Vánoční koledy jsou disciplínou, která je na jedné straně výzvou pro mnoho muzikantů, na straně druhé nabroušeným ostřím, o které se pořezal nejeden ostřílený borec. Přesto se v předvánoční době na trhu každoročně vyrojí záplava nových vánočních pokusů různé úrovně. Pojďme se na pár z nich podrobněji podívat.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELÝ PŘÍSPĚVEK!
Jako první byl na scénu sobím spřežením vtažen Bob Dylan. Jeho příjezd byl o to překvapivější, že v letošním roce už jednu desku vydal. Autor sám má židovské kořeny, přesto několikrát zdůraznil, že nikdy o významu Vánoc nepochyboval. "Patří do mé genetické výbavy, stejně jako folkové písničky", prohlásil letos 68letý bard. Album samotné se soustředí na ty neprofláklejší koledy, především americké provenience. A abyste pochopili, o co na albu panu Zimmermanovi jde, pusťte si nejdříve rozpustilý klip k singlovce Must Be Santa. Bob se na Christmas in the Heart především baví a tímto úkrokem stranou chce pomoci opuštěným dětem.
Bob Dylan - Must Be Santa
To Sting svoji vánoční desku připravoval pěkně dlouho. Jeho tradiční odměřenost se spolu s nejednoznačností, jak svoji novou desku pojmout (zda akusticky komorně, baladicky popově nebo velkoorchestrálně), postarala o jeden z propadáků letošního konce roku. Přitom u Stinga se přešlapování na místě zatím neobjevovalo. Album If On A Winter's Night je bohužel smutnou výjimkou.
Zatímco popový bard Sting na své nové desce nepříjemně a zcela jistě nechtěně studil, do žhavějších podob se snažili Vánoce natočit umělci darkwave labelu Black Rain, kteří připravili vypečenou výběrovku Black Snow. Notorické koledy staršího i novějšího data se tu setkávají s originálními příspěvky a dohromady tak tvoří, navzdory žánrové determinaci, velmi barevnou kompilaci. Bohužel výběr, krom úhlavní myšlenky, nedrží moc pohromadě, takže z šedi, tedy černi, vystoupí především EBM verze Fairytale of New York, původně od The Pogues, a to je přeci jen málo.
Na závěr se podíváme domů za Tomášem Kočkem. Ten se na rozdíl od Čechomoru, který se stočil k odrážení městských slavností, snaží stále vykopávat zajímavé odkazy našich předků a předkládat je inovativním způsobem. Na desce Koleda namíchal dohromady svoje vlastní autorské kompozice a letité vánoční tradicionály. Na rozdíl od Black Snow výběru a nešťastného Stinga, všechny nesourodé položky desky drží hezky pohromadě a navíc je k nim jako aditivum přidán přirozený šarm principála, který už předchozími alby dokázal, že domácí hudební zlatodol je možné pojmout velmi vkusně. Plusem je také výpravný obal se složeným Betlémem a raženým digipackem.
