25. prosince  2016 v 08:00  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

1122. schůzka: Příběh českého Rolls–Royce

Prostějov, továrna na hospodářské stroje a slévárna firmy F. Wichterle po roce 1900 - Foto: Wikimedia Commons

Prostějov, továrna na hospodářské stroje a slévárna firmy F. Wichterle po roce 1900Foto: Wikimedia Commons

Na dlouhé cestě 19. stoletím potkáváme nesrovnatelně více lidiček, lidí, ba i osobností, než jsme jich měli tu čest míjet za celá desetiletí… kdoví, možná i za jedno století. O úplně všech postavách, kolem nichž jsme prošli, nelze konstatovat, že byly jednoznačně příkladné. Dnešní případ je ovšem zcela opačného charakteru. Životní příběh dvou mužů a jejich následovníků je přímo vzorovým příkladem, jak lze vytvořit takřka z ničeho skvělý průmyslový podnik, který záhy po svém vzniku zastínil ve svém oboru veškerou konkurenci. A co nad to – z jeho potomků vzešel posléze i vynálezce světového významu.

První prostějovská dílna na hospodářské nářadí Wichterle & Procházka – tak znělo jméno společnosti, kterou založil 27. října roku 1878 František Wichterle se svými švagry – Adolfem a Janem Procházkovými. Začněme tedy u postavy, která měla na vzniku pozdější věhlasné prostějovské fabriky zásadní význam. 

František Wichterle. Narodil se 23. září 1840 v Prostějově. Pracoval jako městský úředník, později jako solicitátor v notářské kanceláři. Oženil se s Josefinou Procházkovou, což byla dcera drahotušského sedláka, s jehož syny Wichterle koupil v dražbě plynárnu. Sami začali na jejím dvoře montoval menší stroje a zařízení. Tak se vlastně zrodila firma s úplně novým výrobním programem. 

Po čase se objevila konkurence. V blízkosti Wichterlova podniku vyrostla nová továrna, rovněž na opravy a výrobu hospodářských strojů. Jmenovala se Zaoral & spol. Továrna Zaoral a spol. se však dostala do finančních nesnází. Těsně před jejím krachem se ale podařilo ji prodat dvěma nezkušeným hanáckým rolníkům, Běhalovi a Kuželovi. Její chod však udrželi jenom 8 měsíců. V únoru roku 1887 byli nuceni zastavit platy zaměstnancům a jejich továrna byla prodaná v exekuční dražbě. 

Firmu i se slévárnou později koupil František Wichterle. Postupně ji rozšiřoval. Tak vznikla První prostějovská továrna na hospodářské stroje a motory, slévárna na kov a železo, František Wichterle. František tehdy zužitkoval spíš svoje úřednické zkušenosti, ale brzy se dokázal naučit i základům potřebných řemesel, aby mohl firmu efektivně řídit. Psal se rok 1890, a Wichterle postavil na svou dobu velmi dobře vybavenou novou slévárnu, která sloužila neuvěřitelných 73 let. 

František Wichterle byl ve své době i význam regionálním politikem. Ve spolupráci s lékárníkem Karlem Vojáčkem úspěšně bojoval za odněmčení města, v čemž měl opravdu úspěch. František Wichterle zemřel v roce 1891, když mu bylo pouhých padesát let. 

Po jeho úmrtí převzali továrnu jeho synové – Lambert a Karel. I oni v rozšiřování továrny pokračovali. Rozvoj se nezastavil ani za první světové války. Bratří Wichterlovi tehdy koupili sirkárnu, která patřila koncernu Solo. Firma měla po celém území bývalého Rakouska–Uherska i v zahraničí rozvětvenou síť prodejních zástupců pracujících na provizi. Zejména v carském Rusku a v balkánských státech založila zastoupení svých filiálek. Vývoz se proto neomezoval jen na rakousko–uherskou oblast. Firma exportovala prakticky do všech států Evropy i Asie. 

František Kovařík - Foto: Wikimedia Commons

František KovaříkFoto: Wikimedia Commons

A už je na čase, aby v tomto díle Toulek zaznělo druhé jméno, jehož zkratka nakonec spolutvořila novou firemní značku. Vlastně – ona to byla jména dvě. Bratří Josef a František Kováříkové. František se narodil v roce 1865, vystudoval reálku v Prostějově a vídeňskou techniku absolvoval s titulem „strojní inženýr“. Nejprve učil na průmyslové škole v Bielsku ve Slezsku, ale potom se vrátil do Vídně, kde byl asistentem na technice. Tam ho zastihla nabídka jeho mladšího bratra Josefa. 

Josef se narodil za čtyři léta po svém bratrovi, rovněž i on vystudoval prostějovskou reálku a pokračoval v bratrových šlépějích – absolvoval techniku ve Vídni. Inženýr Josef Kovářík založil v roce 1894 firmu, která jako jediná byla schopná odolávat v soutěži ve stejném oboru jako Wichterlův podnik. 

Jednalo se o výrobu potažních pluhů a dalšího nářadí na přípravu a zpracování půdy. Za dva roky nato se z vídeňské techniky vrátil do továrny František. A tehdy vznikla společná firma František & Josef Kovářík, továrna strojů a slévárna Prostějov. Výrobky firmy bratří Kováříků byly na velice dobré technické úrovni. Podílelo se na nich kolem čtyř set zaměstnanců. Jenomže v roce 1914 vypukla Velká válka, a s tou přišly problémy. 

Spojení sil 

A tak oba podniky, bratří Wichterlů i bratří Kováříků, začali v zájmu sebezáchovy spolupracovat. A když válka v prosinci 1918 skončila, vznikla nová firma Prostějovské továrny na stroje Wichterle & Kovářík, akciová společnost, přičemž do historie vstoupila značka WIKOV. Byla to největší továrna na výrobu zemědělských strojů na území Československa. 

Mobilní drtič Wichterle-Kovařík - Foto: Wikimedia Commons

Mobilní drtič Wichterle-KovaříkFoto: Wikimedia Commons

Spolumajitel firmy František Kovářík řídil ve 30. letech minulého století ještě něco většího, než jenom firmu – ve vládě Jana Černého zastával post ministra veřejných prací. Zemřel v roce 1942 – to už ale podnik pracoval opět ve válečném režimu. 

Po válce byl v roce 1948 znárodněn, přejmenován na Agrostroj Prostějov, aby za necelých 60 let nato zanikl. Značka ale nezemřela. Byla vzkříšena v prvním desetiletí 21. století – vznikl holding čtyř firem WIKOV MGI, jež mají sídla v Praze, Plzni a Hronově – vyrábějí ozubená kola, převody a větrné elektrárny.  

Autor:  Josef Veselý
Pořad: Toulky českou minulostí  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: neděle 08:04; repríza: čtvrtek 18:05 a pátek 4:00  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace