Když nejsme spokojení sami se sebou

KolejeFoto: Stock Exchange

2. díl seriálu psycholožky Mileny o problémech, které můžeme mít sami se sebou.

Takže co vám konkrétně může běhat hlavou, když si nevíte rady sami se sebou? 

Nejsem spokojený sám se sebou a nevím co s tím: 

ať děláte, co děláte, pořád nejste úplně spokojení? Možná máte také pocit, že ostatní dělají většinu věcí lépe, že se jim víc daří, lépe se rozhodují. Ono je to ale spíš tím, že většinou nevíte, jaké těžkosti museli druzí překonávat, než se jim něco povedlo, jak dlouho jim trvalo, než v něčem uspěli, kolikrát se rozhodli špatně, než došli ke správné volbě, co u toho prožívali. Většinou je to holt tak, že do sebe vidíme a do druhých ne. 

Pokud jde o nás, víme přesně, co a jak jsme museli projít, abychom něčeho dosáhli, víme přesně, kolik energie jsme museli vynaložit. U druhých vidíme jen výsledek, nikoli cestu k němu, takže naše hodnocení je vlastně celkem nespravedlivé. Na sebe jsme většinou o něco přísnější než na druhé. Proto je dobré si to uvědomit a pokusit se tolik nesrovnávat s ostatními. Kromě toho, co jsme si řekli, také platí, že každý jsme zcela jiný, jsme dobří v jiných věcech, jiné věci jsou nám blízké.  

Zkuste si tedy najít něco, co vás baví, na co máte talent, zkrátka něco, v čem se můžete rozvíjet a věnujte se tomu. Nikdo neumí všechno, nikdo není ve všem nejlepší, nikdo není dokonalý. A kromě toho, taková „skoro“ dokonalost budí v druhých spíš strach, stud a závist než touhu se přiblížit. V podstatě ideální pro to být oblíbený je něco jako „originální průměr“, tedy člověk, který je přirozený, svůj, nepřetvařuje se a věnuje se tomu, pro co je nadšený, ale není hypervýkonný, superkrásný ani neomylný. 

Mám potíže s rozhodováním, mívám pocit, že se vždycky rozhodnu špatně, že to druhé rozhodnutí by bylo správné. 

Rozhodování – to je téma, se kterým si často nevědí rady ani dospělí. Život je plný těžkých voleb a většinou neexistuje jedna dobrá a jedna špatná varianta. Obvykle dopředu nevíme, které rozhodnutí je to nejlepší a co nám přinese v budoucnu. A to je jedna z věcí, která ale také dělá život pestřejší a zajímavější. 

Takže nebojte, rozhodně v tom nejste sami. Nutnost rozhodovat se má v sobě jeden zásadní háček, a to že většinou tím, že se rozhodneme pro jednu variantu, ztrácíme veškeré možnosti, které přináší varianta druhá. A ztráta vždycky bolí a vyvolává otázky „co by bylo, kdyby…?“. 

Nezbývá, než se s tím smířit, takhle to prostě je. Na druhou stranu, výhoda toho, že si vybereme jednu variantu, je ve zjednodušení situace. Tím získáváme jakousi stabilitu a větší jistotu, situace se stává jednoznačnější. A to dost usnadňuje život. Zkrátka vždycky je lepší se nějak rozhodnout než se trápit tápáním. 

A jak se rozhodovat co nejlépe? Vždycky je dobré si s někým popovídat o možných variantách. Tím, že o něčem mluvíte, si to ujasňujete, navíc můžete získat cennou zpětnou vazbu v podobě náhledu jiného člověka. A výborně funguje vzít si papír a tužku a sepsat si pro a proti u každé varianty. Na papíře totiž vidíte všechny myšlenky pohromadě. 

Nenašli jste svoje téma? Nevadí, v dalším díle budeme pokračovat…