7. prosince  2013 v 15:30  rubrika: Vysílá ČRo Dvojka

625. schůzka: Byl jest jednou kantor dobrý

Moravská mše vánoční Josefa Schreiera - Foto: ces.mkcr. cz

Moravská mše vánoční Josefa SchreieraFoto: ces.mkcr. cz

Pan Brixi nám odpustí, že jsme si název vypůjčili z jeho opery, ale náramně se nám hodil, a my už se můžeme pustit do příběhu dnešního hrdiny. Slovo "hrdina" berme jako epiteton ornans. Život Josefa Schreiera byl klidný jako jeho hudba.

"I v současné společnosti si člověk někde chvilku oddechu a podlehne kouzlu okamžiku, aby vyslechl něco z vánoční hudby starých časů. Nesrovnatelně populární se stala už celá desetiletí Česká mše vánoční Jakuba Jana Šimona Ryby, známá pod textem Hej mistře. O Vánocích také zaznívají také pastorely Rybovy a dalších českých skladatelů, z nichž žádný nedosáhl popularity tohoto mistra. Slyšíme je z rozhlasu i ze zvukových nosičů. O pastorelách z Moravy však naše veřejnost neví nic. A přece i v tomto regionu se můžeme vykázat jedinečnou tradicí pastorální hudby a výraznými skladateli zejména z řad kantorů. V jejich čele stojí Josef Schreier." Těmito slovy nás upozornil na postavu moravského kantora a skladatele vynikající znalec české hudby, profesor doktor Jan Trojan, CSc. 

Už nikdo neví, jak dlouho odpočívaly v archivu oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea partitury, podepsané nic neříkajícím jménem Schreier. Profesora Trojana na ně upozornil profesor Jiří Sehnal, a už první nahlédnutí do nich prozradilo mimořádnou hudební hodnotu materiálu. To, co se dostalo do archivu z fondů benediktinského kláštera v Rajhradě, bylo ojedinělou hudbou na Moravě (a nejenom tou vánoční). Co se skrývá za příjmením, které - kdyby se psalo v českém překladu - by znamenalo totéž jako Vyvolávač, nebo Křikloun či Řvoun? "Josef Schreier, český kantor," praví heslo v Československém hudebním slovníku osob a institucí, svazek druhý: "Narozen kolem roku 1739 v Hustopečích, zemřel..." datum úmrtí, chybí, v závorce je otazník. 

Psal se též Steiger. Uvádí se rovněž v českém tvaru jako Šrajer. Studoval na jezuitském gymnasiu v Olomouci, kde byl altistou. Působil pravděpodobně ve 2. polovině 18. století někde na Moravě. Skladatel hanáckých oper, jež se provozovaly v moravských klášterech. Složil hudbu ke školské alegorické hře a zpěvohru, má též skladby chrámové a tak dále. Jak známo, ani na ten nejdůvěryhodnější záznam ve slovníku se nelze spoléhat stoprocentně. Dvojnásobně to platí v případě našeho pana Schreiera. Jistý Josephus Ferdinandus Schreier je zaznamenán v pramenech jako dítě Ondřeje a Marie Anny. Synek vystudoval v Olomouci na kněze a působil pak na farách v Zaječí, v Perné a v Mikulově, kde také zemřel. Dvě skutečnosti vyvolávaly pochybnosti o ztotožnění mikulovského Josefa Ferdinanda s kantorem uváděným v hudebním slovníku. Především jeho kněžské povolání (měl být přece učitelem), a dále údaj o německé národnosti - Germanus, který ho doprovází v rukopisném katalogu kněžstva olomoucké diecéze.
 

Obec Bílovice - Foto: Obec Bílovice

Obec BíloviceFoto: Obec Bílovice

Bylo třeba pátrat dál. Heslo Schreier se vyskytuje i v jedné slovenské bibliografii: Norbert Schreier, slovenský filosof, skladatel a teolog, narozený 29. dubna 1744 v Běloticích na Moravě, zemřel 24. října 1811 ve Štiavnici. Působil u nitranském biskupa,a potom vyučoval filosofii v Kološváru, ke konci života byl rektorem ve Štiavnici. Patřil k hudebně nejvzdělanějším bernolákovcům na Slovensku, na něž měl silný vliv. V púchovském archivu jsou jeho skladby. Bělotice na Moravě? V žádném lexikonu obcí ani na internetu jsme obec tohoto jména neobjevili. Bylo nutno se obrátit až na provinciální archiv piaristů v Budapešti a zjistit člena piaristické řehole, který byl na sklonku života rektorem koleje v Banské Štiavnici. Zpráva z Maďarska posunula celé pátrání o notný kousek dál: "Úplné jméno zmíněného je Joannes Norbertus Schreier. Joannes je jeho křestní jméno, jméno Norbertus přijal, když vstoupil do našeho řádu, a od té doby ho nazývají jedině tímto jménem. Narodil se dne 29. dubna v Bilovicz in Moravia. Bělotice je buď chyba v rukopisu nebo chyba tisku. Jeho otec byl Josef Schreier, matka Anna Burešová; otec byl správcem u hrabětem Rottala v Holešově. Schreier vstoupil roku 1767 v Kecskemétu do našeho řádu. Svá filosofická na teologická studia absolvovalo v Nitře. Později byl v našem řádu profesorem logiky, matematiky a etiky, potom profesor teologie orientálních jazyků a Svatého Písma. Jako novic magister musicae. Zemřel 24. října 1811 v Banské Štiavnici."  

Zdá-li se někomu tato peripetie s rodištěm a původem jednoho neprávem zapomenutého skladatele příliš zamotaná, pak nechť ví, že bádání v archivech a matrikách není snadnou záležitostí a ani prof. Trojan si práci neulehčil. Když zjistil, že v markrabství moravském se nachází celkem devět Bílovic, zaměřil se především na Bílovice na Hradišťsku, protože v nedalekém Holešově Schreierův otec pracoval. Po klopotném listování v matrikách byl ten správný údaj konečně nalezen: 26. dubna 1748 se v Bílovicích narodil a příštího dne byl pokřtěn Joannes Phillipus Jacobus, jehož otec Josef Schreier je toho času školní rektor v místě; matka se jmenovala Anna. Rodiče měli svatbu před osmi lety v Bílovicích: mládenec Josef pocházel z městečka Dřevohostic, toho času působil rektor v Bílovicích, a Anna rozená Burešová byla poctivá panna z Bílovic, dcera zemřelého bílovického rektora.
Rektorský mládenec a poctivá panna... 

Během osmnácti let měli ti dva dvanáct dětí. Mezi nimi i Jana Filipa Jakuba, který později přijal řádové jméno Norbert. Známe tedy základní údaje o dětech bílovického kantora a jeho ženy. Jak se ale dařilo rodině Schreierových v Bílovicích, což je jediné ověřené působiště kantorovo, v rozmezí tam strávených dvaceti let? „Zprávy ze školní kroniky postrádáme,“ píše profesor Jan Trojan. Ve fondu základní školy v Bílovicích se nachází pouze záznam z roku 1754 o tom, že správcem tady byl právě Josef Schreier. Trochu víc toho najdeme v matrikách - lze v nich vypátrat záznamy o kmotrech a také s kým se Schreierovi v Bílovicích stýkali. Najdeme v nich i zmínku, že sami šli za kmotry několika dětem, mimo jiné i opuštěnému chlapci z Napajedel. Po roce 1760 jméno Schreier z bílovických matrik mizí. Rodina se odstěhovala, ale kam, to se neví. Snad na Slovensko, možná do Modry u Bratislavy, ale doklady chybějí. Vrcholná léta Josefa Schreiera a také závěr jeho života zůstávají zahaleny tajemstvím. Jméno Josefa Schreiera, kantora v Bílovicích u Uherského Hradiště, i jeho skladatelská činnost, upadly v zapomenutí, podobně jak se to stalo i jeho méně talentovaným kolegům. Učitelství na Moravě se netěšilo obecně příliš velké vážnosti. O kantorech z Čech, jejichž kulturní činnost se zapsala do paměti současníků, máme dochovány alespoň základní životopisné údaje. Na Moravě ani tak rázovitý kantor a písničkář, jakým byl například Jan Tomáš Kužník, nemá známé rodiště a o jeho literární a hudební aktivitě se tradují protichůdné zprávy.  

Poprvé se Schreierovo příjmení vynořuje (bez udání křestního jména) v literatuře u Josefa Jungmanna. Podle stručné zprávy v Historii literatury české, která vyšly v roce 1825 školní učitel Schreier okolo roku 1760 několik operet v hanáckém nářečí s hudbou vyhotovil, kteréž v moravských klášteřích provozovali. Jedna dána jest ve Vídni v domě knížete Kaunitz-Rittberka od vlastencův, ale tiskem nevyšla. V jedné árii, která zpívá Hanák, jakosti Hanáka živě se vypisují. Další skoupé zápisy už o žádných operách ani operetách nemluví, ale zmiňují se o chrámových skladbách. Kromě nich se Schreierovi připisují dvě zpěvohry - měly patřit k prvním českým zpěvohrám v dějinách našeho divadla. Že by to byly přesvědčivé údaje, to tedy nejsou. Kriminalista by řekl, že má v ruce leda indicie, nikoli však důkazy... 

Na osobnosti Josefa Schreiera je vidět neutěšený stav českého bádání v dějinách hudby. Jeden z nejpozoruhodnějších představitelů kantorské hudby v českých zemích uniká stále pozornosti hudebních vědců. Je v tom osud kantorské hudby vůbec - muzikologové ji nepovažují na vhodný objekt svého bádání a právě tak stojí tato hudba mimo okruh zájmu hudebních folkloristů. Nezájem o Schreiera je patrný i na současné koncertní a divadelní produkci u nás. Zatímco například vánoční mše Jakuba Jana Ryby se těší řadu let enormní pozornosti profesionálů i amatérů, největší Schreierovo dílo, jeho opus magnum, Missa pastoralis, zůstává naší veřejnosti praktické neznámé. Ačkoli Schreier ve svých dvou malých operách překračuje meze kantorské hudby, nestojí o ně ani studentské scény.  

Pokud byl někdo v českých zemích v druhé polovině 18. století kantorem - a pokud komponoval - tak převážně skládal chromovou muziku. Z díla Josefa Schreiera se však dochoval jenom zlomek skladeb. Na Moravě existuje množství kostelních kůrů, jejichž notový materiál není zpracován - možná že se tam někde nacházejí Schreierovy kusy, tak jako se našly v Dřevohosticích, Kojetíně, Kvasicích a v Rajhradě. Reprezentačním dílem Josefa Schreiera je Missa pastoralis in C boemica. Pastorální mše česká C dur. Je to nejvýznamnější vánoční mše na Moravě. Pastorální mše byly v českých zemích velmi oblíbené a jejich popularita se šířila zvláště na venkově. Nejprve to byly kompozice na latinský text mešního ordinária (ordinárium jsou celoroční liturgické předpisy), později se latinský text prolínal s českým. Missa pastoralis se stávala vlastně sledem pastorel, drobných scének s pastýřskými náměty.  

Kyrie eleison
Christe eleison
Kyrie eleison
Goria in excelsis Deo
Čuj Miko čuj
Čujem Baťo čujem,
Ondráš, Ondráš, na co voláš
chasu búriš, spáti nedáš
Nebojte se, pastuškové,
povíme vám věci nové,
že se vám narodil Bůh spasitel,
všeho světa Vykupitel
Gloria gloria zpívejme,
tomu dítěti chválu vzdejme.
Gloria in excelsis Deo...
Poďme bratri do Betléma,
je tam velmi krásná panna.
Porodila pacholátko
a prerozkošné děťátko.
Vítaj vítaj malé dítě,
my Valaši vítáme ťa.
O děťátku jak se míváš,
copak v tomto chlévě děláš.
 

Ne, víme nač jsi prišlo
nám všem spasení prineslo,
když jsme byli opuštění
a od Evy zavedení.
Ale jak se odměníme,
za tu lásku zaplatíme -
budem ťa věrně milovat,
tak sa budem odsluhovat.
Darmo darmo milý Pane,
odsloužit se néni možné,
bych měl tisíc srdcí v sobě,
odsloužit se néni možné.
Když ty tak chceš, milý Pane,
máme pro ťa nachystané,
 

srdce naše v nich prebývaj,
v nich žádnému místa nedaj.
Který snímáš hríchy světa,
daj nám Pane dobré léta,

buď milostiv svému lidu,
zažeň od nás všechnu bídu.

Slávě tobě Pane Kriste,
narozený z Panny čisté.
Amen amen ať se stane,
Jezu Kriste, milý Pane Amen.
 

Kdo napsal text Schreierovy pastýřské mše, to nevíme. Není vyloučeno, že to byl někdo skladatelovi blízký... snad místní kaplan, ale možná Schreier sám. Text vychází z valašských vánočních mší.  

Daj nám pokoj svatý, náš panáčku zlatý na zemi, Ve všem dobrém stálost, potom věčnou radost na nebi. Z této smrtelnosti přiveď do radosti, kde býváš. Tobě děkujeme a chválu vzdáváme, Pane náš, a doufáme silně, že nám ourod země požehnáš. Dobrou noc dítě Tobě Valaši vinšujem a již se zase k našim salašům stěhujem. Dobře se měj, za zlé nám neměj, Ježíšku, již odpočívej se svojí milou matičkou. Nynej nynej malé dítě, ó Pane náš, príď nás také navštíviti na náš salaš. Aleluja zazpíváme Ježíškovi, Boha Otce nebeského synáčkovi. Aleluja alejuja vesele zpívejme.  

Moravská mše vánoční Josefa Schreiera - Foto: ces.mkcr. cz

Moravská mše vánoční Josefa SchreieraFoto: ces.mkcr. cz

Veritas exulans cogete Mundoet Politica. Po česku: Pravda odsouzená Světem a Politikou do vyhnanství. (Pozoruhodně nadčasový název.) Skrývá se pod ním snad nejhodnotnější česká zpěvohra 18. století. Její námět sahá do středověku - Píseň o vyhnané Pravdě se nachází v Jistebnickém kancionále z 15. století. Středověká moralita se změnila v operní aktovce v hořkou satiru. Vstupují v ní tři alegorické postav - Veritas, Mundus a Politica. Pravda, Svět a Politika. Náramná společnost. Dvě z nich jsou intrikánské. (Není třeba hádat, kterépak z těch tří to asi jsou.) Svět a Politika se spiknou proti Pravdě. Ta pod jejich tlakem marně hledá útočiště u vysokých, středních i nízkých stavů, a nakonec odchází ze světa do vyhnanství. Opera je napsána v češtině, navíc s mnoha příslovími a pořekadly. Semtam se mihne i nářeční výraz, prozrazující moravský původ. (jinak až do současnosti je aktuální charakteristika, jakou autor textu stíhá tehdejší politiky:)  

Pravda sem, pravda tam.
Politicus, ten nic nedbá,
neb ona je lež neb pravda;
co kdo v svém srdci nosí,
druhý vědět nemusí:
pravda sem, pravda tam.
 

Pravda sem, pravda tam, politicus, ten přisvědčí, by lež byla ještě větší, jakou kdo sobě žádá, takovou on pořád dá, pravda sem, pravda tam. Pravda sem, pravda tam. kdo chce politicus býti, musí dvoje srdce míti, z jednoho aby mluvil, v druhém pak jináč myslil; pravda sem, pravda tam. Pravda sem, pravda tam. Jedním slovem: politicus má umět ten obzvláštní kus Boha vždy vychvalovat, přitom čerta nehněvat: pravda sem, pravda tam.  

Nejsympatičtější je, jak to vypadá, pravda. I když - pravda sem, pravda sem. Její protivník Svět budí dojem figury skoro oficírské. Politica ztělesňuje postavičku úlisnou a podlézavou. A to druhá Schreierova zpěvohra... ta se vzletným titulem Aurea libertas, to máme po našem: Zlatá svoboda. Má skoro patetický název. Autor jej ovšem mínil ironicky. Ve srovnání s dramatickým dějem předchozí hry je Zlatá svoboda vlastně jakousi parodií - parodií disputace, jaké byly často náplní školských her. Starší Castulus hraje v této opeře roli světáka, který uvádí svého mladšího druha do problematiky ženění. Mladší Cosmophilus je takový jelimánek. Castullus mu nabízí postupně nevěstu mladou, starou, zámožnou, chudou, hezkou a ošklivou. Nakonec se oba mužští shodnou, že nejlepší je aurea libertas. Zlatá svoboda! Je to ovšem oslava nejenom individuální, ale i společenské svobody:  

Aurea libertas, ó zlatá svobodo! Nolo ergo per fas - snad tě mejlí někdo. Garrulas amare - špatné potěšení - Scio bene quare - tam kde tebe nejni. Tol ut Libertatem - kdo se tebe spustí - et in sclavitatem - je skláv, otrok jistý. Plurimos inducunt - živu býti škoda - qui illos ducunt - kde nejni Svoboda.  

Po roce 1760 jméno kantora Josefa Schreiera z Bílovic u Uherského Hradiště mizí. Snad se odstěhoval do Horních Uher (tedy na Slovensko), do obce Modry, kde se v písemnostech nalezlo jméno Schreier. Další stopy jsou roztroušeny už jenom v desítkách slovenských fondů. Nevíme, kde a kdy moravský kantor a skladatel Josef Schreier skončil svou životní pouť. Jeho hudba se však zachovala. Podobá se svému autorovi. Je skromná a klidná a pokorná. 


Zvětšit mapu
Autor:  Josef Veselý
Pořad: Toulky českou minulostí  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: neděle 08:04; repríza: čtvrtek 18:05 a pátek 4:00  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas