Terapeuti na čtyřech nohách jsou pro seniory velkou vzpruhou, která je samotné stojí spoustu sil
Zvířecí návštěvy patří mezi nejoblíbenější celoroční aktivity v domovech seniorů. I proto jde na jejich uskutečnění už čtvrtým rokem významná část z finanční sbírky Ježíškových vnoučat. Seniorům vrací vzpomínky na jejich domácí mazlíčky, dávají možnost přitulení, vypovídání se i důvod ke smíchu. Za zdánlivě obyčejnou návštěvou psa, kočky nebo koně se ale skrývá obrovská práce a úsilí jak aniomoterapeuta, tak hlavně zvířete samotného. Je to práce jako každá jiná.
“Já považuji využívání služeb za asistence zvířat za velmi významné, zejména pro uživatele, kteří měli doma své mazlíčky a mají kladný vztah ke zvířatům. Zvíře dokáže nabudit několik smyslů najednou – hmat, zrak, sluch i čich. Připomene uživatelům, co znali, měli doma. Dokáže povzbudit paměť, kognitivní funkce, jemnou i hrubou motoriku, zlepšit hybnost kloubů, dokáže zaujmout svou energií, projevem, svou roli hraje přítomnost zvířat v adaptačním procesu klienta na nové prostředí. Je to také nástroj pro zlepšení komunikace, uvolnění úzkostí, emočního napětí,” říká ze svých zkušeností současná ředitelka DpS Blatná a dobrovolnice spolku Hafík Hana Baušová. Ačkoli je návštěva pro zvíře práce, často prý mezi ním a klientem přeskočí pomyslná jiskra. Stejné zkušenosti má i Veronika Volgemutová, která je se svým koněm Sagim mezi seniory velmi oblíbená: “Jiskra přeskočí opravdu často, zejména v hospicích je napojení velmi silné a emotivní. Nespěcháme, necháme plynout tyto okamžiky. Za celých 5 let jsem vypozorovala snad jen jednu klientku, u které Sagi nechtěl být. Tak jsme si jen povídali,” vzpomíná.
Hrabání nohou, zívání, uhýbavé pohledy. Způsobů, jak poznat na zvířeti únavu, je hned několik a je povinností jeho majitele je rozpoznat a respektovat
I když se zvířecí návštěvy mohou zdát jako ledabylé mazlení, vůbec tomu tak není. Pro zvířata jde o velmi vyčerpávající úkon a je prací animoterapeuta jeho únavu vnímat a respektovat: “Naše návštěvy jsou terapií. Preferujeme kvalitu před kvantitou. V současné době máme na jedné návštěvě okolo 10 klientů. Každému klientovi se věnujeme individuálně. Kůň pokládá hlavu na lůžko, nebo klína a podobně. Každý dostane tolik času, kolik potřebuje. Většinou návštěva trvá okolo 1 max. 1,5. Koně mi únavu dávají vědět hrabáním nohy a menším soustředěním. Myslím, že nejvíce náročné je pro ně soustředění. Na návštěvy jezdíme maximálně jednou týdně, aby měli čas na regeneraci. Nejlepším odpočinkem pro ně je, stejně jako pro nás lidi, jídlo, společnost koní a dobrý spánek,” usmívá se Veronika. Koně podle ní věnují klientům obrovské soustředění, za kterým stojí také neobvyklé prostředí. Jsou empatičtí, cítí emoce klientů, dokáží se na ně “napojit”. Sagi dokonce u některých dokáže cítit zdravotní problém a na jeho místo mu pokládá hlavu. Co je pro něj ale velmi náročné je samotné cestování za klienty.
Terapie se seniory je pro některé psy více vyčerpávající, než s dětmi. Je proto třeba odlišná náplň i přístup
“Rozpoznat konejšivé signály u psa a postarat se o něj je mou povinností. Konejšivé signály slouží psovi ke vzájemné komunikaci s okolím, tedy i se mnou. Jejich prostřednictvím pes říká, že se mu něco nelíbí, nezdá, nebo předchází většímu konfliktu. Ve spolku Hafík jsme se při výcviku naučili základní dovednosti, jak střídat činnosti se psem, kdy je dobré nechat psa odpočinout apod. Když je pes unavený a přesycený od fyzického kontaktu, tak chce od činnosti odcházet, zívne, nebo na mě otočí hlavu a podívá se „chci jinam“. Vyhovím mu, odložím ho na bezpečné místo stranou, nechám ho napít, změním aktivitu nebo přesunu pozornost ke klientům. Každé návštěvě u klientů předchází příprava – máme v batohu či kufru s sebou dostatek hraček, pamlsků, vodítek a také zásobu her a aktivit, které pejska baví. Já ještě ráda využívám různých edukačních materiálů s motivem psů a psích plemen, která využiji v přímé komunikaci s uživateli a pes v tuto chvíli odpočívá,” vysvětluje možnosti, jak psovi dopřát odpočinek i v terénu Baušová. “Moje fena se u seniorů vyčerpá dříve než u dětských skupin, proto se v domově věnuji především individuálnímu setkávání, kde je pouze jeden senior, pes si užívá hlazení, česání, někdy polohování se seniorem a délku setkání volím podle kondice účastníků. U dětí je setkání ve skupině pro fenku nabité energií a Miley si užívá pobytu venku s dětmi nebo aportování, skoků přes překážky a podobně.”
Na klíně silnějších lidí se kočkám špatně sedí, v takových chvílích se volí jiná forma kontaktu
“Zvíře nesmíme na návštěvě moc vyčerpat, mohli bychom mu tím způsobit zdravotní potíže. Tím by také vzrostly náklady na veterinu. Pokud není v dokonalé kondici, na návštěvu ho brát nemůžeme. Viditelně unavené zvíře necháme chvilku odpočinout v přepravce. Proto raději pracuji s více zvířaty, aby si vždy mohl někdo odpočinout. Samozřejmě pracujeme najednou vždy jen s jedním. Mám zkušenost, že zvíře se soustředí, užívá si mazlení nebo hry, tak jednu hodinu. Doma pak každá kočka odpočívá jinak, ale více jak jednou týdně zařízení nenavštěvujeme. Zvíře samozřejmě bývá u některých lidí raději a je také klidnější než u jiných. Bývá to i tím, že se mu na klíně silnějších lidí špatně sedí. Tam pak kocoura spíše vezmu k sobě a posadím se vedle. Je to tak pro obě strany pohodlnější. Samotnou návštěvu si pak se zvířetem užíváme oba, jsme spolu celou dobu, lidé kočku mazlí a obdivují a já jsem stále nablízku, aby vše bylo pro zvíře snazší a aby vědělo, kde může hledat oporu. Ví také, že poznám, kdy bude chtít odejít. To nejdůležitější je souhra týmu. Pokud se mu u některého klienta nelíbí a je neklidný, většinou je to z kvůli příliš těsnému sevření v náručí nebo kvůli pachům, například dezinfekce. Tam pak musíme klidně vysvětlit, že je zvíře třeba už unavené nebo, že mu je moc teplo. To, aby klient neměl pocit, že chyba je na jeho straně,” vysvětluje felinoterapeutka Helena Ruckerová.
Profesionální přístup a proškolení jsou zásadní. Návštěvy bez potřebného výcviku mohou domovu ušetřit peníze, ale významně zvyšují rizika pro klienta, i zvíře
“Výcvik a příprava trvají skoro rok. My jsme využili našeho spřáteleného domova seniorů, kde nám senioři v kondici moc pomáhali s přípravou poníka na terapie a certifikaci. Naše náklady na jednu návštěvu nyní narostly na 10.500 korun, podle vzdálenosti zařízení. Musíme hradit ustájení, veterináře, kováře, výcvik koně, vybavení, deky, čistící spreje, ohlávky, vodítka, chrániče, pravidelnou vakcinaci, zubaře, fyzio ošetření, pravidelné vzdělávací kurzy a také jdou peníze na část mzdy a vzdělávání. Naše návštěvy proto nemohou být zadarmo a jsme vděční každému, kdo nám s jejich realizací pomáhá. Ježíškova vnoučata jsou našim dlouhodobým skvělý partnerem. Vím, že si domovy zvou i terapeuty, kteří jsou dostupní a levní, ale může to být velmi kontraproduktivní a nebezpečné. Chápu, že je velký zájem o animoterapie v zařízeních a zvířata mají velký úspěch u klientů. Myslím ale, že je důležité spolupracovat s ověřenými a kvalifikovanými poskytovateli zvířecí terapie, aby byla zajištěna především bezpečnost všech zúčastněných stran. Prosím, ověřte si, že nejen zvířata za sebou mají správný výcvik. Nám všem přece záleží na klientech. Nebojte si vyžádat potvrzení o zkouškách, nebo výcviku. Moc a moc bych chtěla poprosit domovy, chtějte pro své klienty hlavně kvalitní animoterapie. Certifikované a bezpečné. Raději si počkejte a připlaťte. Za ty úsměvy a bezpečí klientů to stojí,” vzkazuje závěrem Veronika Volgemutová a Nadační fond Českého rozhlasu s jejími slovy souzní.
Animoterapie jsou pro klienty domovů seniorů velmi přínosné a je třeba podpořit návštěvy skutečných profesionálů. I proto ze sbírky Ježíškových vnoučat, který velmi děkujeme za vnímavou podporu, poputuje v roce 2024 na zvířecí návštěvy domovů 750 000 korun.