rubrika: Soutěže

Kdo to byl... soutěž

Otazník - Foto: Fotobanka stock.xchng

OtazníkFoto: Fotobanka stock.xchng

Scházeli jsme se pravidelně každých 14 dní po 18 let, a pokaždé s trojicí neznámých. Tedy: oni byli a jsou ve skutečnosti docela známí, mnozí z nich i velice slavní, jenomže my Vám jejich jména neprozradíme. To už bylo Vaším úkolem v této soutěži. No a my jsme se v roce 2018 k tomu staronovému názvu KDO TO BYL vrátili.

Neděle 7. ledna 2018
 
Představili jsme Vám profesora Františka Buriana.
Jako jedna z prvních ho (správně) určila paní Jana Hanáčková z Popovic. 

Neděle 14. ledna 2018
 
Tímto neznámým byl spisovatel B. (Bruno) Traven.
Odměňujeme odpověď paní Marcely Gambové ze Znojma. 

Neděle 21. ledna 2018
 
Tentokrát jsme vyprávěli o životě mořeplavce a objevitele Jeana-Françoise de La Pérouse.
Cenu posíláme paní Radce Mynářové do Dolní Rožínky. 

Neděle 28. ledna 2018
 
Slavný ruský sportovec, hokejista, se jmenoval Valerij Charlamov.
Určil ho správně nikoli muž, nýbrž žena, paní Vítězslava Urbanová z Podivína 

Neděle 4. února 2018
 
Jean–Baptiste–Camille Corot, tak se jmenuje další neznámý.Tuto odpověď nám poslala žákyně 8. třídy Polešovic Anežka Hrobařová. 

Neděle 11. února 2018
 
Tentokrát se jednalo o Jeana–Françoise Champolliona.
A my odměňujeme pana Aleše Jansu ze Znojma. 

Neděle 18. února 2018
Naším neznámým byl tentokrát Jan Blažej Santini–Aichel.
 
Za správnou odpověď posíláme odměnu paní Mgr. Marii Starnovské z Kunčic pod Ondřejníkem. 

Neděle 25. února 2018
 
Slavným tanečník, herec a zpěvák - Fred Astaire.
Cenu posíláme paní Soně Konečné do Krakovce.  

Neděle 4. března 2018
Tento neznámý se jmenoval Baruch Benedikt Spinoza.
A my odměňujeme pana Jarka Burýška z Mladcové.  

Neděle 11. března 2018
Jméno neznámého: Petr I. z Rožmberka.
Odměnu posíláme panu Zdeňku Koupilovi do Otrokovic. 

Neděle 18. března 2018
Slavný ruský herec se jmenoval Innokentij Smoktunovskij.
Správně ho určila mimo jiné paní Helena Dočekalová ze Žďáru nad Sázavou. 

Neděle 25. března 2018.
Tímto neznámým byl Vojtěch (původně Adalbert, potom jenom Vojta) Náprstek.
A odměněný výherce se jmenuje Pavel Jirouš a je ze Sadské

Neděle 1. dubna 2018
 
Tentokrát jsme Vám přiblížili jednoho z apoštolů, svatého Tomáše.
Výhra poputuje za paní Marcelou Gambovou do Znojma. 

Neděle 8. dubna 2018
Tento neznámý se jmenoval jeroným Pražský.
A my posíláme cenu panu Ladislavu Štěpánovi do Znojma. 

Neděle 15. dubna 2018
Byl to nejslavnější římský básník Augustovy doby, která je označována za zlatý věk římské literatury, a jmenoval se Publius Vergilius Maro
A jméno výherce? Vlastně výherkyně. Je jí paní Mgr. Anna Bártová z Brna. 

Neděle 22. dubna 2018
Málokdo udělal pro poznání afrického vnitrozemí tolik jako skotský cestovatel, náš neznámý - David Livingstone.
Do toho jména se správně trefil pan Jiří Bukáček z Brna, 

Neděle 29. dubna 2018
Tato naše neznámá, rodačka z nového Jičína, která vyrůstala na moravské Slovácku a v Napajedlích, básníčka a spisovatelka se jmenuje Božena Benešová.
 
A my za tuto odpověď odměňujeme paní Marcelu Němečkovou z Veselí nad Moravou. 

Neděle 6. května 2018
Jednalo se o Howarda Cartera,
což správně stanovila paní Helena Tajčová z Litoměřic. 

Neděle 13. května 2018
Filippo Brunelleschi, tak se jmenoval slavný architekt, tvůrce hlavního dómu ve Florencii.
A Jarmila Grebeníčková z Kněžpole, to je zase jméno výherkyně.  

Neděle 20. května 2018
Tento náš (vlastně francouzský) neznámý (malíř) se jmenoval Georges Braque.
Správně to určil pan Bc. Petr Kralíček z Uherského Hradiště. 

Neděle 27. května 2018
Jméno jednoho ze zakladatelů české kanoistické školy, který na vrcholné úrovni závodil více než dvacet let., zní Jiří (Felix) Brzák.
A jméno vylosovaného soutěžícího: pan František Baják z Kyjova. 

Neděle 3. června 2018
Tento náš neznámý se jmenoval Howard Carter.
Oceňujeme správnou odpověď od paní Karly Páterové z Mutěnic. 

Neděle 10. června 2018
Jméno tohoto našeho neznámého zní: Josef Jungmann.
 
A jméno vylosovaného výherce: pan Petr Kubát z Holasice
 

Neděle 17. června 2018
Tento neznámý byl nositelem jména Benjamin Franklin.
A toto jméno nám správně napsala mj. paní Karla Páterová z Mutěnic. 

Neděle 24. června 2018
 
Tento slavný vojevůdce se jmenoval Robert Edward Lee.
 
Odměňujeme paní Hanu Kornellyovou ze Znojma. 

Neděle 1. července 2018
Tento velký český malíř se se jmenoval Václav Vavřinec Reiner.
A správně jej určil pan Pavel Mikuláštík z Brna. 

Neděle 8. července 2018
 
Většinou jste s jistotou určili, jak se jmenoval český náboženský a sociální myslitel - Petr Chelčický.
Vylosovali jsme pana Ivana R. Mášu z Prostějova, ale chybí nám celá adresa.  

Neděle 15. července 2018
Podle Bible se naše neznámá jmenovala Rebeka.
Cena patří RNDr. Aloisi Halouzkovi z Brumova.
 

Neděle 22. července 2018
Jméno slavného autora sci-fi: Isaac Asimov.
Za správnou odpověď posíláme odměnu panu Pavlu Mikuláštíkovi z Brna. 

Neděle 29. července 2018
Tento náš neznámý se jmenoval Abrahám.
A náš výherce: paní Lenka Treppeschová z Borovan. 

Neděle 5. srpna 2018
Tento neznámý se narodil v 3. roce 77. olympiády, tedy roku 470 před Kristem. Jeho otcem byl sochař Sofróniskos a matkou porodní bába Fainareté, pocházel z dému Antiochidova. O jeho mládí nevíme mnoho. Dostalo se mu vzdělání, které mu otec podle athénských zákonů musel poskytnout -- gymnastika, hudba a gramatika, která zahrnovala studium Homéra, Hésioda a dalších básníků. Vyučil se řemeslu, vystudoval geometrii a astronomii a vedl rodinný obchod. Již od mládí toužil po nových poznatcích, které však byly věrohodné a nemohly mýt zpochybněné. Zajímal se i o přírodní vědy. Postupně však zjišťoval, že jeho učitelé znalosti pouze sdělují, ale nemohou je dokázat. Proto se spoléhal na vlastní intuici jako na průvodce svého hledání. Sloužil athénskému státu v dobách válek jako voják-těžkooděnec. Prokázal mnoho osobní odvahy. Účastnil se bitev u Potidají, u Délia a u Amfipole. Byl vyznamenán za statečnost. Se zraněným Alkibiadem se dostal do nebezpečné situace a svému příteli zřejmě zachránil život. Jeho zjev však nepůsobil příliš působivě. Byl údajně ošklivý s tupým a širokým nosem, širokými ústy a ostrýma očima. Stal se však významnou osobností Athén a to díky kvalitě svých myšlenek. Snažil se být v kontaktu s každým, kdo v Athénách něco znamenal, kdo byl v centru tehdejších athénských záležitostí. Vyhledával lidi s pověstí mudrců. Chtěl zlepšovat athénský lid přesvědčováním a připomínáním jejich vlastní neznalosti. Na athénském náměstí nebo v gymnásiu se dával do hovoru s lidmi, které považoval za hodné poučení. Nejčastějšími posluchači našeho neznámého byli mladí lidé, mezi mládeží našel oddané žáky. Na rozdíl od sofistů se nezabýval zkoumáním přírody, neboť to pokládal za věc zbytečnou a bezbožnou.
Základním principem jeho filosofie i teorie výchovy bylo heslo Poznej sebe sama! Proces výchovy záležel v sebepoznávání a v mravním sebezdokonalováním. Odtud vyplývala i jeho metoda poučování. Nepodával svým posluchačům souvislý výklad, ale vedl s nimi rozhovor, v němž obratně volenými otázkami se snažil posluchače vést k tomu, aby sami dospěli k poznání pravdy. Nesprávnou odpověď neopravoval, ale dalšími otázkami přiváděl posluchače do rozporů, z nichž poznal svou chybu. Mládež považovala rozhovory s naším neznámým za určitý způsob zábavy a povyražení. Díky svým přednáškám zanedbával svůj vlastní obchod. Jeho druhou manželkou byla Xantipa, s níž měl tři syny. Byla to údajně velmi hlučná a haštěřivá žena. Zřejmě to bylo i tím, že se její manžel více než o výdělky a živobytí staral o pokračování své mise a morálního vzdělávání. Mezi jeho zábavy patřily návštěvy symposií, tedy pitek, v nichž nezůstával pozadu. Jeho žáky byli Platón a Xenophon, díky nimž se zachovaly záznamy o jeho učení a životě. V Platónově Phaedo náš neznámý říká, že život se musí žít se zaměřením na kultivaci duše. Také další Platónovo Symposium se zabývá filosofií jeho učitele.
Nikdy neusiloval o vstup do politického života Athén. Věděl, že jde o nevyhnutelný kompromis, na který nebyl připraven. Přesto však byl jako prominentní občan vyzýván, aby plnil menší politické role. Žil na přelomu zlatého období athénské demokracie a jejího úpadku po porážce Athén a jejich spojenců v peloponéské válce. V době, kdy se Athény snažily vzpamatovat ze zdrcující porážky, athénský lidový soud veden třemi významnými osobami vyšetřoval našeho neznámého pro podezření z bezbožnosti a kažení athénské mládeže. V obžalobě byl i článek o zavádění nových bohů. Náš neznámý opravdu nazval hlas svého nitra bohem a nazval ho daimonion. Tento hlas pak měl člověka provázet celým životem a radit mu, jak se v některých situacích zachovat. V pravděpodobně politickém procesu byl shledán vinným a odsouzen k trestu smrti otrávením. Jeho přátelé mu chtěli pomoci uniknout, ten však díky své úctě k právní normě se sám otrávil. Splnil tak rozsudek, který však považoval za nespravedlivý. Stalo se tak roku 400 před naším letopočtem, kdy mu bylo 70 let.
Pokud jste si jisti odpovědí, napište nám do 5. září 2018 na adresu kdotobyl@rozhlas.cz, popřípadě klasickou poštou: Kdo to byl, Český rozhlas, PSČ 657 42.  

Neděle 12. srpna 2018
Náš neznámý se narodil asi v roce 551 před Kristem v malém městském státě lu, na dnešním území provincie Šan-tung na severovýchodě Číny. Otec mu zemřel v mladém věku a jeho syn s matkou žili v chudobě. Jako mladík sloužil budoucí filosof jako menší vládní úředník, ale po několika letech se tohoto místa vzdal. Dalších šest náct let strávil vyučováním a pro svou filozofii získal značný počet následovníků. Když mu bylo asi padesát, dostal ve vládě lu vysokou funkci. Ale po nějakých čtyřech letech se jeho nepřátelé u soudu postarali o jeho propuštění a dokonce o vyhoštění ze státu. Příštích třináct let působil jako putující učitel a na posledních pět let života se vrátil do svého státu. Zemřel v roce 479 před Kristem.Často se mu přičítá založení náboženství, ale toto vyjádření je nepřesné. On se o Bohu zmiňoval velice zřídka, odmítal diskutovat o posmrtném životě a vyhýbal se všem formám hloubání o metafyzice. V zásadě to byl světský filosof, zajímal se o osobní a politickou morálku a o chování. Dvě nejdůležitější ctnosti jsou podle něj “žen" a “li" a lepší člověk se jimi ve svém vystupování řídí. “Žen" se někdy překládá “láska", ale lépe by se tato ctnost dala vystihnout jako “laskavý vztah k bližnímu". “Li" se popisuje jako kombinace způsobů, rituálu, zvyků, etikety a slušného chování. Uctívání předků, základní čínské náboženství již před naším neznámým, posílil kladením silného důrazu na věrnost rodině a respektování rodičů. Učil také, že manželky jsou povinovány respektem a poslušností vůči manželům a poddaní vůči svým vládcům. Ale tyranii čínský mudrc neschvaloval. Domníval se, že stát existuje pro blaho lidu, a ne naopak, a neustále zdůrazňoval, že vládce má jít hlavně příkladem v dodržování morálky, nikoliv vládnout násilně. Další z jeho zásad byla nepatrnou variantou Zlatého pravidla: “Co nechceš, aby druzí činili tobě, nečiň ty jim." Jeho základní názory byly velmi konzervativní. Věřil, že zlatý věk patří minulosti a nabádal panovníky i lid, aby se vrátili ke starým dobrým mravům. Jeho ideál vlády morálním příkladem však v dřívějších dobách nepřevažoval, a tak byl on sám novátorštějším reformátorem, než za jakého se sám považoval. Žil za dynastie Čou, období velkého intelektuálského kvasu v Číně. Současní vládci jeho program nepřijali, ale po jeho smrti se jeho myšlenky rozšířily po celé jeho zemi. S příchodem dynastie Čchin v roce 221 před Kristem však jeho učení potkaly zlé časy. První císař z dynastie Čchin, Š'Chuang-ti, se rozhodl vliv našeho neznámého vymýtit a nadobro se rozloučit s minulostí. Nařídil potlačení jeho učení a spálení všech knih. Tento pokus byl neúspěšný, a když o několik let později dynastie Čchin zanikla, učenci, navazující na filosofii svého učitele, mohli opět svobodně hlásat svou doktrínu. V následující dynastii Chán učení našeho neznámého zakořenilo jako oficiální filosofie čínského státu. Počínaje dynastií Chán čínští vládci postupně vyvíjeli praxi vybírání vládních úředníků na základě zkoušek pro zaměstnance ve státní službě. V průběhu doby se základem těchto zkoušek staly do velké míry znalosti klasiky, zložené na našem neznámém. Jelikož vstup do vládní byrokracie byl hlavním způsobem, jak v čínské říši přijít k finančnímu úspěchu a sociální prestiži, byly zkoušky na zaměstnance státní správy mimořádné náročné. Proto po celé generace velké množství nejinteligentnějších a nejctižádostivějších mladých Číňanů zasvěcovalo dlouhé roky intenzivnímu studiu klasiky podle našeho neznámého a po mnoho staletí se celá státní správa Číny skládala z osob, jejichž základní názory formovala jeho filozofie. Tento systém v Číně (až na malá přerušení) přetrval zhruba dva tisíce let - asi od roku 100 před Kristem až do doby kolem roku 1900 po Kristu. Ale jeho učení nebylo pouze oficiální filosofií čínské vlády. Jeho ideály přijala většina Číňanů a ty jejich život a myšlení ovlivňují již přes dva tisíce let. Je několik důvodů, proč náš neznámý na Číňany vydatně působí. Za prvé, nebylo pochyb o jeho osobní upřímnosti a poctivosti. Za druhé, byl umírněný a praktický a nepožadoval po mužích, čeho nemohli dosáhnout. Jestliže po nich chtěl, aby byli úctyhodní, nečekal, že budou svatí. V tomto ohledu, stejně jako v jiných, vycházel ze skutečné nátury Číňanů. A to byl patrné klíč k obrovskému úspěchu, jakého jeho ideje v Číně dosáhly. On po Číňanech nežádal, aby změnili svá základní přesvědčení. Spíš jejich základní tradiční ideály jasně a působivě přeformuloval. Snad žádný filosof v historii nebyl tak úzce spjat se základními názory svých spoluobčanů jako náš neznámý. Jeho učení, které zdůrazňuje spíš povinnosti jednotlivců než jejich práva, se může podle nynějších západních měřítek zdát nezajímavé a neatraktivní. Jako vládní filosofie se však v praxi ukázalo jako pozoruhodně účinné. Soudě podle jeho schopnosti udržet vnitřní klid a zdar byla Čína po dva tisíce let v průměru oblastí s nejlepší vládou na světě. Jeho ideály, s pevnými kořeny v čínské kultuře, sice neměly a nemají vliv mimo východní Asii. Zato však měly velký vliv v Koreji a v Japonsku, silně ovlivněných čínskou kulturou. V současné době má jeho učení v Číně slabé postavení. Ve snaze zcela vymazat historii čínští komunisté našeho neznámého a jeho doktríny mohutně napadali a je možné, že období jeho vlivu na dějiny skončilo. V minulosti ovšem jeho myšlenky v Číně hluboce zakořenily a nemělo by nás překvapit, kdyby se toto učení v následujícím století dočkalo obrody.
Jméno neznámého nám napište do 12. září 2018 na adresu kdotobyl@rozhlas.cz, popřípadě prostřednictvím klasické pošty: Kdo to byl, Český rozhlas, PSČ 657 42. 

Neděle 19. srpna 2018
Tento ruský spisovatel se narodil 11. listopadu v roce 1821 v Moskvě, v rodině lékaře. Vystudoval vojenské technické učiliště, ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michila Vasiljeviče Petrašovského. V roce 1849 byl se všemi členy této skupiny odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou jim byl trest změněn na nucené práce na Sibiři. Zde strávil náš neznámý deset let, první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně, trpěl epilepsií. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností. Po návratu ze Sibiře absolvoval dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde se mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví s příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal přízeň a úctu cara. Stále ho však pronásledovala carská policie.
K sebevraždám a k despotismu docházelo podle něj zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaným individualismem. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Náš neznámý a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861-63 časopis Čas (Vremja) a rok poté časopis Epocha. Michail zemřel a jeho bratr splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů. Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Viděl kolem sebe víc hrůzy než lásky, více anarchie než řádu. Byl rozporuplnou osobností, lidé ho obviňovali a litovali zároveň. Odmítal se sžít se soudobým Ruskem. Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy. Lidé ho považovali za psychologa, což on odmítal. Přesto se stal zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filosofii dvacátého století ve svých dílech Bratři Karamazovi, Běsi, Zápisky z mrtvého domu, Zločin a trest, Idiot. Zemřel 9. února 1881 ve věku 59 let.
Napište nám, jak se tento neznámý jmenoval, do 19. září 2018 na adresu kdotobyl@rozhlas.cz, popřípadě prostřednictvím klasické pošty: Kdo to byl, Český rozhlas, PSČ 657 42. 

Neděle 26. srpna 2018
Náš neznámý, původem z Tišbe v Zajordání, žil v 9. stolelí před Kristem v Severním království. V té době již vymizela památka na Davida i na jeho syna Šalomouna. Po Šalomounově smrti se království rozdělilo na říši Severní a Jižní a ty se pak ubíraly rozdílnými cestami. V Severní říši zajišťovala mír především sňatková politika krále Omrího. Pro události eliášovského cyklu je významný sňatek Omrího syna Achaba s fénickou princeznou Jezábelou. Jezábelina tvrdohlavost a ovlivňování politiky umožnily proniknutí fénického náboženství do Izraele. Víme, že v novém hlavním městě Samaří byl vybudován chrám k Baalově poctě a že i na hoře Karmel se nacházel přinejmenším jeden oltář zasvěcený Baalovi.
Na tomto pozadí se odehrává zápas našeho neznámého s Baalovými proroky. S jistotou se opírá o historickou událost z konce 9. století před Kristem. Zápas probíhá na hoře Karmel, což dobře vyjadřuje situaci lidu, zatím ještě věrného náboženství otců, avšak již přitahovaného novými kulty Baala. Hora totiž leží na hranici Izraele a fénického království. Jihovýchodní část, přecházející v nížinu Jizreelu, sloužila jahvistické úctě, zatímco severozápadní mys, svažující se ke Středozemnímu moři, patřil Baalovu kultu. Střet našeho neznámího s Baalovými proroky se pojí s vážnou situací dlouhodobého sucha, o němž se zmiňuje i dějepisec Josef Flavius. Naléhavá potřeba deště a plodů země přináší dilema, kdo je jejich pravým dárcem.
Po svolání lidu začíná náš neznámý Eliáš s provokací: „Jak dlouho budete poskakovat na obě strany? Je-li Hospodin Bohem, následujte ho; jestliže Baal, jděte za ním!“ Vyznávat určité náboženství se v hebrejštině vyjadřuje výrazy „kráčet za bohem“ či „chodit v jeho přítomnosti“: odtud pochází výzva k chození v pravdě a vyloučení jít dvěma cestami zároveň. Náš neznámý, který sám čelí 450 Baalovým prorokům (možná ke zdůraznění jedinečnosti Boha Izraele oproti množství bůžků), navrhuje připravit dva celopaly a střídavě vzývat Hospodina a Baala: „Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bohem!“ Nejde tedy o konfrontaci dvou bohů, nýbrž o zápas mezi pravým Bohem a nicotou, mezi Bohem Izraele a iluzí! Vypravěč si libuje v líčení zbytečného úsilí, jež vynakládají Baalovi proroci, když od rána do poledne vzývají svého boha pokřikováním, poskakováním, tancem, a dokonce zraňováním sebe sama kopími a meči (jak bylo tehdy zvykem). Jejich rostoucí úsilí však nepřináší nic jiného než pocit marnosti: „Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl“, a náš neznámý se jim začíná posmívat. Vedle bouřlivého vzrušení Baalových proroků působí klidný popis detailů jednání našeho neznámého velmi kontrastně. Prorok obnovuje rozbořený oltář Páně použitím dvanácti kamenů podle počtu kmenů Izraele. Činí tak v době, kdy byla životodárná jednota kmenů rozbita. Tímto gestem tak připomíná roztříštěnému lidu počátky jeho dějin. Jeho Bůh není – na rozdíl od kultu bůžků – pro Izrael žádnou novotou. Je Bohem lidu, Bohem smlouvy s otci.
Náš neznámý připravuje celopal a nechává jej hojně zalít vodou, až se naplní i příkop okolo hranice. Jako odpověď na jeho prosebnou modlitbu, tak jednoduchou ve srovnání s dlouhými rituálními tanci a pokřikováním Baalových proroků, „spadl Hospodinův oheň a pozřel zápalnou oběť i dříví, kameny i prsť, a vodu z příkopu vypil“. Hospodinovým ohněm byl téměř jistě blesk, předzvěst blížící se bouře, a tedy i konce sucha, ale také symbol Baala. Hospodin nejen zvítězil, ale dokonce si ztropil posměch z pomyslného protivníka, když si za nástroj svého vítězství zvolil jeho vlastní atribut. Výraz Hospodinův oheň navíc vykazuje podobnost s přívlastkem našeho neznáméhon muž Hospodinův. Prorok, který „plane horlivostí pro Hospodina, Boha zástupů“ se jeví jako skutečný oheň. Ozařuje lid uprostřed temnot modloslužby a rozněcuje nadšení věřících. Právě tak jej představuje kniha Sirachovcova: „Prorok jako oheň“. Pravda se konečně prosadila a přítomní byli nuceni připustit slepotu svých srdcí a pošetilost svého dosavadního postoje a vyznat: „Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!“ Do popředí tak vystupuje samotný význam jména našeho neznámého: „Mým Bohem je vskutku Hospodin“. Následné pobití Baalových proroků, které se bezpochyby protiví našemu cítění, je třeba chápat ve světle předchozích událostí (proroci věrní Hospodinu byli pobiti z příkazu královny Jezábel, v kontextu dobové mentality a zákonů a především v souvislosti s horlivostí Mojžíše, která byla ještě nemilosrdnější a krvavější než našeho neznámého.
Výrazné vítězství na Karmelu však nestačí k úplnému potlačení modloslužby v Izraeli. Náš neznámý ze strachu z královny Jezábel utíká a zakouší, že následování Boha nepřináší jen chvíle slávy, ale i nejistotu, ponížení, prohry, pronásledování a vnitřní konflikty. Dále však zaznívají prorocké hlasy, požadující věrnost smlouvě a pamatování na Hospodinovu lásku a vyzývající k obrácení.
Napište nám, jak se tento neznámý jmenoval, do 26. září 2018 na adresu kdotobyl@rozhlas.cz, popřípadě prostřednictvím klasické pošty: Kdo to byl, Český rozhlas, PSČ 657 42. 

Autor:  Josef Veselý

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas