Cesta kolem světa

Zeměkoule

Zeměkoule

Žil byl jednou jeden pán. Ale nebyl to obyčejný pán. No dobře, byl docela obyčejný. Jmenoval se Luis Cullen. A byl líný jako veš. I když, řekla bych, že byl mnohem línější než veš. Jeho strýc Richard, který se o něho staral, když byl Luis malý, právě slavil 65. narozeniny a pozval si pár známých do svého sídla v Durhamu.

Luis mu už dlouho záviděl jeho bohatství, a když si se starým pánem dávali po nespočetněkráté poslední skleničku whiskey, obdivoval zrovna jeho nový kabriolet. Po chvíli přišla řeč na cestování a Richard se začal dušovat, že už byl na všech zajímavých místech, co jich na světě je. Luis povídá: „Kdybych chtěl, mohl bych procestovat svět stejně jako ty“. Richard se zamyslel a odpověděl: „Když myslíš, že bys to dokázal… byl jsem v Paříži, Dublinu, Londýně, Lisabonu, Salzburgu, Oxfordu, Tarantu, Soluni, Bukurešti, Orenburgu, Istanbulu, Čchongdžinu, Sorongu, Lethbridži a Sinidžu, Bloomingtonu, Huntingtonu, Wilmingtonu, a Arlingtonu, v Ougadougou, Kolokani, Koudougou a Kissidougou, potom v Dodomě, Morogoru, Bukobě a Vangaindranu, v Neredinu, v Dunfermlinu, Greenocku, Huddersfieldu, Sunderlandu, Gloucestru, Kwigillingoku Churchillu, Cranbrooku, Hamiltonu, Jacksonvillu, Nasvillu, Huntsvillu, Knoxvillu, Valladolidu, Manzanillu, Mazatlánu, Hermosillu, Matagalpě, Iquitosu, Arequipě, Medellínu, Calabaru, Welkomu, Pretorii, a v ***. Pokud zvládneš objet všechna tahle místa, můžeš si moje auto nechat. Co ty na to?“ 

Synovec souhlasil, a tak uzavřeli dohodu. Od té doby Luis pořád jen cestoval a cestoval, až dokonce neměl čas na své obvyklé nicnedělání a z každého města si přivezl nějaký ten suvenýr. Nejvíc se mu líbilo v Huntingtonu, odkud si přivezl ženu, a v Londýně, odkud si přivezl tričko se svým oblíbeným zpěvákem Chrisem Martinem. Uplynuly dva roky, během kterých se se svým strýcem vůbec neviděl, a už byl v Paříži, Dublinu, Londýně, Lisabonu, Salzburgu, Oxfordu, Tarantu, Soluni, Bukurešti, Orenburgu, Istanbulu, Čchongdžinu, Sorongu, Lethbridži a Sinidžu, Bloomingtonu, Huntingtonu, Wilmingtonu, a Arlingtonu, v Ougadougou, Kolokani, Koudougou a v Kissidougou, potom v Dodomě, Morogoru, Bukobě a Vangaindranu, Neredinu, Dunfermlinu, Greenocku, Huddersfieldu, Sunderlandu, Gloucestru, Kwigillingoku Churchillu, Cranbrooku, Hamiltonu, Jacksonvillu, Nasvillu, Huntsvillu, Knoxvillu, Valladolidu, Manzanillu, Mazatlánu, Hermosillu, Matagalpě, Iquitosu, Arequipě, Medellínu, Calabaru, Welkomu i v Pretorii a všechna města si vesměs užil. Zbývalo mu jen jediné místo - ***. 

To si nechával nakonec, protože mu znělo nějak moc podivně. Strávil celé dva měsíce jeho hledáním a nikdo o ničem takovém nic neslyšel. Jeden večer seděl Luis u sebe v knihovně a pokoušel se něco o *** zjistit. Už si začínal zoufat, ale najednou mu zrak padl na knížku, z které mu Richard vždycky předčítal dobrodružné příběhy a která byla v dětství jeho nejoblíbenější. Hned si vzpomněl, proč mu *** zněl tak povědomě. Byl to název knihy. Otevřel ji a zevnitř vypadl dopis:
 

  

Drahý Luisi, od chvíle, kdy ses narodil, jsem v tobě viděl sám sebe. Snažil jsem se v tobě rozvíjet dobrodružného ducha, ale z tebe vyrostl… jak to říct, spíš domácí typ. Pokud čteš tenhle dopis, předpokládám, že můj plán vyšel a že jsi konečně objel svět a něco jsi zažil. Tak, jak jsem to vždycky chtěl. Nevím, jestli jsem teď stále ještě naživu, ale řeknu ti, že na to, abys byl šťastný, nepotřebuješ žádné auto. Doufám, že jsi mi vděčný za všechno, co jsi na svých cestách zažil. S pozdravem, Richard. 

Luis se namíchnul a hned jel svého strýce navštívit. Ale když dojel k Durhamu, dům byl zavřený a tichý. A žlutý kabriolet byl pryč. A poučení? Co nejdřív projdi se celičkým světem, abys měl potom co vyprávět dětem. 

Autor:  Martina, 14 let
 

Nové články v rubrice

  •  Fotogalerie

    Dismančata píšou

    Členové Dismanova rozhlasového dětského souboru napsali vlastní texty na téma cestování. Přečti si, co na cestách zažili, pobav se, zasměj se a inspiruj se.

     
  • Můj nejhezčí výlet s dědou

    Domluvili jsme se s dědou, že se vydáme na vrchol Lysé hory, která je vysoká 1324 metrů nad mořem. Dědovi bylo tehdy 81 let. Vycházeli jsme z krásné vesničky s ještě hezčím jménem Malenovice.

     
  • Do školy přes kanál

    Jednoho pondělí jsem se vypravil na cestu do školy, ale nevšimnul jsem si kanálu, spadl jsem do něj a zjistil jsem, že se nemůžu dostat ven. V kanálu byla černočerná tma, takže mi chvíli trvalo, než jsem se rozkouk...

     

Anketa

 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas