Do školy přes kanál

Podzemní síť kanálů a studní - Foto: Robert Mikoláš

Podzemní síť kanálů a studníFoto: Robert Mikoláš

Jednoho pondělí jsem se vypravil na cestu do školy, ale nevšimnul jsem si kanálu, spadl jsem do něj a zjistil jsem, že se nemůžu dostat ven. V kanálu byla černočerná tma, takže mi chvíli trvalo, než jsem se rozkoukal.

Když jsem se konečně rozhlédl kolem sebe, uviděl jsem dlouhou podzemní chodbu, ze které odbočovala řada menších chodeb. Tak jsem se tou velkou chodbou vydal a šel jsem asi pět hodin, až mě z toho chození přemohla velká únava. Tak jsem v té chodbě tvrdě usnul na chladné zemi. Nevím, jak dlouho jsem spal, protože v chodbě je tma a když nemáte hodinky, nevíte, jestli je ráno, odpoledne nebo večer. 

Když jsem se probudil, okolo mě byla spousta malých zelených skřítků. Leknul jsem se a v první chvíli jsem si myslel, že mi ti malí zelení mužíčkové chtějí ublížit. Pak ale ten největší z nich, který byl zřejmě jejich vůdcem, ke mně přistoupil, a řekl mi: „Etnupš yt, latsod mes ses kaj?“. Přemýšlel jsem, jakou že řečí to na mě mluví, a skřítek stále dokola opakoval „Etnupš yt, latsod mes ses kaj?“, „Etnupš yt, latsod mes ses kaj?“. A vtom mi to blesklo hlavou. Tak jsem mu odpověděl: „Nev utsec mádelh ďet a ulának od ldaps mesj ylokš od uotsec.“ V tu chvíli se ostatní mužíčkové začali smát, až se popadali za svá malá bříška. A ten největší křikl: „Ochit!“. Pak mě vzal za ruku, řekl: „uonm az ďjop“ a vedl mě asi hodinu spletí chodeb. Najednou se před námi na konci chodby objevilo světlo, nejprve úplně malé, ale když jsme šli dál a dál, světla bylo stále víc a bylo jasné, že chodba vede ven. 

Když jsme se dostali k ústí chodby, tak jsem zjistil, že pod námi teče Rokytka. A tak jsem řekl skřítkovi „ijukěď“, vyšel jsem od řeky po schodech nahoru a ocitl se jen pár metrů od školy. Hodiny před školou ukazovaly právě 7:41, takže u školy bylo plno dětí, které se hrnuly dovnitř. A když jsem se konečně procpal ke dveřím, potkal jsem kamaráda Kubu. Kuba se mě ptal, proč jsem včera nebyl ve škole. Já jsem Kubovi odpověděl, že včera byla přece neděle a ve škole tedy nebyl nikdo. A pak mi to došlo! Já v tom kanále totiž strávil celý den a celou noc. Sice jsem zmeškal jeden školní den, ale zase jsem se naučil jednu novou, skřítkovskou řeč. 

A to je konec příběhu. 

A vy teď můžete hádat, jakou řečí jsem se s velkým skřítkem dorozumíval. 

Autor:  Matěj, 9 let
 

Nové články v rubrice

  •  Fotogalerie

    Dismančata píšou

    Členové Dismanova rozhlasového dětského souboru napsali vlastní texty na téma cestování. Přečti si, co na cestách zažili, pobav se, zasměj se a inspiruj se.

     
  • Můj nejhezčí výlet s dědou

    Domluvili jsme se s dědou, že se vydáme na vrchol Lysé hory, která je vysoká 1324 metrů nad mořem. Dědovi bylo tehdy 81 let. Vycházeli jsme z krásné vesničky s ještě hezčím jménem Malenovice.

     
  • Cesta kolem světa

    Žil byl jednou jeden pán. Ale nebyl to obyčejný pán. No dobře, byl docela obyčejný. Jmenoval se Luis Cullen. A byl líný jako veš. I když, řekla bych, že byl mnohem línější než veš. Jeho strýc Richard, který se o něho...

     

Anketa

 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas