10. prosince  2017 v 08:04  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

1172. schůzka: Příběh takřka neskutečný o ševcích ze Zlína.

Tomáš Baťa, Antonín Baťa a jejich sestra Anna Baťová - Foto: Baťa shoe company, Wikimedia Commons, Public domain

Tomáš Baťa, Antonín Baťa a jejich sestra Anna BaťováFoto: Baťa shoe company, Wikimedia Commons, Public domain

Naším hrdinou bude odhodlaný český - přesněji moravský - řemeslník, a to švec, který za svůj život dokázal obout tolik lidí, že jeho jméno i jeho boty oblétly celý svět. V té staré ševcovské rodině se dědil verpánek z otce na syna po několik staletí. A zdědil ho i Tomáš Baťa (1876-1932).

Kde hledat skutečný začátek zlínských Baťů? Ponořit se musíme až do 16. století. V Zelechovicích nad Dřevnicí, což byla vesnička asi hodinu pěšky od Zlína, žil tehdy jistý Václav Batiu, který se údajně narodil roku 1580. 

Nejstarší skutečně zaručený rodinný předek Lukáš si koupil opuštěný domek na zlínském předměstí, kde se říkalo Na Trávníku. Co znamenalo dnes podivně znějící příjmení Batiu? To pastýř z dalekých Karpat dorazili na moravské Valašsko, ale poněvadž se jazyk neustále vyvíjí, dnes takovým lidem říkáme bača. Jak se stal z bači švec, je záhada, nové řemeslo však zajišťovalo slušné živobytí. 

Tomáš Baťa se narodil ve Zlíně 3. dubna 1876. Jeho otec Antonín vyráběl měkké valašské papuče a vysoké boty pro sedláky, které prodával stejně jako ostatní zlínští ševci po jarmarcích. Už v šesti letech začal malý Tomáš napodobovat otce a z odřezků šil malé dětské botičky, které se daly úspěšně prodat. Když byl pilný, ušil za den jeden pár a prodal jej za pět krejcarů. 

Roku 1890 byl Tomáš Baťa konečně dost starý (měl „už" čtrnáct let!), aby si splnil sen, směl vystoupit ze školy a stát se u svého otce ševcovským učedníkem. Některé otcovy postupy považoval za zastaralé. Rád by si s ním promluvil, ale otec, který se snažil udržet dílnu se čtyřmi zaměstnanci a třemi učni v chodu, považoval za prvořadý úkol zajistit dostatek chleba pro početnou rodinu. Žádné riziko nepřicházelo v úvahu a Tomáše pokaždé odbyl. 

Ale protože umíněnost se u Baťů dědila, synek se jednoho dne bez rozloučení sebral a zamířil do Prostějova, kde se nechal zaměstnat u firmy Farber. Byl přímo u zdroje: tady se totiž vyráběly chytré stroje, které urychlovaly a usnadňovaly ševcovskou práci. Okouzloval ho každý detail, chodil a všech se vyptával a vyptával - až ho začali považovat za malého špionského fakana a jednoduše s ním vyrazili dveře. 

Po návratu domů ho čekalo pár pohlavků. Nikdo nechtěl slyšet chvalozpěvy o divech strojové výroby. Otec sice byl prý rozený podnikatel, lákalo ho, co vyžadovalo odvahu, ale jakmile narazil na první překážku, ztratil veškerou chuť. Na rozdíl od Tomáše. Toho každá překážka vyprovokovala, aby šel do toho. Ale stejně se ti dva, Baťa starší a mladší, brzy dohodli: když se Tomášovi v dílně nelíbí, tak se bude starat o prodej. Ten ihned změnil zavedený způsob, že se boty prodávají pouze na místním trhu. Začal objíždět okolní městečka a vesnice a prodával tak úspěšně, že dílna potřebovala rozšířit o další pracovníky a rodina si najednou žila v dostatku. 

Tomáše však začala sžírat nespokojenost s tím, že otec ukládá vydělané zlatky do truhly, místo aby je investoval do rozšíření výroby. Odešel z domova podruhé, tentokrát do Vídně, kde sloužila sestra Anna. Ta věřila jeho schopnostem a podpořila ho, aby si mohl v Doblinu u příbuzných zařídit dílnu. Když mu po třech měsících hrozil krach, otec si pro umíněného synka přijel. 

Vrátili se k původnímu úspěšnému uspořádání - otec vyráběl, syn prodával. Tomáš neustále přemítal o dalších možnostech. Zaslechl, že se boty dodávají až do Prahy, koupil si mapu a Prahu si na ní našel. Otec mu nebránil, dokonce mu dal na cestu peníze. 

Tomáš cestoval vlakem, přespával v čekárnách, živil se suchými rohlíky. Obchodníci neskrývali překvapení. Někteří z nich toho šestnáctiletého umouněného fakana pokládali za urážku svého stavu. Tomáš ale vytrval a domů přivezl spoustu objednávek, které dávaly dílně bohatý výrobní program. 

Firma vzkvétala, otec Antonín se nechal vozit do hospody kočárem a úspěšným synem se u piva rád a hlasitě chlubil. Jenže Tomáš by býval ocenil mnohem více, kdyby pověst firmy rostla díky výrobkům na trhu. Otec však stále odmítal začít vyrábět nové modely. 

Pořád se šilo totéž a Tomáš pochopil, že to nikdy nebude jinak. Nenásledoval však třetí útěk z domova, pokusil se s otcem domluvit. „Nabyl jsem přesvědčení, že jsem zralý pro samostatnost," napsal mnohem později. „Pohnul jsem proto svého staršího bratra Antonína a ještě starší sestru Annu, abychom utvořili společnost, abychom se stali továrníky, pány." 

Začal se rodit fenomén Baťa... 

Autor:  Josef Veselý
Pořad: Toulky českou minulostí  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: neděle 08:04; repríza: čtvrtek 18:05 a pátek 4:00  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 29. dubna  2018 v 08:04     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

    1192. schůzka: In Italien, in Italien.

    Itálie po vypuknutí první světové války stála nejdřív devět měsíců stranou a zachovávala neutralitu. Na pohled to působilo uvážlivě. Původně byla členem Trojspolku.

     
  • 22. dubna  2018 v 08:04     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

    1191. schůzka: Druhá ze dvou megabitev.

    Nejkrvavější střetnutí první světové války vypuklo v červenci a skončilo v listopadu 1916 v podstatě bez výsledku. Bitva na Sommě se zapsala do dějin i tím, že zde Britové poprvé nasadili obrněná vozidla - tanky. Cena...

     
  • 15. dubna  2018 v 08:04     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

    1190. schůzka: První ze dvou megabitev.

    Bitva u Verdunu, první ze dvou megabitev Velké války (tou druhou byla bitva na Sommé), trvala deset měsíců, od února do prosince 1916. Ve výsledku však nepřinesla vůbec nic, kromě obrovských ztrát - celkem sedm set...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas