7. září  2011 v 09:26  rubrika: Kniha a CD

Slovenská redakce Rádia Svobodná Evropa

Situace Slováků v RFE se zkomplikovala poté, co byl po odchodu Julia Firta do důchodu (vedl československé oddělení v letech 1955 – 1960) vedením pověřen Osvald Kostrba-Skalický.

Svým způsobem řízení si znepřátelil většinu slovenské části redakce. Signifikantní byl jeho inaugurační projev, ve kterém nastolil ostrý kurs v rámci československé redakce a vyhrožoval tvrdými administrativními a disciplinárními opatřeními, pokud se nezlepší výkonnost a disciplína jednotlivých redaktorů. Současně ale zasáhl i do „slovenské otázky“ v RFE tím, že si za svého zástupce vybral Vladimíra Graňce údajně proto, aby ponížil slovenskou část redakce. Navíc i některé jeho necitlivé výroky o integraci Slováků v rámci československé redakce vyvolaly znepokojení. Volba Graňce tedy spojila všechny Slováky proti vedení československé redakce v Mnichově. 

Proti Kostrbovým a Graňcovým metodám protestovali na podzim 1960 Karol Belák-Berger a Branislav Štefánek, kteří poslali řediteli mnichovského oddělení RFE Eriku Hazelhoffovi memorandum. Oběma zaměstnancům byl nabídnut transfer do New Yorku, ale Belák i Štefánek odmítli. Byli na hodinu propuštění, ovšem za oba pracovníky se postavilo dvanáct českých a sedm slovenských redaktorů, kteří žádali, aby oba zaměstnanci byli přijati zpět. Poté, co odmítli svoji žádost odvolat a podepsat slib věrnosti, byli rovněž 22. listopadu 1960 propuštěni. Podobný vývoj nikdo neočekával. Julius Firt v jednom svém dopise Ferdinandu Peroutkovi napsal: „Já se Vám upřímně přiznám, že jsem též trochu ty věci podceňoval. Nedomníval jsem se, že ta věc s Graněcem narazí na tak rozhodný odpor. Spíše jsem myslel, že to na delší dobu jen některé důležité lidi otráví a že se to časem nějak upraví.“ 

Karol Belák v jednom ze svých dopisů F. Peroutkovi popsal motivaci a pozadí celé akce. Přiznal, že v první řadě jim šlo o odstranění Kostrby z pozice ředitele československého vysíláni v Mnichově, kterého charakterizoval jako člověka krajně nebezpečného, nezodpovědného, posedlého sebou samým a v neposlední řadě nepřístupného argumentům, který se v konečném důsledku snaží zlikvidovat redakci RFE. Proto pracovníci redakce zmobilizovali všechny politické síly, aby ho odstranili z vedení a rozjeli tak slovenskou akci.  

Druhý motiv byl čistě slovenský: „Išlo Kostrbovi dokázane o to zlikvidovať v rádiu Slovensko a Slovákov ako politický fakt. Povedal Štefánkovi: ‚Reprezentantem Slováků jsem já.‘ Mne povedal: ‚Na Slovensko se pošlou vojáci...‘ Vykladal všade, že ‚slovenský problém se jmenuje Martin Kvetko‘. Jeho ľudia vykladali, že ‚Slováci budou integrovaní a federalismus je již překonán...‘ Nechcel zpočiatku ani počuť o slovenskom ‚associate chiefovi‘ a na moju žiadosť pohovoriť si o slovenských veciach odpovedal stále uhýbavo, ako napríklad, že 50 percent programu bude po slovensky a 50 po česky... No a nakoniec si vybral toho Graňca, aby mal po ruke nástroj na Endlosung der Slovakenfrage. Teraz navrela i mne na čele slovenská žila, videl som pred sebou nezodpovedného mladíka bez každého politického zmyslu a taktu. On si naozaj začal myslieť, že spolu s Grancom vyrieši slovenský problém rázne a řízně, že vyhádže dve tretiny Slovákov z rádia a bude navždy pokoj a mier v Mníchove a pod Tatrami.“ (HI, PEROUTKA, k.2, sl.7) Belák přivítal příjezd Samuela Belluše z New Yorku do Mnichova a vkládal do něj velké naděje, pokud šlo o vyřešení situace v Mnichově. 

Názor Osvalda Kostrby na celou situaci byl samozřejmě odlišný. Podle něj šlo o uspokojení osobní ambice Karola Beláka-Bergra a Branislava Štefánka, kteří chtěli být jeho zástupcem. Když jim tato snaha nevyšla, zaútočili nejen proti jeho osobě a proti jmenování Graňce zástupcem ředitele, ale i proti způsobu vedení československé redakce RFE, který měl za cíl změnit pohodlné pracovní prostředí v redakci. Současně deklaroval, že i kdyby měli propustit třetinu zaměstnanců, jsou schopní udržet vysílací schéma, což rovněž svědčí o pracovním nasazení jednotlivých redaktorů.  

Postoj ke kauze musel zaujmout i Ferdinand Peroutka v New Yorku. Byl ze všech stran bombardován dopisy, které ho informovaly o „pravdě“ zainteresovaných stran. Přestože souhlasil s některými Kostrbovými názory na uvolnění disciplíny v československé redakci, které vedlo k tomu, že začala patřit mezi nejhorší národní redakce v rámci celé struktury RFE, kritizoval metody, které Kostrba zvolil. Podle Peroutky utužení výkonu a disciplíny muselo být současně doprovázeno rozpukem nový myšlenkové a citové inspirace, což se nedělo.  

Další závažná Peroutkova připomínka směřovala ke slovenské otázce a především nerespektování specifické struktury československé redakce, která se od ostatních redakcí lišila tím, že ji reprezentovaly dva národy. Celkové působení Osvalda Kostrby Skalického chápal spíše negativně. „Melancholicky se dívám na výsledky Vašeho dosavadního tažení za větší disciplínou a větší výkonností. Nemohu přehlédnout, že, zatím, je následkem nedisciplína, jaké ještě nebyla, a úpadek výkonnosti (kvality), jaký také ještě nebyl. Nejlepší editoři v RFE, ti, jejichž práce až dosud nesla náš mnichovský desk, stojí bohužel proti Vám a dostali výpověď. Jestliže toto opatření má být trvalé, znamená už nenapravitelné snížení inteligenční kvóty mnichovského desku a pak úpadek kvality není zatímní, ale trvalý. ... Vidím, že Vaše autorita je podpírána tím, že sedmnáct lidí dostalo výpověď, bude-li prý třeba, dostane prý výpověď pětadvacet lidí nebo padesát. Nikdo na světě by to nemohl nazvat přirozenou autoritou a já to při nejlepší vůli nemohu pokládat za Váš úspěch.“ 

Českoslovenští redaktoři svůj spor nakonec vyhráli, před Vánoci 1960 byli přijati zpět a nový ředitel mnichovského oddělení RFE odvolal Kotrbu a vedoucím československé redakce opět jmenoval Julia Firta, který tento post vykonával do roku 1966. Jeho zástupcem byl jmenován Samuel Belluš. Osvald Kostrba-Skalický byl přeložen do vídeňské redakce a Vladimír Graněc byl propuštěn (později se „proslavil“ jako hazardní hráč, který podvodem vyhrál šest milionů marek a následně měl zakázán vstup do všech heren v okolí Mnichova). 

Autor:  Marek Junek
 

Nové články v rubrice

  • 6. února  2011 v 14:24       rubrika: Kniha a CD

    Kniha Svobodně!

    Rádio Svobodná Evropa se stalo fenoménem, jenž zásadním způsobem ovlivňoval informovanost obyvatel Československa. Zpravoval je o tom, co se děje doma i za železnou oponou, a ukazoval tak skutečnou tvář komunistického...

     
  • 22. února  2011 v 14:40     Video  rubrika: Kniha a CD

    Mgr. Marek Junek, Ph.D. – spoluautor

    Český historik zabývající se česko-slovenskými vztahy ve 20. století a společností v období normalizace. Nyní působí jako vedoucí Katedry středoevropských studií FF UK.

     
  • 22. února  2011 v 14:31     Video  rubrika: Kniha a CD

    Mgr. Filip Pospíšil, Ph.D. – spoluautor

    Antropolog, zabývá se problematikou nevládních organizací a neoficiální kulturou v období komunistického režimu. Je předsedou Výboru pro občanská a politická práva Rady vlády pro lidská práva a členem řady nevládních...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas