O hledání vlastního já

Hledání identityFoto: Stock Exchange

1. díl seriálu psycholožky Mileny o tom, jak si poradit, když nevíme, co se sebou.

Tak tuhle bezradnost zná snad opravdu každý, včetně dospělých. Každý máme občas pocit, že je s námi něco špatně nebo prostě ne tak, jak bychom si přáli. 

Důvodů je spousta, někdy je to nějaký neúspěch, něco, co se nám nepovedlo, jindy jsou spouštěčem problémy v kamarádství nebo ve vztahu, rozchody, hádky s rodiči, problémy ve škole. Může to být ale také cokoli pozitivního – úspěch, nový vztah, nalezení společné řeči s rodiči. Pozitivní události však často naši mysl zaplaví natolik příjemnými pocity, že na pochybnosti není prostor. Někdy je tápání nad sebou samým způsobené naší náladou a rozpoložením nebo se objeví prostě jen tak, bez viditelného důvodu. 

Kromě toho, období dospívání je pro takové přemýšlení, hodnocení a nespokojenost přímo stvořené. Dokonce je jeho úkolem hledat sám sebe, vytvářet a nacházet své přirozené a přijatelné „Já“ včetně vlastních postojů, názorů a hodnot. Nacházíte se tedy v období, kdy hraje obrovskou roli takzvaná krize identity.  

To znamená, že všechno, co pro vás dřív bylo jasné a nezpochybnitelné a co jste převzali především od rodičů a jiných vzorů, se mění, nezpochybnitelnost je ta tam a dochází k přehodnocování, k hledání sebe sama, k utváření nového, vlastního pohledu na svět. 

Vaše vnímání a prožívání sebe sama už se nezakládá tolik na tom, jak vás hodnotí vaši rodiče, už nepřebíráte jejich názory a hodnoty, naopak se k nim nejspíš stavíte kriticky a vytváříte si vlastní názory a hodnocení. A to rozhodně není lehké, není se co divit, že tomu nerozumíte a nevíte si občas rady sami se sebou. 

A aby toho nebylo málo, lidský svět se stává nějak víc a víc složitějším, dnes už neexistují jednoznačně schvalované názory a hodnoty, neexistuje ani jasná představa ideálního kluka nebo holky, muže či ženy. Je tolik různých způsobů, jak se ke světu a sám k sobě stavět, že je opravdu těžké se v tom vyznat, najít v tom sám sebe a cítit to jako přirozené. 

Zkrátka je těžké nějak sladit to, kým chcete být, kým můžete být, kým se cítíte být a kým máte být, aby vás druzí oceňovali. Kromě pár vlastností, které jsou dané (pohlaví, národnost, výška, věk apod.) je tedy na vás, pro jakou cestu se rozhodnete, kým budete, jaké hodnoty budete zastávat, jak budete svůj životní styl a názory prezentovat druhým, jak moc bude vaše já shodné s tím, které představujete druhým. 

Zní to sice jako obrovsky těžký úkol, ale nebojte se, máte na to dost času. Holt svoboda a možnost volby jsou ty nejcennější hodnoty, ale vždycky se s nimi pojí těžkosti s hledáním, rozhodováním a zodpovědností. Nikdo není dokonalý, dokonalé řešení ani neexistuje. A upřímně řečeno, mnoho lidí v tom nemá jasno ani v pokročilé dospělosti. 

Už z těchto řádků je jasné, že naše téma je dost složité. V dalších dílech se ho pokusíme zjednodušit tak, že se podíváme na pár konkrétních případů „nevědění si rady sám se sebou“, které kluci a holky často řeší.