rubrika: O pořadu

Rozhovor s Petrem Horou-Hořejšem

Petr Hořejš - portrét - Foto: David Němec

Petr Hořejš - portrétFoto: David Němec

V první schůzce Toulek a také na titulní stránce Týdeníku Rozhlas se v roce 1995 objevil rozhovor s autorem knižní inspirace Petrem Horou-Hořejšem.

Pane Hořejši, vy jste začal publikovat Toulky českou minulostí v časopise Mladý svět v dávnověku 70. let...
Ano, a stále vycházejí - s dvěma delšími přestávkami.

Kdy jste je začal psát?

Nemýlím-li se, tak v roce 1979.

Jak vás to celé vlastně napadlo? Vy jste vystudovaný historik?

Ne. Já jsem původně novinář, publicista. A napadlo mě to snad proto, že tehdy byla těžká doba jak pro mne (nic jsem nesměl), tak myslím i pro všechny ostatní. Moje základní motivace byla, dalo by se říci, obrozenecká. Zdálo se mi, že je třeba některé věci zopakovat, říci znovu, a třeba i trochu jinak. A ukázalo se, že jsem se nemýlil.

Kde jste Toulky psal?

Největší část vznikla v maringotce Vodních zdrojů, která asi půldruhého roku putovala z místa na místo. Tenkrát jsem byl čerpač a pomocný dělník. Dva díly jsem napsal ve stabilní maringotce, která stála před chemičkou v Kralupech.

Vy jste vlastně tuto práci dělal napolo ilegálně. Kdo si vymyslel pseudonym Hora namísto Hořejše?

Někdo pro mne dodnes anonymní z Mladého světa. Měl jsem to štěstí, že jsem snad leccos uměl a byl jsem pro tuto redakci zajímavý. Proto mne pod tímhle pseudonymem angažovali. Vystupoval jsem i v řadě jiných rolí - jeden čas jsem byl Péťa Vařič a učil jsem čtenáře vařit. Potom jsem byl Péťa Rodič a vychovával jsem malé děti. Na jedné straně jsem byl dělník a zálesák a na druhé straně vlastně čím dál renomovanější - pod svým jménem nepovolený - publicista.

Když potom Toulky vyšly knižně, dostaly se, předpokládám, i do rukou lidí, kteříse historií českého národa zabývají profesionálně. Jak ti se dívali na vaši knížku?

To jsem se nikdy pořádně nedozvěděl, protože jsem neměl odvahu ptát se na to. Bránil mi strach, že jsem laik a píšu z pohledu bližšího čtenáři než historiografovi. Mohu-li soudit podle dílčích ohlasů některých známých, kteří jsou profesionálními historiky, výhrady nebyly veliké. Kromě nějakých malých faktografických prohřešků mi nikdo nevytkl nic podstatného. A jak se občas dozvídám, pokud jde o mou interpretaci dějin, kde si ponechávám určitou svobodu, také nikdy nebyly velké výhrady. To je moje pýcha. Ovšem velmi opatrná a nikoli příliš sebevědomá, protože neexistuje způsob, jak by se kdokoli jako jedinec o tak obrovském úseku českých dějin (a já jsem si osoboval právo zkusit je napsat celé) mohl dozvědět tolik, aby byl ve všem na zcela profesionální úrovni. To vědí nejlépe právě historiografové, kteří si proto svoje "hřiště" velmi zužují. Specializují se.

Vy jste říkal, že jste si předsevzal napsat celé české dějiny. Knižně zatím vyšly tři díly (týká se roku 1995). Co dál?

Jestliže třetí díl popsal století od nástupu Habsburků - respektive od bitvy z Moháče k Bílé hoře - předpokládám, že ten čtvrtý by popsal přibližně celé pobělohorské období k počátkům vlády Marie Terezie. Pátý díl by byl vlastně tereziánsko-josefínský - tato tématika je velmi zajímavá, protože do ní patří osvícenství až k začátkům obrození. A to už jsme u šestého dílu: české obrození od časů Dobrovského až po rok 1848. A poslední díl, jak to plánuji, by byl sedmý a zachytil by úsek od poražené revoluce roku 1848 do obnovení české státnosti v roce 1918. Pak za sebou zabouchnu víko. (Naše poznmka: Nezabouchl - do roku 2003 vyšlo celkem 9 dílů, a ještě nejsou úplně všechny).

To myslíte vážně? Historie přece pokračuje dál i po tomto datu!

Pokračuje, ale já mám řadu vážných důvodů, alespoň v této chvíli, proč dál nepokračovat. Myslím si, že po roce 1918 už začíná přece jenom současnost. A jsem si jist, že bude dlouho trvat, než se ty dějinné příběhy a hlavně jejich interpretace usadí a budeme moci říct: toto byla naše minulost. Myslím, že přehodnocení první republiky a následujících etap ještě čeká především na profesionální historiky. Já bych plul velmi na vodě. A je tu ještě jeden důvod. Už jsem velký kluk a nemyslím, že můžu všechno v životě stihnout.

Ona je to vlastně ještě součást přítomnosti, protože žije spousta svědků, a psát o současnosti...

...je někdy nebezpečné, ano. Palacký nejspíš dobře věděl, proč se svými Dějinami neskončil až ve své současnosti.

Vám stejně budou říkat "Palacký 20. století..."

To by bylo nezasloužené, protože mezi námi je velký rozdíl. On ty dějiny postavil, já se jen pokouším je moderním a populárním způsobem interpretovat pro běžné čtenáře. Čtu za ně hory literatury, na kterou by oni - byť mají třeba zájem o dějepis - neměli nikdy čas. Spíš než Palacký jsem servis.
 

Autor:  Josef Veselý
 

Nové články v rubrice

  • O Toulkách českou minulostí

    Toulky českou minulostí jsou jedním z nejoblíbenějších pořadů Českého rozhlasu. Jejich kouzlo spočívá v tom, že vyprávějí o naší historii poutavě a v příbězích. Jednotlivé díly představují události a osobnosti, které...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas