Na dveře nám zaklepal... soutěž v pořadu Račte vstoupit k Josefu Veselému

Račte vstoupitFoto: ČRo Brno

Každou neděli v pořadu Českého rozhlasu Brno "Račte vstoupit k Josefu Veselému" Vás mezi půl desáté a desátou dopoledne očekává soutěžní otázka, v níž se ptáme, kdopak to byl, kdo "Na dveře nám zaklepal" - na stanici Český rozhlas Brno.

A tady jsou aktuální soutěžní otázky od začátku letošního roku, které jsme Vám zadali, spolu se jmény výherců: 

Neděle 1. ledna 2012
Zejména pro pamětníky by asi bylo náramnou ostudou, kdybyste tohoto herce ze zlaté gardy Národního divadla v Praze nepoznali. Před časem jsme si z jeho legionářských vzpomínek v tomto pořadu četli. Ano, je to Zdeněk Štěpánek,
a takto (správně) nám odpověděla i paní Drahomíra Blokšová z Brna.
...............................................................................................................
 

Neděle 8. ledna 2012
Pokud jste přesvědčeni, že neznámým byl architekt Antoni Gaudí y Cornet, tak máte pravdu.
 Myslel si to (a také nám napsal) i pan Jiří Chudoba z Karlových Varů.
............................................................................................................... 

Neděle 15. ledna 2012
Pro tuto nedělní soutěž jsme si vybrali osobnost houslového virtuosa Jana Kubelíka.
Hádanku vyluštil mimo mnohé jiné i pan Vladimír Fuchs z Prace.
...............................................................................................................
 

Neděle 22. ledna 2012
Mnozí jste poznali, že jsme Vá tentokrát nabídli profil Lucia Annaea Seneky.
Správně ho určila paní Ludmila Štěpanovská z Bánova.
............................................................................................................... 

Neděle 29. ledna 2012
Jméno tohoto básníka, spisovatele a dramatika, držitele Nobelovy ceny za literaturu, zní: Rabíndranáth Thákur,
což správně určil i pan Petr Pelikán z Habrovan.
 ............................................................................................................... 

Neděle 5. února 2012
Nebylo snadné netrefit se do jména tohoto neznámého. Samozřejmě, nejstarším řeckým epickým básníkem byl Homéros z Athén.
Odměňujeme pana Jaroslava Jurka z Prahy.
............................................................................................................... 

Neděle 12. února 2012
Tentokrát jsme Vám vybrali slavného bajkaře Jeana de La Fontaine.
Odměnu posíláme paní Daně Kubitové do Znojma.
  ................................................................................................................ 

Neděle 19. února 2012
Samozřejmě, že šlo o proslulého sira Arthura Conana Doylea.
Toto jméno jsme se (mimo jiné) dozvěděli od pana Tomáše Macháčka z Hodonína.  
      ............................................................................................................... 

Neděle 26. února 2012
Cecilia Sophia Anna Kalogeropoulosová proslula jako operní pěvkyně pod jménem Maria Callasová.
Což nám správně zodpověděla paní Jarmila Bartoňová z Kyjova.
............................................................................................................... 

Neděle 4. března 2012
Slavná švédská herečka se jmenovala Ingrid Bergmanová.
A my odměnu posíláme do Brna paní Janě Krkoškové.
............................................................................................................... 

Neděle 11. března 2012
Geog Bauer - latinsky Georgius Acricola - se jmenoval tento neznámý,
což správně určila paní Eva Opltová z Předklášteří.
 ................................................................................................................ 

Neděle 18. března 2012
Věhlasný renesanční italský malířse jmenoval Sandro Botticelli.
A my jsme vylosovali jako výherkyni paní Blanku Smetanovou z Nivnice
 ................................................................................................................. 

Neděle 25. března 2012
Jméno polského spisovatele, nositele Nobelovy ceny za literaturu, zní: Henryk Sienkiewicz.
A jméno výherce - vlastně výherkyně: paní Jarmila Poláčková z Lovčiček. 

Neděle 1. dubna 2012
Náš neznámý se narodil 9. února roku 1812 v Praze. Jeho příjmení znělo původně česky, ale on se rozhodl podepisovat se bez háčku nad jednou souhláskou. Užíval dvě křestní jména. Nejprve navštěvoval gymnásium v Praze, poté medicínu v Budapešti, ale žádná studia nedokončil. Stal se vychovatelem v maďarské šlechtické rodině - s ní procestoval celou Evropu a naučil se řadě cizích jazyků. Když se vrátil do Prahy, rozhodl se pro dráhu herce. Poprvé vystoupil na jevišti roku 1837 v ochotnickém Kajetánském divadle, které vedl Josef Kajetán Tyl. Roku 1842 byl angažován do německého souboru Stavovského divadla, ale vystupoval i v pravidelných českých nedělních představeních. Po Tylově nuceném odchodu z Prahy (to bylo v roce 1851) se stal vůdčí osobností českého divadelnictví. Působil jako režisér Prozatímního divadla a krátce i jako dramaturg Národního divadla. Vrcholem jeho mnohostranné činnosti bylo herectví, i když velké zásluhy si získal i uváděním (a překlady) Shakespeara na české jeviště. Dále překládal Schillera, Goetha a další autory. Sám napsal řadu dramat, vesměs křiklavě romantických tragédií, opírajících se navíc silně o cizí vzory. Ani jeho povídková a románová tvorba stejně jako básně – až na výjimky – neměly zřetelnější úspěch. Dlužno však dodat, že některými svými pracemi (například románem Pekla zplozenci, nebo povídkou U červeného draka) se řadí mezi autory české literatury typu fantasy a horor. Postavy jeho her jsou zpravidla lidé nějak výjimeční - silou své vůle, lásky, nenávisti, bezohlednosti, krutosti. Jejich charaktery bývají výrazně jednostranné a situace, v nichž se ocitají, buď vyhrocené (souboje, únosy, vraždy) nebo romanticky tajemné (prostředí krčem, ruin, žalářů a zapadlých uliček.
Přes svou nesnášenlivou povahu výraznou osobností českého divadla, a to nejen jako herec, ale i jako dramatik, dramaturg a režisér. Dožil se vysokého věku, zemřel 31. ledna roku 1896. 

Odpovídejte do 1. května 2012 na adresu: Český rozhlas Brno, heslo: ZAKLEPAL, PSČ 657 42; a ještě Vám nabízíme jednu možnost, totiž elektronickou poštu: zaklepal@bo.rozhlas.cz. Prosím, nepište do adresy poštovní ani e-mailové jako předmět SOUTĚŽ ani žádná jiná hesla, NEUVÁDĚJTE NÁZEV JINÉ SOUTĚŽE, například TOULKY, nebo KDO TO BYL, je třeba uvést ZAKLEPAL, aby Vaše odpověď mohla dorazit tam, patří.
         ............................................................................................................... 

Neděle 8. dubna 2012
Jeho život nepatřil k nejlehčím. Nebyl žádným šťastlivcem, kterým rodiče od dětství dláždí cestičku. Jeho rodině italských emigrantů se doma nežilo nejlépe a tak se vystěhovala do Argentiny, kde se usadila v provinčním městečku Balcarce, někde uprostřed rozlehlých argentinských pamp. Tam se náš neznámý narodil 24. června roku 1911.
Jeho zájem o auta se projevoval již od útlého dětství. Vyučil se automechanikem a pomalu se začaly naplňovat jeho tajné sny. Kolem roku 1932 si se svým přítelem otevřel malou dílničku a rozhodl se, že se stane automobilovým závodníkem. Nikdo mu v tu chvíli samozřejmě nevěřil. Od svého přítele si půjčil starý automobil Ford a ve své dílničce ho začal upravovat na závodní stroj, což však nebylo vůbec jednoduché. Přihlásil se s ním sice na etapový závod, ovšem dokončit jej se mu nepodařilo.
Naštěstí neupustil od svého úmyslu stát se závodníkem a z vraků starých aut se rozhodl postavit další závodní stroj. V roce 1938 už je uveden na startovní listině závodu v Nichone. V kvalifikaci si vedl tak znamenitě, že se na startu postavil vedle tehdejšího argentinského mistra Arzaniho. Ten tehdy seděl v kokpitu svého kompresorového vozu Alfa Romeo a na svého soupeře se díval značně překvapeně. Bylo odstartováno. Náš neznámý jel skvěle. Arzani měl sice jasnou převahu na rovinkách díky výkonu svého vozu, ale náš neznámý „cvičil“ v zatáčkách se svým vozem opravdu mistrně. Dojel druhý, ale pouhé dvě sekundy za vítěznou Alfou. Rázem se o jeho výkonu dozvěděla celá země. Ze dne na den se z něj stal, dle tisku, závodník vysokých kvalit a tak si mohl dovolit podepsat smlouvu s Chevroletem. Účastnil se etapového závodu Buenos Aires – Lima - Buenos Aires. Dojel druhý, nezvítězil jen díky poruše na svém voze. O pár měsíců později, roku 1940, vyhrál VC Argentiny a závod 1000 mil Argentinou.
Jako všem ostatním lidem na celé planetě překazila jeho plány druhá světová válka. Po konci války by opět rád závodil, ale neměl s čím. Automobilů byl všude nedostatek a závodní stroje se nevyráběly vůbec. Postavil si ho tedy opět svépomocí a vítězí v Chile, Mar del Plata, Rossariu a prostě všude kam přijel.V Argentině nemá soupeře se kterým by se mohl utkat. Láká ho Evropa. Nikdy tamní závody neviděl, ale četl o nich a cítil, že musí být úžasné. Sní o tom utkat se s nejlepšími. Díky tomu, že se v Argentině stal presidentem Peron, známý automobilový nadšenec, podařilo se mu s jeho pomocí, dostat do země první poválečný vůz typu Grand Prix – Maserati a bezprostředně potom bezkompresorový Simca-Gordiny. Tehdy se také v Argentině začaly jezdit silniční závody podle evropských pravidel. K závodům byli zváni i jezdci ze starého kontinentu. Tehdy evropští novináři poprvé zapsali do svých poznámkových bloků jeho jméno.
Roku 1949 se (opět s podporu presidenta a spolu s dalším argentinským jezdcem Camposem a dvěma pečlivě připravenými vozy Maserati) vydal do Evropy. V dubnu startoval ve svém prvním evropském závodě. Proti němu stála všechna esa tehdejší doby. Jela se Velká cena San Rema. Diváci přicházející k dějišti závodu slabikovali z programů jeho jméno. „Kdo to je?“ ptali se jeden druhého. „On snad stojí v první řadě?“ A skutečně! Neznal evropské poměry, neznal ani zdejší okruh, ale řídit uměl jako nikdo jiný. V kvalifikaci vybojoval druhé místo. Celý závod měřil 304 km (prakticky stejně jako dnešní F1). Přihlášených bylo 22 vozů. Ihned po startu se dostal na špici a věřte nebo ne, do cíle se už nic nezměnilo. To byla jeho premiéra.
O týden později nastoupil k Velké ceně města Pau – vítěz: náš neznámý. Poté Marseille, jako první viděl cílový šachovnicový praporek opět on. Po závodě napsal jeden novinář toto: „Argentinec demonstroval se svým devadesátikoňovým vozem Simca pravé jezdecké umění. Byl si vědom svého handicapu proti Talbotům s 250 koňmi, ale on si obdivuhodnou pravidelností udržoval asi třistametrový náskok před všemi Talboty a zdálo se, jako by si s nimi hrál."
Náš neznámý se stal v Argentině národním hrdinou. Vyhrál šest závodů v řadě a zdál se být neporazitelný. Také byl. Buď v závodě zvítězil nebo odpadl pro poruchu vozu. Do další sezóny nastoupil už v barvách továrního týmu Alfa Romeo. Za nový tým Alfy tehdy starovala tři slavná "F." Jedním z nich byl náš neznámý. Ten zvítězil na velkých cenách Monaka, Belgie, v Remeši a v Ženevě. Umístil se druhý v mistrovství světa, hned za Farinou. Tým Alfy neměl v této sezóně žádnou konkurenci, avšak o rok později postavil tým Ferrari výborný čtyřapůllitrový vůz.
Na sezónu 1951 nepřijel z Argentiny sám. Přivezl sebou svého žáka, bývalého řidiče autobusů, Gonzalese. Toho angažoval tým Ferrari. Toto trio vládlo sezóně 1951 a až v posledním závodě se rozhodlo o tom, že náš nenzámý získá svůj první titul mistra světa. Druhý skončil Ascari a třetí Gonzales. Jenže hned v následující sezóně – 1952 - se náš neznámý podíval smrti do očí při Velké ceně Itálie v Monze. O svých tehdejších pocitech později napsal: "Slyšel jsem skřípění pneumatik na asfaltu, cítil tah vozu, který opouštěl závodní dráhu. Hrozný náraz mě vymrštil ze sedadla. V tom okamžiku jsem cítil, co je zemřít na závodní dráze, pochopil jsem rozdíl mezi životem a smrtí, který se mi dřív zdál takřka banální."
V Evropě poprvé startoval ve Francii, zde také při Velké ceně Francie v roce 1957 svou závodnickou kariéru ukončil. Stal se až do nynější doby nejstarším mistrem světa. Při zisku svého pátého titulu mu bylo 46 let. Nikomu se také nepodařilo vyhrát titul mistra světa pětkrát, z toho čtyřikrát za sebou v řadě. Zemřel v Buenos Aires 16. července roku 1997. 

Odpovídejte do 8. května 2012 na adresu: Český rozhlas Brno, heslo: ZAKLEPAL, PSČ 657 42; a ještě Vám nabízíme jednu možnost, totiž elektronickou poštu: zaklepal@bo.rozhlas.cz. Prosím, nepište do adresy poštovní ani e-mailové jako předmět SOUTĚŽ ani žádná jiná hesla, NEUVÁDĚJTE NÁZEV JINÉ SOUTĚŽE, například TOULKY, nebo KDO TO BYL, je třeba uvést ZAKLEPAL, aby Vaše odpověď mohla dorazit tam, patří.
         ............................................................................................................... 

Neděle 15. dubna 2012
Narodil se roku 29. prosince roku 1896 v provincii Chihuahua v rodině mexických vlastenců. Jeho dědeček byl plukovníkem ve vojsku Benita Juáreze a sám náš neznámý se později zúčastnil revoluce na straně Maderova hnutí. Do hlavního města přišel v roce 1907, tedy jako jedenáctiletý, se svým otcem, který jej dal zapsat do elitní francouzsko-anglické koleje. Poté vstoupil do Akademie San Carlos a stejně jako mnozí další mladí umělci se zapojil do studentského hnutí proti akademismu a později se stal i žákem Ramose Martíneze. Právě tehdy se v něm probudila rodová krev po dědečkovi a ve věku pouhých patnácti let vstoupil do konstituční armády, aby se zakrátko stal podporučíkem. První krvavou bitvu zažil v roce 1913 jako kadet válečné akademie.Po 1. světové válce byl vyslán do Evropy, aby tu studoval umění, přestože jeho oficiální pověření znělo: vojenský atašé mexického velvyslanectví v Paříži. Právě při pařížském pobytu se spřátelil s Diegem Riverou. O tři roky později se vrátil do hlavního města Mexika a od té doby začal jeho neklidný život umělce a také revolucionáře. Maluje nástěnné malby v hlavním městě, ale současně řídí i hornickou stávku v Cinco Minas a pomáhá založit hornické odbory ve státě Jalisco. V Guadalajaře se podílí na výzdobě radnice a přitom rediguje dělnický časopis El Martillo (Kladivo). V roce 1927 dokonce odjíždí na mezinárodní kongres horníků do Moskvy jako vedoucí delegace. Poté byl zatčen a poprvé odsouzen za svoji politickou činnost. I po odpykání jednoročního trestu byl postaven pod policejní dohled a vrátil se proto k intenzivní umělecké práci, nikoli však ve své vlasti ale v americkém exilu - vyučoval na výtvarné škole v Los Angeles. Domů se vrátil jen proto, že byl zvolen presidentem Ligy proti válce a fašismu. Kromě toho pokračoval ve vášnivém sporu s Diegem Riverou o poslání nástěnného malířství.
Vypuknutí občanské války ve Španělsku jej opět vylákalo z Mexika. Náš neznámý odjel do Evropy, vstoupil do republikánské armády a bojoval, kde se dalo. Proslaven jako coronelazo (tedy velký plukovník), vrátil se domů. Zjevně se tehdy úzce spřátel se stalinskými emisary, protože nelibě nesl, že se u jeho dávného přítele (a nyní konkurenta) Rivery usadil prozatímně Lev Trockij, Stalinův odpůrce a proto nyní emigrant. 20. května 1940 dvacítka mužů vystřílela do ložnice ruských emigrantů plné zásobníky lehkých kulometů a střelbu ještě podpořila ručními granáty, ale manželé Tročtí se zachránili skryti pod postelemi. Mužům velel osobně náš neznámý, který před atentátem veřejně prohlašoval, že Trockého odstraní. Nebyl sice obžalován, ale pro jistotu opět uprchl do zahraničí a tvořil pak v Chile a na Kubě. Do smrti zůstal v přízni sovětských komunistů, i když krvavou práci na likvidaci Trockého za něj nakonec dokončili druzí.
Kvůli svým nekompromisním názorům byl náš neznámý mnohokrát za svůj život uvězněn a musel prchat z vlasti. Jeho styl byl ovlivněn surrealismem a mexickým lidovým uměním a tématy mexické i latinskoamerické kultury, ale také hlubokým sociálním realismem. Byl jedním z prvních malířů, kteří začali používat průmyslově vyráběné barvy. V jeho malbách jsou patrné jasné a jednoznačné kompozice a výtečně použité kombinace barev. Jeho vášnivý styl malby, síla a životnost odrážejí jeho svobodnou směs reality, fantazie, expresivnosti a síly. Zemřel 6. ledna 1974 v Mexico City. 

Odpovídejte do 15. května 2012 na adresu: Český rozhlas Brno, heslo: ZAKLEPAL, PSČ 657 42; a ještě Vám nabízíme jednu možnost, totiž elektronickou poštu: zaklepal@bo.rozhlas.cz. Prosím, nepište do adresy poštovní ani e-mailové jako předmět SOUTĚŽ ani žádná jiná hesla, NEUVÁDĚJTE NÁZEV JINÉ SOUTĚŽE, například TOULKY, nebo KDO TO BYL, je třeba uvést ZAKLEPAL, aby Vaše odpověď mohla dorazit tam, patří.
         ............................................................................................................... 

Neděle 22. dubna 2012
Narodil se ve městě Turku 13. června roku 1897. Když mu zemřel otec, musel nechat školy a pomáhal živit rodinu. Po olympiádě ve Stockholmu roku 1912 začal denně s dvouhodinovým tréninkem, což bylo v té době něco neslýchaného. Navíc se podrobil přísnému vegeteriánskému režimu. Systematicky začal pak trénovat na vojně. Brzy udivoval brzy své okolí nejen rychlostí, ale i výdrží. Zejména tu od něj nikdo nečekal. Chlapec byl drobný a nikdy příliš nevyrostl. Na jeden krok svých soupeřů musel udělat dva, ale přesto se mezi nimi proplétal se svižností ještěrky a rychlostí geparda. Zcela samozřejmě vstoupil do stop, které na olympijských stadiónech zanechal jeho slavný předchůdce a krajan Hannes Kolehmainen a zúčastnil se olympijských her v roce 1920 vlastně ještě po jeho boku. Tehdy byl druhý za Josephem Guillemotem z Francie v běhu na 5 000 metrů, ale zato jej porazil na dvojnásobné trati. Čtyři roky nato se pak náš neznámý (který získal pět zlatých medailí) stal hrdinou a největší osobností druhé pařížské olympiády v roce 1924. Dvakrát byl úspěšný v průběhu pouhých 65 minut, a to v bězích na 1500 a 5000 metrů. Podobný husarský kousek už nikdo nikdy nezopakoval. O dva dny později, v nejteplejší den v pařížských dějinách, zvítězil v terénním běhu na 10 000 metrů. O den později doběhl první i v běhu na 3 000 metrů. Chtěl ještě obhájit prvenství v běhu na 10 km, ale vedení výpravy jej ze závodu odvolalo z obavy o jeho zdraví. I tak spolu se zlatem za soutěž družstev v terénním běhu vezl domů pět zlatých medailí.Jen málokdo mohl tedy dosáhl jeho úspěšnosti. Nakonec si z olympijských kolbišť odnesl celkem 9 zlatých medailí a zařadil se tak do čtveřice nejlepších atletů v celých dějinách sportu. Mezi léty 1922 a 1931 dosáhl celkem 31 světových rekordů, z nichž 22 bylo oficiálně uznáno. Stále se zlepšoval, takže některé z rekordu po delší dobu vylepšoval jen on sám. Říkalo se o něm, že je takovým suverénem, že už nebojuje proti soupeřům, ale jen proti hodinám. Přitom byl běžcem tak říkajíc universálním, protože jeho škála zahrnovala všechny délky tratí od patnáctistovky až po deset kilometrů. Nikdy však neběžel maratón a právě při této disciplíně hodlal zakončit svoji kariéru na OH v Los Angeles. Tehdy zasáhla lidská zloba a náš neznámý byl těsně před startem obviněn z profesionalismu, neboť přijal peníze za cestovné. Pozdější omilostnění stejně jako čest být posledním běžcem olympijské štafety a zapálit oheň 15. her v Helsinkách v roce 1952, byly už jen slabou útěchou za nevydařené rozloučení se skvostnou kariérou. Zemřel v Helsinkách 2. října 1973. Byl mu vystrojen státní pohřeb. 

Odpovídejte do 22. května 2012 na adresu: Český rozhlas Brno, heslo: ZAKLEPAL, PSČ 657 42; a ještě Vám nabízíme jednu možnost, totiž elektronickou poštu: zaklepal@bo.rozhlas.cz. Prosím, nepište do adresy poštovní ani e-mailové jako předmět SOUTĚŽ ani žádná jiná hesla, NEUVÁDĚJTE NÁZEV JINÉ SOUTĚŽE, například TOULKY, nebo KDO TO BYL, je třeba uvést ZAKLEPAL, aby Vaše odpověď mohla dorazit tam, patří.
         ............................................................................................................... 

Neděle 29. dubna 2012
 Tento náš neznámý se narodil 8. června 1810 v saském Cvikově jako nejmladší syn plodného spisovatele, překladatele romantické literatury a knihkupce. už od dětství trpěl nervovými záchvaty úzkosti. jeho matka, která mu pomohla získat první znalosti o hudbě, žila v "nadpřirozeném světě romantiky a sentimentality" a upadala do stavu náhlých, divokých vášní. Když mu bylo 16 let, spáchala jeho sestra spáchala a brzy poté náhle zemřel otec. S takovým nestabilním rodinným zázemím není divu, že celý svůj život žil náš neznámý strachem z šílenství a sebevraždy. Ačkoli otec jeho hudební talent podporoval, matka ho poslala studovat práva do Lipska. Když se však ukázalo,že ke studiu práv nemá vlohy a že je šťasten jen tehdy, skádá –li hudbu, matka souhlasila, aby se stal koncertním klavíristou. V roce 1828 se stal žákem Friedricha Wiecka v Lipsku, spolu s jeho 9letou dcerou Clarou, která byla již tehdy vynikající klavíristka.Chronické zranění jeho pravé ruky ( zda to byl výsledek nošení dřevěné dlahy ke zlepšení prstokladu nebo důsledek léčení syfilidy, není dodnes známo) učinilo konec jeho interpretačním ambicím. V té době už ale byl stejně rozhodnut se, plně se věnovat komponování. Skladbou Karneval v sobě objevil jednoho z největších skladatelů pro klavír. V té době se již s Clarou milovali, ale její otec tomuto svazku bránil. Teprve když získali - soudní povolení, mohli se v roce 1840 vzít. Většinu svého života byl náš neznámý i vlivným hudebním kritikem. Jako vydavatel časopisu Neue Zeitschrift für Musik obhajoval romantické skladatele. Byl jedním z prvních, kdo rozpoznal genialitu Chopina a Brahmse a objevil rukopis Schubertovy Velké symfonie C dur. Rovněž vyučoval skladbu na lipské lonservatoři, doprovázel Claru na jejich koncertních turné, vychovával svých sedm dětí a pokoušel se (neúspěšně) řídit düsseldorfský sbor a orchestr. Roku 1834 založil v Lipsku Neue Zeitschrift für Musik (Nový časopis pro hudbu), který se jako první časopis soustavně zabýval hudební kritikou. Těžiště jeho díla je v klavírních skladbách (Variace na jméno Abegg, Motýli, Dětské scény, Kreisleriana, Lesní scény, Tance Davidovy, Fantazijní kusy, Symfonické etudy, Album pro mládež, 3 sonáty, etudy) a v písních (cykly Láska a život ženy, Láska básníkova, Myrty). Složil čtyři 4 symfonie, z nich nejznámější je Jarní, instrumentální koncerty, oratoria avěnoval se i komorní tvorbě.V roce 1854 se náhle duševně zhroutil a pokoušel se utopit v Rýnu. Poslední dva roky svého života strávil v léčebně v Endenichu u Bonnu, kde také 29. července roku 1856 (tedy ve svých 46 letech) zemřel. 

Odpovídejte do 29. května 2012 na adresu: Český rozhlas Brno, heslo: ZAKLEPAL, PSČ 657 42; a ještě Vám nabízíme jednu možnost, totiž elektronickou poštu: zaklepal@bo.rozhlas.cz. Prosím, nepište do adresy poštovní ani e-mailové jako předmět SOUTĚŽ ani žádná jiná hesla, NEUVÁDĚJTE NÁZEV JINÉ SOUTĚŽE, například TOULKY, nebo KDO TO BYL, je třeba uvést ZAKLEPAL, aby Vaše odpověď mohla dorazit tam, patří.
         ............................................................................................................... 

Neděle 6. května 2012
Narodil se 26. července roku 1847 v Sušně u nových Benátek nad Jizerou v rolnické rodině. Už jako student reálné školy v Mladé Boleslavi se zabýval paleontologií a získal slušnou sbírku zkamenělin, o které se s uznáním vyslovil i dr. Antonín Frič. Ten mladého a zaníceného přírodovědce podporoval i za jeho studií na pražském učitelském ústavu a poskytl mu dokonce azyl v muzeu. Od roku 1867 učil náš neznámý nejprve v Radnicích, pak v Litomyšli a nakonec na Smíchově (ulice dodnes nese jeho jméno), kde jeho obliba v paleontologii našla uplatnění na nedalekých bohatých lokalitách (Barrandov a jiné). Po celou dobu dále studoval, přednášel a psal díla vědecká i populární, přispíval do časopisů, ale především cestoval.
Projel všechny evropské státy, vydal se až na Sibiř a v letech 1893 až 1894 vykonal cestu kolem světa, která mu poskytla látku na monumentální dílo Světem a přírodou, první toho druhu v Čechách. Ze svých cest přivezl spoustu uměleckých i etnografických předmětů a přírodnin, aby jimi obohatil česká muzea, ale i školní kabinety.
Střední vzdělání získal na reálce v Mladé Boleslavi, 1867 ukončil studium na pražském učitelském ústavu Budeč. Poté vyučoval na různých školách přírodopis, fyziku, kreslení a měřičství, němčinu a zpěv. Učitelskou dráhu dovršil funkcí ředitele školy na Smíchově, odkud 1908 odešel do výslužby. Jeho největším zájmem byly přírodní vědy, zejména geologie, mineralogie, paleontologie, botanika a entomologie. Za celoživotní práci v tomto oboru a za zásluhy o popularizaci přírodních věd mu byl 1927 udělen čestný doktorát na Přírodovědecké fakultě Karlovy university.
Jeho celoživotní zálibou bylo cestování. Po procestování českých zemí podnikal pravidelné cesty po Evropě. V letech 1893-94 podnikl s přítelem K. Řezníčkem cestu kolem světa. Po trase Severní Amerika, Havajské ostrovy, Japonsko, Čína, Malajsie, Jáva, Cejlon, Indie, Egypt sbíral přírodniny i předměty uměleckého a etnografického rázu. Druhou rozsáhlou cestu podnikl v letech 1900-01 (Austrálie, Tasmánie, Nový Zéland, Tonga, Samoa, Fidži, Indonésie, Malajsie, Japonsko, Korea, Sibiř). Výsledky svých cest popularizoval v přednáškách (např. pro Americký klub dam) a v cestopisech.
Zemřel 8. října roku 1938 v Praze. Patří k němu ozdobný přívlastek "učitel cestovatelů." 

Odpovídejte do 6. června 2012 na adresu: Český rozhlas Brno, heslo: ZAKLEPAL, PSČ 657 42; a ještě Vám nabízíme jednu možnost, totiž elektronickou poštu: zaklepal@bo.rozhlas.cz. Prosím, nepište do adresy poštovní ani e-mailové jako předmět SOUTĚŽ ani žádná jiná hesla, NEUVÁDĚJTE NÁZEV JINÉ SOUTĚŽE, například TOULKY, nebo KDO TO BYL, je třeba uvést ZAKLEPAL, aby Vaše odpověď mohla dorazit tam, patří.
         ............................................................................................................... 

Neděle 13. května 2012
Zprávy o jeho nelehkém životě jsou velmi kusé, většinou pocházejí z útržků vzpomínek přátel a současníků. Lze říci, že jeho osud určila neklidná doba 17. století, čas třicetileté války a anglické revoluce. Ne nepodobné jí bylo století minulé.
Náš neznámý spatřil světlo světa 13. července roku 1607 v dobře zajištěné rodině úředníka zemských desek. Otcův rod pocházel z jihočeských Horažďovic a předkové provozovali pivovarnické řemeslo, které jim v 16. století zajišťovalo dobré postavení. Otec a strýc našeho neznámého byli rozvážní, pilní a pracovití, proto je císař v roce 1600 povýšil do šlechtického stavu s právem užívat přídomek z Práchně podle stejnojmenného pobořeného hradu v jižních Čechách. Jeho matkou byla Margareta, dcera Davida Löwa von Löwengrün und Bareyt. Rodina přišla do Prahy v 16. století z jižního Německa. V roce narození našeho nenzámého ještě málokdo tušil, co nové století přinese. Navíc rodinná pohoda a naděje na šťastné dětství dvou synů byla přerušena náhlým úmrtím mladé matky. Našemu neznámému bylo teprve šest let. Otec, jak bylo tehdy obvyklé, se v krátkém čase podruhé oženil. O jeho ženě víme jenom to, že se jmenovala také Margareta, pocházela z Hradce Králové a časem se jim narodil třetí syn. O vztahu nejstaršího tichého a citlivého chlapce k maceše se můžeme jenom domýšlet. Víme, že podle otcova přání navštěvoval latinské školy, neboť se měl stát právníkem a jako nejstarší pokračovat v otcových šlépějích. Ale od mládí rád a dobře kreslil. Tato záliba ho nakonec přivedla do dílny vynikajícího malíře, portrétisty a rytce Aegedia Sadellera. Nevíme, chodil-li do jeho malostranské dílny tajně, nebo s otcovým svolením, ale v osmnácti letech se začal učit základům mědirytectví. První dva grafické listy, které asi pocházejí z jeho ruky, mají náboženský motiv. Byly vyryty podle obrazů A. Dürera, který patřil k jednomu z nejobdivovanějších malířů té doby. Jsou datovány do roku 1625. Na jednom je postava trpícího Krista nazývaná Ecce homo" - Ejhle člověk, na druhém Madona s děťátkem. Oba jakoby odrážely vnitřní stav dospívajícího mladého muže. Do sebe uzavřený chlapec patrně těžce nesl ztrátu matky. Navíc nesplňoval naděje otce jistě pečlivého, ale přísného úředníka. K dobré pohodě v rodině asi nepřispívalo ani otcovo zklamání nad tím, že nechtěl pokračovat ve studiích.
Nevlastní matka se skoro jistě věnovala více vlastnímu synkovi než oběma chlapcům. Na jeho vnímavou mysl působily i převratné události v Praze. Defenestrace v roce 1618 se ho patrně tolik nedotkla, i když se o ní jistě v rodině mluvilo, neboť kancelář, kde pracoval otec, byla v bezprostřední blízkosti místa, odkud byli místodržitelé vyhozeni z okna.
O tři roky později jako čtrnáctiletý byl mezi těmi, kdož přihlíželi popravě vůdců povstání na Staroměstském náměstí. Navíc každý den procházel cestou z rodného domu v Soukenické ulice do mistrovy dílny na Malé Straně Staroměstskou mosteckou věží, na které pro výstrahu všem visely hlavy popravených. Ač rodina byla katolická, tak tvrdá opatření proti poraženým, okupace Prahy žoldnéři, musela v duši mladého muže zanechat stopy. Navíc se v dílně mistra Sadellera seznámil se začínajícím malířem Karlem Škrétou z protestantské rodiny.
Praha nejprve obsazená žoldnéři protestantské strany a po bitvě na Bílé hoře a útěkem Zimního krále císařskými byla vše jiné než klidné město jeho raného mládí. Latinské Inter arma silent musae (Uprostřed zbraní mlčí múzy) se začalo vrchovatou měrou naplňovat. Všechno dohromady, ač jeho rodině nehrozila perzekuce, byli katolíky, ho přivedlo na myšlenku odejít ze země. Možná k tomu přispělo i seznámení se začínajícím malířem K. Škrétou, který na rozdíl od tichého, klidného Václava překypoval temperamentem a pro svoji víru rodina i on museli opustit zemi. Nevíme, jestli odcházeli společně, ale v cizině se bezpečně potkali. Jejich krátká setkání v cizině připomínají dvě kresby zachované ve Štambuchu - kniha návštěv stuttgartského humanisty a protestanta Sparna. Krásně vyjadřují rozdílné pocity a naladění mladých umělců.
Občanská válka v Anglii ho zahnala na čas do Antverp. Zde dosáhl uměleckého vrcholu, když byl přizván ke spolupráci na slavné Ikonografii van Dycka. Zde vznikl i dojemný list: hlava jeho vlastní kočky. Nahoře s českým a dole s německým nápisem: Dobrá kočka, která nemlsá. Ze stejné doby pochází jeho autoportrét, který vyšel v roce 1648 v Meyssensově díle Obrazy a životy nejslavnějších umělců živých i nedávno zemřelých. Je překvapivé, že se z bohatých Antverp ve stejném roce vrátil do chudé a revolucí vykrvácené Anglie, kde zatím zvítězil Oliver Cromwell. Později se ukázalo, že to byl umělcův životní omyl. Pro dřívější styky se dostal do vězení a při morové epidemii mu zemřela celá rodina. Před obrovským požárem Londýna v roce 1666, který zcela změnil tvář města, zachytil původní podobu metropole na Temži na rozměrné vedutě. To již v Anglii opět vládl žák našeho nenzámého, král Karel II., který malíři však v tíživé sociální situaci nepomohl.
Po dobrodružné cestě do severoafrického Tangeru, kde maloval pevnosti, nebyl již starý muž schopen vykonávat žádnou pořádnou práci. Tonul v dluzích a denně mu hrozili věřitelé a vězení. Milosrdná smrt ho vysvobodila 28. března 1677. Jako cizí katolík byl v tichosti uložen ve společném hrobu pro chudé na hřbitově sv. Markéty ve Westminsteru. Reverend I. Granger v Biographical History o něm napsal: "Zemřel tak chudý, jako by byl žil v zemi barbarů." Patřil k zakladatelům anglické grafiky, ale sám nepřetržitě zdůrazňoval, že svým původem je Čech. Jeho dílo má značný kulturně historický význam, vytvořil okolo čtyř tisíc leptů a rytin, zobrazoval pohledy na města, krajiny, zbraně, lodě a kroje. Díky jemu máme i zcela věrohodné portréty Komenského. 

Odpovídejte do 13. června 2012 na adresu: Český rozhlas Brno, heslo: ZAKLEPAL, PSČ 657 42; a ještě Vám nabízíme jednu možnost, totiž elektronickou poštu: zaklepal@bo.rozhlas.cz. Prosím, nepište do adresy poštovní ani e-mailové jako předmět SOUTĚŽ ani žádná jiná hesla, NEUVÁDĚJTE NÁZEV JINÉ SOUTĚŽE, například TOULKY, nebo KDO TO BYL, je třeba uvést ZAKLEPAL, aby Vaše odpověď mohla dorazit tam, patří.
         ............................................................................................................... 

Neděle 20. května 2012
Dnešním neznámým je věhlavný autor bajek, Jedna z nich se jmenuje Zerkalo i obezjana, tedy Opice a zrcadlo a je ilustrací českého přísloví nenadávej na zrcadlo, máš-li křivou hubu. Takových bajek napsal náš neznámý na 200.
Narodil se 13. února 1769 v Moskvě v rodině vojáka dragounského pluku. Otec se vyznamenal v bojích proti pugačovským povstalcům, ale umřel už roku 1778. Zanechal vdovu se dvěma malými dětmi, o něž se pak staralo široké příbuzenstvo. Náš neznámý se učil tak říkajíc příležitostně. Otec byl velký čtenář a zanechal velkou bednu knih, z nichž se hoch naučil číst. Francouzštině se zase přiučil při domácí výuce v rodinách příbuzných. Už jako 14letého jej matka odvezla do Petrohradu, kde měl nastoupit do úřední komory a současně se sám učit. V literatuře se moc vzdělat nemohl, všeho již dosáhl vlastní pílí. V 16 letech napsal libreto ke komické opeře Věštkyně, které prodal nakladateli za 60 rublů, za něž si od něj obratem odebral knihy. (Jen pro srovnání, v úřední komoře bral roční plat 80 rublů). Nakladatel však text nevydal, neboť se bál, že by jej nepropustila cenzura. V následujících letech s ní bude mít problémy a od roku 1792 bude k jeho osobě neodmyslitelně patřit policejní dohled. Náš neznámý psal komedie i tragédie a současně vydával, někdy i poměrně dobrodružně, satirické časopisy s nejroztodivnějšími názvy. Většina z nich nedosáhla mnoha čísel a přivolaly na něj nejprve pozornost a posléze i hněv carského dvora. Výjimkou byl Zritěľ (Divák), který měl jednu dobu 170 předplatitelů, ale pak jej spoluvydavatelé proměnili v časopis s "vyšším posláním" a náš neznámý už do něj neměl přístup. Buřič se do Petrohradu moc nehodil a na sklonku století zmizel na venkově, kde se stal vychovatelem dětí knížete Golicyna.
Až po násilné smrti cara Pavla a nástupu mladého Alexandra mohl se v podstatě vypovězený básník vrátit nejprve do Moskvy a v roce 1806 do Petrohradu. Tehdy začala další, daleko zásadnější etapa jeho umělecké tvorby. Uveřejnil nejen první bajky, ale také veleúspěšné komedie, zejména Obchod módním zbožím a Poučení dcerám. Ty mu vynesly slávu, popularitu i peníze. Věnoval se však stále více bajkám a v roce 1809 vydal první knihu, do níž sebral 23 svých zatím nejlepších. Nakonec jich bude v celkem devíti knihách vydáno 198. Právě tyto bajky mu získaly světovou slávu. Odrazil se v nich nejen ruský duch a charakter, ale také malebnost ruského jazyka a především lidová moudrost. Doba se už natolik změnila, že některé ze svých bajek mohl starý autor, který mezitím přijal opět úřad u dvora, předčítat v okruhu carevny Marie Fjodorovny. Dočkal se mnoha poct, stal se dokonce i akademikem a jeho důchod 50krát převyšoval bývalý plat. Zachovalo se nám mnoho historek o tom, jaký byl náš neznámý Krylov milovník dobrého jídla, jehož dokázal spořádat i ve vyšším věku neuvěřitelné množství, jak překvapoval svou intelektuální pohotovostí, přičemž v chování a vystupování působil jako líný nepořádník. Známa byla i jeho vášeň pro požáry. Lze si přečíst některou jeho bajku a bude nasnadě, jak zůstala aktuální. Zemřel 21. listopadu roku 1844 v Petrohradě. 

Odpovídejte do 20. června 2012 na adresu: Český rozhlas Brno, heslo: ZAKLEPAL, PSČ 657 42; a ještě Vám nabízíme jednu možnost, totiž elektronickou poštu: zaklepal@bo.rozhlas.cz. Prosím, nepište do adresy poštovní ani e-mailové jako předmět SOUTĚŽ ani žádná jiná hesla, NEUVÁDĚJTE NÁZEV JINÉ SOUTĚŽE, například TOULKY, nebo KDO TO BYL, je třeba uvést ZAKLEPAL, aby Vaše odpověď mohla dorazit tam, patří.
         ............................................................................................................... 

Neděle 27. května 2012
Náš neznámý přišel na svět kolem roku 400 před Kristem v Athénách. Byl to sochař, a jak víme, sochařství bylo v Řecku chápáno jako řemeslo a podobně se také toto umění přenášelo z otce na syna. O jeho životě víme málo. Je známý jeho údajný vztah k héteře Frýné. Podle pověsti se ta chtěla dozvědět, kterých soch si náš neznámý cení nejvíce, a tak se uchýlila ke lsti, když byl jednou u ní sochař na návštěvě zařídila, aby přiběhl jeho sluha s křikem, že hoří jeho dílna. On na to odpověděl, že mu to nevadí, jen když zůstanou ušetřeny jeho sochy Fauna a Eróta. Pak již nebylo pro Frýné těžké zařídit, aby jí tyto sochy daroval. Faun byl posléze umístěn v Athénách na cestě Trojnožek, Eróta darovala Frýné svému rodnému městu Thespiím tam pak zůstal až do doby než ho císař Nero nechal odvézt do Říma.
Jeho velice známou sochou je Odpočívající satyr. Práce zřejmě známá již za starověku neboť je velmi často reprodukovaná římskými kopisty. Zpodobňuje mladého muže opírajícího se o strom. Jeho postoj je pln uvolněnosti a smyslové odevzdanosti. Na jeho těle proto nenajdeme jediného napnutého vystupujícího svalu. Jinou známou sochou našeho neznámého je Apollón Sauroktonos, pojmenovaný podle toho , že zobrazený Apollón zabíjí ještěrku šplhající po kmeni stromu. Ještěrka je zde narážkou na temnoty podsvětního království. Protáhlé tvary a ztlumená muskulatura svědčí stejně jako socha Odpočívající satyr o novém pojetí lidské krásy, tak výrazně odlišného od typu reprezentovaným Polikleitovým Doryforem.
V Antice byla však nejuznávanější sochou od našeho neznámého je jeho Afrodíta Knidská. Bohyně lásky se až doposud zobrazovala pouze oděná. Žádný z předchozích sochařů se ji neodvážil zobrazit nahou, jak to udělal on ( snad nejodvážněji ji před ním zobrazil sochař Alkmenés v průhledném šatu, ale ten byl jediný a navíc nešel tak daleko jako náš nenzámý. Z toho všho by se dalo soudit o určitých předsudcích ohledně ženského aktu ve starověkém Řecku ). Ve starověku byla v této soše viděna podobizna Frýny. Jako všechny sochy našeho nenzámého byla i tato lehce polychromovaná. Namalovány byly pouze oči, vlasy a rty, zatímco zbytek byl kryt modravou patinou. Tuto sochu známe z padesátky římských kopií. Některé z nich mají poněkud masivnější proporce těla což lze vysvětlit tím, že řečtí umělci měli ve zvyku užívat jako modelů mužských postav. Přesto je zde patrná snaha lahodností obrysů dosáhnout ženskosti. U některých replik jsou nádoba na parfém a ručník, jež drží bohyně v ruce nahrazeny dvojicí bůžků lásky nebo delfínů. Stejně jako k těmto změnám mohlo dojít i k zmasívnění postavy až u kopií. O podobě originálu, který zůstal po celou dobu římské nadvlády v Knidu až do středověku, kdy si ji odvezl byzantský milovník umění Lausos, víme z mincí z Knidu, na nichž byla socha zpodobněna. Doposud jsme se zmiňovali o dílech jež se nám dochovala jen v kopiích a často pochybných rekonstrukcí, avšak od našeho neznámého se nám zachovaly jako zázrakem i sochy buď přímo v originále, nebo ve výborné helénistické kopii.
Náš neznámý zemřel kolem roku 330 před Kristem ve svém rodišti, to znamená, že se zřejmě dožil vysokého věku sedmdesáti let. 

Odpovídejte do 27. června 2012 na adresu: Český rozhlas Brno, heslo: ZAKLEPAL, PSČ 657 42; a ještě Vám nabízíme jednu možnost, totiž elektronickou poštu: zaklepal@bo.rozhlas.cz. Prosím, nepište do adresy poštovní ani e-mailové jako předmět SOUTĚŽ ani žádná jiná hesla, NEUVÁDĚJTE NÁZEV JINÉ SOUTĚŽE, například TOULKY, nebo KDO TO BYL, je třeba uvést ZAKLEPAL, aby Vaše odpověď mohla dorazit tam, patří.
         ...............................................................................................................