15. ledna  2017 v 08:00  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

1125. schůzka: Z Horažďovic a Kladna – směr: dobrodružství

Dvojportrét Machulky a Štorcha slavících Vánoce v Tripolisu

Dvojportrét Machulky a Štorcha slavících Vánoce v Tripolisu

Životní osudy Bedřicha Machulky, sběratele, cestovatele, fotografa, obchodníka, znalce africké přírody, organizátora loveckých safari a lovce, byly vzájemně propleteny s osudy jeho společníka Richarda Štorcha. Nelze se zabývat jedním a nezmínit se o druhém.

Starší z dvojice českých cestovatelů, kteří vstoupili na dráhu objevitelů, sběratelů přírodnin i národopisných předmětů, a také lovců a loveckých průvodců v Africe, se narodil 22. června v Kladně–Štěpánově, což je dnes zaniklá osada u Kročehlav. Již od dětství ho vzrušovaly cestopisy a v nich líčení cizích krajů. Po studiu na gymnáziu se vydal do Tábora, kde byl Vyšší hospodářský ústav. Každý den pilně četl o Africe, ale v universitní knihovně narazil: odepřeli mu půjčovat cestopisy s poznámkou, že odborná díla se vyhledávají jen pro badatele, a ne pro ty, kdo si v nich ukazují obrázky. 

„Dva roky předtím, než se Machulka vydal do Afriky, se seznámil se svým budoucím společníkem Richardem Štorchem,“ dočetli jsme se v knize profesora Josefa Kunského Čeští cestovatelé. „Richard přišel na svět 24. února roku 1877. Vychodil základní školu v Třeboni. Ničím na sebe zvlášť neupozorňoval, jenom rodiče věděli o Richardově zálibě, o lásce k přírodě. Toužil se podívat do světa, leč otec měl na věc jiný náhled. Poté, co se rodina přestěhovala do Prahy, nastoupil Richard na obchodní školu.“ 

Richard Štorch byl vynikajícím studentem, nic neodbýval, ale na svou cestovatelskou touhu nezapomínal. Byl pečený vařený v domě u Náprstků, a tady se také seznámil s člověkem, se kterým pak na téměř tři desítky let spojil svůj život. S Bedřichem Machulkou. Vyměňovali si o Africe poznatky zpočátku písemně, pak i osobně, až v obou uzrál plán jejich cesty do Afriky. 

Touha po neznámých krajích 

V listopadu roku 1898 se mladí cestovatelé vypravili přes Maltu do libyjského Tripolisu. Na jejich cestě je ale zastavilo to, že Tripolsko a Kyrenaiku ovládali Turci. Štorch a Machulka dostali po složitém vyjednávání povolení pouze k pobytu v samotném Tripolisu. O výpravě mimo město se sultánův zástupce nehodlal s mladými žadateli vůbec bavit. 

Byli zklamaní a rozčarovaní. Lámali si hlavy, co v dané situaci podniknout. Pustili se do společného podnikání. Stali se z nich lovci drobného zvířectva, ptáků a zejména plazů. Sbírali minerály a etnografické předměty. Po roce byla jejich firma zavedená. Evropští kupci je už znali, a tak firma Machulka–Štorch zásobovala trh živými i preparovanými zvířaty, flórou a dalšími přírodninami.  

Štorch zůstal nějakou dobu na severu Afriky, Machulka putoval z Tripolisu do Marseille, odtud to vzal přes Egypt, Somálsko, Keňu a Seychely na Madagaskar. Štorch za ním ovšem nechtěl zůstat pozadu a vydal se za Machulkou. Nikoli však, aby oba pobyli v Africe, nýbrž aby vyrazili na Cejlon. 

Když se jim podařilo dát dohromady určité finanční prostředky, splnili si svůj další sen a vydali se na další poznávání světa. Z Cejlonu… kam nejspíš? Do Indie. A pak to vzali přes Irák, Persii, Sýrii a Palestinu až do egyptské Káhiry, přičemž cestou do Sýrie byla karavana, s níž putovali, přepadena, oloupena a její účastníci si jenom šťastnou náhodou zachránili životy. Takže to tam nebylo už tehdy bezpečné… Až do první světové války Machulka se Štorchem vedli safari. 

Richard Štorch se seznámil prostřednictvím „otce českých cestovatelů“ Josefa Kořenského s náchodským továrníkem Filipem Oberländrem. „Z Chartúmu vypluli parníkem po Nilu do Láda v jižním Súdánu,“ píšou Jiří a Miloslav Martínkové v knize o našich cestovatelích a kartografech. „Vydali se společně na lov. Zatímco Štorch pronásledoval raněnou žirafu, Oberländer se utkal s buvolem, který ho třikrát vyhodil do vzduchu a potom ušlapal. Štorch se po této tragické události vrátil do Chartúmu a brzy odcestoval do Prahy.“ 

Také Machulka se ocitl v roce 1914 doma, v Praze ho zastihlo vyhlášení Mým národům, z čehož plynula povinnost narukovat na haličské a poté na italské bojiště. Rovněž Richard Štorch byl v létě roku 1914 v Praze. Pomáhat rakousko–uherské monarchii se mu nechtělo, a tak se vydával za egyptského státního příslušníka. C. k. tajná policie se však s tímto tvrzením nespokojila a později ho zatkla. „Lepší sedět v kriminále než střílet do lidí, “ říkal svým přátelům poté, co byl propuštěn. Jeho kamarádovi Machulkovi se vedlo hůř – byl zraněn a zbytek války strávil po vojenských špitálech. 

Richard Štorch využil válečná léta k přednášení a také k psaní rozsáhlého díla o svých zážitcích z cest a pobytu v Africe. Rukopis této práce svěřil svému známému Wachtelovi. Stalo se tak před poslední Štorchovou africkou cestou. Po návratu do Prahy 12. května 1927 se už nedostal k tomu, aby Wachtela požádal o vrácení rukopisu. Byl na tom velmi špatně. Za deset dnů nato Richard Štorch zemřel ve věku padesáti let. Štorch se vydání svého díla nedočkal. Rukopis zůstal u Wachtela, a ten brzy po Štorchově pohřbu spáchal sebevraždu. Rukopis záhadně zmizel. 

Zbývá ještě dopovědět příběh Bedřicha Machulky. Ten přežil svého přítele o celých 37 let. S přestávkou, kterou si vyžádala první světová válka, prožil Bedřich Machulka v Africe 37 let. Z Machulkových darů rostly sbírky Národního muzea, do nichž nezištně přispíval nejrůznějšími exponáty. Vydal první část svých pamětí, kterou nazval V Africe na stezkách zvěře. A připravoval ještě další knihu, o obyvatelích Afriky. Těšil se na ni. Smrt ale rozhodla jinak. Zastihla ho 6. března roku 1954. Do osmdesátky mu chyběl jenom rok. 

Autor:  Josef Veselý
Pořad: Toulky českou minulostí  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: neděle 08:04; repríza: čtvrtek 18:05 a pátek 4:00  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 12. března  2017 v 08:00     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

    1133. schůzka: Kočovnické dětství chlapce Tomáše

    Vydáváme se opět na výpravu za mužem… vlastně ještě ani ne mužem, jako spíš mládencem… tedy on to dosud není mládenec, jako spíš chlapec, hoch, kluk. Jeho raně jinošská léta byla poznamenána způsobem života, jejž lze...

     
  • 5. března  2017 v 08:00     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

    1132. schůzka: Pokus o nepohádku o panské kuchařce a panském kočím

    Jen málokterý lidský duch je vskutku pronikavý. Duch tohoto chlapce takový byl. Začal se hlásit a rozvíjet mnoha vlohami hned od dětství. Šlo zprvu o nenápadné projevy, třeba o nečekaně bystré reakce, ale vnímaví lidé...

     
  • 26. února  2017 v 08:00     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

    1131. schůzka: Já v dětinství bloudil jsem polem

    Já v dětinství bloudil jsem polem, / a takový byl můjžal: / jak velký bych umělec býval. / A nikdo mne nechápal.Tyto verše jsme použili do podtitulku těchto Toulek, neboť – dle našeho názoru – snad nejlépe vystihují osud dalšího českého básníka, kterého na své pouti potkáváme, jakož i duševní rozpoložení, které naplňovalo podstatnou...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace