Václav Cigler: Ze dna na světlo

20. březen 2011

Václav Cigler (ročník 1929) patří bezesporu mezi velké osobnosti českého a evropského sklářského výtvarného umění. Realizoval různé objekty a prostorové instalace v historických i současných budovách, jeho díla jsou zastoupena v mnoha českých i světových galeriích. Skrytou součástí jeho tvorby jsou však literární texty, úvahy, krátké básnické reflexe, postřehy a poznámky. I v nich se Václav Cigler – podobně jako ve výtvarném umění – dotýká základních a odvěkých otázek. Jaký je smysl života a tvorby? Čím je pro člověka prostor a čas?

Václav Cigler, narozený 21. 4. 1929 ve Vsetíně, patří k silné generaci českých výtvarných umělců narozených kolem roku třicet. V ateliéru Josefa Kaplického na Vysoké škole umělecko průmyslové studoval v letech 1951 – 57 mimo jiné s Adrienou Šimotovou a Jiřím Johnem, se kterými pak zůstal i nadále v úzkém kontaktu.

Hlavní doménou jeho tvorby je práce se sklem - učil 14 let v Bratislavě na Vysoké Škole Výtvarných Umění právě obor sklo v architektuře - a se světlem, ve své tvorbě se od začátku zaměřil na otázku prostoru. Realizoval různé objekty a prostorové instalace v historických i současných budovách, jeho díla jsou zastoupena v mnoha českých i světových galeriích. Ciglerovi nejde jen o podobu a estetické vlastnosti jednotlivého objektu, ale o to, jak vstupuje do dialogu s konkrétním místem a zároveň s konkrétními lidmi, protože, jak zdůrazňuje, „každé místo je vždy místem setkání“. Pro celou Ciglerovu tvorbu je charakteristická velká oproštěnost, hledání elementárního tvaru, základních struktur věcí a jejich vztahů.

Ve svých textech se Cigler prostřednictvím slova dotýká podobných skutečností jako ve svém výtvarném díle. Je to stále hledání člověka, jeho vztahu k sobě samému, k tomu, co ho přesahuje, jeho místa ve světě a jeho vztahu ke světu - častým motivem, stěžejním pro Ciglerovu výtvarnou tvorbu, je prostor, jako zachycení elementární zkušenosti člověka: „Prostor pro mě znamená jít…pohybovat se (blížit se po ose) být v jeho průsečících“, jedním z hlavních témat je reflexe tvorby, která jde od do jisté míry vysvětlování, představování vlastních východisek: „nedělám obrazy…nedělám sochy/ dělám monogramy – grafy svého tušeného já…“

Souzvuk z textů Václava Ciglera připravila Klára Jelínková, autorův hlas zaznamenal Miloš Doležal, režii má Markéta Jahodová.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.