15. února  2011 v 11:35  rubrika: O projektu

Peter Duhan – Úvodní slovo: Svobodně!

Mgr. art. Peter Duhan - generální ředitel ČRo - Foto: Karel  Šanda

Mgr. art. Peter Duhan - generální ředitel ČRoFoto: Karel Šanda

Peter Duhan, prozatímní ředitel Českého rozhlasu

Úvodní slovo

Svobodně! 

Volá hlas svobodného Československa, rozhlasová stanice Svobodná Evropa… 

Padesátá léta minulého století přinesla do tehdejšího Československa atmosféru strachu a nedůvěry. Veškeré informace začaly procházet přísnou cenzurou a dělily se na ty, které byly pro komunistický režim ideologicky vhodné, a na ostatní, jejichž šíření bylo přísně zakázáno. Rozhlasové vlny však nerespektovaly uzavření hranic, nedbaly na zákazy a cenzuru. Již v roce 1950 začalo pokusné vysílání Rádia Svobodná Evropa, provozované z malé krátkovlnné vysílačky umístěné na nákladním automobilu. Tehdy se poprvé ozvala výše zmíněná slova. 1. května 1951 byl zahájen provoz stálého vysílače a v Mnichově začala vznikat a pravidelně vysílat československá redakce Rádia Svobodná Evropa. 

Shromáždili se zde novináři a publicisté, kteří nedokázali tváří v tvář nedemokratickému zřízení mlčet, a snažili se ze všech sil bojovat za lidskou i názorovou svobodu. Byl to zásadní průlom do cenzurované československé žurnalistiky a také nevídaný průlom do monopolního zdroje informací. Citace ze západních agentur výrazným způsobem ovlivnily informovanost u nás. Hlasy exilových novinářů přinášely objektivní informace, vysvětlovaly dění a vyjadřovaly podporu, hlavně ale přinášely naději, že i u nás jednou bude existovat svoboda slova. 

Nemohu na tomto místě vyjmenovat všechny exilové žurnalisty, proto mi dovolte vyzdvihnout alespoň jednoho. Je jím Ferdinand Peroutka, jenž se stal v New Yorku jedním ze zakladatelů rozhlasové stanice Svobodná Evropa a jejím prvním ředitelem. Na jejích vlnách hovořil pak k lidem doma po mnoho let pravidelně každý týden, komentoval vývoj v Československu i ve světě a zamýšlel se nad nelehkým osudem svého národa, který byl přinucen žít pod komunistickou diktaturou. 

Jsem velmi rád, že v květnu letošního roku budeme mít možnost uctít všechny, kdo se na vzniku svobodné exilové žurnalistiky a rozhlasového vysílání podíleli. Při slavnostní zádušní mši vzpomeneme na ty, kteří se svobodného Československa nedožili, při konferenci v Senátu Parlamentu České republiky budeme rokovat nad vývojem svobody v naší zemi, navštívíme výstavu i slavnostní koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Nejvíce se však těším na příspěvek mladé generace, jež má to štěstí, že hrůzy totalitního režimu zná jen z vyprávění. Věřím, že se esejí středoškoláků na téma „Svoboda slova – včera a dnes“ sejde co největší množství. Pro nás starší to bude důležitá zpětná vazba, ověříme si, zda jsme dokázali mladým zprostředkovat hrůzy bývalého režimu a dostatečně je varovat před snahami některých skupin obyvatelstva o zlehčování pravé podoby totality. Svoboda lidská může nastat jen ve chvíli, kdy paměť zůstává živá. 

Má-li se naše demokracie ve své kvalitě nadále vyvíjet, pak je boj za svobodu slova ze své podstaty procesem nekonečným. Přesto doufám, že mohu dnes s čistým svědomím parafrázovat úvodní větu a říci – Volá hlas svobodné České republiky Český rozhlas. Odkazu exilových novinářů se nezpronevěříme. Skláním se před jejich uměním a děkuji jim za osobní statečnost, kterou při výkonu své profese museli nejednou prokázat. 

Autor:  Peter Duhan
 

Nové články v rubrice

  • 8. února  2011 v 11:21     Fotogalerie  rubrika: O projektu

    Rádio Svobodná Evropa 1951–2011

    V květnu 1951 zazněly v éteru první tóny znělky Rádia Svobodná Evropa, začalo vysílání československé redakce. Jedním z těch, kteří promluvili k posluchačům do vlasti jako první, byl publicista Ferdinand Peroutka....

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas