1. ledna  2018 v 08:04  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

1175. schůzka: Odvaha - poloviční úspěch.

Tomáš Baťa - Foto:  autor neznámý, Wikimedia Commons, Public domain

Tomáš BaťaFoto:  autor neznámý, Wikimedia Commons, Public domain

Pokračujeme ve vyprávění o pozoruhodném člověku se stěží uvěřitelnou životní dráhou. Dokázal zdánlivě nemožné. Byl extrémně úspěšný. A úspěch se neodpouští. Proto nám na onoho ševce zůstaly dva rozdílné pohledy.

Jedni ho glorifikují, druzí v něm vidí kapitalistu sdírajícího ze svých podřízených kůži. Jedni raději pomíjejí tvrdý donucovací aparát ševcova systému, druzí naopak zamlžují skutečnost, že dokázal zajistit tisícům lidí práci a na místě zablácené vesnice vybudovat moderní třicetitisícové město. Vydáme se opět za osudy Tomáše Bati a jeho ševcovského impéria. 

„Nebuďme ze skla, buďme z ocele.“ - „Rozkaz zákazníka je svatý.“ - „Vydělávej“ - „Nezdar -dobrý učitel.“ - „Líný v práci, pilný v prošení“ -„Kam svět se hne, tam síla se napře.“ - „Práce šlechtí člověka.“ - „Buď práci čest.“ 

I to poslední heslo, stejně jako mnoho dalších, se vyskytovalo na stěnách Baťových dílen a továrních hal. Viselo tam však také: „Odvaha - poloviční úspěch“. To bylo pro zlínského továrníka asi nejcharakterističtější. Když vypukla první světová válka, vyrazil Tomáš Baťa do Vídně s mlhavým plánem: využít války ve prospěch své fabriky. 

Ještě předtím dal naplnit největší zlínský sklad množstvím potravin, kůží, látek, nití - jako by tušil, že se válka protáhne a nouze nakonec udeří na každé dveře. Baťá znal vídeňskou byrokracii a kapsu měl naditou stokorunami. Brali všichni, od nejnižších šarží až po generály. Nakonec se dozvěděl, že nebudou zapotřebí těžká bagančata, jak si představoval, nýbrž lehká letní obuv s plátěným vrškem - pro c. k. dělostřelce. Přesně to jeho továrna vyráběla. Pět tisíc párů denně, armáda jich ale potřebovala půl milionu! 

Nebylo to příliš velké sousto? Bylo, pro továrnu přímo nezvládnutelné, ale Baťu okamžitě napadlo řešení. Požádal starostu Štěpánka, svého bývalého tichého společníka, aby svolal všechny zlínské ševce. Ocenili výsledky jeho mise a rychle se dohodli - rozdělili si práci a za první měsíc vyrobili všichni dohromady třicet tisíc párů. 

Válečná výroba znamenala bezpochyby pravé požehnání, fabrika během tří let prakticky zdvojnásobila produkci. Pracovalo v ní už okolo pěti tisíc lidí, zhruba dvě třetiny z nich na vojenských zakázkách, a nyní chrlila devět tisíc párů obuvi denně. 

Dobré výnosy Baťa jako vždy okamžitě investoval do rozšiřování výroby a nákupu pozemků. Jenže zároveň nespokojeně sledoval, že veškerá kvalitní kůže se používá na vojenské účely a lidé chodí pomalu v cárech. Vzpomněl si, že si kdysi v Nizozemsku všiml, jak tam s úspěchem používají dřeváky. Kůže scházela, dřeva byl dostatek. A tak ve Zlíně vznikly boty s dřevěnou podešví, jejich vršek se šil z odpadu od výrobků směřujících na frontu. A dřeváky se prodávaly, dokonce s celkem slušným ziskem. 

Válka sice znamenala dobré výdělky, avšak její konec přinesl naprostý rozvrat. Denní výroba poklesla na tisíc šest set párů. Ostatně jak vyrábět, když nebylo z čeho, nikde se nedala koupit kůže, neexistoval fakticky žádný materiál. 

Rakousko-uherský erár zůstal firmě dlužen tři miliony tři sta tisíc korun - a Baťa věděl nejlépe, že tyhle peníze historie pohřbila společně s císařským trůnem. Navíc firma ztratila pohodlné rakousko-uherské trhy a nad vodou ji držely jen dřeváky. 


Přidružily se sociální bouře, hladoví lidé zbědovaní válkou demonstrovali proti zbohatlíkům a keťasům, i u Bati proběhla krátká stávka. Všechno nasvědčovalo tomu, že rok 1919 bude velmi zlý. Všude panovalo ovzduší nejistoty, vykrádaly se dokonce vagony se zasílaným zbožím a pojišťovny se vykrucovaly, když měly škodu zaplatit. Baťa jako vždy řešil věci po svém: z demobilizovaných navrátilců zorganizoval ozbrojené stráže, které zásilky doprovázely. Přesto bylo zřejmé, že stejně jako při předchozích krizích opět nastal nejvyšší čas něco podniknout. 

Odvaha je poloviční úspěch! Baťa si vzpomněl na Spojené státy. Roku 1919 opět odcestoval do Ameriky a nelitoval. Navštívil největší americkou obuvnickou továrnu Endicot Johnson, vyrábějící sto tisíc párů bot denně. Ve Fordově fabrice zase viděl v chodu montážní pás a ve starém dobrém známém městě Lynn ve státě Massachusetts založil společnost Bata Shoe & Leather Company. 

Továrně se ale od samého počátku nedařilo, zejména proto, že se nedokázala přizpůsobit americkému sortimentu, a nakonec zanikla. Ani ve Zlíně však nepanovala radostná nálada. Avšak v hlavě Tomáše Bati už zrál plán, jak na nepřízeň doby vyzrát... 

Autor:  Josef Veselý
Pořad: Toulky českou minulostí  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: neděle 08:04; repríza: čtvrtek 18:05 a pátek 4:00  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 29. dubna  2018 v 08:04     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

    1192. schůzka: In Italien, in Italien.

    Itálie po vypuknutí první světové války stála nejdřív devět měsíců stranou a zachovávala neutralitu. Na pohled to působilo uvážlivě. Původně byla členem Trojspolku.

     
  • 22. dubna  2018 v 08:04     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

    1191. schůzka: Druhá ze dvou megabitev.

    Nejkrvavější střetnutí první světové války vypuklo v červenci a skončilo v listopadu 1916 v podstatě bez výsledku. Bitva na Sommě se zapsala do dějin i tím, že zde Britové poprvé nasadili obrněná vozidla - tanky. Cena...

     
  • 15. dubna  2018 v 08:04     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

    1190. schůzka: První ze dvou megabitev.

    Bitva u Verdunu, první ze dvou megabitev Velké války (tou druhou byla bitva na Sommé), trvala deset měsíců, od února do prosince 1916. Ve výsledku však nepřinesla vůbec nic, kromě obrovských ztrát - celkem sedm set...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas