6. května  2018 v 08:04  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

1193. schůzka: Včely jsou zajímavá kniha. Otevři ji a uvidíš, co všechno se ti postupně bude objevovat

Vilém Mrštík - Foto:  volné dílo, Zlatá Praha, Ústav pro českou literaturu AV ČR

Vilém MrštíkFoto:  volné dílo, Zlatá Praha, Ústav pro českou literaturu AV ČR

„Včely jsou zajímavá kniha. Otevři ji a uvidíš, co všechno se ti postupně bude objevovat.“ To jsou slova mladšího z bratří Mrštíků.

Alois (1861-1925) a Vilém Mrštíkové (1863-1912) se neproslavili pouze jako autoři románů a povídek z venkovského prostředí. Byli také vášnivými včelaři. Vilém Mrštík dokonce obor včelařství obohatil o několik technických inovací. 

Vilém Mrštík se narodil 14. května 1863 v Jimramově. Tatínek Alois byl ševcem, maminka Františka švadlenou. O dva roky starší bratr Alois byl povahy vážné, skromný a rozšafný. Po vystudování učitelského ústavu působil po celý život jako učitel v jednotřídce. Měli ještě mladšího bratra Norberta. Ten vystudoval medicínu, ale brzy ho schvátila zákeřná ledvinová choroba. Další mladší bratr František se vyučil lékárníkem, ale onemocněl tuberkulózou, které podlehl. K tragickým ranám osudu se přidala i smrt matky. 

Mezi bratry byly značné rozdíly. V povaze i v tvorbě. Alois byl rozvážný, v jednání umírněný, nahlížel na svět střízlivě, bez přílišného vzletu a fantazie. Vilém byl naproti tomu divoch - strhoval prudkým zápalem a vášnivou touhou po fantazijním prožitku. Příznačný byl také jeho neklid, který ho, později uvězněného v samotě v obci Diváky u Brna, hnal z místa na místo, na delší cesty i na každodenní toulky čarokrásnou přírodou. 

Ve vztahu k lidem byl Vilém většinou plachý, někdy však vášnivý, vznětlivý, prudký až neomalený. Dovedl si přátele získat, ale záhy je zase ztrácel. Na většinu lidí působil jako rozervanec. Rozdíly se projevovaly, i když spolu psali. Třeba kroniku Rok na vsi. Nevyhnuli se ani prudkým výměnám názorů. Když Alois zapochyboval o svých literárních schopnostech - Vilém mu zřejmě vyčetl svou větší účast při zpracování některých kapitol -, napsal mu bratr Alois zcela upřímně: „Každý neseme svůj kříž, a pomáhám-li Ti ho nést, neznamená to, jako bych ho nesl za Tebe. To, co já přináším, je k celku podřízeného druhu a rád bych už jednou, abys s tím počítal jako s nutností, třeba s nutným zlem, které zavinilo leccos z Tvé minulosti. Jako hoch jsi vyběhl z města, s nikým se nestýkal, s nikým nebyl, mimo pakáž měl jsi a mohl jsi mít zřídkakdy slušnější styky a povolání." 

Podnětem k tomuto listu byl zřejmě Vilémův povzdech, že musí opravovat celé strany Aloisova textu po stránce stylistické, a proto se nedostane k vlastní práci. Pozdější přítelkyně, jedna z Vilémových lásek, malířka Zdenka Braunerová (která Aloise nikdy neměla ráda), o Aloisovi pronesla: „Bez Viléma by nenapsal ani jedinou větu." Trpělivý Alois podléhal výbušnému Vilémovi, který byl v jeho očích autoritou, protože se oddal literatuře cele, bez vedlejšího praktického zaměstnání. Alois vedle vyčerpávající pedagogické práce musel hrát na kůru a účastnit se církevních bohoslužeb. Jako venkovský učitel jednotřídky, jenž měl ve třídě až osmdesát dětí, povzdechl si trpce: „Proto nejvíce k archům sedám a nejdéle u nich vydržím, když jsem v zimě sám." 

Vilém trpěl od roku 1910 zhoršujícím se zdravotním stavem, duševními poruchami a vyčerpaností, později údajně i stihomamem - všude viděl nepřátele, strašidla a přichystané pasti. Trpěl představou, že těžce onemocní, a bál se dlouhého umírání. Ani při pobytu v poklidné moravské obci Diváky se necítil dobře, měl pocit, že jej lidé neustále sledují a šíří o něm pomluvy. Tento stihomam ještě více prohloubil jeho duševní krizi. 

Poslední kapkou se pak stala zcela nevinná událost, k níž došlo asi rok před spisovatelovou tragickou smrtí, a o které se zmiňuje doktor Hortík, který měl možnost přečíst si Vilémův dopis na rozloučenou. Podle tohoto dopisu (dnes ztraceného a již zřejmě neexistujícího) uklízel Vilém asi rok před svou tragickou smrtí ve včelíně, kde mu pomáhala jedna místní mladá nezletilá dívka. Jelikož si Vilém Mrštík vždy potrpěl na mladá děvčata, došel k závěru, že si sousedé v obci asi budou domýšlet, k čemu všemu třeba mohlo ve včelíně dojít, a půjdou ho proto udat. 

Celá událost se vyhrotila příštího jara, 2. března 1912, kdy opět trávil čas ve včelíně a odtud spatřil souseda, který odcházel z domu svátečně oblečen. V těžkém duševním rozpoložení Vilém Mrštík mylně usoudil, že se soused svátečně oblékl proto, že jde k soudu, kde na něj chce podat udání. 

V té chvíli Mrštík zřejmě zpanikařil a rozhodl se věc radikálně vyřešit. Napřed si prořízl hrdlo skalpelem, kterým předtím prořezával plástve ve včelíně. Poté se ještě několikrát snažil skalpelem bodnout do srdce. Když se ze včelína dlouho nevracel, začali ho jeho bratr, otec a švagrová hledat. Nakonec byl nalezen ve sklípku ve vážném stavu. Vilém Mrštík zemřel o pět hodin později v krutých bolestech. 

Autor:  Josef Veselý
Pořad: Toulky českou minulostí  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: neděle 08:04; repríza: čtvrtek 18:05 a pátek 4:00  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 19. listopadu  2018 v 08:04     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

    1169. schůzka: Jak šaty dělaly člověka

    „Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka...“ zpívají Voskovec a Werich ve známé písničce. Kdy se zrodilo rčení, že šaty dělají člověka, netušíme, ale s jistotou víme, že ještě na počátku 20. století platilo v míře dnes...

     
  • 28. října  2018 v 08:04     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

    1218. schůzka: Republika rok 1

    Začátkem října 1918 už na tom byla monarchie tak zle, že požádala o mírová jednání – ovšem na základě starých lednových čtrnácti bodů presidenta Wilsona. Aby svým krokům dodal váhy, vydal císař o deset dnů později (18....

     
  • 30. září  2018 v 08:04     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

    1214. schůzka: Dobrý voják Hašek. Opilý, chrabrý, nezvěstný…

    V životním příběhu spisovatele, novináře a obchodníka se psy Jaroslava Haška přicházíme k dalšímu milníku. V době, kdy založil obchod se zvířaty, se dostal do problémů, kvůli nimž nakonec skončil za vraty psychiatrie....

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas