7. září  2011 v 10:08  rubrika: Kniha a CD

Svobodná Thálie Svobodné Evropě

Pravděpodobně nejvíc – rozhodně víc než Voskovec i Kohout - ztratil na exilové cestě pro balvan, vedoucí i po rozhlasových vlnách, divadelník, jímž jsme naše vyprávění vlastně začali a také je jím (jako naším největším přetrvávajícím dluhem do budoucna) zakončíme - Jan Snížek.

Kdysi hrála velká pražská divadla, včetně Národního, s velkým ohlasem jeho hry, později neméně úspěšně zfilmované (Příklady táhnou, ND 1938, film 1939), sám v následujících pětiletí založil a vedl bezkonkurenčně nejúspěšnější divadelní formaci v zemi, ale v emigraci – kromě prvých necelých tří let ve Svobodné Evropě a založení Krajanského divadla v New Yorku, pro něž hrál, psal, režíroval i řediteloval – žádnou velkou díru do světa neudělal. A dnes je jeho jméno (a převážná část tvorby) takřka totálně zapomenuto. Snížek neměl ani Voskovcovu ctižádost prosadit se v nejtvrdší konkurenci světa na profesionální americké scéně (divadelní, filmové i televizní), ale neměl ani elementární komediantské vlohy neumořitelného lidového „baviče krajanů“ jako Jára Kohout

Jeho humor byl nepoměrně jemnější než humor Kohoutův a předpokládal hlubší literární, hudební či divadelní znalosti – je to tzv. pragmatická podmínka parodie. Jeho divadelnímu podnikání by jen stěží mohl Voskovec přidělit oněch 100 lopat v zákulisí, jimiž přátelsky popichoval Kohouta. Spíše než lidový komediant byl typem komentátora a konferenciéra (vystupoval takto v autorských „forbínách“ i mezi svými slavnými parodickými aktovkami). Podle svědectví pamětníků to byl spíše plachý, uzavřený, i když navenek neustále dobře naložený piknik. 

Růžolící pán při těle, věčně usměvavý, zářivý. Člověk, který uměl jen rozdávat a který nechtěl nikdy nikomu ublížit. Šprýmař, divadelník, geniální autor rozmanitých jednoaktovek (…) Patřil mezi první zaměstnance RFE. Dostal na starost zábavné pořady a kabaret. Texty si nejen sám psal, ale také je hrál i režíroval. Byl to jakýsi rozhlasový rarášek, uměl všechno (…) Přivedl do Mnichova také řadu talentů z pařížské české kolonie, mezi nimi Rozinu Jadrnou… A i skvělou autorku Minku Rybákovou.“ 

Mimochodem – právě zmíněná Minka Rybáková jako velmi pilná autorka, režisérka i interpretka pak v následujících desetiletích pokračovala v tradici jemnější, literárně-kabaretního ražby, kterou v RFE nezaložil nikdo jiný než Jan Snížek (viz například ještě z padesátých let satirický písňový komentář ke kajícné konverzi někdejšího existencialisty J. P. Sartra k francouzské komunistické straně a k jeho teatrálnímu zákazu provozování vlastní hry Špinavé ruce

„To vám byla podivná postava,“ vzpomíná Kohout, který Snížkovi nemohl přijít na jméno už v minulosti, když poté, co v Praze nesmírně populární Rozmarné zrcadlo koupil pro svou scénu i se Snížkem, se principál této skupiny osamostatnil, Kohouta opustil a rozbil svůj vlastní stan v Alhambře. Podle Kohouta byl přitom Snížek „až do záboru Sudet jedním z nejbohatších lidí v Praze. majitelem velké firmy, stavějící silnice, patřila mu továrna na léčiva Medica Na Poříčí (…) Se Snížkem nebyla kloudná řeč. V jednom kuse se usmíval, jako by měl výtečnou náladu, nosil s sebou neustále menší, prý velmi cenný obraz kteréhosi starého mistra, který se pokoušel marně někomu prodat. (…) Když jsem byl za půl roku po Snížkovi přijat do Svobodné Evropy i já, pozval si mě Pavel Tigrid do své kanceláře. Po chvíli se dostavil také Jan Snížek. Tigrid položil na stůl pistoli a řekl: „Tak si to pánové vyřiďte, já se hned vrátím“. Nebylo co vyřizovat… Pustli jsme se do práce.“ 

Ta práce, pro rozjezd Svobodné Evropy nanejvýš bohulibá a nenahraditelná, trvala bohužel jen necelé tři roky. (Snížkův první autorský pořad se jmenoval stejně jako jeho knížka humoresek Čertovo kolo, 1950, následoval žánr, v němž byl mistrem nad mistry, literární a umělecké parodie s hlubokým protirežimním ostnem Rozmarné úvahy aj.). Poté Jan Snížek z rádia Svobodná Evropa překvapivě odešel, údajně „dobrovolně, pro nepatrný devizový přestupek“, nad nímž by se „dnes mávlo rukou, ale tehdy vládly přísné mravy. Bylo to k velké škodě rádia, které mohlo ještě dlouho těžit z jeho talentu.“ A dalších šedesát let se na tuto zakladatelskou práci trestuhodně zapomínalo. 

Autor:  Vladimír Just
 

Nové články v rubrice

  • 6. února  2011 v 14:24       rubrika: Kniha a CD

    Kniha Svobodně!

    Rádio Svobodná Evropa se stalo fenoménem, jenž zásadním způsobem ovlivňoval informovanost obyvatel Československa. Zpravoval je o tom, co se děje doma i za železnou oponou, a ukazoval tak skutečnou tvář komunistického...

     
  • 22. února  2011 v 14:40     Video  rubrika: Kniha a CD

    Mgr. Marek Junek, Ph.D. – spoluautor

    Český historik zabývající se česko-slovenskými vztahy ve 20. století a společností v období normalizace. Nyní působí jako vedoucí Katedry středoevropských studií FF UK.

     
  • 22. února  2011 v 14:31     Video  rubrika: Kniha a CD

    Mgr. Filip Pospíšil, Ph.D. – spoluautor

    Antropolog, zabývá se problematikou nevládních organizací a neoficiální kulturou v období komunistického režimu. Je předsedou Výboru pro občanská a politická práva Rady vlády pro lidská práva a členem řady nevládních...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas