Také pěvci využívají k životu odumřelé stromy

Mezi pěvce, kteří využívají tlející dřevo, patří například brhlík lesní, všechny druhy našich sýkor zejména pak sýkora lužní, babka a parukářka, lejsci – bělokrký či pro Šumavu typický, byť vzácný lejsek malý. Tyto druhy využívají odumřelé nebo odumírající dřevo pro hnízdění a to buď v přirozených dutinách, které se v kmenech vytvoří postupně při rozpadu, nebo využívají dutiny vytvořené šplhavci.

Existují ale pěvci, kteří aktivně tesají do odumřelých stromů, podobně, jako třeba datli, datlíci nebo strakapoudi. „Třeba sýkora parukářka nebo sýkora lužní vysloveně aktivně tesají do ztrouchnivělých stromů vlastní dutiny. Tesání dutin je hnízdní záležitost. Potravu poté sbírají v korunách stromů nebo třeba uhelníček na zemi a podobně," popisuje ornitolog Aleš Vondrka.

Přirozený rozpad lesů je proto skvělou příležitostí pro to, aby se řada ptáků mohla bez problémů rozšiřovat. Pokud totiž mají ptáci dostatek hnízdních biotopů a dostatek potravy, dobře se rozmnožují a objevují se i tam, kde bychom je nečekali.

„Třeba rehek zahradní se začal ve velké míře šířit právě po kůrovcové gradaci, kdy vznikla celá řada zlomů, souší a začal hnízdit v těchto biotopech, což byla do té doby věc pro nás neznámá. Takže dnes nám celkem běžně hnízdí ve dvanácti stech metrech nad mořem," dodává Aleš Vondrka.

K takovým překvapením jednoznačně nahrává také změna klimatu, kterou zažíváme. Je to znát třeba i při návratu migrujících ptáků ze zimovišť. Třeba právě takový rehek zahradní, který je klasickým migrantem se letos, tedy v roce 2024 vrátil do Česka rekordně brzy. V podhůří Jeseníků byl zaznamenán už v březnu, což na dálkového migranta – zimuje v oblasti subsaharské Afriky, který běžně přilétá do Česka v polovině dubna - je extrémně brzy.