Adventní věnec je jedním ze stále oblíbenějších symbolů blížících se Vánoc. Přestože je historie jeho vzniku poměrně krátká, používání věnců jako takových vychází z dávných tradic.

Čas předvánoční je asi u většiny naší dospělé populace poznamenán touhou po klidu, k němuž je ve všeobecně panujícím blázinci zhola nemožné dospět. Klid v nejlepším případě nastává (samozřejmě jak kde) až tak po štědrovečerní večeři, kdy se začínají zpívat koledy, pouštět hořící svíčky ve skořápkách, někdy i lít olovo, zkrátka přicházejí ke slovu vánoční tradice. Dodržujeme dnes ale stále ještě všechny původní české vánoční zvyky? O to se zajímala kolegyně Šárka Málková.

Naše nejmilovanější a nejvíce očekávané a slavené svátky roku jsou přede dveřmi. Možná že si někdo položí otázku, jak dlouho už se Vánoce slaví, odkud pocházejí všechny ty zvyky, které je provázejí, anebo jak je asi slavili naši předkové. Samozřejmě že každý ví, že oslava Vánoc je tradice křesťanská, že je to připomenutí narození děťátka - Ježíše Krista v Betlémě před dvěma tisíci lety.

Kdyby se vás někdo zeptal, kdy se chodilo koledovat, asi byste odpověděli, že na Tři krále. Chyba, koledníci mohou vyrazit už daleko dřív.

Řežeme Barborky, pečeme vánočku, ale už málokdo zná původní význam vánočních tradic.

Ovečky, osel, kráva, tři králové, Josef, Marie a Ježíšek - a máme základní figurky z betlémské jeskyně. Dřevěné, skleněné, perníkové či papírové betlémy patří k českým Vánocům stejně jako Ladovy obrázky.

Smažený kapr a bramborový salát je výdobytek moderní doby. Prababičky připravovaly našim pradědečkům na štědrovečerní tabuli docela jiné dobroty.

Že šupina nefunguje a vaše finanční situace je stále nevalná? Zkuste pod štědrovečerní talíř položit třeba pětikorunu.

Čtyři týdny před Štědrým dnem, čili doba adventní, znamená pro nás zvýšené úsilí při shánění dárků a přípravách na Vánoce. Pro naše předky však advent znamenal tajemnou dobu očekávání a půstu.

Adventní věnec se dnes stal spíš pěknou dekorací bytu. Jeho smysl byl ale zpočátku docela jiný.