Usmívá se a přitom s vámi manipuluje. Pasivní agrese je toxická, nastavte hranice, radí psychoterapeutka
Známe to všichni. Někam přijdeme a narazíme na člověka, který se tváří tak jedovatě, že okamžitě otráví všechno kolem. Od takového jedince rychle pryč. Někdy to ale nejde. S toxickým člověkem žijeme, setkáváme se s ním v kolektivu. Toxicita v dnešním slova smyslu navíc není jenom zjevná otravnost, ale i promyšlená a skrytá agresivita.
„Toxické vztahy jsou všechny vztahy, ve kterých se cítíme nepříjemně. Může to být šikana ve škole, na pracovišti, kdy narážíme na nerespekt, ponižování. Mohou to být i pomluvy, intriky, závist a také to, že člověk dostává úkoly, na které nemá kvalifikaci, nebo naopak podřadné úkoly,“ popisuje psychoterapeutka Pavlína Rasochová.
Pobyt v prostředí s toxickými vztahy podle ní často vyvolává psychické problémy a úzkostné stavy. „Děti třeba mají bolesti bříška, zvýšené teploty, protože se snaží vyhnout prostředí, ve kterém je jim velmi nepříjemně,“ říká.
Toxická je i takzvaná pasivní agrese. „Ta není tak zjevná, není to vyhrožování nebo očividné ponižování, ale jde o situace, kdy člověk častokrát i jakoby v dobrém zájmu toho druhého s někým manipuluje. Běžné bývá vyčítání, citové vydírání ve stylu: Co já jsem pro tebe všechno udělala a ty se mnou nejdeš ani na kafe,“ líčí Pavlína Rasochová.
Čtěte také
„Pasivní agrese v nás často vzbuzuje pocity viny, což je vlastně záměrem té manipulace. Máme pocit, že nejsme dostatečně vděční, že ten člověk trpí kvůli nám. Při pasivní agresi je s námi manipulováno s úsměvem na tváři,“ dodává.
A jak se tedy bránit? Psychoterapeutka především doporučuje nastavit hranice. „Například do práce chodíme pracovat, to znamená, že tam máme jasně nastavené hranice. Ty samozřejmě můžeme povolovat, pokud se s kolegou cítím bezpečně, mohu ho víc pustit do svého privátního života, ale jinak je nutné udržovat hranice, postavit se sám za sebe, pracovat na svém sebevědomí a sebehodnotě,“ radí.
Někdy to ale nestačí. „Neříkám, že to je správné, ale někdy je v rámci záchrany svého psychického zdraví asi nezbytné z toho pracoviště prostě odejít a najít si jiný kolektiv, který je podporující, aby se člověk v práci cítil bezpečně a těšil se tam,“ připouští psychoterapeutka.
Celý rozhovor o toxických vztazích s psychoterapeutkou Pavlínou Rasochovou si poslechněte v magazínu Zdravíčko online.
Související
-
Budu tě mít rád, když… Podmíněná láska v dětství vede k depresím v dospělosti, varuje psycholog
Jednou z forem lásky je láska rodinná, mezi rodiči a dětmi. I o té je dobré něco vědět, jinak můžeme na svých potomcích napáchat velké škody, říká psycholog Václav Šnorek.
-
Všichni jsme schopni zabít. Záleží na okolnostech, říká psychiatr a soudní znalec Jan Tuček
O tom, co se ukrývá v hlavách zločinců, máme možná romantické představy. Jaká je ale skutečnost, jaké jsou pohnutky pachatelů trestných činů? Lze je pochopit, ospravedlnit?
-
Jak zvládnout stres? Především se snažte přijít na to, co ho vlastně vyvolává, radí psycholog
Lov mamutů stresoval kdysi pravěkého člověka a aktivizoval jeho nervový i svalový systém. Dnes nás k boji i útěku vedou zcela jiné důvody. Stresujeme se ale mnohem víc.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
