8. ledna  2017 v 08:00  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

1124. schůzka: Případ R. E. Jamot

Fakultní Thomayerova nemocnice. Ilustrační foto. - Foto: Tomáš Adamec

Fakultní Thomayerova nemocnice. Ilustrační foto.Foto: Tomáš Adamec

Pod podivným pseudonymem R. E. Jamot se skrývá člověk, který byl přímo personifikací české medicíny na přelomu 19. a 20. století. Abychom se v jeho literární přezdívce vyznali, musíme číst odzadu.

Josef Thomayer se narodil 23. března 1853 na trhanovském zámku. Sedmičlenná rodina žila v bytě umístěném přímo v zámeckých prostorách, jenomže nepříjemně vlhkém a chladném, a tak se raději přestěhovala do chalupy otcova bratra, na Starý Hamr. Rodina sice materiálními statky neoplývala, ale také nestrádala. 

Josífek začal chodit do místní dvojtřídky, ale díky své vyspělosti postoupil rovnou do čtvrté třídy. Později byl společně se starším bratrem Antonínem přijat na klatovské gymnázium. Josef si dlouho nemohl přivyknout na život v podnájmu, ani si nezískal žádné přátele. Což platilo až do septimy, kdy jednoho kamaráda našel, zato na celý život. 

Profesor matematiky požádal Thomayera, aby doučoval nového žáka klatovského gymnázia, sextána, rodáka z Loun. Emila Frídu. Ti dva se začali scházet, Emilovi však zůstalo kouzlo matematiky navždy utajeno, a nakonec z ní „nevyhověl.“ Ono se to doučování stejně zvrtlo – Emil Frída, který do Klatov přestoupil z pražského Jungmannova soukromého gymnázia, už stačil potkat řadu literárních osobností, navíc byl velice sečtělý a dokázal o všem vyprávět humorné historky. 

Thomayer se stal – jak už Toulek českou minulostí víme – autorem Frídova literárního pseudonymu. Thomayera napadlo, že by jeho přítel mohl používat umělecké jméno Vrchlický. A k tomu namísto Emila – Jaroslav. Frídovi se ten nápad zalíbil na první zvuk i pohled, zkusil podpis, a Josefovi poděkoval: „Ano, z toho jména lze už něco udělat. Třeba básníka.“ 

4. října roku 1871 opustil Josef Thomayer rodný Trhanov a následujícího dne nastoupil na Universitě Karlově na medicínu. Studium, i když bylo náročné, nezabíralo Josefu Thomayerovi úplně všechen čas, a tak mohl začít na vlastní pěst poznávat svět, který mu jako septimánovi poprvé přiblížil Jaroslav Vrchlický. Přihlásil se do akademického čtenářského spolku, který měl přes čtrnáct set členů a patřilo mu útulné zázemí, čítárny, studovny, bohatá knihovna s mnoha časopisy a restaurace.  

Národní buditel v nejlepším slova smyslu  

Medik Thomayer tady uzavřel další z pevných a dlouhotrvajících přátelství – s Aloisem Jiráskem. Okruh osobností kolem Josefa Thomayera se rozrůstal. Ocitl se v bohémské společnosti, která se scházela v tehdejší Ungrově kavárně. Tady se seznámil a spřátelil s řadou umělců. Tak jenom pár z nich: Mikoláš Aleš, Jakub Schikaneder, František Ženíšek, Antonín Chittussi, Josef Václav Myslbek. 

Prof. Josef Thomayer - Foto: Wikipedia, public domain - volné dílo

Prof. Josef ThomayerFoto: Wikipedia, public domain - volné dílo

Pořád tady ale bylo studium medicíny, a Thomayer se je snažil co nejdřív uzavřít. Na podzim roku 1876 byl slavnostně promován na doktora medicíny, a nastoupil zároveň na vojnu jako jednoroční dobrovolník do nemocnice. Nato se mu podařilo uplatnit se jako asistent na interní klinice. Jak bylo zvykem, v nemocnici pracoval dopoledne bez nároků na plat, odpoledne pak provozoval svoji vlastní lékařskou praxi. 

Byl to výtečný pozorovatel, často postřehl pacientův problém na první pohled, pohotově dokázal stanovit přesnou diagnózu a udělal si klinický obraz choroby. Vedla ho intuice podložená znalostmi lidí a především rozsáhlými vědomostmi. „Je v něm jiskra geniality,“ prohlásil o něm jeden z jeho nejmilejších žáků Ladislav Syllaba, pozdější osobní lékař prezidenta Masaryka. 

Na lékařské fakultě učil vnitřní medicínu. Ve třiceti letech se stal docentem, o tři léta nato byl jmenován řádným profesorem. II. interní kliniku vedl téměř dvě desetiletí a během nich ji zcela zásadním způsobem pozvedl. Jako první u nás začal vytvářet moderní neurologii, razil nové směry v kardiologii, věnoval se studiu cévních chorob. Hlavně však přinesl nový pohled na pacienta, chápal ho jako komplexní osobnost. 

Prosazoval revoluční názor, že specializovaný odborník je sice muž na svém místě, ale že nemůže provádět vyšetřování pacienta a jeho léčbu jenom v úzkých mezích svého oboru. Neviděl rád, když lékaři podávali množství léků, které už tehdy farmacie nabízela – on vystačil s minimem osvědčených medikamentů. Čeho naopak využíval výrazně, to byl psychický vliv na pacienty. Budil ohromný respekt, měl pronikavý pohled a rázný projev. Pacientům často břitce domlouval, což se málokdy míjelo účinkem. 

Jaký vedl Josef Thomayer soukromý život? Především byl nesmírně pracovitý a pilný, v zimě i v létě vstával v pět hodin ráno. Pravidelně chodíval se svými přáteli Aloisem Jiráskem, Jaroslavem Vrchlickým, Zikmundem Wintrem a dalšími na dlouhé túry do přírody. Nikdy se neoženil. 

Josef Thomayer zemřel 18. října 1927. Profesor Ladislav Syllaba se s ním při pohřbu rozloučil se slovy: „Opustil nás poslední ze zakladatelů vnitřního lékařství, tvůrce thomayerovské školy, vynikající a svérázný lékař. Nám všem, kteří jsme si Thomayera vážili a měli ho rádi, ubyla ze života jedna velká, čistá radost – styk s ním. Zbývají jenom vzpomínky. Ty nikdy nepřestanou býti drahé. 

Autor:  Josef Veselý
Pořad: Toulky českou minulostí  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: neděle 08:04; repríza: čtvrtek 18:05 a pátek 4:00  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 12. března  2017 v 08:00     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

    1133. schůzka: Kočovnické dětství chlapce Tomáše

    Vydáváme se opět na výpravu za mužem… vlastně ještě ani ne mužem, jako spíš mládencem… tedy on to dosud není mládenec, jako spíš chlapec, hoch, kluk. Jeho raně jinošská léta byla poznamenána způsobem života, jejž lze...

     
  • 5. března  2017 v 08:00     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

    1132. schůzka: Pokus o nepohádku o panské kuchařce a panském kočím

    Jen málokterý lidský duch je vskutku pronikavý. Duch tohoto chlapce takový byl. Začal se hlásit a rozvíjet mnoha vlohami hned od dětství. Šlo zprvu o nenápadné projevy, třeba o nečekaně bystré reakce, ale vnímaví lidé...

     
  • 26. února  2017 v 08:00     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

    1131. schůzka: Já v dětinství bloudil jsem polem

    Já v dětinství bloudil jsem polem, / a takový byl můjžal: / jak velký bych umělec býval. / A nikdo mne nechápal.Tyto verše jsme použili do podtitulku těchto Toulek, neboť – dle našeho názoru – snad nejlépe vystihují osud dalšího českého básníka, kterého na své pouti potkáváme, jakož i duševní rozpoložení, které naplňovalo podstatnou...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace