Když Vánoce, tak do Betléma. A kdo jiný by vás měl provázet než legendární cestovatel Jiří Hanzelka, který se navíc na Štědrý den narodil.
To skutečně byly Vánoce, jak mají být. Jenom bych řekl, že byly nejvánočnější vnějšími jevy. Tím, jak vypadaly, ale taková ta niterná laskavá intimita českých Vánoc, ta tam chyběla úplně. Spojené křesťanské církve organizují v Betlémě Vánoce společně. Není to jen katolická záležitost. Už z těch příprav bylo jasné, že to bude tak trošku divadlo, show.
Když jsme se s Mirkem dostali k hlavnímu chrámu, tak jsem ho jako vždycky opustil. Vyšplhal jsem na kůr a prohlížel si varhany. Zastihl jsem kostelníka, otevřel mi je, spustil dmychadlo a už jsem u toho seděl. Mirek usednul v hlavní lodi a poslouchal a "přemejšloval si", jak říkával. Ale co čert nechtěl, přišel do kostela nějaký kněz, který se mě začal vyptávat, kdo jsem, odkud jsem. Tak jsem se mu představil, načež on vypálil s něčím, co jsem naprosto nečekal. Chtěli jsme být v Betlémě na Štědrý den, ale že po mě bude někdo chtít, abych hrál na varhany o půlnoční, to mě nenapadlo.
Byly to moc hezké varhánky, ale neměli k nim varhaníka. Báli se, že se slavnostní půlnoční mše bude odehrávat jako mše tichá. Vysvětloval jsem knězi, že vůbec neovládám katolickou liturgii, že se nevyznám v tom, co se děje u oltáře, kdy se má hrát nahlas, kdy potichu a kdy vůbec. On povídá, abych se o to nestaral, že tady bude kostelník a všechno mi poví. Neprozřetelně jsem přitakal.
Odpoledne, jsme z kostela odešli, protože se chystalo procesí. Neviděli jsme nikdy v životě tak bohaté, obrovská a narežírované procesí jako bylo tohle. Vpředu preláti a biskupové. Spousta praporů a křížů. Potom kněží ve vyšívaných ornátech. Za nimi byla zase rota jáhnů, pak velcí ministranti, menší ministranti a pak mrňaví, vykulení ministranti, kteří byli zřejmě poprvé u takové slávy. Muzika, prozpěvování. Pouťová zvuková kulisa, která neměla nic společného se ztišenou atmosférou našich Štědrých večerů. Byla to zkrátka ohromná paráda. Večer byl kostel přecpaný. Kněz říkal, že mše bude trvat asi tři čtvrtě hodiny. Uplynula hodina a pořád nekončil a stále jsem musel hrát. Já už nevěděl, co si mám vymyslet. Až nakonec přišlo vyvrcholení, závěr mše a nad oltářem se osvítil veliký modrý neonový nápis do oblouku, podél klenby: "Gloria in excelsis deo" - Sláva na výsostech Bohu. Oddechl jsem si, že tahle zkouška vytrvalosti u varhan skončila.
