Při zaslechnutí té otázky by si někdo mohl říci: Tyhle starosti bych chtěl mít! Obdobná otázka, pokoušející se o stanovení celkové doby, po kterou náš druh Homo sapiens disponuje jazykem, byla ještě nedávno předmětem pouhých dohadů.
A co teprve neandertálci! Když se v údolí řeky Neander v polovině 19. století našly prvně jejich kosterní pozůstatky, nemyslel si nikdo, že by mohly mít vývojově blízko k nám lidem. Ve druhé polovině 20. století se naopak zdálo zřejmým, že jsou to naši nejbližší "bratranci"; posléze byli překřtěni na Homo sapiens neanderthalensis...
Kdyby někdo prokázal, že neuměli mluvit, tak by tu zřejmě byl velmi závažný důvod k tomu, abychom to s tou vzájemnou příbuzností nebrali tak vážně. Pokud jde o vyslovované jazykové projevy, dlouho se věřilo, že k nim dochází jaksi neproblematicky, jakmile vznikly k vzájemné komunikaci předpoklady nezbytností spolupracovat. Když zhruba před půl stoletím Noam Chomsky začal tvrdit, že dnes mají lidé k osvojování jazyka genetické dispozice, většinou se setkával s neporozuměním.
Převládalo mínění, že k osvojování jazyka dochází automaticky nápodobou jiných jeho uživatelů; a rozhodně ne zděděním genetických dispozic.
Od konce druhé třetiny 19. století se také ví o dvou vzájemně se doplňujících řečových oblastech v mozkové kůře, nazvaných podle svých objevitelů centrem Brocovým a Wernickeovým. Přitom právě před pěti lety poprvé ve Spojených státech překvapivě zazněl pochybovačný hlas na adresu neandertálců, že snad nemohli vůbec dospět k uplatnění jazyka, a to z důvodů anatomických.
Před necelými dvěma lety se ve Velké Británii podařilo objevit gen, označený FOXP2, který měl prokazatelnou souvislost s jazykovými poruchami dědičně zjištěnými u jedné rodiny. Před půldruhým rokem byl ve Francii zveřejněn názor, že hrtan neandertálců byl posazen v krku příliš nízko, než aby jim umožňoval plnou škálu zvuků, jakých jsme schopni my, lidé dnešních dnů. Před necelým rokem zazněl z lipského Ústavu evoluční antropologie hlas, že podle molekulárních hodin neandertálci po svém oddělení od druhu Homo rozhodně na 7. chromozómu postrádali onen gen FOXP2. Zhruba v téže době byl týž poznatek formulován na kongresu Amerického sdružení pro pokrok ve vědách.
Na obou místech bylo také konstatováno, že kromaňonci jako předkové dnešních lidí naopak žádoucí mutací genu FOXP2 vybaveni byli. Ještě v prosinci 2002 tři američtí vědci v časopise Genetics tyto výsledky o urychlené evoluci prospěšné varianty FOXP2 na 7. chromozómu u našich bezprostředních předků potvrzovali.
Jistě stojí za zmínku, že ještě před krátkým časem byly tyto otázky řešeny takřka výlučně jen paleontologicky a antropologicky. Teď se do toho pronikavě a s odzbrojující autoritou začala "míchat" genetika. V lipském ústavu jeho ředitel Svante Pääto už roku 1996 vyhlásil, že neandertálci jsou jiným druhem, než je Homo sapiens sapiens. Zatím se neandertálci stále ještě označují jako "Homo sapiens neanderthalensis". Není běžné s jednou obecně zavedeným názvoslovím hýbat. Kdysi dostali jako druhovou visačku název Pithekanthropus, což z řečtiny přeloženo znamená "opočlověk".
Časové rozhraní, kdy se rozvětvili příští neandertálci a příští kromaňonci, je od nás vzdáleno 500 tisíc let. Za počátek uplatňování jazyka u kromaňonců jako našich předků se nyní uvádí doba před 200 tisíci lety. Pokud francouzské zdroje před půldruhým rokem uváděly, že hrtan (tedy larynx) neandertálců byl v krku posazen příliš nízko, tak to samo ještě automaticky - a anatomicky - nevylučuje jejich možnou jazykovou způsobilost. To u šimpanzů je hrtan naopak tak vysoko, že je přímo na úrovni brady. Jen si pro jistotu sáhněte, kde máte na krku ten orgán, kterému se lidově říká "ohryzek"!
U člověka, jak známo, plní dýchací systém specifickou roli při tvorbě řeči a při zvukových projevech emocí. V oblasti hrtanu je soubor chrupavek spojených vazy a svaly. Hlasové vazy mají hlasivkovou štěrbinu. Dutina tohoto hlasového útvaru má podobu přesýpacích hodin. Hlasivky, jež se mohou rozmanitě napínat, jsou pak proudem vzduchu rozechvívány; a vzniká tón.
Funkční orgán potřebuje samozřejmě propojení na nervový systém s možností ovládání řečových orgánů. Takže nestačí funkční hrtan. Centrální nervový systém musí zároveň vykazovat například způsobilost přechodu slova ke slovesu. Současně musí být dány takové sociální vazby, které nutí k slovní komunikaci. V tomto ohledu se nicméně pořád zdá být problematické, že by byl za jazykovou způsobilost zodpovědný jen jediný gen na 7. chromozómu!
A pokud jde o možné jazykové předpoklady neandertálců, některé problémy ještě přetrvávají. Stále se soudí, že neandertálci měli jistou kulturu, dokonce snad se zárodky hudebních projevů. Že by se tak dálo bez jazyka? Mluvili tedy mezi sebou neandertálci? Tato otázka zatím není definitivně vyřešena. Intenzívně se na jejím řešení pracuje.
Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.
Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.
Import do programu iTunes je dostupný zde.
Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.
