6. září  2015 v 08:00  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

1054. schůzka: Od bezpečníků k samohybům

Laurin & Klement, bicykl Slavia, model z roku 1896 - Foto:  AlfvanBeem, Wikipedia, public domain - volné dílo

Laurin & Klement, bicykl Slavia, model z roku 1896Foto:  AlfvanBeem, Wikipedia, public domain - volné dílo

Od počátku dubna roku 1995 až do dnešních dnů jsme na své pouti naší historií potkali věru početnou společnost, nejprve ji tvořili jedinci údajně s modrou krví, posléze se však stále častěji prosazovali neurození smrtelníci.

I když: neurození… Dle našeho názoru se urozenost měří nikoli více či méně nóbl rodokmenem, nýbrž tím, čím ten muž či žena prospěl národu či dokonce lidstvu. Těchto šlechticů ducha každým rokem přibývalo. Čestnou pozici mezi nimi zaujala dvojice Laurin & Klement, zakladatelé Továrny velocipedů, kol a vozů motorových, Mladá Boleslav, Království české. Ti dva si takřka okamžitě padli v roce 1895 do noty a záhy zakládají firmu.  

V prvních měsících existence firmy Laurin & Klement ji pohánělo vpřed nadšení pro novou věc, ačkoli její zakladatelé od samého počátku zápasili s nedostatkem prostředků. Výplaty zaměstnanců se často opožďovaly – v tomto ohledu měl značnou výhodu Václav Klement, který získával příjmy ještě ze svého knihkupectví (nyní vedeným manželkou), ostatní na tom byli hůř. Ačkoli si zaměstnanci obvykle nestěžovali, dochoval se doklad o jedné výjimce: roku 1896 dělník jménem Čeněk Lát žaloval své zaměstnavatele u místního soudu o nezaplacenou mzdu ve výši tří a půl zlatého. Laurin s Klementem při prohráli a k žalované částce museli přidat ještě devět zlatých a pět krejcarů na soudní výlohy, což jistě bolelo. Často zadlužená firma však poznala ještě horší období, bývaly dokonce časy, kdy jediný klíč od skladu držel bankovní úředník, a pokud zákazník zaplatil bankou požadovaných 40 zlatek, mohl odejet na zbrusu novém kole – co bude se zbytkem kupní ceny, to už banku nezajímalo.  

Kolo Slavia - Foto:  Škoda Auto

Kolo SlaviaFoto:  Škoda Auto

Václav Klement pak musel objíždět dlužníky po celé Mladé Boleslavi a pokoušel se z nich zbývající peníze dobýt. Ale mělo být dokonce ještě hůř, jednoho dne všechny pobočky českých bank odmítly už nadále firmě Laurin & Klement poskytovat jakýkoli úvěr. Klementovi nezbývalo než zapomenout na předchozí špatné zkušenosti s panem Foersterem (kterýžto mu doporučil, aby si s ním dopisoval v jemu srozumitelné řeči, totiž v němčině), a obrátil se na německou Länderbank. A tady kupodivu uspěl, když přistoupil na podmínku, že banka bude mít ve firmě svého úředníka s právem denně dohlížet na výrobu i prodej. 

Spolupráce z holé nouze se osvědčila, a roku 1907, kdy se firma Laurin & Klement přeměnila na akciovou společnost, to byla právě Länderbank, že se společně s pražskou Živnobankou stala největším akcionářem. Což je však pro nás v tuto chvíli ještě notně vzdálená budoucnost, ilustrující však, že L & K to neměla v začátcích, ale ani později právě snadné. Přes všechny problémy právě vylíčené se stala firma Laurin & Klement brzy centrem cyklistů z blízkého i dalekého okolí. Také by se mohlo říct, že byla jakousi Mekkou, leč vzhledem k tomu, že nejsme muslimská země, zatím, podobných metafor se raději vyvarujeme.  

Atmosféra u klubovny ČKV před odjezdem na výlet - Foto:  Český klub velocipedistů

Atmosféra u klubovny ČKV před odjezdem na výletFoto:  Český klub velocipedistů

Cyklistika se v Čechách rychle ujala, ba i na Moravě a ve Slezsku, jakkoli jsou tyto historické země ve všech směrech opomíjeny. Zatímco v 80. letech se jezdilo a závodilo na riskantních vysokých velocipedech, nyní už byla nižší kola bezpečná (taky se jim proto říkalo „bezpečníky"). A koncem předminulého století se už měly k světu desítky cyklistických klubů. Zájem o cyklistiku byl značný, enormní. Už od roku 1885 u nás vycházel časopis Cyklista, který přinášel novinky dokonce i ze zámoří. Ačkoli nová mladoboleslavská firma nikdy neodmítla nikoho, kdo přinesl bicykl do opravy, její hlavní činností byla stavba nových kol. Budeme–li o nich hovořit jako o originálních velocipédech, musíme mít na zřeteli, že jde o nadsázku. Ona ta výroba fakticky obnášela montáž bicyklů z jednotlivých součástek, povětšinou dovezených z Anglie. Velocipéd byl na svoji dobu velmi komplikovaný výrobek, složený z mnoha částí, které vyžadovaly přesnou sériovou výrobu. A nic takového nebylo tehdy široko daleko k dispozici. Laurinova a Klementova továrna zkrátka musela nakupovat téměř všechno od zahraničních dodavatelů, ona sama byla jenom dílnou, v níž se kola kompletovala – v létě, pokud nepršelo, se pracovalo i na dvoře. Rám se letoval z anglických bezešvých trubek, dovážely se i řetězy, sedla, ráfky a také obutí.  

Zákazníci měli možnost si vybrat buď plnou pryžovou obruč, nebo takzvanou poduškovou obruč, která byla dutá a tlumila nárazy při jízdě; ti nejmajetnější si mohli dovolit plášť Continental s duší a zámyčkou (zámyčka byl ventilek). V dílně se hotová kola lakovala a pak vypalovala v peci. Emailovala se, jak této technologii říkalo. Rámy byly černé, zlatě se linkovaly jen dámské modely. Kola byla dodávána s koženou taštičkou a nářadím, olejničkou, vzduchovým čerpadlem (totiž hustilkou), a nechyběla ani krabička potřeb na reparování obručí, jakož i dobrý zvonek. Na kola se písemně poskytovala dvouletá záruka, a dokonce jednoroční záruka na pláště, což byla tehdy výjimka. V prvních dvou letech bylo na trhu pět modelů, nejlevnější cestovní kolo přišlo na 100 zlatých, polozávodní kolo se prodávalo za 155 a dámské kolo Slavia bylo nabízeno za 160 zlatých. Kdo si nechal poslat kolo dráhou domů, musel připlatit půldruhé zlatky na laťovou bednu. Dílna byla zařízena, polotovary nakoupeny, ceny stanoveny, katalog vytištěn. Teď už jenom maličkost – obstarat zákazníky.  

Laurin & Klement, motocykletta Republic (1899) - Foto:  AlfvanBeem, Wikipedia, public domain - volné dílo

Laurin & Klement, motocykletta Republic (1899)Foto:  AlfvanBeem, Wikipedia, public domain - volné dílo

Přes všechny potíže se zadlužená firma, jíž banka odpírala nemilosrdně úvěry, rychle rozrůstala, za rok po svém založení měla už dvanáct zaměstnanců, a když se další rok sešel s rokem, zaměstnávala jich firma jedenadvacet. Ve dvoře už začalo být těsno, a proto se odstěhovala do nového působiště o rozloze 136 akrů, táhnoucí se podél silnice spojující Mladou Boleslav s Kosmonosy. V únoru dostala firma povolení k stavbě, a už v srpnu téhož roku stála zbrusu nová továrna, vybavená moderními parními stroji. Zaměstnávala 32 dělníky, 6 učňů a 3 úředníky. Na jejím vybudování se finančně podílela i řada mladoboleslavských podnikatelů a měšťanů. Klement s Laurinem měli jejich důvěru, kterou spláceli novými modely kol včetně prvního tandemu. Jakkoli byly velocipédy u nás montovány většinou ze zahraničních dílků. Hotový výrobek se však ne jmenoval Laurin & Klement, na světě se objevila nová obchodní známka. Slavia. Název měl symbolizovat pýchu na české výrobky. Neboť „hřích na národohospodářských zájmech svého národa páše každý, kdo ještě dnes za to, co zde dostati může, peníze do ciziny zanáší". (Toť pravil jeden z prvních reklamních letáků firmy Laurin & Klement.) Pan Klement měl zřejmě ještě v dobré paměti velkopanskou odpověď pana Foerstera z Ústí nad Labem, s níž jsme se seznámili minule. Ty peníze měli zákazníci zanášeti firmě Laurin & Klement, která nabízela velocipéd Slavia, "co nejosvědčenější výrobek naší největší české továrny na velocipédy, kteráž ne reklamním humbukem, ale skutečně nejlepší jakostí výrobků svých s nejrenomovanějšími závody ciziny úspěšně konkuruje."  

Václav Klement - Foto: Wikipedia, public domain - volné dílo

Václav KlementFoto: Wikipedia, public domain - volné dílo

Roku 1898 Václav Klement vyrazil do Paříže a v Bouloňském lesíku patřil cosi, co ho okamžitě okouzlilo. Bez dechu sledoval, jak se kolem něho řítí bicykl s přídavným motorkem, umístěným nad předním kolem, které pak poháněla kožená dřevěnice. Obratem si zjistil, že Francouzi říkají tomu zázraku motocycletta a motocycletty vyrábí továrna bratří Wernerů. Dokázali by on i v Mladé Boleslavi vyrobit něco takového? To by byla senzace! Vrátili se s velikou bednou, a jakmile z ní sejmuli víko, Laurin se dal do práce. Než byl hotov, přišel na pár důležitých úprav, především nalezl optimální umístění motoru, takže mu fakticky patří prvenství v konstrukci moderního motocyklu. Okouzlení, které v Mladé Boleslavi wernerka způsobila, muselo být nelíčené. Oba společníci pochopili, že se před nimi otevírá nový svět. Stejně tak jim ale bylo jasné, že živi jsou a ještě dlouho budou především z výroby kol. Nabízeli široký sortiment od „lidového" kola za 120 zlatých, na druhé straně vyráběli i tandemy za 280 zlatých (jeden pro dva pány, druhý pro pána a dámu). Kromě toho firma nabízela takový sortiment doplňků a dílů od nejrůznějších výrobců z Evropy i Ameriky, že je to až neuvěřitelné. Naprostou novinkou byly akatény (to jest kola bez řetězů). Zadní kolo poháněl spojovací hřídel a bylo to elegantní, funkční a moderní, výrobně ovšem dražší řešení. Domácích výrobců velocipédů se přihlásilo víc, ale jen Laurin s Klementem byli jediní, kdo nabídl motocykletu – kolo s pomocným motorkem.  

Laurin & Klement, motocykletta typu B (1903) - Foto:  AlfvanBeem, Wikipedia, public domain - volné dílo

Laurin & Klement, motocykletta typu B (1903)Foto:  AlfvanBeem, Wikipedia, public domain - volné dílo

Zkoušky s novým strojem nebyly snadnou záležitostí. Ten totiž zápasil se zapalováním a také s ovládáním – nevhodně umístěné páčky, přímo na motoru místo na řídítkách, tohleto dohromady s prasklou pneumatikou zavinily, že Laurin přišel při testech o dva přední zuby. Zranění přebolelo, horší ale bylo, že se žádná senzace s motocykletou nekonala. Ačkoli Klement objížděl prodejny a uveřejňoval desítky inzerátů, nový výrobek se zdál být prakticky neprodejný. Klementova cesta do Anglie (v roce 1898) nebyla jediným výletem na ostrov za Kanálem. Vypravil se sem hned roku 1900, tedy v dobách pro firmu pořád ještě nelehkých, kdy se stále rozhodovalo o její bytí a nebytí, neboť zápasila s nedostatečným odbytem a neustálými finančními prostředky. Tato druhá Klementova výprava do Anglie se proměnila v jedno velké dobrodružství. S pohádkovým koncem. Všecko to začalo šokem, když Klement narazil na podvodníka, který (tedy údajně) chtěl získat zastoupení firmy Laurin & Klement pro Anglii, jenže on s tím předváděným motocyklem jednoduše ujel. Nebyl by to ovšem Klement, aby ho nenapadlo geniální řešení. S pomocí svého známého Jindřicha Zahrádky, majitele hotelu v přímořském letovisku Temby, uveřejnil inzerát, poptávající koupi většího množství motocyklů a vyžadující zkušební jízdu. Byla to past, ale zabrala, spolehlivě. Zloděj se vynořil, stroj zaparkoval před hotelem a zamířil do salonku, kde se mělo jednání konat. K jeho nehranému překvapení tam na něho čekal rozzuřený Klement, zatímco Zahrádka motocykl okamžitě zamkl v recepci v úschovně zavazadel. Když zloděj zjistil, že stroj je pryč, pokusil se kalit vodu, ale když mu Klement začal vyhrožovat, že ho dá policejně eskortovat na rakousko–uherský konzulát, polekal se a raději uprchl.  

Druhé doporučení, na firmu Hawetson, se ukázalo spolehlivější. Pan Hawetson byl zpočátku velmi nedůvěřivý až podrážděný a dával najevo silné pochybnosti, že by kdesi, v nějakém Rakousku–Uhersku, uměli vyrobit něco tak složitého, jako je motocycle. Leč měl sportovního ducha a dal Klementovi šanci – dostal pět minut na to, aby ho o kvalitách svého stroje přesvědčil. Pak už pan Hawetson jen užasle, jak stroj plynule krouží a snadno se ovládá, a když Klement nakonec vycházel z jeho kanceláře, nevěděl, jestli sní, anebo bdí – měl v kapse podepsanou smlouvu na dodávku sto padesáti motocyklů! A tak se londýnský pan Hawetson stal zachráncem firmy a zároveň jakousi kompasovou střelkou, která firmě Laurin & Klement definitivně ukázala její směřování a cíle. Kdoví, jak by se osudy firmy vyvíjely, kdyby Klement nezískal tu obrovskou londýnskou zakázku. Paradoxem bylo, že objednávka z Londýna přesahovala finanční možnosti firmy a žádná banka jim už nechtěla půjčit. Investovat do tak neperspektivního odvětví? Ne, ne, ne. Krok před cílem se mohl jejich sen zhroutit. Ale to Klement prostě nemohl dopustit. Nepatřil k lidem, kteří se snadno vzdávají.  

Narcis Podsedníček na stroji značky Laurin & Klement - Foto:  Škoda Auto

Narcis Podsedníček na stroji značky Laurin & KlementFoto:  Škoda Auto

Když nedaly banky, půjčil si od soukromého investora, a dokonce nabral další dělníky, takže v továrně pracovalo už 68 zaměstnanců. Nadále se vyráběla i kola – a nyní navíc dva druhy motocyklů. Firma se také poprvé ve své historii zúčastnila mezinárodní výstavy. Nebyly to vyhozené peníze, úspěch byl ohromný. Motocykly, které poslali z Mladé Boleslavě do Frankfurtu, se vrátily ověnčené první cenou a zlatou medailí. Radost, a nadšení… Druhým převratným momentem pro firmu Laurin & Klement byl vstup na závodní dráhu, a to hned účastí ve velmi náročném závodě Paříž–Berlín. Opět úspěch. Ačkoli – formálně nikoli. Jezdec s libozvučným jménem i příjmením Narcis Podsedníček (zaměstnanec firmy Laurin & Klement) sice zvítězil, a s velkým náskokem, leč pořadatelé ho z formálního důvodu diskvalifikovali. První závod, jehož se firma Laurin & Klement zúčastnila, proběhl skutečně dramaticky. Klement neměl dostatek prostředků, aby si mohl dovolit najmout profesionálního jezdce, a proto odjel na start do Paříže se svým zaměstnancem Narcisem Podsedníčkem. Ve francouzském hlavním městě se ubytovali v soukromí, přespávali na jedné posteli a zakrývaly se kabáty. Podsedníček dobře věděl, jak nedostatečně jsou na závod připraveni. Největší problém tkvěl v pneumatikách, poněvadž si s sebou nepřivezli ani jedinou náhradní – stav finanční to prostě nedovoloval. Jednou pozdě večer, když se Klement v posteli vrtěl a nedovolil mu usnout, se nastávající závodník zvedl a raději zamířil do ulic. Když míjel okno krejčovství a spatřil švadlenky ještě v pilné práci, dostal geniální nápad. Vešel dovnitř a pomocí gestikulace požádal, aby mu mezi plášť a duši všili silnou vrstvu látky. A pneumatiky skutečně vydržely celý závod až do berlínského cíle, kam dorazil s velkým náskokem ve tři hodiny ráno – za ním pokračoval v závodě už jen jediný jezdec, Francouz Rivière. Poněvadž cíl byl v noci zavřený, Podsedníček zašel za strážníkem, aby mu čas příjezdu dosvědčil. Pak se šel do hotelu vyspat, a až ráno se dozvěděl, že ho pořadatelé diskvalifikovali. Pro dav berlínských fanoušků však stejně zůstal vítězem, odvděčili se mu tím, že ho k vyhlášení vítězů donesli na ramenou. Úspěch, byť nakonec jen poloviční, přiměl Klementa k rozhodnutí, aby se firma L & K nadále sportovních podniků důsledně zúčastňovala – a o úspěchy dokonce opřel značnou část reklamy.  

Motocykletta, typ A - Foto:  Škoda Auto

Motocykletta, typ AFoto:  Škoda Auto

Konečně se začalo dařit. Odbyt motocyklů Laurin & Klement začal utěšeně stoupat a zdálo se, že všechny finanční trable zůstanou jen jako zasutá noční můra. Firma sklízela úspěch za úspěchem, na závodních drahách i v účetních výkazech, a roku 1904 v Mladé Boleslavi dokonce vybuchla hotová bomba. Klement nechtěl věřit svým očím. V prstech svíral dopis, nesoucí hlavičku firmy Seidel und Naumann, Dresden, Obsahovala uctivou žádost, zda by drážďanská firma mohla získat výhradní práva na výrobu motocyklů koncepce Laurin & Klement pro Německo. Prvotřídní kvalita výrobků zaručena. Podpis: Herr Foerster, Direktor. Byl to náš starý dobrý známý… chci říci náš starý známý. „Chcete–li od nás odpověď, žádáme Vaše sdělení v nám srozumitelném jazyce." Jasně, Herr Foerster neumnel Tschechisch, nur in einer uns verständlichen Sprache. V srosumitelne ržeči. Taková žádost se nedá odmítnout, vždyť ten člověk se tolik zasloužil o vznik společnosti Laurin & Klement, vlastně stál při jejím založení. Výsledek: německý strojírenský gigant, zaměstnávající už tehdy 2800 pracovníků, začal do svého modelu Germania úspěšně montovat český motor. Éra, kdy motocykly představovaly hlavní produkt mladoboleslavské továrny, však trvala poměrně krátce. Poslední čtyřválcový stroj byl vyroben 10. srpna roku 1909 a podobný osud potkal i další verze. Úplně posledních dvanáct motocyklů pak firma Laurin & Klement zkompletovala v září 1910. Motorky sice prodávala i po tomto datu, ale byly to už pouze stroje ze skladu, a takové, které si vzala na protiúčet, když si zákazník koupil v Mladé Boleslavi horkou novinku – automobil.  

Nemáme důvod nevěřit záznamům: podle nich se v Mladé Boleslavi celkem vyrobilo a po celé Evropě prodalo (nejvíce v Rakousku–Uhersku, Německu, Francii a Rusku) téměř čtyři tisíce motocyklů. Dodejme ještě, že s ukončením motocyklového programu zanikla i značka Slavia. 

Autor:  Josef Veselý
Pořad: Toulky českou minulostí  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: neděle 08:04; repríza: čtvrtek 18:05 a pátek 4:00  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 2. září  2018 v 08:04     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

    1210. schůzka: Přelom 1917

    Na výpravách do našich dějin jsme se ocitli v přelomovém roce 1917. Na jeho začátku vyhlásilo Německo totální ponorkovou válku. Byl to z jeho strany hazardérský krok, založený na naprosto mylných kalkulech. V onom roce...

     
  • 26. srpna  2018 v 08:04     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

    1209. schůzka: "Mírový" císař

    Ve třetím, přelomovém roce první světové války se události valily jako mořské vlny při pobřeží jedna přes druhou a navzájem se ovlivňovaly. Tu propojenost dějů roku 1917 nedovedeme synchronně zaznamenat. Naštěstí už...

     
  • 19. srpna  2018 v 08:04     Audio  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

    1208. schůzka: Poslední

    „Arcivévoda Karel si za svou družku v životě vyvolil Zitu z Parmy. Blahopřeji mu k této volbě jeho srdce a nejsrdečněji přijímám arcivévodkyni Zitu za člena mého Domu. Nechť se oběma dostane životního štěstí, které...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas