SOBOTA 13. BŘEZNA 2010 VE 21.30 HODIN

Touto, v pořadí 154. schůzkou, kterou jsme si s vámi domluvili na Toulkách českou minulostí, jsme pokračovali v rendez-vous s římským a českým králem Václavem, toho jména Čtvrtým. Sedmnáctiletý panovník stál v říši římské i ve svém království úplně osamocen, hlavně bez všudypřítomné otcovy autority. Měl sice znalosti z oblasti politiky, dostalo se mu jich však ze vlastního přičinění. Nebyl zvyklý sám myslet a pracovat, chyběla mu vlastní iniciativa. Vysoké vládní tituly si ani nevybojoval, ani svou činností nezasloužil. Všechno získal bez nejmenší námahy, všechno mu spadlo do klína, bez bojů a bez obtíží.

SOBOTA 20. BŘEZNA 2010 VE 21.30 HODIN

V Toulkách českou minulostí vás na 155. výletě do naší historie vítá speciální tým průvodců naší historií, který zve k setkání s českým panovníkem, jenž dostal od kronikářů a dějepisců hned několik přízvisek, jedno horší než druhé. "Opilec," "Žráč," a nejčastěji: "Líný král." Jeho jméno: Václav IV. z rodu Lucemburků.

SOBOTA 27. BŘEZNA 2010 VE 21.30 HODIN

Tato schůzka sice patřila době českého a římského krále Václava Čtvrtého, nikoli však jemu samému, ba dokonce ani jeho království. Pojďte a poslyšte příběh dobré královny Anny, která je příkladem souvislostí a vztahů, které vznikly i mezi zeměmi natolik vzdálenými, jakými jsou Anglické království a Země koruny české.

SOBOTA 3. DUBNA 2010 VE 21.30 HODIN

"K velikému pro krále Václava i pro Čechy neštěstí, ba i pro záležitosti říše a církve římské vůbec, v běhu léta 1380. vymřeli všichni přední radové jeden po druhém, které Karel IV. sobě vzdělal a synovi svému pozůstavil: 88letý kardinál Očko z Vlašimi, jakož i někdejší magdeburský arcibiskup, nyní biskup litomyšlský Albrecht ze Šternberka, oba skonali jednoho a téhož dne 14. ledna 1380. Potom dne 20. prosince ještě téhož roku odešel biskup olomoucký Jan ze Středy, někdejší kancléř říšský a jak se za to má i spisovatel Zlaté buly. Nepraví se, zda-li těchto smrtí příčinou byla veliká epidemie, která těžce navštívila národ český v běhu toho léta. Až do té doby vždy bylo lze panování Václavovo považovati za pouhé pokračování vlády Karla IV.; teprv od nynějška osobní jeho řízení vystupovalo čím dále tím více najevo."

SOBOTA 10. DUBNA 2010 VE 21.30 HODIN

Po sté padesáté osmé se vydali na ty nejdobrodružnější, nejzajímavější a nejnapínavější toulky, jaké si lze představit, neboť to vše lze nalézt v Toulkách českou minulostí. Vrátili jsme se do doby, ze které jsme před týdnem vystoupili, tedy do začátku posledního desetiletí 14.století. Tou dobou vládnou mocí světskou a duchovní v království českém dva muži, kteří si nejprve vyjadřovali podporu a přízeň a posléze zase averzi a nenávist. Václav IV., král římský a český, Jan z Jenštejna, arcibiskup pražský.

SOBOTA 13. BŘEZNA 2010 V 9.30 HODIN

Mnohomilionový majetek, zabavený poraženým povstalcům v zemích Koruny české po bitvě na Bílé hoře v průběhu první poloviny roku 1621, zůstával téměř rok nedotčen v císařově vlastnictví. Vídeňským finančním expertům se sice nepodařilo uhlídat drobná ukořistění, jako bylo zabavení dvou Roupovcových domů Albrechtem z Valdštejna, ale na podstatu zabavených statků si zatím nedovolili sáhnout, ačkoli zápasili s vážnými peněžními starostmi a každý zlaťák do státní pokladny by jim přišel vhod.

SOBOTA 20. BŘEZNA 2010 V 9.30 HODIN

Cílem této naší výpravy jsou především dvě města: Jičín a Praha. Albrecht z Valdštejna (zatím vévoda, ale už co nevidět kníže a taky generalissimus), se sice psal "z Frýdlantu", ale jeho srdce a jeho hlava patřily právě těmto dvěma městům.

SOBOTA 27. BŘEZNA 2010 V 9.30 HODIN

Albrecht z Valdštejna v tomto díle dospěje na další metu své kariéry. Stane se "generalissimem Oceánu a Baltského moře." Což je (mezi námi) opravdu velkolepý titul, na jaký mnoho mladších, ctižádostivějších a všeho schopných politiků nepřišlo.

SOBOTA 3. DUBNA 2010 V 9.30 HODIN

Rádi bychom vás na dnešní schůzce zavedli do Šťastné země. Nebudeme překračovat hranice, zůstaneme doma, neboť Šťastná země "Terra felix" - (to je latinsky) se nachází u nás. Nacházela. V dobách, kdy patřila knížeti a vévodovi a generalissimu Oceánu a Baltského moře Albrechtovi z Valdštejna a jinak se jí říkalo Frýdlantsko. Rodnou sourozenkyní štěstí však bývá neštěstí. A tuhletu neradostnou sestřičku fortuny chceme představit na životním osudu Valdštejnova protihráče Václava Bítovského z Bítova.

SOBOTA 10. DUBNA 2010 V 9.30 HODIN

V druhé polovině roku 1631 cestoval Rašín od Valdštejna ke švédskému králi a zpět třikrát. Bylo zřejmé, že vévoda myslí na pomstu, která by mu dovolila návrat na politické a vojenské jeviště. Podmínky Rašínovi nadiktoval. Ujistil Gustava Adolfa, že chce v brzké době odpadnout od Ferdinanda a přidat se ke Švédům. Varoval ho však před silou rakouských a španělských Habsburků, proto je nutno získat spojenectví Sasů. Požadoval na švédském králi, aby mu dal k dispozici sbor o deseti až patnácti tisících mužů i s dělostřelectvem, a to pod velením Matyáše Thurna, který by se stal Valdštejnovým zástupcem. Na svou stranu chtěl získat sbory umístěné ve Slezsku. Doporučoval, aby se švédský král zmocnil císařských posádek v Meklenbursku, a důstojníky, kteří by kladli odpor, aby dal popravit.

NEDĚLE 14. BŘEZNA 2010 V 8.05 HODIN
ČTVRTEK 18. BŘEZNA 2010 V 17.30 HODIN

Objektem našeho dnešního zkoumání je zprvu zkrachovalý student, posléze jeden z nejúspěšnějších českých podnikatelů. Když nastoupili Habsburkové na český trůn, šlo novým českým králům mimo jiné o sůl z rakouské Solné komory v nové korunní zemi. Střediskem obchodu se solí se namísto Prachatic stalo královské a horní město České Budějovice. Na Vltavě, po které se měla sůl dopravovat do Prahy, bylo třeba zbudovat propusti v jezech. Ve Čtyřech Dvorech u Budějovic byla zřízena loděnice na stavbu a opravu lodí, ve městě samém bylo postaveno skladiště, takzvaná solnice, a ustanoven solní úřad. Ke všem těmto pracím byli do Čech vysláni zkušení mistři, řemeslníci, plavci a také salzbindeři, což byli zřízenci při solném úřadě. Mezi nimi se vyskytovalo už v 1. polovině 18. století jméno Lahner.

NEDĚLE 21. BŘEZNA 2010 V 8.05 HODIN
ČTVRTEK 25. BŘEZNA 2010 V 17.30 HODIN

Jak velký byl František Palacký? Na pomníku v Praze vypadá veledůstojně, mohutně a hlavně vysoce. Přímo kamenně a nadživotně. Ve skutečnosti takovým hromotlukem vůbec nebyl, to z něj udělali (jak už to bývá) až po smrti. Jenomže velikost člověka se stejně na centimetry neměří, a tak František Palacký velkým byl a takovým i zůstane. I když se narodil v docela mrňavé chaloupce.

NEDĚLE 28. BŘEZNA 2010 V 8.05 HODIN
ČTVRTEK 1. DUBNA 2010 V 17.30 HODIN

"V Prešpurku (tedy v dnešní Bratislavě) studoval František Palacký na evangelickém lyceu, což bylo pětitřídní gymnasium, na něž (hlavně pro ty, kdo se chtěli stát kněžími) navazoval dvou- či tříletý kurs, nahrazující do určité míry universitu. Vedle čistě teologických oborů se tu přednášely i předměty, sloužící všeobecnému vzdělání, a to nejen klasická filologie, dějepis, zeměpis a statistika, ale i matematika, fyzika, právnictví a především filosofie, tedy logika, psychologie, metafyzika a etika. Vyučovalo se ovšem latinsky."

NEDĚLE 4. DUBNA 2010 V 8.05 HODIN
ČTVRTEK 4. BŘEZNA 2010 V 17.30 HODIN

Vše na Františku Palackém bylo přímo ztělesnění korektnosti. Byl vyšší postavy, spíš štíhlý, hubený, pohyboval se zvolna, pružně, s poklidnou sebejistotu člověka, který o sobě nepochybuje, který je zvyklý v jakékoli společnosti k sobě přitahovat pozornost a který mužnou oduševnělostí i vnějším chováním budí respekt: hle, přišla autorita. Měl světlé, mírně zvlněné vlasy, k nimž v dospělém věku přibyly tehdy módní "učené" licousy na skráních. Jeho pleť prý nikdy nebyla mladistvě svěží, a jak praví pamětník, "s léty se připodobňovala snědě zažloutlým pergamenům, jimiž se tolik obíral." Světlé oči působily zamyšleně, silný nos a široké sevřené rty energicky. Mluvil vybraně, krásným, košatým jazykem a měl velmi příjemný baryton. Všechno na něm bylo úměrné, poklidné, včetně konzervativního oblečení - tmavé kvalitní látky přidávaly jeho vzezření na důstojnosti.

NEDĚLE 11. DUBNA 2010 V 8.05 HODIN
ČTVRTEK 15. DUBNA 2010 V 17.30 HODIN

Snažíme se nevynechat žádný úsek našich dějin aniž byť jen trochu významnou osobnost, neboť obé by nám ve výsledné skládačce chybělo. Samozřejmě že jsme se nemohli vyhnout - ani nechtěli - setkání s největším Moravanem, největším českým historikem, největší domácí osobností 19. století, s mužem, který jakožto aristokrat ducha mohl být příkladem mnohým aristokratům rozeným. Mohl, a dodnes může.

Přes svého kamaráda mám všechny knihy Toulky českou minulosti.

Dobrý den, zdravím vás z mého bytečku v Jižní Koreji.

Nejvzdálenější poslech jsme zaregistrovali díky paní Lence Gajardo Hodrové, která žije v Chile.

Předpokládám, že Vás diky internetu poslouchá mnoho krajanů "around the world..."

Toulky českou minulostí - spolu s pořadem Kdo to byl? - patří k našim nejoblíbenějším pořadům, které pravidelně posloucháme přes Internet zde v USA.

Vážení, děkuji Vám za zprávu o výhře v zajímavé soutěži Toulky českou minulostí.

... , jak se nám ten Váš pořad líbí... vzkazuje nám dr. Monika Benešová z Německa.

"I já převelice rád poslouchám Vaše rozhlasové relace, především potom Toulky českou minulostí..."

...aneb když jsme všichni pohromadě

27. ledna roku 2004 slíbil režisér této programové řady Jaromír Ostrý, že k Toulkám řekne svoje. Autor Josef Veselý vyjádřil při této příležitosti přesvědčení, že se tak stane dřív, než seriál dorazí do přítomnosti. Po pouhých (a ještě prakticky necelých) dvou letech šéfredaktor Českého rozhlasu Brno svůj slib splnil:

Tentokrát jsme se sešli s posluchači (a čtenáři) Toulek českou minulostí v literární kavárně v pavilonu D na brněnském Výstavišti.

Besedy autora a režiséra seriálu Toulky českou minulostí probíhají na místě nejpříhodnějším - v knihovnách. Mahenova knihovna v Brně patřila mezi první.

Za posluchači seriálu Toulky českou minulostí jsme se tentokrát vydali na východ republiky.

Tuto "Řeč" napsal malíř Vladimír Komárek někdy na začátku roku 2001.

Jsem velmi rád, že rozhlasové Toulky existují.

Rozhlasové Toulky odstartovaly v neděli 2. dubna roku 1995 pár minut po osmé hodině ranní.

...ale také světlo pravdy...