Krátkou vánoční historku, takříkajíc z rodinného alba, vám prozradí komik, herec a spisovatel Miroslav Horníček.
Vždycky jsem věřil, kdyžjsem šel za svými dědečky na Štědrý den, že vidím na obloze záře. Byly to jenom odlesky - asi od tramvaje, ale vždycky se mi zdálo, že na nebi jsou takové záře. Vysvětloval jsem si to tím, že jede Ježíšek na saních a veze dárky a ty pablesky jsou od toho. Dokonce jsem si později, když už jsem rozum bral, představoval, že jede v saních tažených jelínky s modrými střevíčky, cožnapsal André Breton - to už jsem miloval surrealismus.
Když byl můj kluk malý, nebyly mu ani dva roky, tak jsem mu o zářích na nebi vykládal a vzal jsem ho na Hrad na rampu. A říkal jsem mu: "Pozoruj ty záře, to jede Ježíšek!" Trochu se bál, že nějaké záře skutečně uvidí. Pak jsme šli po Zámeckých schodech dolů a já ho nesl, protože už byl unavený. A on říká: "Víš co, ty se dívej na ty záře a já se budu dívat na schody."
