26. září  2018 v 08:04  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

1213. schůzka: Poslušně hlásím, vojín Hašek Jaroslav z 91. pluku v Českých Budějovicích

Švejk - náš nejznámější revmatik - Foto:  Jirka.h23,  CC BY-SA 4.0, Wikimedia Commons

Švejk - náš nejznámější revmatikFoto:  Jirka.h23, CC BY-SA 4.0, Wikimedia Commons

„Život lidský je tak složitý, že život člověka je proti tomu úplný hadr.“ Proslulým výrokem, který jeho autor vložil do úst své slavné románové postavy Josefa Švejka, otevíráme kapitolu našich dějin spojenou se spisovatelem, který poutá pozornost i téměř století po své smrti. I život Jaroslava Haška byl totiž natolik složitý, že život člověka je proti tomu úplný hadr.

„Je chytrý, je prozíravý. Ve svém zvláštním humoru absorbuje kritiku, tehdy se říkalo měšťácké politiky, dnes by se dalo říci machy politických metod. Je to humor moudrý a český, což skvělým způsobem objasnil Jan Werich.“ Takto se o Jaroslavu Haškovi vyjádřil velký znalec jeho díla Radko Pytlík. 

Haškova životní dráha, která začala před sto třiceti pěti lety, 30. dubna 1883 ve Školské ulici číslo 16 v Praze, kde se autor Švejka narodil, nebyla jednoznačná ani jednoduchá. „Za kultu osobnosti a komunismu se nelíbilo, že byl příliš bohém. Teď se zase kritizuje, že byl přesvědčením anarchista a svým způsobem spolupracoval s prvními fázemi ruské revoluce,“ uvedl Radko Pytlík v roce 2013 v jednom z rozhovorů u příležitosti vydání své knihy Jaroslav Hašek. Data – fakta – dokumenty. 

Haškův satirický a protiválečný román Osudy dobrého vojáka Švejka, ve kterém se autor po svém vyrovnává s chaosem a necitelností válečné doby, byl přeložen do osmapadesáti jazyků - a je čten po celém světě. Proč? „Protože je tam něco obecně lidského. Je tam člověk zachycený v základních existenciálních situacích. Když je válka a kolem vás třískají šrapnely, tak se krčíte k zemi. A u té země to vypadá jinak než v parlamentu, kde můžete lhát, vymýšlet si, družit se s kamarády a také pít v restauraci. Ale na té zemi za války najednou ucítíte to elementární, co je v člověku,“ je přesvědčený Pytlík. 

Rudolf Lukas byl skutečným předobrazem nadporučíka Lukáše z románu Osudy dobrého vojáka Švejka. Byl velitelem spisovatele Jaroslava Haška u 91. pěšího pluku - Foto: archiv Jana Ciglbauera

Rudolf Lukas byl skutečným předobrazem nadporučíka Lukáše z románu Osudy dobrého vojáka Švejka. Byl velitelem spisovatele Jaroslava Haška u 91. pěšího plukuFoto: archiv Jana Ciglbauera

„Román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války přinesl Haškovi posmrtně celosvětový úspěch, i přes to, že dílo nestihl dokončit. První díl vyšel v roce 1921 a celá tetralogie si bere na mušku poměry v armádě rozkládajícího se Rakouska-Uherska a chaos v atmosféře války. Hlavního hrdinu představuje zdánlivě prostoduchý voják Josef Švejk. Jeho příhody se vícekrát ocitly na filmovém plátně i na divadelních prknech. Téměř klasikou se stal dvoudílný snímek Karla Steklého z roku 1956, v němž postavu Švejka ztvárnil Rudolf Hrušínský,“ zaznělo letos v lednu na stanici Plus v pořadu Portréty vysílaném k pětadevadesátému výročí Haškovy smrti. Známá jsou i rozhlasová zpracování Švejka v podání Jana Wericha anebo nově Oldřicha Kaisera. 

Postava Švejka údajně Haška napadla v roce 1911, poté, co se vrátil pozdě večer domů z hospody. „Pitomec u kumpanie“, zapsal si tehdy na kus papíru. Haškův hrdina se poprvé objevil již v knize Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky v roce 1912. „Jako autor byl Hašek mimořádně plodný. I dnes literární badatelé nacházejí dosud neznámé či nevydané Haškovy texty. Doposud bylo identifikováno nejméně tisíc tři sta jeho prací. Nezabýval se však jen psaním. V roce 1911 s přáteli založil recesistickou Stranu mírného pokroku v mezích zákona, v níž zesměšňoval volební poměry a stranický boj. V roce 1907 byl zatčen a pobyl měsíc ve vězení, protože se účastnil anarchistické demonstrace, kde napadl policistu,“ zaznělo v Haškově portrétu na Plusu. 

Začátkem roku 1915 Jaroslav Hašek narukoval do armády a už v září se ocitl v ruském zajetí. Vstoupil do československých legií, ale po sporech s jejich vedením se v roce 1918 přidal k Rudé armádě. Stal se členem bolševické strany a politickým pracovníkem. V prosinci 1920 se vrátil domů, Přivedl si i novou ženu Alexandru Gavrilovnu Lvovou, aniž se ovšem předtím rozvedl. Družce nikdo neřekl jinak než Šura. 

Po návratu do Prahy se Hašek vrátil k bohémskému životu. Už vážně nemocný se přestěhoval do Lipnice nad Sázavou, kde začal psát své vrcholné dílo. Zemřel před devadesáti pěti lety, 3. ledna 1923, v devětatřiceti letech. Přestože jeho průpovídka „Člověk by chtěl být gigantem – a je hovno, kamaráde“ je obecně asi stále platná, milovník Haškova díla zapochybuje: pro autora Švejka jeho vlastní výrok tak úplně neplatí. 

Autor:  Josef Veselý
Pořad: Toulky českou minulostí  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: obnovená premiéra na Dvojce v pondělí–pátek 20:00; reprízy nejlepších dílů v neděli 08:04  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas