17. dubna  2016 v 10:30  rubrika: Vysílá ČRo Brno

747. schůzka: Nečekaný následek kongresu vídeňského

Portrét Boženy Němcové od neznámého autora - Foto: Wikipedia, public domain - volné dílo

Portrét Boženy Němcové od neznámého autoraFoto: Wikipedia, public domain - volné dílo

Krev není voda. To si uvědomovala i autorka příběhu o babičce. A možná si to uvědomovali i jiní. Třeba o tom spolu mluvili. Možná něco tušil spisovatel a básník Václav Čeněk Bendl, když Boženě Němcové adresoval svůj dopis takto: "Její Blahorodí paní, paní Dorothea Němcová, manželka c. k. vrchního finančního komisaře, Praha, Řeznická ulice 1360, 3. patro." Co tím chtěl Bendl napovědět, že ji takto tituloval? A proč ji přejmenoval na Dorotheu? Byla to narážka na nejmladší sestru vévodkyně Kateřiny Zaháňské Dorotheu? A proč právě na ni?


Jak uvádí dr. Helena Sobková, autorka kniha o Tajemství Barunky Panklové, podobnost těch dvou žen, vévodkyně Dorothey a Boženy Němcové je až neskutečná. Jen ten, kdo nechce vidět, ji nevidí. "Malá Dorothea byla spíše zvláštní než přímo hezká se svýma (k obličejíčku nepoměrně) velkýma očima, které poz­ději způsobily tolik neštěstí," napsala o Dorothee jako dítěti její přítelkyně, Emilie von Binzerová, zatímco o něco málo později (podle výpovědi současníků) "byla už v patnácti Dorothea obdivuhodně krásná." Pro studium podob obou žen jsou k dispozici jednak malby, jednak (u Boženy Němcové) i několik fotografií. 

Portrét Boženy Němcové od Josefa Helicha z roku 1845 - Foto: Městská knihovna Praha

Portrét Boženy Němcové od Josefa Helicha z roku 1845Foto: Městská knihovna Praha

"Nejvýraznějším znakem, společným u Dorothey i u Boženy, jsou černé až modročerné vlasy, a velké, hluboké oči," píše se v knize dr. Heleny Sobkové Tajemství Barunky Panklové. "Také nos je u obou žen dlouhý se hřbetem ohnutým a mírně rozšířeným na rozhraní první a druhé třetiny jeho délky. Nosní křídla jsou malá. U obou žen je vytvořen krásný ušní lalůček, v obou případech nepřirostlý. V tváři Boženy Něm­cové jsou i jiné prvky, jako širší brada, jinak formované nadočnicové oblouky a nápadně vysoké a široké čelo, které připomínají Dorotheu. Obě ženy také mají poněkud vysedlé lícní kosti." Němec Willy Norbert ve svém článku o zaháňském zámku se zmínil i o Dorothee. "Ne že by byla vysloveně krásná, avšak právě tato nedokona­lost způsobila šarm poněkud širších lícních kostí, mezi nimiž se vyjímal mandlový tvar tmavých očí. Zde je právě to, co tvoří slovanský rys její tváře."
 

Barva očí Boženy Němcové byla podle dochovaných por­trétů i podle několika svědectví tmavě zelená, Dorothea je měla (podle jedné výpovědi) v dětství modré, později dohněda, lemované modrým proužkem. Podle dru­hého svědectví byly i její oči zelené. "Řasy měla tak dlouhé, že jí sahaly až do obočí, když se podí­vala vzhůru," to o ní napsala opět její přítelkyně už z dětských dob Emilie von Binzerová. "Její oči neobyčejně zářily, hned jemně, hned moudře, jak chtěla. Neměla hezké ruce, sama je považovala za ještě ošklivější, než byly. Proto nosila ráda rukavice." 

Dorothea hodně a ráda psala, což nelze říct o žádné z jejích sester. Její vnučka, hraběnka Radziwillová, vydala čtyři silné svazky s tisícem dopisů, které napsala Dorothea svému příteli Bacourtovi. Také korespondence Boženy Němcové je rozsáhlá. Na ženu 19. století odvážná; hloubkou a původností myšlenek neobvyklá. "Její sloh byl jasný a lehký" - toto je další svědectví o Dorotheiných schopnostech. "V jejích textech se často objevovaly přiléhavé obraty. Měla potřebu psát a k tomu zvolila formu vzpomínek z dětství." Řeč je o Dorothee, nikoli o Boženě Němcové, i když totéž by se mohlo napsat i o české spisovatelce. "Duch její směle se hroužil do hlubin lidské společnosti, zpytuje přitom nejtajnější záhyby srdce lidského, a nač třeba mnohý muž se nebyl odvážil, tu hravě vniká její duch a v čele mužů jme se bojovat za ty nejsvětější zájmy lidstva." Napsal o Boženě Němcové v roce její smrti Jan Erazim Sojka.  

"Je naší povinností ji zachránit a zabránit každému skandálu." píše stará paní vévodkyně v dopise své starší dceři Kateřině. Narození nemanželského dítěte by byl skutečně skandál, jaký si taková vážená rodina nemohla dovolit. Otcem tohoto dítěte měl být pan hrabě Clam-Martinic. Karel Jan Nepomuk hrabě Clam-Martinic byl o rok starší než Dorothea. Narozen v Praze, po své matce pocházel ze starého českého rodu Martiniců. Byl mezi těmi, kdo eskortovali francouzského císaře Napoleona na ostrov Elbu. Zřejmě všestranně šikovný člověk. Hrabě si vydobyl pozoruhodné jméno i jako spisovatel. Ve svých spisech prokázal vzácný smysl pro přesnost výrazů, uměl málem slov vystihnout podstatu věci. Byl také velkým příznivcem a znalcem výtvarného umění. Dal uspořádat a doplnit rodinnou galerii předků a svým darem umožnil českému malíři Josefu Vojtěchu Hellichovi delší studijní pobyt v Itálii. (Drobná poznámka: Hellich je autorem nejznámějšího obrazu Boženy Němcové.)
 

S tímto přitažlivým šlechticem strávila Dorothea v roce 1814 silvestrovský večer, a možná právě v té době mezi nimi vzplanula vzájemná láska, která se před vídeňskou společností neutajila. Stále častěji byli vídáni spolu. A těm dvěma se narodilo dítě. Tedy: pravděpodobně se narodilo. Kdy a kde to bylo, o tom důkazy neexistují. Podle všech písemných zpráv lze vyslovit úvahu, že se dítě mohlo narodit začátkem února ve Vídni. Možná to byl 5. únor. Křestní záznam Barbory Novotné, později Panklové, ještě později Němcové uvádí také 5. únor, ovšem roku 1820. Jistý pan Friedrich Gentz, známý německý novinář, tajemník kancléře Metternicha a přítel vévodkyně Kateřiny a jejích sester, si psal deník. Den po dni. Jsou v něm i zprávy, s kým se setkal, a taky o Dorothee. Ta se vyskytuje v Gentzově deníčku skoro pořád.  

"6. listopadu 1814." To bylo první datum, u kterého se ta dvě jména ocitla v těsném sousedství. "Hrabě Clam. Dlouhý rozhovor o jeho nové vášni pro Dorotheu Périgordovou." Oba dva, Dorothea i Karel se Gentzovi svěřovali se svými city a on hrál roli posla lásky. To trvalo až do května 1815. Pak byli milenci na čas odděleni, Clama-Martinice volala služba, byl totiž pobočníkem maršálka Schwarzenberka. Ani Dorotheu ve Vídni nic nedrželo, musela však počkat, až se přiblíží závěr kongresu. "Po dalších měsících se oba milenci setkali v Paříži. Sem se po pádu Napoleona přemístila většina účastníků vídeňského kongresu. Jak se lze dočíst v deníku Karla Clam-Martinice, měla pařížská veřejnost možnost sledovat vztah Dorothey a jejího vídeňského nápadníka. Dorothea byla rozhodnuta vymanit se z pout svého nešťastného manželství, ale rozvod nepřicházel pro jejího muže jakožto francouzského katolíka vůbec v úvahu a pro ženu byl legální rozchod jen velmi těžko dosažitelný. K tomu se neukázal být její muž tak lhostejným, jak se dalo očekávat - několik dnů po Clamově příjezdu vyzval svého soka na souboj. Ráno 31. července 1815 dochází k utkání šavlemi a duel končí pro Dorotheina muže sečnou ranou přes čelo." 

Nebyl však jediným, komu vadil Dorothein vztah. Dá se předpokládat, že jím nebyla nadšena ani její maminka a sestry, a to je víc než pravděpodobné a nasvědčují tomu i zmínky v dopisech staré paní vévodkyně. Ovšem nejvíc jím trpěl i strýček jejího manžela. Jeho jméno: Charles-Maurice de Talleyrand-Périgord. Což byl svého času Napoleonův ministr zahraničí. Osud jeho císaře ho nepostihl, neboť pan kníže připravoval už od roku 1809 státní převrat. V roce vytvořil prozatímní vládu a připravil návrat krále Ludvíka XVIII. Jako jeho ministr zahraničí a předseda vlády docílil uznání rovnoprávného postavení Francie na vídeňském kongresu. Talleyrand nebyl nikdy ženat, ale měl několik nemanželských dětí. (Údajně měl mít na svědomí zplození malířů Delacroixe a Goyi, ale to potvrzeno samozřejmě není.)
 

Dorothea, vévodkyně Zaháňská, na portrétu Francoise Gérarda - Foto: Wikipedia, public domain - volné dílo

Dorothea, vévodkyně Zaháňská, na portrétu Francoise GérardaFoto: Wikipedia, public domain - volné dílo

Kromě toho, že Dorothea byla manželka jeho synovce a tím pádem jeho neteř, byla i jeho dlouholetou milenkou. "Talleyrand byl zamilován jako osmnáctiletý mladík" - ono se už tenkrát nic neutajilo. Mezitím se nad vztahem Clama-Martinice a Dorothey začalo stmívat. V lednu roku 1816 se ti dva rozloučili a už nikdy se nesetkali. 29. ledna 1816 neměla matka (tedy stará paní vévodkyně) ve Vídni o Dorothee ještě žádnou konkrétní zprávu, jak to dopadlo s těhotenstvím její dcery. "V Miláně 106. ledna 1816. Spoléhám na Váš důvtip, který shledá zcela určitě, že je třeba udělat vše pro záchranu Dorothey a jejího zachování pro její děti. Dopisy Dorothey jsou trapné ve všech smyslech slova. To je všechno, co Vám říkám, abych neříkala více. Čekám Vás ve Vídni a Dorothea nepojede do Itálie. Doufám, že uděláte vše, abyste přivedla svou sestru k rozumu a k jejím dětem." To bylo napsáno francouzsky. 

Další dopis, ve kterém stará paní vévodkyně své dceři Kateřině opět (jak tehdy bylo zvykem) vyká a který napsala tentokrát v němčině, dokazuje, že se Kateřina připravuje na návrat do Vídně a že její sestra Dorothea je těhotná. "V Paříži 29. ledna 1816. Milé dítě, mé myšlenky Vás hledají a děkují Vám za dobré přání a za Vaše podrobné dopisy, týkající se předmětu, který nás společně zajímá. Leč Vaše psaní mě nenaplňují nadějí a starosti zůstávají stejné. Jde o starosti s Dorotheiným devítiměsíčním tělesným stavem." Podle dopisu z 15. února se však zdá, že už věděla, na čem je. Těhotenství a porod nemanželského dítěte je sice krajně intimní záležitost, ale jistě se ji nepodařilo utajit beze zbytku. O novorozence musela být vyvinuta potřebná péče. Ještě větší starost však byla o to zahladit stopy. A to se podařilo. Beze zbytku. Tedy: skoro.  

Dopisy, psané matkou v lednu a únoru 1816 nejstarší dceři Kateřině Zaháňské, jsou dokladem, že Dorothea čekala po vídeňském kongresu nemanželské dítě. Mělo se narodit už v roce 1816, a to s velkou pravděpodobností začátkem února ve Vídni. Ze situace logicky vyplývá, že otcem novorozence mohl být Karel Clam-Martinic. Péčí o celou záležitost byla matkou pověřena nejstarší dcera a hlavní dědička kuronského jmění a nositelka titul vévodkyně von Sagan. Kdyby byla tímto dítětem Barunka, bylo by zároveň i vysvětleno, proč se dítě usazuje později právě v Ratibořicích. Zde bylo možno vykonat dohled nad jeho vývojem, aniž by padl stín podezření na Dorotheu. Zároveň bychom dostali i odpověď na otázku, proč starostlivost Kateřiny Zaháňské není tak výrazná, jak ji známe o Marii, dceru nejbližší její sestry, nebo o Emilii, která měla doslova nahradit stejně starou, ale ztracenou její nemanželskou dceru Gustavu. Dorothea je sestra vzdálená bydlištěm i věkem, navíc vlastní jen po matce.
 

Vztah obou sester není vřelý, sliby dané matce se však zřejmě plní. Vévodkyně Kuronská, která přebírala dříve hlavní starost o nemanželské děti svých dcer, stárla a začala churavět. Také Kateřině se v roce 1820 pomalu blížil čtyřicátý rok života. Měla u sebe devatenáctiletou schovanku Emilii a patnáctiletou Marii a byla nově provdána za hraběte Schulenburga. To všechno byly důvody, proč k sobě nevzala čtyřleté děvčátko jako svou další schovanku. A záznam o Barunčině narození? Mohl se pořídit dodatečně. Jím bylo potvrzeno, že jeho matkou je Terezie Novotná. Správné datum ale nemělo být nikdy zveřejněno. Falešný údaj měl definitivně zahladit stopy a odvést pozornost. Dokument, který by tyto úvahy jednoznačně potvrdil, nalezen nebyl. Zatím.
 


Zvětšit mapu
Autor:  Josef Veselý
Pořad: Toulky českou minulostí  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: neděle 08:04; repríza: čtvrtek 18:05 a pátek 4:00  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 25. března  2018 v 08:04     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Brno

    1187. schůzka: Jak se válčilo na východě

    Boje a bitvy první světové války se odehrávaly nejen na západní a jižní frontě, ale také na východě. Mapa Evropy, na jejímž území válka povstala a dosáhla zde rozměrů do té doby nevídaných, ale v té době vypadala úplně...

     
  • 10. března  2016 v 10:30     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Brno

    744. schůzka: Slečna anebo burgfrajle Betty

    Barunka byla čiperné, svěží stvoření. Neměla na samotě pod parkem mnoho družek, matka ji nemilovala. Když přijela ba­bička, zamilovala si ji Barunka ze všech dětí nejvroucněji, snad právě proto, že matka ji neměla ráda....

     
  • 3. dubna  2016 v 10:30     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Brno

    745. schůzka: Tajný deníček B. P.

    "Já podepsaný dosvědčuji tímto, že Janem Panklem, panským kočím, a Terezií Novotnou (oba katolického náboženství) zplozena byla dcera, kteráž 5. února 1820 od tehdejšího kooperátora, patera Herrmanna Praxmarera v přítomnosti...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas