15. února  2011 v 14:04  rubrika: Řekli o RFE

Sláva Volný ml.: Hlas mého táty na vlnách Svobodné Evropy

Sláva Volný ml. - Foto: Dana Josefová

Sláva Volný ml.Foto: Dana Josefová

Psal se rok 1972 a mně bylo 16 let. Ledový spár tuhé normalizace svíral tehdejší Československo.

Husákův režim, držící se u moci pouze díky vojenské síle Sovětského svazu, drtil své občany nenávistí k západním kapitalistickým zemím. Hlavně USA a Západní Německo leželo komunistům nejvíce v žaludku jak zkažená klobása. Vše bylo podřízeno té nejbrutálnější cenzuře, zvláště zahraniční rozhlas vysílající v češtině - Hlas Ameriky a Svobodná Evropa. Tyto dvě stanice děsily naše soudruhy nejvíce, snad i proto, že na vysílání se podíleli Češi, kteří v roce 1968, po zadušeném „Pražském jaru“, emigrovali na západ. 

Jedním z nich byl i můj otec Sláva Volný, vysílající své reportáže z Mnichova. Nikoho asi nepřekvapí, že zvláště toto rádio - Svobodná Evropa - bylo komunisty velmi rušeno. S velkými obtížemi bylo slyšitelné snad ještě na venkově, ve velkých městech jako Praha, Brno a další byla slyšitelnost skoro nulová. Já jsem měl to „štěstí“, že jsme bydleli v Praze 6, v tak zvané prominentní čtvrti, kde sídlil generální štáb, spousty zahraničních zastupitelstev a další, neméně důležité státní orgány, takže jsem slyšel jen souvislý hukot rušiček. 

Jako dneska si vzpomínám na ten 25. únorový den Léta Páně 1972, kdy jsem na své narozeniny držel v ruce velký balík od táty z Německa. Tušil jsem, co v něm asi je. Doma jsem ho nedočkavě rozbalil a z krabice na mne vykoukl v celé své nádheře velký, černý, přenosný radiopřijímač značky GRUNGID. Má radost se snad nedá ani popsat. Měl obrovský rozsah krátkých a velmi krátkých vln, velkou teleskopickou anténu a k tomu ještě zabudovaný kazetový magnetofon. Taková nádhera se neviděla ani v tehdejším TUZEXU, který jako jediný mohl prodávat kapitalistické zboží za tuzexové poukázky. 

Večer, celý rozechvělý a natěšený, jsem ho naladil a přitiskl k němu ucho. Hučení rušiček bylo děsivé, ale rádio se přesto snažilo. Najednou, jakoby z velké dálky, jsem slyšel prodírající se hlas svého otce. Z rozrušení mě polilo střídavě horko i zima. Nevím, co tehdy říkal. Vnímal jsem pouze jeho hlas a vím jen, že jsem byl neskutečně na svého tátu pyšný, kterého, jak jsem si tehdy myslel, poslouchá každý, kdo může. 

Ještě taková perlička na závěr. 25. únor je spojen nejen s mými narozeninami a nejkrásnějším dárkem, co jsem kdy dostal, ale i s projevem Klementa Gottwalda na Staroměstském náměstí. Toho dne hřímal z balkónu svou, dnes již památnou větu, kterou komunisté odstartovali svůj puč v roce 1948: „Právě jsem se vrátil z Hradu. Pan prezident veškeré mé podmínky přijal.“ A já, tento den, kdy jsem slavil šestnáctiny a po více než čtyřech letech, které uplynuly od jeho emigrace a bezmála čtvrtstoletí od komunistického převratu, jsem poprvé slyšel naživo hlas svého táty na vlnách Svobodné Evropy, a vlastně i Svobodnou Evropu jako takovou. 

Autor:  Sláva Volný jr.
 

Nové články v rubrice

  • 20. dubna  2011 v 12:36       rubrika: Řekli o RFE

    Iveta Radičová: Obdobie „normalizácie"

    Zvláštne, ako mnohé reálie a slová, ktoré ich označovali, v našich končinách starnú. Padajú do zabudnutia. Dnes už napríklad málokto z mladej generácie vie, čo označovalo slovo „normalizácia“.

     
  • 14. dubna  2011 v 14:16       rubrika: Řekli o RFE

    Jiří Stránský: Lágrem celá republika

    V čase, kdy RSE začala vysílat, se můj otec vrátil z tábora nucených prací a – aby se nemohl stýkat s ostatními třídními nepřáteli pracujícího lidu vedeného KSČ (teď mají název ještě obohacený o písmeno M) – musel na...

     
  • 1. dubna  2011 v 12:33       rubrika: Řekli o RFE

    Milan Uhde: Jamné nad Orlicí jako ostrůvek svobody

    Vysílání Svobodné Evropy jsem nejprve dlouho znal jen z pověstí. Brno, kde jsem bydlil, bylo dokonale „pokryto“ rušičkou, jejíž zařízení navíc trčelo k obloze dvě stanice trolejbusu od našeho domku.

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas