zastával funkci politického asistenta a v červenci 1969 zprostředkoval styk vedoucích pracovníků a redaktorů českého [!] vysílání Svobodné Evropy s československými občany Lubomírem Janušem a Jaroslavem Šafránkem s úmyslem získat je ke spolupráci s Rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa.“ Obvinění pochopitelně dezinterpretovalo skutečnost podle představ StB. Významný byl i další fakt. Soud vykládal trestní zákon tak, že je možné stíhat cizince za trestné činy spáchané v zahraničí a to i za trestný čin podle § 98 − podvracení republiky. Domyšleno do důsledků, na území Československa si nemohl být jistý žádný cizinec. 

Vidina nebezpečí mezinárodně právních komplikací a zhoršení i tak špatných vztahů s USA tak přispěla k ukončení případu. Dne 19. února 1971 rozhodl Městský soud v Praze o Eidlinově vyhoštění, což se stalo 24. února 1971. Proces s Fredem Eidlinem se stal jediným případem odsouzení zaměstnance RFE v některé zemi Východního bloku. Jeho smyslem bylo i nepřímé odsouzení RFE. 

Autor:  Prokop Tomek
 

Nové články v rubrice

  • 6. února  2011 v 14:24       rubrika: Kniha a CD

    Kniha Svobodně!

    Rádio Svobodná Evropa se stalo fenoménem, jenž zásadním způsobem ovlivňoval informovanost obyvatel Československa. Zpravoval je o tom, co se děje doma i za železnou oponou, a ukazoval tak skutečnou tvář komunistického...

     
  • 22. února  2011 v 14:40     Video  rubrika: Kniha a CD

    Mgr. Marek Junek, Ph.D. – spoluautor

    Český historik zabývající se česko-slovenskými vztahy ve 20. století a společností v období normalizace. Nyní působí jako vedoucí Katedry středoevropských studií FF UK.

     
  • 22. února  2011 v 14:31     Video  rubrika: Kniha a CD

    Mgr. Filip Pospíšil, Ph.D. – spoluautor

    Antropolog, zabývá se problematikou nevládních organizací a neoficiální kulturou v období komunistického režimu. Je předsedou Výboru pro občanská a politická práva Rady vlády pro lidská práva a členem řady nevládních...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas