25. března  2018 v 08:04  rubrika: Vysílá ČRo Brno

1187. schůzka: Jak se válčilo na východě

Rok 1917, vrchní štáb. Generál Paul von Hindenburg, císař Wilhelm II. a generál Erich Ludendorff - Foto:  neznámý, Public domain

Rok 1917, vrchní štáb. Generál Paul von Hindenburg, císař Wilhelm II. a generál Erich LudendorffFoto:  neznámý, Public domain

Boje a bitvy první světové války se odehrávaly nejen na západní a jižní frontě, ale také na východě. Mapa Evropy, na jejímž území válka povstala a dosáhla zde rozměrů do té doby nevídaných, ale v té době vypadala úplně jinak, než jak ji známe dnes.

Východní hranice Německa i Rakouska byly na začátku 20. století významně posunuty na východ. Polsko coby samostatný stát neexistovalo. V 18. století bylo při takzvaném „trojím dělení Polska“ rozchváceno Pruskem, Rakouskem a Ruskem. Jako stát bylo obnoveno až roku 1918. Do roku 1864 sice existovala takzvaná Varšavská generální gubernie, byla to však ruská provincie spojená s osobou cara v personální unii se samoděržavím. Německo mělo tehdy v držení takzvané Východní Prusko, které dlouhým přímořským „chobotem“ dosahovalo na severu až k přístavu Königsberg čili Královci. 

Rakousko pak na východě ovládalo rozsáhlé území Haliče (oficiální název byl Království haličské), země nazvané podle stejnojmenného města na řece Dněstru. V západní čili polské Haliči s centrem v Krakově žili převážně Poláci, v zaostalejší východní Haliči pak Ukrajinci, vedle nich ale i mnoho chasidských židů. Hranice habsburské říše sahaly tudíž daleko na východ. Halič představovala korunní zemi a jižněji položená Bukovina provincii impéria. Pohraniční čáru mezi carským Ruskem a Rakouskem-Uherskem tvořila zejména řeka Bug (přítok Neretvy). 

Německá válečná elita si byla jista, že špatně vyzbrojená ruská armáda, diskvalifikovaná i bídnou infrastrukturou, zejména řídkou sítí železnic, bude schopna účinně zareagovat se zpožděním mnoha týdnů. Tudíž kalkulovala, že na východě ponechá jen zadržovací jednotky, které nepustí protivníka přes hranice. Jakmile Německo do čtyřiceti dnů bleskově vyřídí Francii, přesune uvolněné síly na východ, aby se stejně razantně vypořádalo s nepřítelem na druhé straně kontinentu. 

Sebejistý kalkul s dvěma rychlými triumfy na opačných koncích Evropy naprosto selhal. V poctivé snaze pomoci bratrům Srbům a přepadené Francii nastoupil „ruský medvěd“ do útoku takřka z pochodu, aniž vyčkal úplného dokončení mobilizace. Jak početnou mělo Rusko armádu? Carská říše měla daleko největší armádu na světě. Byla schopna povolat pět a půl milionu mužů. Jakmile však stihla přisunout k hranicím asi třetinu svých sborů, vtrhla do německého Východního Pruska na severu a vzápětí i do Rakouska-Uherska na jihu - totiž do Haliče. Impozantní operace začala 14. srpna 1914, tedy něco přes dva týdny od vypuknutí války. 

Odvážná strategie vrchního velitele velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče Ruského měla zprvu úspěch. Nápor ruského severozápadního frontu v Polsku byl tak drtivý, že velící německý generál Prittwitz po první prohrané bitvě žádal o povolení ustoupit před Rusy až za Vislu, o více než 150 kilometrů. Vrchní velitel maršál Moltke ho za poraženectví okamžitě odvolal a svěřil velení generálu Paulu von Hindenburgovi, který se svým náčelníkem štábu a přítelem Paulem von Luddendorffem v krátkém čase hrozící katastrofu odvrátil. Tenkrát začala hvězdná kariéra obou mužů: junker Hindenburg se roku 1925 stane německým prezidentem. Ovšem mozkem a šedou eminencí německé armády byl fakticky spíše generál Ludendorff. 

Obavy velícího německého generála Prittwitze nebyly neopodstatněné. Měly své oprávnění. Útočné pěsti 8. ruské armády v Prusku totiž od jihu spěchala na pomoc 2. armáda generála Samsonova. Hindenburg však dal ve vší tichosti po vedlejších železnicích přisunout Rusům vstříc tři sbory, a zatímco jeden z nich v ústupových bojích vázal pozornost Samsonovovu, dva další, do posledního okamžiku nezpozorovány, 2. ruskou armádu obchvátily. Ve čtyřdenní bitvě u Tannenbergu na konci srpna 1914 pak byla do kotle sevřená 2. armáda generála Samsonova prakticky zničena - její ztráty včetně zajatců činily 125 tisíc mužů, zatímco Němci jich ztratili jen 15 tisíc lidí. Samsonov se zastřelil, když si uvědomil rozsah porážky. 

Autor:  Josef Veselý
Pořad: Toulky českou minulostí  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: neděle 08:04; repríza: čtvrtek 18:05 a pátek 4:00  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 10. března  2016 v 10:30     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Brno

    744. schůzka: Slečna anebo burgfrajle Betty

    Barunka byla čiperné, svěží stvoření. Neměla na samotě pod parkem mnoho družek, matka ji nemilovala. Když přijela ba­bička, zamilovala si ji Barunka ze všech dětí nejvroucněji, snad právě proto, že matka ji neměla ráda....

     
  • 3. dubna  2016 v 10:30     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Brno

    745. schůzka: Tajný deníček B. P.

    "Já podepsaný dosvědčuji tímto, že Janem Panklem, panským kočím, a Terezií Novotnou (oba katolického náboženství) zplozena byla dcera, kteráž 5. února 1820 od tehdejšího kooperátora, patera Herrmanna Praxmarera v přítomnosti...

     
  • 10. dubna  2016 v 10:30     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Brno

    746. schůzka: Vlastence za muže mám

    Přinášíme vám začátek zprávy o jednom velkém lidském životě. Patřil osobnosti, která marně hledá sobě rovný formát, a to nejen ve století svém, tedy devatenáctém. Narodila se jako Barbora Panklová, po svatbě nosila...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas